Předmluva

Z Encyklopedie knihy

Předmluva (angl. foreword nebo preface, fr. préface nebo avant-propos, něm. Geleitwort, Vorbericht, Vorrede nebo Vorwort) prvek rámcových částí knihy koncipovaný dle aktuálních literárních a společenských konvencí. Ve srovnání s dedikací, jíž je vlastní vyšší literární styl, vykazuje předmluva značnou formální i obsahovou variabilitu. Nemá již soukromý, epistolární půdorys, ale směřuje k širokým vrstvám vnímatelů. Plní funkci obecného úvodu (angl. a fr. introduction, něm. Einleitung), a ve starých tiscích bývá proto nadepsána „K čtenáři“, „Zpráva k dobrotivému čtenáři“, „Ad lectorem pium“, „Allocutio ad lectorem“, „Author lectori“, „Benevolo lectori“, „Praefatio ad lectorem“ či „Proemium“. Na rozdíl od mnoha antikvovaných dedikací zůstávaly věcně orientované předmluvy zachovány i v reedicích.

Nejstarší předmluvy zahraničních prvotisků pocházejí z Itálie 60. let 15. století. Jejich autorem byl humanistický editor Giovanni Andreae de Bussis (1417-1493) pracující pro ArnoldaPannartze a Konrada Sweynheyma. V Čechách jsou předmluvy pochopitelně zařazeny do všech biblických prvotisků, např. Nový zákon se signetem (Plzeň? po 1476), Dlabačův Nový zákon (Plzeň? po 1476), Bible pražská (Praha 1488), Bible kutnohorská (Kutná Hora 1489). Předmluvou je opatřeno také druhé vydání rytířského románu Guida de Columny Kronika trojánská (Praha 1487). Původními předmluvami je opatřen též nejstarší překlad Petrarcova díla do národního jazyka, a to Kniehy dvoje o lékařství proti Štěstí a Neštěstí (Praha 1501).

Předmluva připravovala čtenáře na vnímání vlastního díla. Lze z ní dovodit, k jakému okruhu čtenářů publikace směřovala a o jaké prameny se autor při psaní opíral a z jakých zkušeností vycházel. Zvláště v kazatelských příručkách a mravněvýchovných spiscích 16.-18. století nacházíme předmluvy, které skýtají nepřeberné, avšak subjektivně interpretované poznatky o životě města a vesnice. Časté jsou též zmínky o zakotvení zábavných látek v soudobém literárním spektru. Do úvodních pasáží historických děl byla formulována teorie dějepisectví a jeho význam pro společnost. Autoři kancionálových publikací zde věnovali pozornost teorii sborového zpěvu. V předmluvě Harantova díla Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha 1608) se dokonce dočítáme, že deníkové záznamy o cestě po východních zemích měly výhradně soukromý ráz a tiskem vyšly později až na naléhání autorových přátel. Významným pramenem k literární historii, dějinám knihtisku a bibliografii jsou předmluvy Jana Teofila Elsnera a Václava Klejcha.

V některých dílech beletristické povahy je třeba od předmluvy odlišovat prolog (z řec. prologos, angl. a fr. prologue, něm. Prolog), který patří již k vlastnímu textu díla a připravuje vstup do první kapitoly. Stejnou funkci jako prolog má v rozsáhlejších pracích naukové povahy úvod zvaný prolegomena (řec. „co se říká napřed“, angl. prolegomena, fr. prolégomènes, něm. Prolegomena).


Lit.: BLAKE, N. F.: Continuity and change in Caxton’s prologues and epilogues: the Bruges period. Gutenberg-Jahrbuch 1979, s. 72-77; BLAKE, N. F.: Continuity and change in Caxton’s prologues and epilogues: Westminster. Gutenberg-Jahrbuch 1980, s. 38-43; BOHATCOVÁ, M.: Předmluva v českých předbělohorských tiscích. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 83-105; BOHATCOVÁ, M.: Die Rahmenkompositionen in den tschechischen Drucken der Rudolfinischen Zeit. In: Später Humanismus in der Krone Böhmen 1570-1620. Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil IV (hrsg. von H.-B. Harder und H. Rothe). Dresden 1998, s. 181-193; BOHATCOVÁ, M.: Tři poznámky k dějinám českého knihtisku. Sborník Národního muzea v Praze C 16/2. Praha 1971, s. 89-96; BUSSI, G. A.: Le prefazioni alle edizioni romane di Sweynheym e Pannartz. Milano 1978; DIONISOTTI, C.-ORLANDI, G. (edd.): Aldo Manuzio editore. Dediche, prefazionni, note ai testi. Milano 1975; HITTMAIR, R.: Aus Caxton Vorreden und Nachworten. Leipzig 1934; KOPECKÝ, M.: Nad předmluvou Jakuba Petrozelina. Příspěvek ke studiu postilografie epochy renesance. Z kralické tvrze 12, 1985, s. 1-6; MARTÍNEK, J.: Vnitřní členění humanistických spisů. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 7. Praha 1972, s. 23-38; ROTHE, H.: Die Vorworte in den Drucken des Daniel Adam von Veleslavín. In: Später Humanismus in der Krone Böhmen 1570-1620. Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil IV (hrsg. von H.-B. Harder und H. Rothe). Dresden 1998, s. 217-224; SCHOTTENLOHER, K.: Die Widmungsvorrede im Buch des 16. Jahrhunderts. Münster 1953; ŠVÁB, M.: Prology a epilogy v české předhusitské literatuře. Monografie pedagogické fakulty v Plzni 1. Praha 1966; VOIT, P.: Prology a epilogy v díle Šimona Lomnického z Budče. Česká bibliografie 24, 1987, s. 112-147.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.