Tisk z výšky

Z Encyklopedie knihy

Tisk z výšky (angl. relief printing, fr. impression en relief, něm. Hochdruck nebo Reliefdruck) nejstarší a dosud nejvíce užívaný způsob tisku, v němž barvou opatřené tisknoucí elementy tiskové formy jsou vyvýšeny do jednolité roviny, zatímco snížené partie barvu nepřijímají, a tudíž se neotiskují. Snižování povrchu budoucí tiskové formy se děje mechanicky a náročnost opracování závisí na fyzikálních vlastnostech výchozího materiálu (nejčastěji dřevo, kámen, kov). S kulturní historií lidstva jsou úzce spjaty dřevořez (včetně modifikací dřevořezu bílé linie a dřevořezu šerosvitového), dřevoryt, kamenoryt, kovoryt (kovořez), přírodninový tisk, ražený tisk, šrotový tisk a těstový tisk (v dekorativním výtvarnictví počátku 20. století se ujal ještě linoryt, jehož specifikem je silná plošnost a absence detailu, způsobená povahou umělého linolea).

Barva nanesená na horní (tisknoucí) plochu formy je snímána ručně obtiskem, nebo tiskem v knihtiskařském lisu. Poněvadž obtisk kamenných, dřevěných a kovových desek vznikal třením a tlakem speciálního hladítka (tento způsob se někdy označuje fr. výrazem au frotton), nesou rubové strany starých anopistografických deskotisků zřetelné stopy po reliéfu tiskové formy (něm. Reibedruck). Plošné tlakové těleso knihtiskařského lisu působí šetrněji, a proto bylo možno papír potiskovat oboustranně (opistograficky). Typickým rysem tisku z výšky je ostře ohraničené a plošné ulpění barvy na papíru.

Převrat ve způsobu rozmnožování textu (případně i obrazu rytého či řezaného do štočku) tiskem z výšky přinesla až technologie knihtisku vypracovaná Johannem Gutenbergem. Základem knihtisku se stal nový typ tiskové formy vzniklý sazbou jednotlivých kovových tiskových písmen, získaných procesem písmolijectví. Vysoký počet oboustranných tisků z odolné formy obstaral knihtiskařský ruční lis. Papír po otisku zůstává hladký a nenese stopy po okrajích tiskové formy. Technický pokrok knihtisku 19. století, podporovaný celospolečenským zájmem na zvyšování počtu otisků, umožnil pracovat s levnými a odolnějšími replikami tiskových forem (kopírování sazby cestou stereotypie, rozmnožování štočků všeho druhu procesem galvanoplastiky).


Lit.: BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; GERHARDT, Cl. W.: Der Buchdruck. In: Geschichte der Druckverfahren (hrsg. von R. W. Fuchs), Teil 2. Stuttgart 1975; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; WOLF, H.-J.: Schwarze Kunst. Eine illustrierte Geschichte der Druckverfahren. Frankfurt/M. 1981 (repr. Dornstadt 1988).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.