Brožura

Z Encyklopedie knihy

Brožura (ze střlat. brocca = jehlice a fr. brochure od brocher = šít, angl. binding in paper covers, něm. Broschur) z hlediska historického knihařství publikace menšího, ale přesně nedefinovaného rozsahu (dnes do 48 stran), jejíž tiskařské složky jsou spojeny lepením nebo jednoduchým šitím.

Tento rychlý a vcelku ekonomický způsob knihařské práce splňoval nároky na vazbu provizorní a byl využíván již v době reformace a protireformace pro distribuci krátkých příležitostných tisků (odtud něm. Broschüre jakožto synonymum pro Flugschrift čili novinový leták). Čtenáři tyto tiskoviny nechávali později vázat do pevných konvolutů. Od 18. století byla brožura protipólem k dražší vazbě nakladatelské. Masový rozvoj brožování a kartonáže přineslo až strojové knihařství 19. století.

Z technologického hlediska rozlišujeme brožuru šitou, lepenou a tuhou. Šitá (sešívaná) brožura vzniká vložením několika málo tiskařských složek do papírového dvojlistu a prošitím. U lepené brožury je použita papírová obálka (v hřbetní partii dvakrát lomená), do níž se zavěsí klihem potřený hřbet složek. Po vynálezu skládacího stroje (1849) nevelkou trvanlivost výrobku poněkud vylepšilo provlékání nití v lomech složek a po zdokonalení šicího stroje (1875-1876) nastoupilo šití drátem. Větší nároky na pevnost a čtenářský komfort splňovala brožura tuhá, jejíž desky jsou z odolnějšího kartónu (odtud kartonáž z fr. cartonnage, angl. boards, něm. steif broschiert).

Tato tuhá brožura představuje vlastně kompromis mezi vazbou pevnou a lepenou brožurou. Blok tvoří sešité a ve hřbetu zaklížené předsádkové dvojlisty a potištěné složky. Volné části bílých předsádek se lepí na vnitřní strany desek. Hřbet je chráněn plátěným hřbítkem a desky mohou být vylepšeny pokryvem. Tuhou brožuru polepenou barevným papírem zavedl pro svou tiskařskou produkci z přelomu 18. a 19. století Giambattista Bodoni (odtud italské označení legatura alla Bodoniana). Historickou variantou je takzvaná anglická brožura užívaná od první třetiny 19. století k provizornímu knihařskému zpracování bibliofilií (angl. case binding, fr. cartonnage à l’anglaise, jinak též dle původního rozšíření Roxburghe binding). Sešitý blok se však ve hřbetu neklíží a ani po stranách neořezává. Jiný typ poloplátěné či polokožené tuhé brožury se zlacenou horní ořízkou vyvinul na počátku 19. století Alexis Pierre Bradel (odtud pozdější francouzský termín cartonnage à la Bradel).


Lit.: HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970; MALAVIEILLE, S.: Reliures et cartonnages d’editeur en France au XIXe siècle (1815 à 1865). Paris 1985; VYSOKÝ, J.: O vazbách nejskromnějších. Český bibliofil 9, 1937, s. 93-99.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.