Kronika trojánská

Z Encyklopedie knihy

Začátek Kroniky trojánské, první jazykově české knihy tištěné u nás (Plzeň? po 1476). Columna, Guido de: Historia destructionis Troiae, boh. Kronika trojánská (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? po 1476). Fol. 1a s ručně doplněnou iniciálou J(Akžkoli). Knihovna Národního muzea (Praha), sign. 25 D 10 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).

Kronika trojánská první známá kniha vytištěná po roce 1476 domácím jazykem na našem území, a to s největší pravděpodobností v Plzni u Tiskaře Arnoštových Statut. Východiskem Kroniky je latinská próza „Historia destructionis Troiae“, kterou ve 13. století napsal Guido de Columna jako parafrázi francouzské veršované skladby Benoita de Sainte-Maure „Roman de Troie“. Český překlad latinského znění byl pořízen již v druhé polovině 14. století. Zahraniční latinské prvotisky Columnovy parafráze nemají většinou dataci uvedenu a o době jejich vydání se lze jen dohadovat v širších časových pásmech (Utrecht 1475-1479, Köln/R. 1477, Genève ca 1480, Deventer 1480-1485 atd.). Český prvotisk také není datován, ale i přes všechny nejistoty obklopující jeho vročení jej lze řadit k velmi raným vydáním, která byla pořízena v národním jazyce: německy (Augsburg 1474 a pak ještě do 1500 osmkrát), holandsky (Gouda 1479), italsky (Venezia 1481), španělsky (Burgos 1490). Problém s identifikací tiskařské dílny, z níž český překlad vyšel, vyřešil již Josef Dobrovský (1753-1829), který jako první na základě srovnání tehdy známých domácích prvotisků umístil Kroniku hypoteticky do Plzně. Tato atribuce nikdy žádný podstatný spor nevyvolala a byla také nově potvrzena vědeckou analýzou přední české badatelky Emmy Urbánkové (1909-1992). Naopak problémy nastaly s datováním, neboť do diskusí se zjevně či skrytě promítalo nacionalistické pojetí českého knihtisku. Diskuse se dlouho zúžovaly na dvojí možnou interpretaci explicitu „od narozenie syna Božieho počínáme 1468“, respektive na otázku vzájemného poměru prvotisku k jeho přímé předloze.

Ta byla zjištěna v takzvaném oseckém rukopisu Kroniky trojánské (dnes Knihovna Národního muzea). O existenci rukopisu objeveného Bohuslavem Balbínem věděl již Dobrovský 1782, ale vztahem mezi oběma texty se poprvé zabýval roku 1840 až Václav Hanka (1791-1861). Do té doby bylo datum explicitu přijímáno buď bez pochybností, jako např. jezuitou Leopoldem Janem Šeršníkem (1747-1814), který prvotisk do literatury roku 1776 vlastně uvedl, anebo naopak s nedůvěrou, zejména Dobrovským a následně Karlem Rafaelem Ungarem (1743-1807). Oba skeptikové už tehdy odhadovali, že letopočet v prvotisku byl převzat z rukopisné předlohy. Hanka, veden bezpochyby nutkáním posílit význam české kultury, nedůvěru svých předchůdců i textové shody mezi rukopisem a prvotiskem odmítl a Kroniku prohlásil za vůbec první tištěnou knihu v Čechách. Hankova hlavní námitka proti návaznosti tištěného znění na rukopis se opírala o rozdílnou ortografii obou textů. Námitku převzal bezezbytku o několik desetiletí později i Zdeněk Václav Tobolka (1874-1951), podpíraje ji hypotetickými souvislostmi s technikou sazby německého prvotiskaře Ulricha Zella.

Teprve Emma Urbánková v roce 1952 pečlivým srovnáním oseckého rukopisu a prvotisku jednoznačně potvrdila Dobrovského skeptický náhled na rané datování Kroniky. List, na němž se v prvotisku nachází jediná tištěná iniciála, je v rukopisu dochován jen malým útržkem. Z rekonstrukce chybějícího textu Urbánkové vyplynulo, že již v předloze byla umístěna iniciála, jejíž postavení sazeč respektoval. Podle rukopisu byl též zhotoven štoček tzv. ozdůbky Kroniky trojánské. Srovnáním Urbánková dále dokázala, že sazeč omylem vynechal celou stranu rukopisu, kterou pak vysadil jiným písmem a otiskl na kartón vevázaný k první složce. Stejně tak badatelka v prvotisku objevila chybějící text odpovídající jedné ze závěrečných řádek rukopisu (sazeč ho celý přehlédl). Tyto odlišnosti pak dovolily formulovat konečné stanovisko o závislosti prvotisku na oseckém rukopisu, jehož datovaný explicit byl při sazbě mechanicky převzat (to v praxi tehdejších sazečů sice nebyl jen častý, ale ani nijak výjimečný). Po srovnání textu rukopisu a inkunábule, v níž jsou slova mnohdy zkracována, nebo naopak z opisovačských zkratek rozváděna, Urbánková také jednoznačně odmítla dosud tradovanou domněnku o německé národnosti sazeče. Poněvadž se nezdá být pravděpodobné, aby rukopis i všechny technologické fáze tisku byly provedeny v jediném roce 1468 současně, posunula Urbánková vznik Kroniky nejprve do počátku 70. let. Výsledky zevrubného typologického průzkumu všech českých prvotisků, provedeného Urbánkovou o několik let později, nakonec vynutily další posun datace, a to až za Arnoštova latinská Statuta synodalia (Plzeň 1476) a Agendu Pragensis (Plzeň ca 1476-1479). Badatelka totiž zjistila (1970), že k sazbě Kroniky bylo mezi bastardu vmíseno šest tiskových písmentextury mladší Agendy. Zjištění ji přivedlo k revizi dosavadní chronologie nejstarších prvotisků. Ta vyzněla ve prospěch Statut 1476 jakožto první známé knihy tištěné v Čechách a zároveň ovšem v neprospěch Kroniky vydané až po roce 1476, ale (dodáváme) zřejmě před Missale Pragense (Plzeň? 1479). Sazeč Misálu totiž pracoval s charakteristickou ozdůbkou, která vznikla už pro Kroniku, a nikoli později. Toto nové časové uspořádání rané domácí produkce změnilo také pomyslný žebříček, na němž se České země v přijetí knihtisku propadly z optimistického třetího místa až na jedenácté.

Odsunutí jazykově českého díla, vesměs považovaného do té doby za první knihu domácího knihtisku, až za dílo latinské našlo během domnělého 500. výročí roku 1968 své zastánce (Daňhelka, Vidmanová). Vyvolalo však také vlnu nesouhlasu. Oponenti argumentovali, že Kroniku bylo možno současně opsat i vytisknout v tomtéž roce 1468 (Horák, Kneidl, Kopecký), a to i s mechanicky převzatým explicitem, který byl takto standardně formulován také v jiných západoevropských a ruských opisech (Myľnikov). Byla vyslovena hypotéza o prioritě tisku před rukopisem (Kopecký). Pravoslavu Kneidlovi (1927-2003) ze srovnání interpunkce obou verzí vyplynulo, že sazba Kroniky vznikla ještě před rubrikováním rukopisu, čímž se výroba tisku měla výrazně posunout k roku 1468. Pro starší původ nachází tentýž badatel i několik dalších opor, zejména v datování filigránu (spíše 60. než 70. léta) a v technice sazby. Tu komparuje s Albrechtem Pfisterem a uzavírá, že tento bamberský typograf mohl být učitelem plzeňského prvotiskaře. Dle Kneidla (1976) je písmo Kroniky na rozdíl od ostatních českých nejstarších tisků řezáno začátečníkem. Z toho dovozuje, že pod novodobým označením Tiskař Arnoštových Statut (Urbánková) se mohou skrývat vlastně řemeslníci dva: na jedné straně Pfisterův prozatím bezejmenný vyučenec a původce Kroniky z roku 1468 a na druhé straně jeho neznámý, ale schopnější žák, který se před vydáním Statut 1476 osamostatnil a v jejich explicitu tuto skutečnost zdůraznil údajem „de impressione nova“. Aby Kneidl oproti Urbánkové ještě více podpořil rané datování Kroniky do doby před vznikem Agendy, vyslovil hypotézu, že písmo této liturgické příručky existovalo již dříve, a to díky vazbám plzeňského tiskaře na Pfisterovu bamberskou dílnu. Ve stati o prvotiscích (Bohatcová a kol. 1990) nakonec Kneidl své domněnky zformuloval takto: texturou, která je dnes spojována s Agendou, byl v Plzni již před 1468 tištěn dnes neznámý prvotisk, z jehož sazby se šest majuskul ocitlo v Kronice 1468 a teprve po 1476 písmo v kompletní sestavě posloužilo při vydání Agendy.

Bádání o dataci Kroniky není zdaleka uzavřeno. Přinejmenším chybí důvěryhodný rozbor filigránů, který zahraniční inkunábulistice už pomohl vyřešit nejeden vleklý problém, např. dataci údajného Gutenbergova tisku Missale speciale z let ca 1445 (dnes kladen do basilejské dílny Hanse Kocha ca 1473) nebo vročení Balbova slovníku Catholicon, který se též dlouho pokládal za Gutenbergovu práci z roku 1460 (nyní kladen do období ca 1469). Jakkoli mohou dohady v budoucnosti ještě pokračovat, čeští odborníci zcela jednotně akceptují hluboký kulturněhistorický význam Kroniky. Na počátku jazykově českého knihtisku nestojí totiž dílo náboženské, které upřednostnily tiskárny takřka všech bezprostředně sousedících zemí. Tak jako u anglického Williama Caxtona je tu rytířská próza s laicizační a demokratizační tendencí (ta se pak ve srovnání s nejstarším knihtiskem na Moravě stává pro české typografy nosnou). Kronika je dnes zachována pouhými třemi exempláři (Praha: Národní knihovna a Národní muzeum, Vídeň: Národní knihovna). V souvislosti s domnělým výročím připomínaným roku 1918 vydal „Spolek faktorů knihtiskáren a písmolijen v Čechách“ první faksimilii pořízenou nikoli jednodušší fotomechanickou cestou, nýbrž otiskem ručně provedené repliky původního písmového materiálu. Publikace vyšla v nákladu 200 kusů a byla doplněna individuálním kolorováním a opatřena nápodobou historické vazby. Další faksimilie vyšla jako čtvrtý svazek edice Cimelia Bohemica (Praha 1968).

Po plzeňském vydání Kroniky pořídil v Praze Tiskař Žaltáře roku 1487 její druhé vydání. S názvem Letopisové trojánští byl u Jana Otmara Dačického text publikován potřetí (Praha 1605). Tuto edici pak obnovili Václav Matěj Kramerius (Praha 1790), jeho dědicové (Praha 1812) a konečně Jaroslav Pospíšil (Praha 1843). Jinou verzi trójských válečných příběhů vzdělal německý dějepisec přelomu 14. a 15. století Jakob Twinger von Königshofen. Do české literatury ji téměř současným rukopisem uvedl Beneš z Hořovic. Tiskem vyšly příběhy poprvé ještě před rokem 1500 (Augsburg ca 1476), v Čechách pod názvem Kronika pravdivá a žalostivá o trojánské válce poněkud později (Praha 1557?, Litomyšl 1649 a Praha 1666).


Lit.: BOHATCOVÁ, M. (a kol.): Česká kniha v proměnách staletí. Praha 1990; DAŇHELKA, J.: K první české tištěné knize. In: Dar přátelství. Olomouc 1955, s. 24-32; DOBROVSKÝ, J.: O zavedení a rozšíření knihtisku v Čechách. Spisy a projevy Josefa Dobrovského, sv. 19 (k vydání připravila Mirjam Daňková [Bohatcová]). Praha 1954; HANKA, V.: Prvotisk český a prvotisk polský. Časopis Českého muzea 14, 1840, s. 77-94; HORÁK, Fr.: Ještě k prvnímu českému tisku. Dějiny a současnost 8, 1967, s. 30-31; HOŘEC, J.: Počátky české knihy. Praha 2003; KNEIDL, P.: Kronika trojánská a nejstarší prvotisky vytištěné v Čechách. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 11. Praha 1976, s. 160-188; KNEIDL, P.: Prvenství Kroniky trojánské. Typografia 79, 1976, s. 378-381; KOPECKÝ, M.: Ještě k počátkům našeho knihtisku. Z kralické tvrze 9, 1977, s. 1-12; KOPECKÝ, M.: Předčasné jubileum? Brno 1968 (zvl. otisk z Universitas 3, 1968); KOPECKÝ, M.: Trojánská kronika a její literární hodnoty. Z kralické tvrze 2, 1968, s. 1-5; KOPECKÝ, M.: Úvod do studia staročeských rukopisů a tisků. Praha 1978; KRBEC, L.: Kronika trojánská. Typografia 71, 1968, s. 215-218; MAŠEK, P.: Záhada Kroniky trojánské. Antique 4, 1997, s. 7-8; MYĽNIKOV, A. S.: Češskaja kniga. Moskva 1971; ŠERŠNÍK, L. J.: Ueber den Ursprung und die Aufnahme der Bibliothek am Clementinischen Collegium zu Prag. Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen 2. Praha 1776, s. 258-286; TOBOLKA, Zd. V.: Český slovník bibliografický. Sv. 1. České prvotisky (až do roku 1500). Praha 1910; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; TOBOLKA, Zd. V.: Názory Josefa Dobrovského o počátcích českého knihtisku. In: Josef Dobrovský 1753-1829 (ed. J. Horák, M. Murko a M. Weingart). Praha 1929, s. 344-357; UNGAR, K. R.: Neue Beyträge zur alten Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen. Neuere Abhandlungen der k. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften 2. Praha 1795, s. 195-229; UNGAR, K. R.: Revision der böhmischen Litteratur auf das Jahr 1779 in Briefen. Heft 1-2. Praha 1779-1780; URBÁNKOVÁ, E.: K počátkům českého knihtisku. Věstník Královské české společnosti nauk, tř. filozoficko-historicko-filologická 4. Praha 1952; URBÁNKOVÁ, E.: Nejstarší prvotisky českého původu. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací věnovaných k 500. výročí knihtisku (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 15-59; URBÁNKOVÁ, E.: Prameny a literatura k počátkům českého knihtisku. Sv. I/1-2, II. Praha 1984-1986; URBÁNKOVÁ, E.: Trojánská kronika. In: Kronika trojánská. Guidonis de Columna Historia destructionis Troiae versio bohemica (ed. Emma Urbánková). Praha 1968, s. 5-25; VIDMANOVÁ-SCHMIDTOVÁ, A.: Rukopisné zachování Kroniky trojánské. Listy filologické 85, 1962, s. 237-255; VIDMANOVÁ-SCHMIDTOVÁ, A.: Národní hrdost, Hanka a první česká kniha. Dějiny a současnost 2, 1967, s. 6-9.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.