Václav Matěj Kramerius

Z Encyklopedie knihy

Václav Matěj Kramerius (též Kraméryus, MVK, VMK, VMK-s, 1753-1808) první výrazná osobnost novodobé české žurnalistiky, spisovatel, překladatel a adaptátor osvětové i zábavné četby a v neposlední řadě provozovatel České expedice, která fungovala jako reprezentační středisko nahrazující dosud nerozvinutou knihkupeckou a nakladatelskou síť.

Narodil se v Klatovech, pokřtěn byl Matěj Valentin. Jméno Václav přijal později jako projev vlasteneckého smýšlení. Po studiích na pražské filozofické a právnické fakultě (1773-1778) ho na doporučení Josefa Dobrovského okamžitě angažoval v dosti kuriózní záležitosti Jan František rytíř z Neuberka (1743-1784). Kramerius měl dokupovat, opisovat a v domácí tiskárničce údajně duplikovat ty exempláře rodové bibliotéky, které nebyly zastoupeny dvakrát, aby Neuberk mohl svým dvěma synům odkázat identické knižní kolekce (Jan Novotný). Tamní vzdělanecké a vlastenecké prostředí formovalo Krameriovo národní uvědomění a přesvědčení věnovat se buditelské a osvětové činnosti. Roku 1783 odmítl nabídku Františka Augustína Patzka stát se korektorem českých knih v Bratislavě a po odchodu z Neuberkových služeb dal přednost korektorství u Jana Nepomuka Ferdinanda Schönfelda. Již v Schönfeldově tiskárně se od 1785 soukromě věnoval obchodu s českými knihami. Roku 1786 byl zde pověřen redigováním Schönfeldských cís. král. pražských novin (Praha 1786-1792, 1796-1799). V té době to byly jediné jazykově české noviny u nás. Kramerius redakční práce zastával ovšem jen do května 1789, kdy kvůli platu po neshodách s Schönfeldem zaměstnání opustil. Téhož roku získal privilegium na vydávání vlastního listu Krameriusovy cís. k. pražské poštovské noviny (Praha 1789-1791). Periodikum pokračovalo jako Krameriusovy císařské král. vlastenské noviny (1791-1805), Císařské královské vlastenské noviny (1806-1815), Krameriusovy císařské královské vlastenské noviny (1816-1819) a Císařské královské vlastenské noviny (1820-1821). Ve vlastních novinách navázal na lidovýchovný a osvětový tón schönfeldské politicky loajální žurnalistiky, avšak posílil hospodářsko osvětové a kulturní zpravodajství.

Krameriovy noviny opatřené kolkem (Praha 1815). Císařské královské vlastenské noviny … číslo 27 (Praha, Jenovéfa Krameriová – Václav Rodomil Kramerius 1815). Titulní strana s novinářským kolkem otištěným vpravo. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AA XIII 41.

Koncem února 1790 otevřel Českou expedici (též Česká novinárna, Česká novinářská expedice). Podnik sdružoval jednak nakladatelství, knihkupectví a antikvariát a jednak vydavatelství novin, kalendářů i beletristických a vzdělavatelských knih nenáboženského obsahu. Pod hlavičkou Expedice vyšlo nejméně 90 titulů. Typickým rysem výhradně jazykově českého edičního programu byla ideologicky exponovaná výchovnost a propagace josefínských reforem. Na přelomu 18. a 19. století se Expedice stala nejvýznamnějším pražským osvětovým centrem dosahujícím až na český a moravský venkov i na Slovensko. Plnila také funkci literárního salónu. Častými hosty zde byli Bohumír Jan Dlabač, Jan Hýbl, Jan Nepomuk Josef Rulík, Prokop Šedivý, František Jan Tomsa či Antonín Josef Zíma.

Poněvadž Kramerius potřeboval svou produkci dostat daleko za hranice Prahy, o koncesi na provozování kamenného knihkupectví nikdy nepožádal (neučinil tak před počátkem roku 1790 a tím méně po 1806, kdy vzniklo proněmecké Grémium pražských knihkupců). Živnost byla proponována jako „expedice“ čili zasílatelství. Kramerius znaje nezájem knihkupců o jazykově české zboží postupně budoval síť mimopražských kolektorů. Vycházel přitom ze správného předpokladu, že finanční prostředky na jejich platy jsou nižší nežli rabat stržený profesionálním knihkupcem či komisionářem. Novinářské privilegium, které od 1789 vlastnil, používal pak i k tomu, aby veškeré ostatní aktivity navenek kryl označením „českých novin spisovatel“.

Činnost Krameriovy Expedice je doložena v letech 1790-1813, 1817-1820, 1830-1832 a 1848-1849. Kapitál na prvotní zabezpečení chodu pocházel z bohatého věna, které 1791 do manželství přinesla Jenovéfa Krameriová (rozená Hereciová). Expedice se mezi léty 1790-1792 nacházela v Michalské ulici v domě nazývaném „u Půl zlatého kola“ a od 1793-1803 a 1805-1807 sídlila společně s dědici Jana Karla Hraby na adrese „U tří stříbrných růží“ v Dominikánské (dnešní Husově) ulici. Do roku 1849 se stěhovala ještě několikrát. Zda Kramerius vlastnil také tiskárnu, není jisté. V odborné literatuře se čas od času vyskytne tvrzení, že tiskárna byla při Expedici zřízena buď roku 1795 (Jan Novotný), anebo 1804 (František Horák). Zdrojem těchto informací jsou průběžné zprávy 12.-18. čísla Císařských královských vlastenských novin z roku 1806. Impresa Krameriem vydaných publikací však knihtiskařské aktivity Expedice nijak nedokazují. Svědčí jen o tom, že výrobu nejčastěji obstarávala Tiskárna normální školy, Jan Alois Beránek, Antonín Josef Zíma a dílna Hrabových dědiců, respektive její faktoři Josef Mádl a Matěj Šťastný (zemř. 1804).

Páteř Krameriových literárních a nakladatelských aktivit tvořily čtenářsky oblíbené knížky lidového čtení, překládané a adaptované z němčiny (Spiess, Vulpius), či vzniklé jako původní česká zábavná povídka (Rulík, Šedivý). Podstatnou složkou byly dobrodružné a mravoučné spisy pro mládež (Campe) a reedice děl ze starší české literatury, např. Kronika trojánská pod názvem Letopisové trojánští (Praha 1790) jako pravděpodobně vůbec nejstarší titul České expedice. V oživování starších památek Expedice navázala na ediční záměry Františka Faustina Procházky z 80. let. Kramerius vydával po vzoru Jana Tomáše Höchenbergera vlastní praktickou příručku Nový kalendář tolerancí pro veškeren národ český katolického a evangelického náboženství (Praha 1786?-1797), který posiloval náboženskou snášenlivost katolíků, evangelíků i židů a propagoval všeobecné vzdělání. Čtenářská obliba tohoto kalendáře dovolovala realizovat až neuvěřitelné pětitisícové náklady. Poněvadž Kramerius nabízel knihy za poměrně nízké ceny (nejnákladnější tituly stály pouhých 30-40 kr.), již od přelomu století musel na provoz doplácet. Ze své živnosti nikdy nezbohatl a když zemřel, rodině zanechal značné dluhy.

Po Krameriově smrti vedla Expedici 1808-1820 vdova Jenovéfa Krameriová (rozená Hereciová, zemř. 1829) a prvorozený syn Václav Rodomil Kramerius (též Chladimil Zimohřiv, Chladimil Zimomřivec, K, Věnceslav K**, VK, VRKr-s, VRZ-n, 1792-1861). Syn byl pokřtěn Václav Richard a buditelské jméno Rodomil přijal po otcově vzoru později. Okolo roku 1809 se učil u Josefa Jana Landfrase v Jindřichově Hradci, ale knihtiskařské řemeslo samostatně nikdy neprovozoval. Roku 1813 nastoupil jako redaktor Císařských královských vlastenských novin, které v poslední fázi jejich existence přejmenoval na Dopisovatel pro Čechy a Moravany (Praha 1822-1825). Vedle toho pomáhal matce s provozem Expedice. Některé knihy vydané během 1808-1820 nesou impresum „nákladem Krameriusových dědiců“. Ideová orientace rodinného podniku zůstala nezměněna, a tak i dědicové, na rozdíl od kosmopolitního Marca Berry, trpěli vleklou hospodářskou krizí vyvolanou napoleonskými válkami. Nejprve bylo prodáno privilegium k vydávání českých novin. Majitelem se stal Jakub Schönfeld, který 1823 převzal Dopisovatele a 1824 odkoupil ostatní krameriovská periodika i knihkupectví Expedice. Václav Rodomil Kramerius našel obživu jako faktor a korektor u Jana Hostivíta Pospíšila v Hradci Králové (1825), v dílně jindřichohradeckého Aloise Josefa Landfrase (1826-1829) a Jana Nepomuka Jeřábka v Praze (1831). Východiskem z nelepšící se ekonomické situace a záchranou před bankrotem byl prodej knižního skladu Expedice. V letech 1829 a 1839 se novým majitelem nerozprodaných zásob včetně práva dalších vydání stal Alois Josef Landfras. Roku 1836 se Kramerius z existenčních důvodů usadil ve Vídni, ale literární kontakty s regionálními tiskárnami nepřerušil. Do Jihlavy, Jindřichova Hradce a Znojma neúnavně dodával vlastní i adaptované knížky lidového čtení. Po návratu ve 40. letech se pokoušel v Praze uchytit opět jako novinář, ba chtěl také obnovit Českou expedici (1848-1849), ale během porevolučních represí žurnalistiku i nakladatelskou práci definitivně opustil. Až do konce života, který strávil v chudobinci, se živil jako korektor a příležitostný spisovatel.


Lit.: BERÁNKOVÁ, M.: České novinářství národního obrození. Praha 1965; BEZDĚK, K.: Nesprávná vročení obrozenských tisků. In: Docentu PhDr. Františku Horákovi k šedesátinám (red. Bl. Kovář). Praha 1971, s. 10-13; HAUSENBLAS, O.-JANÁČKOVÁ, J.-KUSÁKOVÁ, L. (edd.): Václav Rodomil Kramerius. Knížky lidového čtení. Praha 1988; HEJNOVÁ, M.: K možnostem využití aukčních katalogů jako pramene k dějinám knižní kultury. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 521-527; HORÁK, Fr.: Pět století českého knihtisku. Praha 1968; KLIMEŠ, Vl.: Počátky českého a slovenského novinářství. Praha 1955; KÖLLNER, A.: Buchwesen in Prag. Von Václav Matěj Kramerius bis Jan Otto. Wien 2000; MÁLEK, R.-PETRTÝL, M.: Knihy a Pražané. Pět set let knižní kultury v Praze. Praha 1964; MYŠKOVÁ, Z.: Význam České expedice pro dobu národního obrození. Praha 1982 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); NOVOTNÝ, J.: Česká expedice. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 345-354; NOVOTNÝ, J.: Krameriova Česká expedice. Pražský sborník historický 8, 1973, s. 56-79; NOVOTNÝ, J.: Václav Matěj Kramerius. Praha 1973; THON, J.: Distribuce knih v době obrozenské. Slovesná věda 4, 1951, s. 213-222; THON, J.: Dozvuk Kramériusovské tradice. Slovesná věda 3, 1949-1950, s. 103-112; THON, J.: Vydávání českých knih v době Kramériusově. Slovesná věda 4, 1951, s. 128-139; PRAHL, R. (a kol.): Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern. Praha 2000; ŠIMEČEK, Zd.: Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei. Wiesbaden 2002; VIDMANOVÁ, St.: Pražští knihkupci a nakladatelé v druhé polovině 18. století. Vědecké informace ZK ČSAV 3, 1975, s. 43-53; VOLF, J.: Dějiny novin v Čechách do roku 1848. Praha 1930; VOLF, J.: Pokus vdovy Jenovefy Krameriusové o vydávání německých novin r. 1818. Česká revue 18, 1925, s. 311-314.

Lex.: CHYBA 85 (Česká expedice) a 159-160 (Kramerius); LEXIKON 1. 473-475 (Česká expedice) a 2/II. 930-936 (Kramerius).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.