Grafika

Z Encyklopedie knihy

Grafika (z řec. grafein = psát, rýt, kreslit, angl. graphic art, fr. graphique, něm. Graphik) výtvarný obor vycházející na rozdíl od malířství a sochařství z postupů, jimiž lze ručním i průmyslovým tiskem rozmnožit psaný, kreslený anebo namalovaný originál. Základem je tisková forma, jejíž tiskové elementy opatřené barvou jsou otiskovány na papír (řídce též na pergamen či textilii). Náklad je přitom omezen materiálem formy (dřevo, kov, kámen), způsobem zpracování (rytí, řezání, leptání), technologií reprodukce (tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy) a poptávkou. Charakteristický rys grafiky spočívá v pohotovém, přesném a obecně srozumitelném projevu, který je nenáročný na formu prezentace. Tyto schopnosti předurčily grafice výrazné umělecké, estetické, sociální a politické funkce. Hlavními výtvarnými prvky jsou linie a plocha. Kontrast bílé a černé (světla a tmy), spjatý od první čtvrtiny 15. století s podstatou a společenskou funkcí grafiky, byl brzo narušen dodatečným kolorováním, prací s polotóny (šerosvitový dřevořez) a později soutiskem několika různě barvených forem (barevná ilustrace).

Základními kritérii pro členění grafiky na uměleckou (volnou a užitou) a reprodukční (průmyslovou) jsou původnost, tiskařské postupy a historicky proměnlivé funkce výtvarného grafického díla. Nejvýraznějším oborem umělecké grafiky je volná grafika. Vzniká prací jediného umělce, a to námětem počínaje a klasickými ručními postupy tisku konče (lis knihtiskařský ruční, lis litografický ruční, lis měditiskařský ruční). Přestože počet otisků bývá vyšší než jeden, každý grafický list se považuje za původní a jako takový je tvůrcem vlastnoručně značen, opatřen číslem stavu (1), pořadím v celkovém nákladu (5/50) a případně zkušebním remarkem. Nekontrolovaným novotiskům, prováděným buď ještě za života umělce, anebo častěji po jeho smrti, zabraňuje úmyslné znehodnocení tiskové formy rozlomením či poškrábáním.

Odlišnou sféru umělecké grafiky tvoří užitá grafika (angl. advertising art nebo applied graphics, fr. art publicitaire, něm. angewendete Graphik nebo Gebrauchsgraphik), která zprostředkovává přenos informací a plní praktické, dekorační a komunikační funkce. V předem stanovené dělbě práce na jejím vzniku participují kreslíř, rytec a tiskař (případně i nakladatel). Jejich podíl navenek vyjadřuje nikoli vlastnoruční, ale rytecky reprodukovaná signatura (monogram) každého zúčastněného. Pojem originálnosti je proto omezen na kresebný návrh, kdežto ostatní činnosti včetně rytecké mají již jen reprodukční ráz. Užitá grafika, formující se jako samostatný obor od 90. let 19. století, skýtá mnoho žánrových podob (např. exlibris, plakát, novoročenka). Některé z nich mohou plnit totožné didaktické či zábavné funkce (lidová neboli populární grafika představovaná hracími kartami, obrazovými knihami, vystřihovánkami, papírovými divadly apod.), anebo se mohou účelově spojovat do svébytně konstituovaných oborů (knižní grafika záležející v tvorbě obálky, ilustrace, tiskového písma, typografie). Ilustrace funguje ve formální i obsahové symbióze s tištěným textem, ale je schopna i samostatného života, kdy vytržena (doslova) ze svého kontextu plní funkce dekorační grafiky. K tomuto účelu jsou po staletí vyhledávány především vědecké ilustrace naukových publikací (mapy z atlasů, obrazy rostlin z herbářů, veduty měst z kosmografií atd.). Dekorační účel plní sekundárně též samostatná větev užité grafiky zvaná grafika devoční. Zatímco projevy umělecké (volné a užité) grafiky jsou výhodné a dobou prověřené sběratelské komodity, reprodukční grafika, vzniklá technicky dokonalým zmnožením i neuměleckých předloh, se podílí na estetice životního stylu (např. obrázkové znaky určené k orientaci ve veřejných prostorách).


Lit.: BARTÁK, J.-KRAUS, Vl.: Typografové 1468-1939. Praha 1996; CABANNE, P.: Kniha o velkých sběratelích. Praha 1961; FIKARI, R.: Přehled grafických technik. Vývoj a praxe od dob nejstarších až do dneška. Praha 1955; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KNEIDL, P.: Evropská lidová grafika. Typografia 79, 1976, s. 185-189; KOSCHATZKY, W.: Die Kunst der Graphik. Technik, Geschichte, Meisterwerke. Salzburg 1972; KRČÁLOVÁ, J.: Grafika a naše renesanční nástěnná malba. Umění 10, 1962, s. 276-282; KREJČA, A.: Grafické techniky. Praha 1990; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LANG, L.: Der Graphiksammler. Berlin 1979; LEPORINI, H.: Der Kupferstichsammler. Ein Hand- und Nachschlagebuch samt Künstlerverzeichnis für den Sammler druckgraphischer Kunst. Berlin 1924; MARCO, J.: O grafice. Kniha pro sběratele a milovníky umění. Praha 1981; PEŠINA, J.: Česká moderní grafika. Praha 1940; POPULÄRE Druckgraphik. Vom 15. bis zum 20. Jahrhundert. Bd. 1-10 (Bd. 1 Toschi, P.: Italien 1967, Bd. 2 Adhemar, J.-Hebert, M.-Seguin, J. P.-Siguret, Ph.: Frankreich 1968, Bd. 3 Meyer, M. de: Niederlande 1970, Bd. 4 Duran, A.: Spanien 1971, Bd. 5 Laver, J.: England 1972, Bd. 6 Clausen, V. E.: Skandinavien 1973, Bd. 7 Hyatt Mayor, A.: Amerika 1974, Bd. 8 Brückner, W.: Deutschland 1975, Bd. 9 Claudon-Adhemar, C.: Russland 1975, Bd. 10 Calza, G. C.: Japan 1979). München 1967-1979; RAMBOUSEK, J.: Slovník a receptář malíře-grafika. Praha 1954; ŠIMON, T. F.: Příručka umělce-grafika. O technikách rytiny, leptu a barevného leptu. Praha 1921; ŠTIKA, K.: Co je grafika. Praha 1970.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997; BÉNÉZIT, E.: Dictionnaire critique et documentaire des peintres, sculpteurs, dessinateurs et graveurs … nouvelle édition. Vol. 1-14. Gründ 1999 (poprvé Paris 1924 in 3 vol.); DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Praha 1815 a k tomu BERGNAR, P. (ed.): Beiträge und Berichtigungen zu Dlabacž Lexikon Böhmischer Künstler … von Grafen Franz v. Sternberg-Manderscheid. Prag 1913; HOROVÁ, A. (red.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1-2. Praha 1995; NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879; NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.); SLOVNÍK světové kresby a grafiky (přel. P. Adler, M. Neumannová a A. Pelánová). Praha 1997; THIEME, U.-BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992); TOMAN, Pr.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993) a k tomu TOMAN, Pr.-TOMAN, Pr. H.: Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců. Praha 1955 (repr. Ostrava 1994).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.