Kašpar Widtmann

Z Encyklopedie knihy

Kašpar Widtmann (původně W. Kaspar, též Witman, 1745-1815) německý rodák usazený jako knihkupec a nakladatel v Praze. O jeho profesionálních začátcích prozatím mnoho nevíme. K nejstarším dokumentům jeho nakladatelské činnosti patří půlročník Neue physikalische Belustigungen (Praha 1770-1771), který jako jeden z vůbec prvních českých časopisů vznikal zřejmě za redakce Františka Zenona. Starší literatura uvádí, že Widtmann byl v 80. letech vedoucím pražské knihkupecké filiálky Johanna Thomase von Trattnera st. Vlastní knihkupectví provozoval Widtmann v Mostecké ulici na Malé Straně během 1784-1815. Roku 1800 se jeho dcera Terezie vdala za Bohumila Haase st., německého tiskaře usazeného asi od 1795 v Praze a provozujícího zde od 1798 vlastní živnost. Haase pak 1801-1804 vedl Widtmanna jako svého společníka. Roku 1806 byl Widtmann zvolen prvním předsedou německého Grémia pražských knihkupců (ve funkci působil do 1808). Během 1787-1796 vydával nakladatelské a knihkupecké nabídky, např. dvoulist V knihkupectví Kašpara Widtmanna, knihkupce Menšího Města pražského v Mostecké ulici pod Num. 14, vyšla … Postila neb Vejklady na všecky epištoly a evangelia (Praha 1795).

Některé tituly pro Widtmanna tiskli Jan Josef Diesbach či František Alois Jeřábek, jiné se vyráběly v Lipsku. Těžiště nakladatelského modelu spočívalo ve dvou oblastech. První tvořily cizojazyčné spisy hospodářské, např. Franz Josef Schwoy Topographische Schilderung des Markgrafthum Mähren (Praha-Leipzig 1786), Rieggerovy Materialien zur alten und neuen Statistik von Böhmen (Praha-Leipzig 1787-1794) nebo František Martin Pelcl Handbuch zum Gebrauche der Jugend bey Erlernung der deutsch-französisch- und böhmischen Sprachen (Praha-Leipzig 1792). Druhou oblastí, jíž se Widtmann intenzivně věnoval zejména v 80. letech, byly edice starší české literatury pořádané Františkem Faustinem Procházkou: Jan Češka Příkladné řeči a užitečná naučení vybraná z knih hlubokých mudrcův (Praha 1786), takřečený Dalimil Kronika boleslavská (Praha 1786), Alessandro Guagnini Vejtah z Kroniky mozkevské (Praha 1786), Oldřich Prefát z Vlkanova Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny (Praha 1786), Přibík Pulkava z Radenína Kronika česká (Praha 1786) a další. Poněvadž některé exempláře nesou v impresu Widtmannovo jméno a některé, jinak nezměněné uvádějí Jana Josefa Diesbacha, všechny edice klasifikujeme jako vydání titulová.Syn František Widtmann (zemř. 1831?) obdržel již roku 1808 koncesi k vedení antikvariátu. Rodinný podnik údajně převzal 1810 (Nosovský), ale ještě v letech 1815-1830 se firma neklamně prezentovala jako „knihkupectví K. Widtmanna“. Z této formulace lze soudit, že v jejím čele stáli ještě dědici. Samostatně měl František dle úředních pramenů podnikat na Starém Městě 1821-1831, avšak ani z této doby jeho impresa k dispozici nejsou. Firma přešla snad v roce 1831 (nebo 1832) na Františkova syna Mořice Widtmanna. Od něho ji 1844 koupil z Lipska přišlý knihkupec Friedrich Kretschmar (nar. 1810).


Lit.: NOSOVSKÝ, K.: Nauka knihopisná a nástin vývoje knihkupectví českého. Praha 1927; VIDMANOVÁ, St.: Pražští knihkupci a nakladatelé v druhé polovině 18. století. Vědecké informace ZK ČSAV 3, 1975, s. 43-53.

Lex.: CHYBA 309-310 (Widtmannovi) a 161 (Kretschmar).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.