Legenda

Z Encyklopedie knihy

Svržení Jana Nepomuckého z mostu (Augsburg 1725). Balbín, Bohuslav: Vita b. Joannis Nepomuceni martyris (Augsburg, Johann Jakob Lotter 1725). Tabule 22 signovaná vpravo dole rytcem Johannem Andreasem Pfeffelem st. Antikvariát Meissner (Praha).
Legenda (z lat. legere = číst, legenda = to, co má být čteno, angl. caption, key nebo legend, fr. légende, něm. Legende) 1. veršovaný či prozaický útvar středověkem schematizované náboženské epiky vypravující bez nároků na historickou přesnost o životě, skutcích, zázracích a především o mučednické smrti skutečné osoby, tedy světce či světice. Pro tuto literaturu, která tvořila těžiště nejstarší umělecké prózy ať již původu latinského nebo řeckého (byzantského), existuje souhrnné označení hagiografie (řec. hagios = svatý, grafein = psát). Dle obsahu rozeznáváme typ legendy zvaný passio (těží z konstrastů života a smrti), typ pojmenovaný vita (propaguje spíše všední život světce a slouží pak jako exemplum), typ translationes (akcentuje prvek přenesení mrtvého těla a jeho pochování) a typ miracula (zpracovává část životopisu týkající se zázraků). Tyto deriváty vznikaly z konkrétní potřeby církve (součást kanonizačního procesu), z politických důvodů anebo jako projevy upřímné zbožnosti autorů.

Dějové postupy, poutavé motivy zázraků a sebeobětování pro víru učinily z legendy nesmírně oblíbený a rozšířený žánr, který plnil též funkce nepočetné literatury zábavné a dobrodružné. Do legendy pronikaly i prvky lidového vypravování, které původní tvar posunuly k folklorní pohádce či pověsti. Oprošťování protestantské církve od zbytečných projevů kultu spolu s celkovou orientací 16. století na racionální literaturu vytěsnilo legendu v celé Evropě na okraj zájmu. Další vývoj osciloval mezi dvěma odlišnými směry. První, založený na potlačování prvků svatosti a zázraků, vedl k rozpadu morfologických funkcí a k transformaci legendy do roviny knížek lidového čtení a kramářských písní (Alexius, Dorota, Eustachius, Kateřina, Šebestián aj.). Druhý vývojový proud nesený potřebami protireformace rehabilitoval legendu jednak ve formě kázání (průkopnicky zde působil Jiří Barthold z Braitenberku) a kancionálové písně (Šimon Lomnický z Budče) a jednak v její původní sólové podobě i ve sbírkové formě zvané pasionál.

Z bohaté bohemikální literatury vybíráme následující zpracování: sv. ANEŽKA: Život svaté Anéžky, dcery Přemysla Otagara Prvního (Praha 1643), Život blahoslavené Anyžky panny řádu svaté Kláry (Praha 1666), Jan František Beckovský Milá choť nebeského miláčka blahoslavená Anežka panna (Praha 1701, latinsky 1701, německy 1758); CYRIL a METODĚJ: Kristián Bohumír Hirschmentzel Vita SS. Cyrilli et Methudii, archiepiscoporum Moraviae (Praha 1667), Jan Jiří Středovský Sacra Moraviae historia sive Vita SS. Cyrilli & Methodii (Sulzbach 1710); HEDVIKA: Jan František Beckovský Život svaté Hedviky, kněžny slezské (Praha 1695); HROZNATA: Jiří Barthold z Braitenberku (Pontanus) Vita Hroznatae, fundatoris monasterii Toeplensis in Bohaemia (Praha 1586, přepracováno 1595), Bohuslav Balbín Syntagma historicorum, quo … stirpis comitum de Guttenstein … continentur … cum Vita B. Hroznatae (Praha 1665); IVAN: Jiří Barthold z Braitenberka (Pontanus) Život svatého Ivana (Praha 1592, německy 1596, latinsky 1608), Bedřich Bridel Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka (Praha 1657); LUDMILA: Felix Kadlinský Život svaté Lidmily, rodičky, mučedlnice a patronky české (Praha 1702), Athanasius a S. Josepho (Eliáš Sandrich) Vita S. Ludmillae et S. Wenceslai (Praha 1787), Wilhelm Wattenbach Beiträge zur Geschichte der christlichen Kirche in Mähren und Böhmen (Wien 1849); Jan NEPOMUCKÝ: Jiří Plachý st. a Kašpar Petr Drauschovius Fama posthuma Ioannis Nepomuceni (Praha 1641), Bohuslav Balbín Vita B. Joannis Nepomuceni martyris (samostatně Augsburg a zároveň Praha 1725, předtím 1682 jako čtvrtá kniha Miscellaneí, téhož roku v belgické edici Acta sanctorum), zčeštěno ve vydání Jana Ignáce Dlouhoveského jako Život S. Jana Nepomucenského (Praha 1684), anonymní Historia de vita martyrio & miraculis S. Joannis Nepomuceni (Praha 1729) a česky Zpráva historická o životě, mučedlnictví a zázracích sv. Jana Nepomuckého (Praha 1730?), Jan Tomáš Vojtěch Berghauer Protomartyr poenitentiae … Joannes Nepomucenus (Strasbourg-Graz 1736-1761 ve dvou dílech) s českým výtahem Život svatýho Jana Nepomuckýho (Praha 1779); NORBERT: Amand Fabius Octiduum sancti Norberti triumphantis (Praha 1627), Jan Sixt z Lerchenfelsu Život svatého Norberta arcibiskupa magdeburského (Litoměřice 1627) a Přenešení svatého Norberta arcibiskupa magdeburského … nyní patrona a dědice Království českého (Litoměřice 1628); PROKOP: Jiří Barthold z Braitenberka (Pontanus) Hymnus de s. Procopio abbate, patrono inclyti Regni Bohaemiae (Praha 1588), Bedřich Bridel Sláva svatoprokopská z rozličných autorův … sebraná (Praha 1662), Hugo Fabricius Požehnaná památka velikého světa divotvorce svatýho Prokopa (Praha 1753), Bonifác Frič se sborníkem Vroucná pobožnost k velikýmu světa divotvorci k s. Prokopu (Praha 1746); Jan SARKANDER: Jiří Žalkovský z Žalkovic (Protivin) Die grausame Tortur oder Frommes Leben … deß … Priesters Joannis Sarcander (1702), Bohumír Hynek Josef Bílovský Ecclesiasticus cherub, církevní cherubín anebo Slavný a stálý v ohni a mukách … Jan Sarkander (Brno 1703), Ondřej Eustach Schwarz Rubinus Moraviae, id est Venerabilis Joannis Sarcandri … excarnificati (Brno 1712, z rukopisu vydal Jan Jiří Středovský); VÁCLAV: Jiří Barthold z Braitenberka (Pontanus) S. Wenceslaus. Spirituale Regni Bohemiae iubilum (Praha 1599), Jan Tanner Trophaea S. Wenceslai (Praha 1661), Jan Tanner Život a sláva svatého Vácslava mučedlníka (Praha 1669) a Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavě (Praha 1679, německy 1680 a latinsky 1690), Athanasius a S. Josepho (Eliáš Sandrich) Vita S. Ludmillae et S. Wenceslai (Praha 1787); VINTÍŘ: Bonaventura Piter Thesaurus absconditus in agro seu Monasterio Brzevwnoviensi prope Pragam … S. Guntheus … cognatus (Brno 1762); VOJTĚCH: Matěj Benedikt Bolelucký z Hradiště Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi (Praha 1668).

Krom těchto monografických zpracování se žánr legendy uplatnil v básnických i prozaických hagiografických pracích, např. Jiří Barthold z Braitenberka (Pontanus) Hymnorum sacrorum (Praha 1602) a Bohaemia pia (Frankfurt/M. 1608), Albrecht Chanovský Vestigium Boëmiae piae, seu Res quaedam memoratu dignae (Köln/R. 1659 a Praha 1689), Bohuslav Balbín Epitome historica rerum Bohemicarum (Praha 1673-1677 v sedmi knihách), Jiří Kruger Sacri pulveres (Litomyšl-Praha 1667-1767 ve dvanácti dílech), Maternus Schäfer Geschichte der heiligen böhmischen Landespatronen (Praha 1796), Josef Johann Schiffner Historisch-chronologische Lebensbeschreibungen Böhmischer Landespatrone (Praha 1801 ve třech ilustrovaných svazcích) atd.

Čáslavského veduta Kutné Hory (Praha 1675). Kořínek, Jan: Staré paměti kutnohorské (Praha, Jiří Černoch 1675). Tabule za pag. 30 signovaná pod legendou vpravo dole dvojverším „to mile wlasti winssowal když kupr ryl a fformowal G. Ciaslawsky 1674“. Antikvariát Meissner (Praha).

2. Vysvětlující či popisný text, který se obligatorně objevuje na frontispisech, portrétech, mapách a plánech (kupříkladu soupis staveb a popis míst jakožto doplněk rytin topografického obsahu, sdělení o věku nebo o dosažených titulech portrétované osoby, vysvětlivky použitých značek, popisné texty a měřítko v rozích map). Legenda byla vrývána ke spodní části díla, anebo do rohové kartuše. Původcovské údaje typu fecit, sculpsit apod., jimž byla vyhrazena také spodní část grafik, k těmto doprovodným textům nepočítáme. Text legendy obvykle nevznikal prací rytce přílohy, nýbrž byl zajišťován specializovanými dílnami (jednou z nejznámnějších výjimek 18. století je Charles Nicolas Cochin ml.). Zkušební (dokladový) otisk tiskové formy neopatřené ještě vrytou legendou považujeme za specifický stav. Legenda mohla být natištěna rovněž na krycích listech příloh.


Lit.: DINZELBACHER, P.-BAUER, D. R. (edd.): Heiligenverehrung in Geschichte und Gegenwart. Ostfildern 1989; HORÁK, J.: České legendy. Praha 1950; HORÁLEK, K.: Staré veršované legendy a lidová tradice. Praha 1948; HOŠNA, J.: Místo hagiografie v české literatuře. Bohemia, Ecclesia, Universitas. Sborník k osmdesátinám prof. dr. Jaroslavu Kadlecovi. Praha 1991, s. 49-56; KADLEC, J. (ed.): Bohemia sancta. Životopisy českých světců a přátel Božích. Praha 1989; KALISTA, Zd.: Na okraj legendistických sbírek českého baroka. Listy filologické 61, 1934, s. 293-300; KALISTA, Zd. (ed.): Z legend českého baroka. Olomouc 1934; KRETZENBACHER, L.: Legendenbilder aus dem Feuerjenseits. Zum Motiv des Losbetens zwischen Kirchenlehre und erzählendem Volksglauben. Wien 1980; Legenda, její funkce a zobrazení. Příspěvky z mezioborových setkání konaných 29. října a 10. prosince 1991. Praha 1992; LERMEN, B. H.: Moderne Legendendichtung. Bonn 1968; PIŤHA, P.: Čechy a jejich svatí. Praha 1992 (k tomu srov. recenzi UHLÍŘ, Zd.: Nová hagiografie? Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 10/1. Praha 1993, s. 249-255); ROSENFELD, H.: Legende. Stuttgart 1964; ROYT, J.: Der Heilige des böhmischen Barock. Kunst und Kirche 2, 1991, s. 104-108; ROYT, J.: Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. Praha 1999; SEMOTANOVÁ, E.: „Tematické“ legendy tištěných map českých zemí ve století Jana Kryštofa Müllera. Historická geografie 31, 2001, s. 241-275; VIDMANOVÁ, A.: Zlatá legenda Jakuba de Voragine a Legendy o českých světcích. Listy filologické 109, 1986, s. 40-47; VLNAS, V.: Barokní člověk a barokní světec. In: Pocta Josefu Petráňovi. Práce Historického ústavu ČAV, sv. 4 (red. Zd. Beneš). Praha 1991, s. 385-396; VOIT, P.: Historie o Eustachiovi od Šimona Lomnického z Budče (středověká legenda a exemplum jako základ knížky lidového čtení 18. a 19. století). Listy filologické 110, 1987, s. 222-230; VOIT, P.: K českému básnictví předbělohorské doby-Život a putování sv. Kryštofa. Česká literatura 38, 1990, s. 419-424; VOIT, P.: Kronika o mladém vejvodovi Šimona Lomnického z Budče (cesta od středověké legendy o zázracích k novodobé knížce lidového čtení, jarmareční písni a pohádce). Listy filologické 111, 1988, s. 110-119.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 337-348; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 131 a 197-198.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.