Vlastnické záznamy

Z Encyklopedie knihy

Vlastnické záznamy jsou záznamy, které v knihách přímo či nepřímo určují vlastnictví knihy, případně obsahují další informace vlastníka o knize.

Vytvořením rukopisu jeho „život“ teprve začínal. Byl poté čten, užíván, měnil místo svého uložení. Možnosti, jak rekonstruovat místo a způsob další recepce textů rukopisu, jsou variabilní, často ale omezené. Určitou skupinu proměn mohou odrážet jeho fyzické znaky (typická převazba), častěji jde ale opět o záznamy písemné: čtenářské poznámky, signatury, vlastnické záznamy. Zatímco poznámky čtenářů jsou až na výjimky anonymní a určit jejich původce je možné jen v případě zápisů uvádějících vědomě dostatek identifikačních údajů (nebo u osob s dostatečně individualizovaným a známým písařským projevem), u knihovních záznamů by situace mohla být lepší.

Vyhledání žádaného textu usnadňovaly dále záznamy obsahu rukopisu. I ty bývají nejčastěji zapsány na přední desce, na přídeští nebo na prvním listu, dalším možným místem výskytu jsou ale i ořízky. Pro identifikaci stejné písařské ruky, která obsahy či tituly psala, platí stejná obtíž jako u signatur – při identifikaci je zatím možné vycházet hlavně z kombinace s vlastnickými záznamy a při případném určení dalších záznamů se lze spoléhat jen na vizuální paměť, nebo srovnávání zápisů s kodexy digitalizovanými. Některé větší knihovny měly častěji používaný způsob zapisování titulů – obecně méně časté je jejich záznam přímo na potah desky, obvyklejší je užití štítků, které mohou být jak lepené na desku, tak i připevňované hřebíčky pod plátek rohoviny nebo upevňované do kovového rámečku, stejný způsob ale nemusí trvat po celou dobu existence knihovny. Při popisu rukopisu je důležité obsahy uvádět in extenso: jednak jejich znění často uvádí autory jednotlivých děl (ať už skutečné, nebo domnělé), jednak se jejich znění může přesně nebo ve velké míře shodovat se zněním zápisů v soudobých katalozích (pokud existují) a může tak přispět k jejich určení ve starších knihovních pomůckách.

Naproti tomu u vlastnických záznamů bývá majitel rukopisu přesně určen (nedošlo-li – obvykle zásluhou dalších vlastníků – k poškození nebo zničení původního textu). Forma těchto záznamů bývala různá: mohla obsahovat prosté určení osoby nebo instituce, které kodex patřil, mohla ale uvádět i bližší okolnosti jeho opatření (rok, donátora apod.). Již ve středověku některé osoby opatřovaly své knihy shodným grafickým znamením, které tak můžeme označit jako exlibris: např. Václav Hněvsín z Krumlova měl ve svých rukopisech žlutého dráčka v modrém erbu, Václav Koranda mladší užíval několik variant kombinací iniciál svého jména V K spojených s písmenem M (označení pro magister). Vlastnické záznamy nemusely být bezprostředně viditelné, proto se obvykle objevují uvnitř rukopisu: nejčastější je opět záznam na předním přídeští, předsádce nebo prvním listu, ale různé instituce měly i své jiné charakteristické umístění: část roudnických rukopisů má vlastnický záznam kolmo ke hřbetu na posledním listu, kodexy kláštera v Sadské měly údaj o majiteli zapsaný na třetí apertuře od začátku a konce kodexu a také přibližně v polovině rozsahu knihy. Neopomenutelné je ale sledování všech vlastnických údajů a signatur, nejen středověkých: dokumentované osudy středověkých knihoven umožňují alespoň s otazníkem zařadit mezi jejich obsah i kodexy, které sdílely stejné mladší osudy, přestože doklady o starším nebo původním majiteli v nich chybějí.

Evidence vlastnických záznamů a s jejich pomocí i identifikace typických signatur byla prozatím prováděna hlavně v případě výzkumu konkrétních knihoven. Šíře je zaměřen projekt Provenio, který mapuje vlastníky jednotlivých souborů Knihovny Národního muzea, v jeho rámci ale středověké rukopisy tvoří jen minoritní část. Ze zahraničních zdrojů k provenienčnímu výzkumu, které zahrnují i bohemikální materiál, je možné zmínit zejména CERL Thesaurus a Schoenberg Database of Manuscripts.

Informace obsažené jak v samotných textech rukopisu, tak získané popisem jeho fyzické stránky by pak měly být sumarizovány v části popisu obsahující údaje o místě a době vzniku kodexu a jeho dalších zjištěných nebo pravděpodobných vlastnících a místech užívání. 

Autor hesla: Jindrich.marek