Lambert Palmart
Lambert Palmart (zemř. ca 1493) rodák z Kolína/R. školený na univerzitě v Paříži. Na pozvání německého obchodníka Jakoba Vizlanta se usadil ve španělském městě Valencia. Počátky jeho působení jsou obestřeny mnoha nejistotami. Za prvotiny se totiž pokládají rotundou sázené tiskařsky anonymní tituly, doposud mohutně šířené převážně jen italskými dílnami. Jsou to Vallova latinská úprava Aesopových Fabulae (Valencia? 1473-1474?), Elegantiolae Augustina Data (Valencia? 1473-1474?) a Phalarisovy Epistolae (Valencia? 1473-1474?). Mariánská publikace Obres o trobes en laors de la Verge Maria (Valencia? 1474) je vůbec prvním tiskem v katalánštině a zároveň nejstarším známým, v němž byla ve Španělsku užita antikva. Někteří bibliografové této dílně připisují tisk Aristotelova díla Ethica ad Nicomachum (Valencia 1474-1475?). Také dvě další nejstarší práce, totiž Comprehensorium Johanna de Hildesheim (Valencia 1475) a Opera Gaia Sallustia Crispa (Valencia 1475), v explicitech jméno tiskaře nezmiňují, a proto část badatelské obce považuje za původce všech tří posledně jmenovaných publikací Španěla Alfonsa Fernandeze de Córdoba.
K bezpochybným Palmartovým pracím patří až vydání třetího dílu Summy theologiae Tomáše Akvinského (Valencia 1477). Ve spolupráci s Fernandezem de Córdoba vznikla na objednávku Philippa Vizlanta katalánská Biblia (Valencia 1478), jejíž unikátní exemplář, chovaný stockholmskou Královskou knihovnou, roku 1697 shořel a dnes je toto vydání doloženo pouze závěrečným listem, uloženým v knihovně Hispanic Society v New Yorku. Tiskárna na konci 80. let 15. století šířila také polemické traktáty sepisované v rámci prestižního řečnického sporu kolem neposkvrněného početí Panny Marie, např. Fernando Díez Obra de la sacratíssima concepció de la Verge Maria (Valencia 1487). Jednou z posledních Palmartových prací je kázání Omelia sobre lo psalm De profundis, které napsal španělský básník Jeronim Fuster (Valencia 1490). Na konci připojený dřevořez Panny Marie Růžencové je jediný, který kdy dílna ve své produkci otiskla. O tři roky později bylo vybavení tiskárny prodáno Miguelu Albertovi.
Lit.: PONS, A. P.: Incunables valencianos: sus caracteristicas tipográficas. Valencia 1962; VINDEL, Fr.: El arte tipográfico en España durante el siglo XV. Vol. 1-9. Madrid 1945-1951.
Lex.: GELDNER 2. 259-260. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.