Jan Had

Z Encyklopedie knihy

Jan Had (též Coluber Johann, Haden Johann, Hayd Hans, zemř. 1543) nejstarší zmínka o knihtiskařské činnosti rodiny Hadových je spjata s norimberskou tiskárnou Friedricha Peypuse. Roku 1535 zde vznikla reedice Peypusova protinovokřtěnského novinového letáku Newe Zeytung von den Wydertaufferen zu Miinster (Nürnberg 1535), jehož explicit je podepsán „durch … Joan Haden“. Ve stejném roce se Peypusova dcera Kunigunda provdala za tiskaře Hanse Hayda. Domněnku o totožnosti Hadena a Hayda vyslovili již před časem Gunther Franz (1973) a po něm Josef Benzing (1982). Jeho hypotézu podepřela nově Mirjam Bohatcová (1990), když typografickým rozborem zjistila, že Hadenův leták vznikl přímo v Peypusově dílně. Z tohoto poznatku pak Bohatcová logicky dovodila, že osobou, která při výrobě letáku svobodně disponovala cizím tiskařským vybavením, nemůže být nikdo jiný nežli Peypusův zeť, jehož příjmení norimberská farní matrika ovšem zaznamenává jako Hayd.

Místo narození ani osudy Hadena-Hayda do roku 1535 neznáme. Poněvadž po Peypusově smrti 1535 získal jen zlomek tchánova tiskařského materiálu (větší část přešla k Leonhardu Milichthalerovi), na pokračování živnosti v Norimberku rezignoval a s manželkou Kunigundou se přestěhoval do Prahy. Zde vzápětí vyšlo typograficky zdařilé dílo Johanna Koppa von Raumenthal Regiment neb Správa, jak jedenkaždý člověk ve všech věcech zdraví své … opatrovati … má (Praha 1536). Poněvadž impresum je podepsáno „skrze Jana Hada“, dříve užitý tvar „Haden“ považujeme za německý akuzativ českého příjmení „Had“. Latinská slova Regimentu jsou sázena antikvou, a Hadovu dílnu tak lze považovat za jednu z prvních, která toto tiskové písmo v Čechách vlastnila. Pěknou typografii mají též dvě pražská kázání vídeňského biskupa Johanna Fabriho Sermo … profoelici victoria, adversus infideleis (Praha 1537) a Sermo in exequiis, … D. Ioannis Pflug, baronis de Rabenstein (Praha 1537). Přicházejí zde totiž u nás velmi rané iniciály s motivy hrajících si dětí. Navíc v prvním kázání bylo několik slov vysázeno hebrejskými typy, což mezi českými křesťanskými dílnami představuje opět první, a nadto asi do roku 1570 ojedinělý pokus o hebrejský knihtisk. Hadův Nový zákon (Praha 1538) je textově závislý na druhém vydání Severinovy bible 1537 a v typografii se opírá o Peypusovu koncepci jazykově českého Nového zákona (Nürnberg 1534). Had však neměl k dispozici tchánovy štočky, poněvadž je ve stejné době užíval pro další reedici Nového zákona (Nürnberg 1538) Leonhard Milichthaler. Pořídil proto jen méně zdařilé kopie. Poslední Hadem datovanou prací je Vajklad výborný na žalm stý XXVII. (Praha 1543). Z jeho pražského pobytu ohraničeného léty 1536-1543 dnes evidujeme 14 jazykově českých publikací a 4 latinské příležitostné tisky.

Po Hadově smrti tiskárnu zdědila manželka Kunigunda. Roku 1544 se podruhé provdala za bývalého svatohavelského kantora Jana z Písku (zemř. 1572), který byl v Hadově dílně zaměstnán přinejmenším od roku 1538 asi jako faktor. Lze tak dovodit ze skutečnosti, že dílna právě 1538 počala v drobnějších publikacích otiskovat Peypusovu titulní portálovou borduru opatřenou signetem původního majitele. Iniciály „FP“ (Friedrich Peypus), umístěné na okrajích signetu, však nebyly aktuální. Jednoduchý řezáčský zásah je proto změnil na relevantní monogram „IP“ (Jan z Písku). Poněvadž starší bibliografové četli písmena jako „JP“, připadlo tehdy logické považovat borduru za někdejší majetek Hanse (Jana, Johanna) Pekka (zemř. 1531). Jak prokázala Mirjam Bohatcová, jde o omyl týkající se minimálně devíti tisků realizovaných ještě Janem Hadem a později i jeho nástupcem kantorem Janem z Písku, např. Jan Chocenský O krve pouštění žilami a baňkami (Praha 1538), Bernardus S. Traktát velmi utěšený (Praha 1546), Augustinus Aurelius S. Traktát …, v němžto vypisuje, že všecky věci na světě sou marnost (Praha 1546), Vokabulář latinský, český i německý nyní znovu učiněný a s pilností korigovaný (Praha 1550), Nomenclatura rerum familiariorum vulgo Vocabularium (Praha 1555) aj.

Hadův nástupce Jan z Písku převzal po manželce Kunigundě příjmení Had, ale častěji se v tiscích podepisoval Jan Kantor (též Had Kantor, Cantor, Cantor Coluber, Coluber, ICH, JK, zemř. 1572). Jeho samostatná tiskařská činnost je s přestávkami doložena 1544-1572. Dle dnešního povědomí vydal 74 latinských titulů (příležitostné skladby humanistického básnictví, učebnice) a 41 jazykově českých publikací. Z dosavadní bibliografie Kantorových tisků je třeba vypustit Lékařské knížky Křišťana z Prachatic (Praha 1544). Vznikly bez uvedení tiskaře ve staroměstské tiskárně „u Zlatého prstena“. Tento dům nevlastnila rodina Hadových, nýbrž lékař Chocenský, jehož iniciály „I.CH“ z nadmíru kvalitní titulní bordury Knížek byly mylně připsány Kantorovi. Kantor sice získal lékařův tiskařský materiál, ale až po jeho smrti (1545). Borduru pak skutečně několikrát použil, např. Počínají se knížky o rozličných vodách Bartholomea Metlingera (Praha po 1545?). Tak jako již Jan Had upravil pro sebe Peypusův monogram, tak také Kantor zde pouhými dvěma tečkami připodobnil svému jménu i Chocenského iniciály („I.C.H“). Jakýsi Jan Kantor Had z Proseče byl během 1559-1562 staroměstským konšelem a 1571 šestipanským úředníkem čili dohlížitelem nad některými řemesly (Jaroslav Douša).

Kantor po šmalkaldské válce tiskárnu neprovozoval. Až na konci roku 1549 obdržel jako jeden z prvních typografů panovníkovo privilegium, povolující obnovu živnosti, zaměřené na výrobu učebnicové literatury (některé z chráněných titulů patiskl na Moravě Jan Günther). Kantorova tiskárna patří k nejstarším dílnám v Čechách, jejíž sazeči měli k dispozici řecké tiskové písmo, např. Matouš Collinus z Chotěřiny De coena Domini aliquot odae exempli gratia propositae adolescentibus in Academia Pragensi (Praha 1546). Na druhé straně ještě v polovině století se zde latinský text sázel také švabachem, např. Vokabulář latinsky, česky i německy (Praha 1550). Originální Peypusův tiskařský materiál posloužil Kantorovi pro reedici norimberské učebnice Ondřeje Klatovského z Dalmanhorstu Nové knížky vo počtech (Praha 1558) i pro první vydání textu Jiřího Mikuláše Brněnského Knížka, v níž obsahují se začátkové umění aritmetického (Praha 1567). Několik let poté dílna užila po delší přestávce hebrejské písmo, aby realizovala Grammaticu id est libellus de mystica litterarum significatione Jana Fortia (Praha 1570). Otázka, zda tu Kantor spolupracoval s hebrejskou tiskárnou Mordechaje Kohena, byla sice několikrát nadhozena, ale definitivní odpověď neznáme dodnes.

Impresum Brněnského Knížky zní „u Jana Hada Kantora W. H.“. Za nepřehlédnutelně natištěnými iniciálami se skrývá Václav Had st. (zemř. před 1578), Kunigundin syn patrně z druhého manželství. Asi zde otci vypomáhal a na znamení toho do učebnice přitiskl mluvící signet (žába spočívající v ochranitelském objetí hada). Tento štoček, považovaný dříve za Kantorovu značku, jako by symbolizoval pozici Václava Hada st. v dějinách pražského knihtisku. Jeho samostatná činnost měla zřejmě epizodní ráz, poněvadž dnes je doložena jen k roku 1566 (jeden příležitostný tisk latinský a dva ještě drobnější jazykově české novinové letáky).

Po smrti Jana Kantora o činnosti dílny doklady asi neexistují. Teprve z let 1578-1579 přichází pět dnes známých příležitostných latinských publikací, v nichž je podepsána dvakrát ovdovělá Kunigunda (respektive Kunhuta, Kunka) Hadová, rozená Peypusová (zemř. 1587). Impresa zněla „in officina viduae Johannis Colubri“, nebo „in officina Kunigundae viduae apud Colubrum“. Po Markétě Kozlové ji tak lze označit za nejstarší samostatnou tiskařku v Čechách, držící svou živnost dle soudobého vdovského práva. Před rokem 1585 ji přepsala na nezletilého vnuka Václava Hada ml. O jeho činnosti a dalších osudech typografického materiálu rodiny Hadových informace opět nemáme.


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BOHATCOVÁ, M.: Hayd-Haden-Had: drei Namen eines und desselben Druckers? Gutenberg-Jahrbuch 1990, s. 118-142; BOHATCOVÁ, M.: Hayd-Haden-Had: Tři jména jednoho tiskaře? Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 77-106; BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; DOUŠA, J.: Staroměstští konšelé v jiných funkcích městské samosprávy v letech 1571-1602 a 1630-1650. Documenta Pragensia 15, 1997, s. 43-74; FRANZ, G.: Huberinus-Rhegius-Holbein. Bibliographische und druckgeschichtliche Untersuchung der verbreiteten Trost- und Erbauungsschriften des 16. Jahrhunderts. Nieuwkoop 1973; PALIČKOVÁ, T.: Knihtiskařská rodina Hadů. Praha 1998 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61; VESELÁ-PRUDKOVÁ, L.: Židé a česká společnost v zrcadle literatury. Od středověku k počátkům emancipace. Praha 2003; VOIT, P.: Dosud neznámý latinsko-český slabikář z poloviny 16. století. Listy filologické 109, 1986, s. 24-29; VOIT, P.: Moravský knihtisk první poloviny 16. století a jeho vztahy k českým tiskárnám. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 103-115.

Lex.: BENZING (Buchdrucker) 357-358 (Johann Haden ztotožněn s Hansem Haydem); CLAVIS 369 (český tiskař Jan Had a německý Haden neztotožněni); CHYBA 106-107 (pražská činnost Hadových); JIREČEK 1. 212 (Had) a 336 (Kantor).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.