Biblická konkordance

Z Encyklopedie knihy

Biblická konkordance základní příručka pro kulturněhistorické i náboženské studium bible. Je tvořena abecedním seznamem slov z biblického textu doprovozených přehledem míst, v nichž se nachází (lat. concordare = souhlasit). Nejstarší konkordance užívaly jen odkazů na příslušnou biblickou knihu a kapitolu. Počínaje ženevským vydáním latinské bible u Roberta Estienna st. a Konrada Badeho roku 1555, kteří poprvé k jednotlivým veršům zavedli čísla, se mohl připojovat též odkaz na verš.

Z kompozičního hlediska rozlišujeme dva typy biblických konkordancí. První je tvořen předmětovými hesly na způsob biblického slovníku nebo encyklopedie. Hesla nacházíme často přitištěná jako „indices biblici“ v závěru samotné bible. Prototyp této konkordance zpracoval Antonín Paduánský ve 13. století. Druhá, běžnější verze spočívá v excerpci významově zatížených biblických slov doplněných minimálním větným kontextem. Nejstarší podobu vypracoval ve 13. století dominikán Hugo a S. Caro. Jedním z mnoha zdokonalovatelů do dnes již běžné podoby krátkých citátů byl Conradus Halberstatensis (Konrad von Halberstein) v polovině 14. století. Jeho verze vyšla tiskem poprvé ve Štrasburku ca 1474 a pak velmi často ještě v 16. století. Dle Klementinské vulgáty (Roma 1592) tyto citace pod názvem Concordantiae bibliorum sacrorum upravil Franciscus Lucas (Antwerpen 1617). Od 16. století byly tiskem vydávány také dílčí konkordance. K Novému zákonu je zpracoval Sixt Birck Concordantiae graecae Novi testamenti (Basel 1546) a ke Starému zákonu vyšly péčí Konrada Kirchera jako Concordantiae Veteri testamenti graecae, hebraeis vocibus respondentes (Frankfurt/M. 1607).

K dalším důležitějším vydáním patřila konkordance nakladatele Friedricha Lanckische ml. Concordantiae bibliorum. Deutsche, hebraische und griechische Concordantz-Bibel (Leipzig-Frankfurt/M. 1677) či konkordance významného hebreisty Johanna Buxtorfa st. Concordantiae bibliorum hebraicae (Basel 1632). Ta byla zcela přepracována Juliem Fürstem do dvanácti dílů s názvem Concordantiae librorum Veteris testamenti (Leipzig 1837-1840). V polovině 19. století byla vydána také dvoudílná Biblische Real-Concordanz, eine Zusammenstellung der in den heiligen Schriften zerstreut vorkommenden Texte, Beispiele und Gleichnisse über die Glaubens- und Sittenlehren Severina Luega (Passau 1841-1842). Tu pod názvem Biblická encyklopédie čili Seznam důležitějších textů Písma sv. přeložil Inocenc Antonín Frencl (Praha 1854-1859 po sešitech, Olomouc 1866 knižně).

První česky tištěné biblické konkordanci Martina Loučka Slovárně aneb Konkordancí biblická, to jest Registr na celou Biblí svatou (Bratislava 1791) předcházelo epochální dílo Jana Amosa Komenského, které se od roku 1632, kdy bylo patrně zhruba dokončeno, z finančních důvodů nedočkalo tištěného vydání, zůstalo v rukopisu a při požáru Lešna 1656 bohužel shořelo. Exemplářem je dnes nedochována také Jungmannem citovaná Biblická konkordance přeložená z němčiny 1784 Karlem Josefem Khunem (Kuhnem). Pomineme-li již výše zmíněnou Frenclovu encyklopedii z poloviny 19. století, pak první moderní Biblickou konkordanci (Praha 1896), založenou na Kralické bibli 1613, vydal Ludvík Bohumil Kašpar.


Lit.: NOVOTNÝ, A.: Biblický slovník. Sv. 1-2. Praha 1992; ROST, H.: Die Bibel im Mittelalter. Beiträge zur Geschichte und Bibliographie der Bibel. Augsburg 1939; TUMPACH, J.-PODLAHA, A.: Český slovník bohovědný. Sv. 1-4. Praha 1912-1930 (nedokončeno).

Lex.: VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 183.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.