Kování a spony

Kování a spony vnější mosazné, bronzové a případně železné doplňky knižního korpusu s dřevěnými deskami. Soubor těchto doplňků měl ochrannou a sekundárně též výzdobnou funkci. Dokladem návaznosti obou funkcí je hlazení nebo leštění povrchu (tzv. cizelování) a zdobení puncem, prosekáváním či rytinou (tzv. gravírováním). Pozdně gotické ryté prvky často představovaly rostlinný ornament, a ještě častěji fragment nápisu „Ave Maria“. Kování a spony stejně jako hřeby, trny a hranová kování vyráběli pro knihvazače na zakázku kovolijci, kovotepci a kovorytci. Nejstarší aplikace pocházejí ze 14. století. Poněvadž s nárůstem knihovního provozu působily vyčnívající doplňky spíše problémy, kování a spony byly už v 18. století násilně odtrhávány, anebo při převazbách likvidovány. Do dnešních časů tak přežily jen některé.

Rohová kování (angl. bosses, fr. cabachons, něm. Beschläge) měla vypouklý reliéf označovaný termínem pukla (z něm. Buckel od lat. buccula = tvářička). Gotická pukla v podobě válce, kbelíčku obráceného dnem vzhůru anebo knoflíku připomínajícího kardinálský klobouk se stala vývojovým základem dalších ochranných typů. K dřevěné desce byla ukotvována hřebíčky. Poněvadž dostatečně vyčnívala vně ležícího či stojícího korpusu, useň i s výzdobou (např. řezbou) byla chráněna před nežádoucími otěry. Tutéž funkci plnily také čtyřúhelníkové neboli deltoidní nárožnice a případně středové čtverčíky na přední a zadní desce (u gotických knih liturgické povahy většinou jen vzadu).

Plošně a masivně lité či kované gotické nárožnice ustupovaly od 16. století tvarům kratším a subtilnějším, tlačeným ze silnějšího plechu. Poslední vývojový typ nárožnic pochází ze 17. století. Má tvar trojúhelníku s vykrojenou odvěsnou. Hranová kování byla vyráběna z pravoúhlých, často vroubkovaných a puncovaných plechových u-profilů. S cílem chránit pokryv na hranách knižních desek se vyskytují zpravidla jen u těžších a objemnějších svazků, a to jen do 16. století. Zvláštním kováním s řetězem byly vybaveny takzvané libri catenati.

Spony (též klamry z něm. Klammer = spona, nebo klausury z lat. clausus = uzavřený, angl. clasps, fr. fermoirs, něm. Buchschließen) eliminovaly přirozené kroucení dřevěných desek a tah usně. Mimo to minimalizovaly nežádoucí otěr jednotlivých listů, zejména pergamenových, a tím, že bránily samovolnému rozevírání knižního bloku, omezovaly vstup prachu a světla. Nejstarší způsob fixace obstarával kožený řemen obepínající gotickou knihu ze zadní desky do poloviny přední. Zde pak byl uchycen přezkou či u vazby obálkové v kovovém trnu (lat. fibula). Dokonalejší formu představovala od 15. století dvojice spon vyrobených jen z kovu, anebo v kombinaci s koženým páskem. Jeden konec spony byl přichycen hřebíčky k zadní desce a druhý zakončovala buď hlava s dírkou, nebo háček. Oba typy zakončení se upínaly do záchytky, která byla hřebíčky připevněna na desce přední (jen Itálie a Francie užívaly mechanismus opačný, neboť úchyt se nacházel vpředu a záchytka vzadu). Spony nalézáme ještě na vazbách 17. století, kdy jejich tělo tvořívaly i stočené čili tordované pásky.

Desky z lepenky nesly od počátku 16. století namísto spon dva páry lněných nebo hedvábných (aksamitových) stuh, barvených většinou nazeleno. Kožené tkanice se zhotovovaly ze světlé nemořené usně. Každá stuha či tkanice byla zalepena pod přídeštním pokryvem a proseknutou deskou vycházela ven. Jejich životnost záležela na ohleduplné manipulaci.

Přední deska vazby s pozdně gotickým kováním a sponami, snad ateliér Blasia Orgera (Tübingen poslední třetina 15. století). Prkénkové desky 440 x 280 mm potaženy žlutou vepřovicí se slepotiskem, jehož kompozice je na obou deskách stejná a shoduje se i s exemplářem Strahovské knihovny DM II 18 (Kyriss 1950). Úzkou borduru vyplňuje pás složený z kosých kolků lva a lilie (Hamanová – Nuska 1966 s ohledem na výskyt lva kladou původ vazby do Prahy). Rozměrné zrcadlo je pokryto diagonálně se křížícími dvojlinkami (v průsečících šestilístky). Mezipole vyplněna kulatými kolky (páv na půlměsíci s hvězdným nebem, orel a rozeta). Na každé desce čtyři deltoidní nárožnice (plocha základny pokryta rostlin
Přední deska vazby s pozdně gotickým kováním a sponami (Nürnberg? před 1524). Hnědá teletina na prkénkových deskách 435 x 278 mm zdobena slepotiskem rámové kompozice členěné trojlinkou (tenká, tlustá, tenká). Vnější rám přední desky pokryt válečkem s členitou rozetou a holí obtočenou stylizovaným listovím, vnitřní rám zdoben kolkem (srdce probodnuté šípem). Střední část kompozice vyplněna třemi vertikálními pruhy s kolkovou výzdobou. Zadní deska má vnější rám shodný, po něm následuje mohutné vpadlé pole s květinovým kolkem. Zrcadlo je až na několik otisků rozet prázdné. Na obou deskách se zachovaly mosazné ochranné prvky: osm nárožních a dvě středové knoflíkové pukly, čtyři
Hřbet a přední deska vazby s redukovaným vzorem „éventail“ (Sasko 1646 a 1691). Zčernalá teletina na prkénkových deskách 340 x 210 mm, useň zdobena slepotiskem s bohatou rámovou kompozicí a dominantou. Filigránská výzdoba obou desek je shodná. Dominanta uprostřed zúženého zrcadla užívá na obou deskách vzor vějíře. Jak dokazuje letopočet 1646 v zrcadle zadní desky, vazba vznikla nedlouho po vytištění Bible, a to pro vlastníka MH. Jeho iniciály jsou patrné v zrcadle přední desky. Později však byly zde překryty zlacenými písmeny II a letopočet byl opraven na 1691. Hřbet se zapuštěnými vazy je rozdělen do dvou polí, která jsou pojednána jako zmenšená varianta výzdoby desek. Usňové záložky na obou
Hřbet a přední deska vazby s redukovaným vzorem „éventail“ (Sasko 1646 a 1691). Zčernalá teletina na prkénkových deskách 340 x 210 mm, useň zdobena slepotiskem s bohatou rámovou kompozicí a dominantou. Filigránská výzdoba obou desek je shodná. Dominanta uprostřed zúženého zrcadla užívá na obou deskách vzor vějíře. Jak dokazuje letopočet 1646 v zrcadle zadní desky, vazba vznikla nedlouho po vytištění Bible, a to pro vlastníka MH. Jeho iniciály jsou patrné v zrcadle přední desky. Později však byly zde překryty zlacenými písmeny II a letopočet byl opraven na 1691. Hřbet se zapuštěnými vazy je rozdělen do dvou polí, která jsou pojednána jako zmenšená varianta výzdoby desek. Usňové záložky na obou
Přední deska vazby se supralibros (Bavorsko konec 17. století). Hnědá teletina na lepence 206 x 160 mm, useň na obou deskách přezdobena zlaceným slepotiskem s výraznou rámovou kompozicí a dominantou. Vnější rám tvoří váleček a% la éventail, o nějž se opírá vpadlé pole se dvěma stojícími kosodélníkovými arabeskami a dvěma ležícími drobnými kartušemi. Rámová mezipolí i půda zrcadla zdobeny drobnými hvězdičkovými kolky a% la pointillé. Uprostřed zrcadla přední desky vtlačena dominanta v podobě oválného supralibros řezenské kapituly (sv. Petr držící v bárce klíč a rybu). V zrcadle zadní desky malá osmiúhelníková kamej, z níž vybíhá arabeskový ornament. Zapuštěné vazy jsou na hřbetu

Lit.: ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; CHALOUPKA, J.: Bronzová kování, spony a některé jiné nálezy z historicko-archeologického výzkumu kralické tvrze. Časopis Moravského muzea 72, 1987, s. 147-154; CHALOUPKA, J.: Ozdobná kování a spony na vazbách kralických tisků v Památníku kralické tiskárny. Z kralické tvrze 14, 1987, s. 42-49; NUSKA, B.: Spony knih jsou k zavírání. Historická knižní vazba 1966-1970. Liberec 1970, s. 177-178; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145.