Kostým

Hollarův lept oděvů anglických žen (London, patisk po 1800). Hollar, Václav: Theatrum mulierum sive Varietas atque differentia habituum foeminei sexus (London, Henry Overton post 1800). Tabule 11–12 s patiskem původních desek pro první vydání (London 1643).

Kostým jakožto námět výtvarného či literárního díla velmi často souvisí s portrétem, stýká se s cestopisem, historií a kronikou, kosmografií a od 17. století i s militáriemi (knižně vydávaná alba uniforem). První tištěné práce o oblékání počaly vycházet počátkem 16. století, např. Lazare de Baîf Annotationum in l[egem] vestis, … seu De re vestiaria (Basel 1526). Tyto „Trachtenbücher“ většinou postihovaly starověkou a středověkou kostýmní módu. Soudobému oblékání na teritoriu Evropy, Asie a Afriky se na způsob módního almanachu věnoval až Recueil de la diuersité des habits (Paris 1562). Aenea Vico ho vybavil 107 dřevořezy. Ve stejném duchu připravil dřevořezáč a tiskař Hans Weigel st. (činný 1556-1577) sérii 219 soudobých kostýmů Habitus praeciporum populorum, tam virorum quam foeminarum singulari arte depicti … Trachtenbuch (Nürnberg 1577). Weigel sérii řezal dle předloh několika kreslířů, ale poněvadž první a poslední dřevořez nese monogram Josta Ammana, bývají kresby připisovány jemu. Ammanovo autorství je nepochybné u další obrazové knihy, která z Weigelových řezeb vychází. Má 112 vyobrazení a nazývá se Im Frawenzimmer wirt vermeldt von allerley schönen Kleidungen unnd Trachten der Weiber (Frankfurt/M. 1586).

Roucha členů světských řádů (Praha 1821). Wietz, J. K.: Abbildungen sämmtlicher geistlichen und weltlichen Ritter- und Damenorden (Praha, Peter Bohmann–dědici 1821). Díl třetí, tabule 78 za pag. 338 s anonymní kolorovanou mědirytinou ženského oděvu španělského řádu Marie Luisy a mužského oděvu polského řádu za zásluhy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BO VI 54.

Patrně nejstarší obrazovou knihu tištěnou v Itálii, a to poprvé mědirytem, představuje 49 tabulí Dei veri ritratti degl’ habiti (Roma 1585). Text k tabulím, které vytvořilo několik soudobých umělců, sestavil Bartolomeo Grassi, římský tiskař činný 1582-1600. Mezinárodního úspěchu dosáhl Václav Hollar knižním cyklem Theatrum mulierum sive Varietas atque differentia habituum foeminei sexus (London 1643). Cyklus leptů, který obsahuje 100 postav, byl v různých úpravách vydáván až do 19. století. Vedle těchto nadnárodních souborů vznikaly také kolekce zobrazující pouze národní kostýmy. K nejstarším patří mimo jiné Melchior Lorich Wolgerissene unnd geschnittene türckische Figuren … für die Mahler, Bildhawer … an Tag gegeben (Hamburg 1641), Jean Baptiste Greuze Divers habillements suivant le costume d’Italie (Paris 1768), Juan de la Cruz Colleccion de trajes de España (Madrid 1777-1788), anonymní Sammlung der rußischen National-Trachten (Augsburg ca 1780) atd.

Knihkupec (Regensburg 1698). Weigel, Christoph: Abbildung der gemein-nützlichen Haupt-Stände (Regensburg, Christoph Weigel 1698). Tabule u pag. 241 s Weigelovým vyobrazením knihkupeckého krámu a způsobu přepravy knih v sudu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AZ XIV 28.

Vedle civilního oblečení se už od 16. století zpracovávaly také publikace o oděvech prelátů, např. Jakob Müller Ornatus ecclesiasticus (München 1591). O něco později vznikala první knižní alba uniformovaných vojáků, např. Abraham Bosse Figures au naturel tant … des gardes françoises du roy (Paris 1632). K prvním albům zobrazujícím řemeslníky v typických oděvech patří dokumentární série Christopha Weigela Abbildung der gemein-nützlichen Haupt-Stände (Regensburg 1698) a Martina Engelbrechta Assemblage nouveau des manouvries habilles. Neu-eröffnete Sammlung der mit ihren eigenen Arbeiten und Werckzeugen eingekleideten Künstlern, Handwerckern und Professionen (Augsburg ca 1730). Během 18. století přicházejí též ryté cykly rouch mužských a ženských řeholí. Jednu z nejstarších kolekcí sestavili a popsali Pierre Helyot a Maximilien Bullot pod názvem Histoire des ordres monastiques (Paris 1714-1719). Rytinami ilustrovaná encyklopedie sestává z osmi svazků a 1753-1756 vyšla v Lipsku též německy.

Starší jazykově česká literatura specializovaná pouze na kostýmy neexistuje. K nejstarším pojednáním, která se tomuto tématu věnují výrazněji, patří Obyčeje, práva, řády anebo zvyklosti všech národuo (Olomouc 1579). Latinský originál sepsal Johann Boehme, narozený v bavorském městě Auby (odtud Aubanus, první vydání Augsburg 1520). Tiskařem byl Jan ml. Olivetský z Olivetu. Mezi rané publikace s vyobrazením řeholních rouch patří dějiny řádu trinitářů, které sestavil Didacus a Matre Dei Chronicorum discalceati ordinis sanctissimae Trinitatis (Praha 1726). Pěknou kostýmní sérii pražských postaviček 80. let 18. století (prodavač preclíků, obchodník se slunečníky, sběračka odpadků, mlékařka) vytvořil pravděpodobně Jan Berka pro kdysi populární dějiny Johanna Ferdinanda Opitze Vollständige Beschreibung der königlichen Haupt- und Residenzstadt Prag (Praha-Wien 1787).

Bibl.: HILER, H.-HILER, M.: Bibliography of costume. New York 1939; LIPPERHEIDE, F. J. von: Katalog der Kostümbibliothek. New York 1963; NIENHOLDT, E.-WAGNER-NEUMANN, Gr.: Katalog der Lipperheideschen Kostümbibliothek. Bd. 1-2. Berlin 1965; WATANABE-O’KELLY, H.-SIMON, A.: Festivals and ceremonies. A bibliography of works relating to court, civic and religious festivals in Europe 1500-1800. London-New York 2000.

Lex.: KYBALOVÁ, L. (a kol.): Obrazová encyklopedie módy. Praha 1973; LAVER, J. (edd.): Das Kostüm. Eine Geschichte der Mode Renaissance und Frühbarock. München 1951; PEACOCK, J.: Kostüm und Mode. Das Bildhandbuch. Von den frühen Hochkulturen bis zur Gegenwart. Bern 1996.