Zavilina

Zavilina (též voluta z lat. volvere = otáčet, angl. scroll, fr. volute, něm. Volute) původně gotický ornament v podobě až šestkrát zavinutého konce pruhu (proto také rolverk z něm. Rollwerk = zavíjející se tvar). Zavíjený pruh odvozený od dekorativního kování náznakem hřebů a nýtů nazýváme pobíjenou zavilinou (něm. Beschlagwerk). Jiný pozdně gotický typ napodoboval tvar lidského ucha (něm. Ohrmuschelstil), ba pouze jeho chrupavčité záhyby (něm. Knorpelwerk). Oživen byl až během 17. století v dynamických a často i eroticky zabarvených ornamentálních kompozicích, ale cestu k českým a moravským ilustrátorům nenašel. Opakem zaviliny je rozvilina.

V raně renesančním knižním dekoru zavilinu užívali italští a později zaalpští umělci (Lucas Cranach st., Urs Graf). Zásluhou fontainebleauské školy 16. století geometricky zavíjené pásy zdomácněly v architektuře, uměleckém řemesle a také mezi manýristickými ilustrátory. Jeden z nejstarších projevů zaviliny jakožto konstrukčního prvku dynamické titulní bordury lze stopovat v tiskárně Andrease Gessnera ml. (činný samostatně 1553-1562). Zde doprovázel zejména texty Jacopa Strady Epitome thesauri antiquitatum, hoc est Impp. Rom. orientalium et occidentalium iconum … deliniatarum (Zürich 1557) a Imperatorum Romanorum omnium orientalium et occidentalium verissimae imagines (Zürich 1559). Zavilina byla též stavebním prvkem kartuše. K průkopníkům tohoto plastického štítu v knižní grafice patřili Virgil Solis st. a jeho žák Jost Amman. Pod jejich vlivem se zavinutý pás ujal poměrně brzy po polovině století nejprve na Moravě v Tiskárně bratrské a u Jiřího Melantricha v Čechách. O něco později (asi od 80. let) u nás kartuš zdomácněla jako centrální výzdobný prvek i na vazbě s dominantovou kompozicí.

Weißeho bratrský kancionál (Ivančice 1566). Weiße, Michael: Kirchengeseng, darinnen die Hauptartickel des christlichen Glaubens kurtz gefasset und außgeleget sind (Ivančice, Tiskárna bratrská 1566). Fol. 1a s průpletovou iniciálou N v notovaném textu uzavřeném dřevořezovým zavilinovým (volutovým) rámem. Kolorováno ručně. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FP II 11.
Titulní bordura Ambrože Ledeckého (Praha 1570). Bible česká zv. Melantrichova, 4. vyd. (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1570). Titulní strana (bordura značena dole uprostřed kreslířovými iniciálami AL a dole vpravo řezáčem HS). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA II 6.
Alciatova alegorie odvahy (Lyon 1551). Alciati, Andrea: Emblemata …, denuo ab ipso autore recognita (Lyon, Macé Bonhomme 1551). Pag. 43 s anonymním kolorovaným dřevořezem. Pod obrázkem v zavilinovém (volutovém) orámování čteme zápis Petera Cordeise von Heidelberg z 31. ledna 1563. Exemplář v 60. letech 16. století sloužil totiž slezskému lékaři dr. Kryštofu Schillingovi jako památník. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AD XIII 22.
Borjova alegorie výbušnosti (Praha 1581). Borja, Juan de: Empresas morales (Praha, Jiří Černý z Černého Mostu 1581). Nejstarší doklad o spojení knihtisku s mědirytem u nás. Fol. 35a s kolorovanou rytinou Erasma Hornicka v zavilinovém orámování. V barevném štítku gnóma Retinere nequeo (nemohu zadržet to, co je ve mně). Národní knihovna ČR (Praha), sign. 52 B 39.

Lit.: BUTSCH, A. F.: Die Bücher-Ornamentik der Renaissance. Eine Auswahl stylvoller Titeleinfassungen, Initialen, Leisten, hervorragender italienischer, deutscher und französischer Officinen. Bd. 1 (Aus der Zeit der Frührenaissance), Bd. 2 (Die Buch-Ornamentik der Hoch- und Spätrenaissance). Leipzig-München 1878-1881; DERI, M.: Das Rollwerk in der deutschen Ornamentik des sechzehnten und siebzehnten Jahrhunderts. Halle/S. 1905; GRAEVENITZ, A. von: Das Niederländische Ohrmuschel-Ornament. Phänomen und Entwicklung dargestellt an den Werken und Entwürfen der Goldschmiedefamilien van Vianen und Lutma. München 1973.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 389.