Karel Škréta

Z Encyklopedie knihy

Karel Škréta na Balzerově rytině (Praha po 1782). Balzer, Jan Jiří: 87 Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha, Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld po 1782). Tabule 29 otištěná z desky pro třetí díl Pelclových Abbildungen (1777). Signatura kreslíře Kleinharda vlevo dole. Antikvariát Meissner (Praha).

Karel Škréta (též CS, CSB[ohemus], CSD[elineavit], Screta, 1610-1674) malíř náboženských obrazů, portrétista, kreslíř a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších zakladatelských osobností českého baroka. Narodil se v Praze jako potom420ek erbovní rodiny Šotnovských ze Závořic. Někdy před rokem 1628 byl pravděpodobně žákem Egidia Sadelera ml. a dvorního malíře Jana Jiřího Heringa. Během politické emigrace, do níž odešel patrně již 1627, se školil v Itálii, kde navázal přátelské vztahy mimo jiné s Joachimem von Sandrartem. Přestoupil na katolickou víru a do vlasti se vrátil nejpozději 1638. Původně konfiskovaný a opět navrácený majetek použil k vybudování vlivného malířského ateliéru, jímž prošli jako žáci Johann Bartholomäus Klosse, Karel Antonín Kulík nebo Martin Antonín Lublinský. Během 1653-1661 patřil k předním členům staroměstského malířského bratrstva. Zemřel v Praze.

V oblasti knižního umění pracoval dle Škrétových předloh nejeden český či zahraniční rytec 17. století, zejména Anton Birkhard, frater Constantinus, Jan Gaspar Dooms, Samuel Dvořák, Jan Adriaen Gerhardt de Groos, Bartholomäus st. a Wolfgang Kilianové, Melchior st. a Matthäus Küselové, Jan Kryštof Smíšek, Daniel Wussin a Samuel Weishun. Většina Škrétou kreslených předloh byla objednána pro knižní vydání univerzitních dizertací. Nezanedbatelný finanční přínos znamenala v 60. a 70. letech 17. století jistě také spolupráce s augsburskými rytci Kilianem a Küselem na přípravě jednolistových ohlášek dizertací (některé vycházely ještě po Škrétově smrti). Škrétův svatováclavský cyklus závěsných maleb z let 1641-1643 inspiroval řeholníka Henrica a S. Petro k pořízení dvaatřiceti mědirytů pro knihu svého spolubratra Aegidia a Sancto Johanne Baptista Věnec blahoslavenému a věčně oslavenému knížeti českému … svatému Václavovi ze dvouch a třidceti růží … uvitý (Praha 1643). Kniha vyšla v Bylinově tiskárně. Ta o rok později zveřejnila i latinskou verzi D. Venceslao Bohemorum duci ac martyri inclyto sertum ortus, vitae, necis e duabus supra triginta iconibus (Praha 1643-1644), jejíž některé ilustrace jsou signovány iniciálami „F[rater]H[enricus]“ (tak i v mladším, avšak textově zkráceném Goliášově přetisku z roku 1661). Další Škrétovy návrhy knižních ilustrací jsou doloženy v těchto dílech: Jiří Plachý st. a Kašpar Petr Drauškovius Fama posthuma Ioannis Nepomuceni (Praha 1641, pět celostranných výjevů ze života sv. Jana Nepomuckého, kreslíř ani rytec neuvedeni), Louis Crasius Liber vitae Iesus patiens (Praha 1646 pro Weishuna frontispis a tři náboženské ilustrace), Maxmilián Rudolf Šlejnic (Schleinitz) Memorabilium Romanorum exornatorum poëtice (Praha 1658, Smíškem rytá titulní strana s bystou Leopolda I., polonahým Chronem, alegorií Historie a Umění a poznámkou „Superiorum permissu. 1658.“), Jan Tanner Amphitheatrum gloriae, spectaculis leonum Waldsteinicorum adornatum (Praha 1661, dvě přílohy ryté Wussinem), Jan Tanner Trophaea sancti Wenceslai (Praha 1661, Wussinem rytý frontispis s oslavou sv. Václava), Jan Tanner Vestigia virtutis et nobilitatis Sternbergicae in regno Bohemiae (Praha 1661, tři přílohy ryté Wussinem), Philippus Sebastianus Philippides Emblemata quindecim honori et amori (Praha 1662, jedna celostranná ilustrace ze šestnácti signovaná i rytcem Constantinem), Theatrum Europaeum (Frankfurt/M. 1635-1738, v šestém svazku z roku 1663 „Wahrer Abriß …“ a „Bestürmung der Prager Stätte 1648“, rytec Matthäus Merian ml.), Ján Nadási Annus hebdomadarum coelestium (Praha 1663, frontispis s alegorií nebeského roku pro Wolfganga Kiliana a ozdobný rám předtitulu pro Philippa Kiliana), Jan Jindřich Proškovský Moderamen differentiarum juris communis (Praha 1664, pro Doomse frontispisový portrét autora), Matěj Benedikt Bolelucký z Hradiště Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi (Praha 1668, pro Doomse titulní strana a svatovojtěšský cyklus 37 mědirytů), Colossus honoris erectus capiente fasces rectoratus … Jacobo Joanne Wenceslao Dobrzensky de Nigro-Ponte (Praha 1670, frontispis s portrétem rektora Dobřenského v rytině Jana Kryštofa Josefa Haana), Jiří Weis Nexus philosophiae theorico-politicae, seu theses ex universa philosophia peripatetica (Praha 1670, tři dvoulisté přílohy pro Bartoloměje Kiliana), dizertace Michaela Althana Imago principum Bohemiae (Praha 1673, pro de Groose barokní rámové dekorace na způsob oltářů s heraldickými, květinovými či ornamentálními motivy, jimiž bylo obklopeno 61 celostranných portrétů převzatých z prvního vydání 1629; takto modernizovaná verze vyšla pak nezměněně ještě v Norimberku 1681), Bohuslav Balbín Epitome historica rerum Bohemicarum (Praha 1673-1677, pro Matěje Küsela přinejmenším frontispis prvního svazku z roku 1673 s alegorickou Historií píšící za pomoci Ctností dějiny a možná také návrh frontispisu sedmého svazku z roku 1677 se sv. Václavem v průvodu).

Několik knižních ilustrací bylo uveřejněno ještě po Škrétově smrti: Matěj Tanner Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans (Praha 1675, pro Melchiora Küsela alegorický frontispis, čtyři alegorické přílohy a 169 ilustrací různých typů mučednických smrtí), Bohuslav Balbín Miscellanea historica Regni Bohemiae (Praha 1679-1688, pro Dvořákovu rytinu na rubu titulního listu I/1 z roku 1679 předloha ke stylizované mapě Čech se středovým panoramatem Prahy), Václav Karel Holan Rovenský Capella regia musicalis (Praha 1693-1694, Smíškův frontispis pro Šlejnicovo Memorabilium 1658 adaptovaný s letopočtem 1695 jako alegorie hudby), Matěj Václav Štajer Postila katolická (Praha 1695, frontispis s Ježíšem v oblacích od Bartoloměje Kiliana, přetištěno ještě ve vydání 1702) a Jan Seidel Princeps theologorum theologus doctor angelicus … D. Joannes Evangelista elogiis, symbolis, lemmatis … illustratus (Praha 1717, Birkhardův frontispis s ústřední postavou světce). Dle Škrétova staršího návrhu vznikl také jeden portrét pro Voigtovy Effigies virorum eruditorum atque artificium Bohemiae et Moraviae (Praha 1773-1775) a paralelně vycházející Pelclovy Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha 1773-1782), odkud samozřejmě přešel i do Balzerova vydání 87 Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha po 1782).


Lit.: BLAŽÍČEK, O. J.: Dvě mědirytiny universitních thesí podle Škréty. Dílo 30, 1939, s. 15-19; BLAŽÍČEK, O. J.: Karel Škréta-Die Familie des Edelsteinschneiders. Praha 1964; BLAŽÍČEK, O. J.: Škrétova mapa Evropy. Časopis společnosti přátel starožitností 60, 1952, s. 135-141; DVORSKÝ, J. (red.): Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1-2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989; FECHTNEROVÁ, A.: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze. Sv. 1-4. Praha 1984; KOKOŠKOVI, St. a Zd.: Matěje Benedikta Boleluckého Rosa Boemica. In: Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách. Sborník z konference Památníku národního písemnictví (ed. Z. Pokorná a M. Svatoš). Praha 1992, s. 89-98; KUCHAŘ, K.: Škrétova kruhová mapa Čech. Zprávy Geografického ústavu ČSAV 7, 1965, s. 12-14; LAZAROVÁ, M.-LUKAS, J.: Praha. Obraz města v 16. a 17. století. Soupis grafických pohledů. Sv. 1. Praha 2002; LINDA, J.: Veleslavná památka sv. Vojtěcha, jináč Adalberta, a její autor Kašpar Petr Drauškovius. Česká literatura 42, 1994, s. 171-183; MACHYTKA, K.: Svatý Václav v pozdním díle Karla Škréty. Umění 38, 1990, s. 206-231; NEUMANN, J.: Český barok. Praha 1969; NEUMANN, J. (a kol.): Karel Škréta 1610-1674. Výstava k třístému výročí umělcovy smrti v rámci světových výročí UNESCO. Praha 1974; NEUMANN, J.: Škrétové. Karel Škréta a jeho syn. Praha 2000; NOVOTNÝ, A.: Grafické pohledy Prahy 1493-1850. Zmizelá Praha 6. Sv. 1-2. Praha 1945; NOVOTNÝ, Vl.: Dvě Škrétovské universitní these. Umění (Štenc) 12, 1939-1940, s. 397-402; PREISS, P.: Marginálie ke Škrétovu kreslířskému dílu. In: Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách (red. Z. Pokorná a M. Svatoš). Praha 1992, s. 130-135; SVATOŠ, M.: Societas Jesu militans, imitans, laborans. Slavné skutky, ctnosti i mučednictví jezuitů v podání Matěje Tannera T.J., Karla Škréty a Johanna Georga Heinsche. Listy filologické 118, 1995, s. 288-305; VLNAS, V.: Maxmilián Šlejnic jako mecenáš Karla Škréty. In: Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách (red. Z. Pokorná a M. Svatoš). Praha 1992, s. 136-145; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001.

Lex.: DLABAČ 3. 81-98 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; HOROVÁ (red.) 2. 830-831 = HOROVÁ, A. (red.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1-2. Praha 1995.; NAGLER 18. 180-182 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 2. 688 a 697 = NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879, Index 1920 (repr. München 1919-1920, Nieuwkoop 1966 a potřetí 1991).; THIEME-BECKER 31. 125-126 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 543-545. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.