Italienka

Italienka tučná (19. století). Repro: Muzika 1963.

Italienka (Italian, Italienne) nevhodně zvolený komerční název serifového lineárního tiskového písma, které vyvinula okolo roku 1821 Caslonova písmolijna v Londýně. S Itálií geneticky nijak nesouvisí. Je to atraktivní tučná antikva mladšího (klasicistního) typu rozvíjející základní princip egyptienky, totiž kontrast mezi poměrně subtilní písmovou kresbou a velkými kvádrovitými serify bez náběhů. Některé modifikace mají nápadné stínování. Právě v něm je starší vývojová fáze, probíhající asi do 60. let 19. století, poznamenána řadou odchylek od klasicistních písmových norem (např. nekonformní tučnost levého tahu majuskule ,A‘). Písma mladší fáze se vyznačují zúženým písmovým obrazem na úkor tučnosti, ornamentálním či trojrozměrným (plastickým) provedením. Italienka byla konstruována pouze jako vertikála, v polokurzivní podobě se nevyskytovala. Hlavní využití spočívalo v neknižní typografii jako písmo akcidenčních tisků.

Lit.: DYRYNK, K.: Sazba akcidenční. Sv. 1-2. Praha 1920-1925; GRAY, N.: Nineteenth century ornamented types and title pages. London 1951; HLAVSA, O.-SEDLÁČEK, Fr.: Typografická písma latinková. Praha 1957; KAISER, Vl.: Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. Sborník archivních prací 32, 2, 1982, s. 446-479; KELLY, R. R.: American wood type 1828-1900. New York 1969; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963.