Vojtěch Jiří Koniáš

Z Encyklopedie knihy

Vojtěch Jiří Koniáš (též Konyáš, 1660-1710) tiskař v Praze, otec známého jezuitského kazatele a literárně činného misionáře. Vojtěch Jiří vstoupil do učení v pražské Tiskárně jezuitské asi roku 1673. Po čtyřech letech usiloval za zajímavých okolností o postulát. Prefekt Jindřich Chlumecký nehodlal Koniáše uznat samostatným tovaryšem ani na přímluvy mnoha pražských pomocníků a jako rebela ho dal 1677 zavřít do městského vězení. Pomocníci osvobodili Koniáše z vězení násilím, tovaryšství mu potvrdili vlastní autoritou a do doby, nežli se situace uklidnila, Koniáš dlel v Lipsku a Halle/S. V souvislosti s knihtiskem je v Praze doložen až roku 1685 jako faktor pražské Tiskárny arcibiskupské. Roku 1688 získal měšťanství na Starém Městě pražském a v letech 1693-1697 byl faktorem Tiskárny jezuitské.

Samostatnou živnost provozoval 1697/98-1710. Z Koniášovy produkce dnes známe na 60 titulů, mezi nimiž je nejmladší Jeroným Hirnhaim Richtiger Weeg des Lebens (Praha 1698). Tiskárna se soustřeďovala hlavně na rozšiřování náboženské literatury (kázání, legendy a modlitby). Okrajově tiskla i učebnice, např. první vydání Janditova díla Grammatica linguae Boëmicae methodo facili (Praha 1704) nebo Jakub Srnec z Varvažova Přísloví česká aneb Adagia bohemica (Praha 1705). Typografické vybavení dílny včetně písma bylo poměrně chudé, hojnější počet ilustrací provází pouze několik titulů. Předně jde o mladší německou verzi spirituálního eseje Jana Tannera Heiliger Weeg von Prag nacher Alt-Buntzel. Původní text z roku 1680 byl Koniášem obnoven nejprve bez obrazového doprovodu (Praha 1699) a teprve při další reedici (Praha 1705) posloužilo 44 tiskových forem svatováclavského cyklu Samuela Dvořáka st. z roku 1679. Samuelův syn Daniel Dvořák se podepsal pod 37 původních ilustrací Bridelova díla Jiskra slávy svatoprokopské (Praha 1699). Dalším rytcem, který spolupracoval s Koniášovou tiskárnou, byl Ondřej Antonín Wanner, např. Wolfgang Gelb Radostné příhody o zpovědi (Praha 1701) a Bohumír Hynek Josef Bílovský Seelen Hülff oder Bruderschaftsbuch Jesu, Mariae, Joseph zu Prag bey Maria Laureta (Praha 1703). Po Koniášově smrti se o udržení živnosti v letech 1712-1713 pokusila vdova Kateřina Alžběta Koniášová (zemř. 1713?). Mimo jiné vytiskla rozsáhlou Račínovu sváteční postilu Sněm nebeský svatých a světic božích (Praha 1712). Odkud byla koniášovská dílna zakoupena a kam se její vybavení po roce 1713 rozptýlilo, nevíme.Syn Antonín Koniáš (1691-1760) jako výrazný zjev české protireformační společnosti zasáhl do vývoje knihtisku sice zprostředkovaně, ale o to pádněji. Roku 1708 vstoupil do jezuitského řádu v Brně a v letech 1716-1720 studoval teologii v pražském Klementinu. Pak se na mnoha místech v Čechách intenzivně věnoval kazatelské a misionářské činnosti, během níž z přesvědčení a dle návodu sv. Ignáce z Loyoly vyhledával, ničil a opravoval nekatolickou předbělohorskou i mladší literaturu, tištěnou doma i v zahraničních exulantských tiskárnách. Podílel se mimo jiné na likvidaci kukské knihovny hraběte Františka Antonína Šporka. Historikové mu připisují spálení 30.000 až 60.000 knih (vyšší z obou údajů do literatury vnesl 1776 exjezuita Jan Leopold Šeršník, první Koniášův životopisec). V první polovině 18. století se tak Koniáš stal nejlepším znalcem české literatury. Poněvadž postridentské seznamy zakázané literatury (libri prohibiti) obsahovaly pouze zahraniční knižní produkci, Koniáš z autopsie sestavil pro potřeby domácí misionářské a cenzurní praxe analogický přehled závadných bohemik. Nejstarší přípravné rukopisné podklady jsou datovány 1724. Tištěný svod, který vyšel u Václava Jana Tibelliho, nese název Clavis haeresim claudens & aperiens. Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající (Hradec Králové 1729). Soupis knih určených buď ke spálení, anebo k opravení je rozčleněn dle jazyka na skupiny české, latinské a německé. V nich se díla řadí dle formátů publikací a autoři následují abecedně dle křestních jmen. Tibelli připravil v letech 1749-1750 i druhé vydání Klíče, rozšířené Koniášem o literaturu mravně závadnou. Toto druhé vydání se stalo základem podstatně doplněné a v řazení zpřehledněné verze nazvané Index Bohemicorum librorum prohibitorum (Praha 1770). Index vyšel u Jana Karla Hraby deset let po Koniášově smrti. Byl sebrán a vydán, jak čteme v titulu, na příkaz pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovského. Kdo byl editorem, ba novým spoluautorem Indexu, však nevíme.

Primární funkce Koniášových pomůcek pominuly v mezích rakouských zákonů zmírněním kontroly nad výrobou a dovozem knih v roce 1781. Fyzická likvidace nevhodné literatury odpadla a bibliotékář Karel Rafael Ungar mohl nevyhovující tituly odebírat do pražské Univerzitní knihovny. Sekundárně slouží Koniášovy soupisy prohibit dodnes jako nedocenitelný pramen retrospektivní bibliografie i literární historie.


Bibl.: WIŽĎÁLKOVÁ, B.: Konkordance Koniášových Klíčů, Indexu, Jungmanna a Knihopisu. Příspěvky ke Knihopisu 6-10. Praha 1987-1988.

Lit.: BENEŠ, P.: Postila P. Antonína Koniáše. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 9. Praha 1992, s. 127-141; BERÁNEK, K.: Z mládí pražského tiskaře Vojtěcha Koniáše. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 109-113; BÍLÝ, J.: Jezuita Antonín Koniáš. Osobnost a doba. Praha 1996; CESNAKOVÁ-MICHALCOVÁ, M.: Koniášovy Klíče a Index jako pramen bibliografický. Česká bibliografie 1, 1959, s. 63-104; ČORNEJOVÁ, I.: Tovaryšstvo Ježíšovo. Jezuité v Čechách. Praha 1995; DUCREUX, M.-E.: Kniha a kacířství, způsob četby a knižní politika v Čechách 18. století. In: Česká literatura doby baroka. Sborník příspěvků k české literatuře 17. a 18. století (red. Z. Pokorná). Literární archiv 27, 1994, s. 61-87; KÁBRT, J.: Česká bibliografie v době temna. Praha 1964; MALOTÍN, B.: Nečeské tisky v postkoniášovském Indexu. Příspěvky ke Knihopisu 11. Dr. Bedřišce Wiždálkové přátelé a spolupracovníci k významnému životnímu jubileu. Praha 1996, s. 75-81; PODLAHA, Ant.: Dodatky a opravy k biografiím starších spisovatelů českých. Antonín Koniáš. Časopis Českého muzea 69, 1895, s. 321-325; PODLAHA, Ant.: Život a působení Antonína Koniáše. Sborník historického kroužku „Vlast“ 1893, s. 23-26; POKORNÝ, J.: P. Antonín Koniáš S. J. jako teoretik české knižní kultury. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 327-334; SOWALOVÁ, P.: Tiskárna Jiřího Vojtěcha Koniáše. Praha 2003 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); SVATOŠ, M.: Antonín Koniáš S. J. von seinen Ordensmitbrüdern dargestellt. In: Corona Martiniana (studia in honorem Iani Martinek Pragensis septuagenarii). Humanistica Lovanensia. Journal of neo-latin studies 43, 1994, s. 411-425; SVATOŠ, M.: Jezuitské elogium P. Antonína Koniáše. Szersznikův bio-bibliografický medailon a jeho vliv na misionářův obraz v české literární historii. Listy filologické 125, 2002, s. 33-51; SVATOŠ, M.: Knihy zabavené přičiněním misionáře Antonína Koniáše S. J. na opočenském panství roku 1733 a jejich čtenáři. In: Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století (red. V. Petrbok a kol.). Praha 1999, s. 364-371; SVATOŠ, M.: Koniášův Catalogus librorum haereticorum z roku 1724, předstupeň jeho Klíče. In: Tschechisches Barock: Sprache, Literatur, Kultur. České baroko: jazyk, literatura, kultura (ed. G. Zand, J. Holý). Frankfurt/M. 1999, s. 143-161; SVATOŠ, M.: Kontrola četby a distribuce náboženských knih při lidových misiích a misijní knížky v 18. století. In: Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Sborník příspěvků z pracovního semináře konaného ve Vranově u Brna ve dnech 4.-5. 6. 2003 (sestavila Ivana Čornejová). Praha 2003, s. 363-384; SVATOŠ, M.: O autorství Klíčů a Indexu českých zakázaných knih. Listy filologické 125, 2002, s. 321-325; SVATOŠ, M.: Verbotene durch den Missionar Antonín Koniáš S. J. im Frühjahr 1733 in der Herrschaft von Opočno beschlagnahmte Bücher und ihre Leser. Acta Comeniana 13 (XXXVII), 1999, s. 99-142; VOLF, J.: Domnělý knihtiskař Jan Nep. Koniáš čili skutečný knihtiskař Vojtěch Jiří Koniáš. In: Sborník prací věnovaných profesoru Dru. Janu Máchalovi k sedmdesátým narozeninám. Praha 1925, s. 30-37; VOLF, J.: Knihtiskař J. N. Koniáš? Český časopis historický 32, 1926, s. 444.

Lex.: CHYBA 153-154 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 384-386 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 2/II. 829-830. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.