Měkká vazba

Z Encyklopedie knihy

Měkká pergamenová vazba s tuhou hřbetní výztuhou prošívanou ozdobným řetízkovým stehem. Rukopis sborník z doby kolem 1474. Národní knihovna ČR, sign. I.G.34, přední deska
Měkká vazba pergamenového rukopisu z 12. stol., jejíž desky tvoří useň podšitá jen hrubým plátnem. Národní knihovna ČR, sign. VIII.H.11, zadní deska

Knižní blok těchto jednoduchých a nenákladných vazeb je opatřen namísto dřevěných desek jen pružnými a ohebnými  deskami ze silného pergamenu (lat. liber sine asseribus, coopertorium, příp. podle nejčastějšího určení ligaturae more studentium, něm. Kopert, angl. limp binding). Desky byly zpravidla zhotoveny z vazebního pergamenu, jenž býval pevnější než psací pergamen. Často byl druhotně užit již popsaný pergamen, případně silnější useň. Příliš měkký pergamen se navíc podlepoval papírem či textilií. Zadní deska mnohdy přecházela v klopu, která přesahovala přes ořízku až na přední desku a chránila tak knižní blok. Klopy se ovšem povětšinou nedochovaly a v raném novověku byly odstřiženy. Ke klopě byly upevněny usňové tkanice či motouzy, jejichž konce se obtáčely k jednomu či několika knoflíkům přišitým obvykle ke hřbetu, případně na přední desku. Knoflíky byly zhotoveny z olova, cínu, kůže či rohoviny. Hlavní rozdíl oproti vazbám s pevnými deskami spočíval v tom, že složky byly nejčastěji šity ne k vazům, ale přímo k charakteristickým hřbetním výztuhám zhotoveným ze silné rohoviny či dřeva a někdy zdobeným prosekáváním a vyřezáváním. Hřbet navíc nebýval klížený, takže knižní blok je daleko pružnější. Silné nitě prošívaly složky současně s výztuhou a vytvářely na ní buďto kratký, řetízkový steh, který probíhal kolmo ke hřbetu či diagonálně, či tzv. dlouhý steh, který probíhal mezi dvěma vzdálenějšími místy vpichu. Hřbetní partie s výztuhou, navenek vystupujícím ozdobným šitím a knoflíky vytvářela esteticky zajímavou prostou výzdobu.

Měkká pergamenová vazba s klopou a ozdobnými stehy přišitým koženým řemenem, který sloužil k přepásání a stažení úřední knihy. Kniha památná Horního Slavkova. Poč. 16. stol. Jindřichovice, Státní okresní archiv Sokolov, AM Horní Slavkov, kniha 102, přední deska s přezkou

Zřídka se s nimi setkáváme již v románském období. Širokého užití došly tyto vazby až později, a to především v univerzitním prostředí a v úřední praxi. Zhotovovali je specializovaní knihvazači činní často při univerzitách. Nejčastěji se s nimi setkáváme ve 14. a 15. století, kdy tvořily zhruba celou desetinu knihvazačské produkce. Přesto byly v moderní odborné literatuře dlouho přehlíženy. Hojně se užívaly i v prostředí pražské univerzity ve 2. polovině 14. a v 15. století. Jejich životnost ovšem byla menší než u standardních vazeb s dřevěnými deskami, a tak i jejich současný podíl mezi dochovanými rukopisy je nižší. Byly jimi opatřovány především méně objemné užitkové rukopisy psané zpravidla zběžnějším polokurzivním či kurzivním gotickým písmem. Často se jednalo o  tzv. codex mixtus s větším množstvím různorodých studijních textů psaných někdy na složkách ne zcela shodné velikosti, který nejednou vznikal jako příruční kniha pro osobní potřebu svého původního sestavovatele. Častěji se s nimi setkáváme i na některých typech úředních knih (kupř. různé účty). Rukopisy v měkkých vazbách byly nejen levnější, ale i lehčí a snázeji transportovatelné než rukopisy se standardními vazbami a dřevěnými deskami. Studenti si je často po absolvování univerzity odváželi zpátky domů.

Druhá skupina měkkých vazeb je šita na vazy tvořené koženými proužky. Je ovšem daleko méně početnější než předešlá skupina měkkých vazeb bez vazů. S touto skupinou se hojněji setkáváme až v 15. a v 16. století, zejména na méně významných úředních rukopisech. Mívaly klopu a příčně byly přepásány ozdobně prošívaným řemenem s přezkou. Do skupiny měkkých vazeb patří i jednoduché „sešitkové“ vazby obsahující jednu či dvě složky.

Jednoduchá sešitová vazba rukopisu ze 2. pol. 16. stol., jejíž desky tvoří pergamenový fragment  latinského liturgického rukopisu s notací ze 14. století Národní knihovna ČR, sign. XXVI.A.14, přední deska

Lit.: ADLER, G.: Handbuch Buchverschluss und Buchbeschlag. Wiesbaden 2010, s. 6–7, 74–75; ĎUROVIČ, M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha – Litomyšl 2002, s. 363–365; HANEBUTT-BENZ, E.: Bucheinbände im 15. und 16. Jahrhundert. In: Die Buchkultur im 15. und 16. Jahrhundert. Bd. 1. Hamburg 1995, s. 296–298; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 41; KARPP-JACOTTET, S. – SCHAEFER, H.: Das Gewand des Buches. Historische Bucheinbände aus den Beständen der Universitätsbibliothek Leipzig und des Deutschen Buch- und Schriftmuseums der Deutschen Bücherei. Leipzig 2003, s. 50; KŘENEK, K.: Vazebné struktury konzervačního typu. Měkká vazba se hřbetní výztuhou. Diplomová práce Univerzita Pardubice – Fakulta restaurování v Litomyšli 2012, s. 44–80; PETERSEN, D.-E.: Mittelalterliche Bucheinbände der Herzog August Bibliothek. Wolfenbüttel 1975, s. 66–69; PETERSEN, H.: Bucheinbände. Graz 1991, s. 100–115; SCHOLLA, A.: Libri sine asseribus. Zur Einbandtechnik, Form und Inhalt mittelalterlichen Koperte des 8. bis 14. Jahrhunderts. Dissertation. Leiden 2001; SCHOLLA, A.: Terminology and Typology of Limp Bindigs. In: La reliure médiévale : pour une description normalisée. Edités par Guy Lanoë. Turnhout 2008, s. 61–73; SZIRMAY, J. A.: The Archaelogy of Medieval Bookbinding. Aldershot 1999, 285–318.

Autor hesla: Kamil.boldan