Heinrich Quentell

Z Encyklopedie knihy

Akcipies na Quentellově školní příručce (Köln/R. ca 1494). Regulae grammaticales antiquorum (Köln/R., Heinrich Quentell ca 1494). Titulní strana s dřevořezem zvaným „magister cum discipulis“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM IV 1/3.

Heinrich Quentell (též Quentel, zemř. 1501) zakladatel jedné z nejstarších a zároveň nejdéle fungujících dynastií živících se v Německu knihtiskem. Pocházel ze Štrasburku a svou tiskařskou i nakladatelskou živnost umístil do tchánova domu „Zum Pallas“ v Kolíně/R. Během 1483-1487 žil v Antverpách.

Quentelova činnost je doložena 1478/79-1501. Za nejstarší tisky se pokládají dvě německé Bible kolínské (Köln/R. ca 1478), avšak konkrétní datace přichází až v díle velmi oblíbeného Astesana de Ast Summa de casibus conscientiae (Köln/R. 1479). Obě Kolínské bible, vytištěné v dolnoněmeckém dialektu, představují významný ilustrátorský počin 15. století, a to již z toho důvodu, že Kolín, i když patřil k prvotiskařským centrům Evropy, přílišným počtem ilustrovaných knih nevynikl. Ornamentika i četné figurální drolerie poměrně širokých rámů stran vycházejí z kánonu psané gotické knihy. První vydání obsahuje monumentální anonymní cyklus 113 trojčlenných dřevořezů (ve druhém vydání rozšířený na 123). Dřevořezy se nejednou staly východiskem pozdější tvorby Albrechta Dürera a Hanse Holbeina ml. Štočky od Quentella zakoupil Anton Koberger st. a použil je v německé Bibli norimberské (Nürnberg 1483). Odtud pak v podobě zjednodušených kopií přešly do Bible české neboli Kutnohorské (Kutná Hora 1489), Malermiho bible (Venezia 1490) a konečně i do řady lyonských biblí vydávaných ještě v 16. století.

Většinu Quentellovy produkce do roku 1500, čítající neuvěřitelný počet 455 položek, tvořily tituly z oblasti náboženství a školních učebnic. Na titulní stranu díla Johanna XXI. Copulata tractatuum Petri Hispani et Parvorum logicalium etiam Syncategorematum (Köln/R. 1490) uvedl vůbec poprvé akcipies čili dřevořez typu „magister cum discipulis“ a během následujících pěti letech ho přetiskl ještě asi osmdesátkrát. Až ke konci života vydal několik přírodovědných pojednání, např. Johannes de Sacro Busto Opus sphericum (Köln/R. 1501).

Canisiův Velký katechismus v Quentellově edici (Köln/R. 1586). Canisius, Petrus S.: Opus catechisticum sive De summa doctrinae christianae … Editio tertia (Köln/R., Johann Quentell–Erben 1586). Titulní strana s Kristovým poprsím v medailonu. Antikvariát Meissner (Praha).
Signet dědiců Johanna Quentella (Köln/R. 1552). Johannes de Ruisbroek: Opera omnia … latine per F. Laurentium Surium (Köln/R., Johann Quentell–Erben 1552). Titulní strana se signetem (Samson zápasící se lvem). Antikvariát Meissner (Praha).

Po Quentellově smrti nesla dílna od roku 1501 v knižních explicitech různá označení jako „in officina honestorum liberorum pie memorie Henrici Quentell“ anebo „in officina litteraria ingenuorum filiorum Quentell“, např. Johannes Wolmar Opus aureum musice castigatissimum de Gregoriana (Köln/R. 1504 a dále pak 1505 a 1508), Johannes Murmelius aus Roermond Nuclei … de latinorum et grecorum nominum (Köln/R. 1516 a 1519). Po dosažení plnoletosti převzal dědictví Heinrichův syn Peter Quentell (zemř. 1559). Jehož tiskařská a nakladatelská činnost je doložena od 1518, označení „in aedibus Quentelianis“ se však sporadicky objevovalo ještě několik let poté, např. Hermann Schottenius Ludus imperatorius sive caesareus (Köln/R. 1525 a 1527). Peter Quentell tiskl většinou náboženskou literaturu katolického i reformačního směru. K obsahově cenným dílům patří sbírka Concilia omnia tam generalia, quam particularia (Köln/R. 1538), kterou sestavil Petrus Crabbe. Zásluhou kreslíře Antona Woensama von Worms akceptovala Quentellova tiskárna renesanční umělecký názor. Dřevořezy dle Woensamových předloh jsou přítomny např. v Libri mirabilium septem, které napsal Friedrich Nausea (Köln/R. 1532). Některé Quentellovy iniciály či bordury však Woensam kreslil dle starších vzorů, např. Dionysius a ležící Kleopatra na titulní straně Paula Diacona Homeliae seu mauis sermones sive conciones (Köln/R. 1525) je adaptace známého Holbeinova námětu z roku 1523. Vedle vlastního řemesla se Peter Quentell věnoval silně nakladatelským aktivitám. Spolupracoval mimo jiné s tiskaři Hero Fuchsem (též Alopecius nebo Vulpes, činný 1520-1541) anebo Eurachiem Cervicornem. Za této spolupráce vyšly mimo jiné Dietenbergerovy katolické překlady Das gantz New Testament (Köln/R. 1529) a Biblia, beider Allt unnd Newen Testamenten … verdeutscht (Mainz 1534) s vynikajícími Woensamovými ilustracemi.

Peterův syn Johann Quentell (zemř. 1551) se oženil s dcerou tiskaře Arnolda Birckmanna st. (činný 1532-1541) a tiskl v letech 1547-1551. Po jeho smrti převzali dílnu až do 1597 dědicové. S vdovou po Johannovi se 1557 oženil Gerwin Calenius (činný 1558-1597). Když dospěl Johannův syn Arnold Quentell (zemř. 1621), vyplatil Caleniovi tiskárnu a od 1595 ji v katolickém duchu provozoval samostatně. Na počátku působení posílil prestiž firmy tištěným soupisem novější rodinné produkce nazvaným Quentelianae officinae librorum catalogus (Köln/R. 1598), který obsahoval 181 položek. Jeden z posledních tisků nesoucích v impresu jméno této slavné rodiny je Alte catholische geistliche Kyrchen-Gesäng (Köln/R. 1621).



Lit.: CORSTEN, S.: Die Anfänge des Kölner Buchdrucks. Köln/R. 1955; CORSTEN, S.: Die Kölner Bilderbibeln von 1478. In: Gutenberg-Jahrbuch 1957, s. 72-93; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; VOULLIÉME, E.: Der Buchdruck Kölns bis zum Ende des fünfzehnten Jahrhunderts. Bonn 1903; WORRINGER, W.: Die Kölner Bibel. München 1923.

Lex.: BENZING (Buchdrucker) 233, 237, 241 a 248; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 430; GELDNER 1. 100. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.