Kartón

Z Encyklopedie knihy

Kartón tužší papír (angl. stiff paper, fr. papier-carton, něm. Kartonpapier) tvořící přechod mezi běžným listem a lepenkou (čtverečný metr váží 150-250 gramů, tloušťka nepřesahuje 1,5 mm). Původně vznikal slepením (kašírováním) několika vrstev papíru (mimo jiné makulatury), počínaje 70. léty 17. století se čerpá ručně jako list větší tloušťky. Strojová výroba přichází ponejprv roku 1824 (Anglie). Kartón se užívá k tvorbě hracích karet, na ochranu knižních brožur a v mnoha jiných odvětvích. O výrobě psal mimo jiné astronom Joseph Jerôme Lalande Art du cartonnier (Paris 1762).

2. Náhradní list (případně celá složka) s nově vysázeným textem jakožto forma rozsáhlejší korektury realizované až po uzavření výroby předpokládaného nákladu (angl. cancel z lat. cancellans, fr. carton, něm. Ersatzblatt nebo Karton). Text vevázaného kartónu často nahrazoval místa, která sazeč v předloze přehlédl a na správná místa tiskové formy nevysadil. Nebyla-li tato náprava provedena v celém nákladu, ale jen v jeho části, exempláře s kartónem označujeme za vydání variantní. Nejstarší kartón u nás obsahuje již Kronika trojánská Guida de Columna (Plzeň? po 1476). Z mladších dob je kartón doložen kupříkladu v Diesbachově edici Vejtah z Kroniky mozkevské Alessandra Guagniniho (Praha 1786). Od 19. století se opravná funkce tohoto listu počala přiznávat hvězdičkou, natištěnou ve spodní části kartónu (hvězdičku ovšem nelze zaměňovat za archovou signaturu). Odlišnou formu opravy představuje tektura.


Lit.: HOYER, D.: Handbuch der Karton- und Pappenherstellung. Leipzig 1974; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; TOBOLKA, Zd. V.: Kniha. Její vznik, vývoj a rozbor. Praha 1949.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.