Urban Baltazar Goliáš

Z Encyklopedie knihy

Urban Baltazar Goliáš (původně Goliasch?, zemř. asi 1679) tovaryš vídeňské Cosmeroviovy dvorské tiskárny. Okolo poloviny 17. století se usadil v Praze, kde ho 1651-1652 jako faktora zaměstnala vdova Ludmila Šípařová. Roku 1653 se s principálkou oženil, a získal tak Šípařovu tiskárnu, měšťanství na Starém Městě pražském i nevlastní dceru Kateřinu Eufrosinu (rozenou Šípařovou a 1669 provdanou za Jana st. Arnolta z Dobroslavína). Jako samostatný tiskař působil v letech 1653-1678, přičemž mezi 1653-1657 mu byl nedědičně propůjčen titul dvorského tiskaře (1656 se dostal krátce do vězení pro přestupek cenzurního řádu, když tiskl publikace bez uvedení svého jména). Pak privilegium obratnou politikou získala Ludmila ml. Sedlčanská z Karlova (zemř. 1664) a Goliášovi byl navrácen až po její smrti 1664-1678.

Goliáš kromě administrativní literatury tiskl ještě kalendáře gdaňského matematika Zygmunta Czarnowského a krakovského Mateusze Józefa Orlińského. Zbylou část produkce tvořily latinské teze k univerzitním dizertacím, cizojazyčná literatura právnická (Jan Jindřich Proškovský z Krohensteinu) a náboženská literatura. Z ní vyniká zvláště Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi od Matěje Benedikta Boleluckého z Hradiště (Praha 1668), ozvláštněná méně zdařilými mědiryty Jana Gaspara Doomse dle kvalitních předloh Karla Škréty. Některá náboženská díla ilustrovali též řeholníci Anastasius, Henricus a Constantinus. Posledně jmenovaný rytec Goliášovi dodal mimo jiné obrázek sv. Tomáše rozdávajícího almužnu. Tiskař ho umístil jako titulní mědiryt na novinový leták Sumovní zpráva o ctnostech, svátosti života i zázracích s. Tomáše Villanovanského (Praha 1659). Vznikl tak jeden z mála časových zpravodajských tisků u nás, k jehož ozvláštnění nebyl použit obligátní dřevořez, ale dražší mědiryt.

Po smrti Urbana Baltazara Goliáše tiskárnu v roce 1679 spravovala vdova Ludmila Goliášová (ovdovělá Šípařová, zemř. 1680?). Pak se provoz zastavil, neboť mezi potomky z Goliášova manželství a Kateřinou Eufrosinou (rozenou Šípařovou a toho času již provdanou Arnoltovou) nastaly spory o dědictví. Nárok na dílnu nakonec uhájila Kateřina Eufrosina, která ji 1684 připojila k majetku svého manžela Jana st. Arnolta z Dobroslavína.


Lit.: VOLF, J.: Dějiny novin v Čechách do roku 1848. Praha 1930.

Lex.: CHYBA 99-100 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 205. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.