Leonhard Milichthaler

Z Encyklopedie knihy

Milichthalerovo vydání Bible (Nürnberg 1540). Bible česká zv. Norimberská (Nürnberg, Leonhard Milichthaler 1540). Nahoře ilustrace z fol. VIa Ukřižování (dřevořez Hanse Leonharda Schäufeleina), dole fol. LXXXa sedící Josue (dřevořez Erharda Schöna). Antikvariát Meissner (Praha).

Leonhard Milichthaler (též Milchtaler Linhart, zemř. 1540) tiskař v Norimberku, jehož činnost je doložena během let 1538-1540. Část své kapacity věnoval zahraničním zakázkám. Pro potřeby českého publika obnovil starší Peypusovu edici (1534) ilustrovaného Nového zákona (Nürnberg 1538) a o několik let později vydal Bibli českou neboli Norimberskou (Nürnberg 1540). Je to vůbec první bible tištěná na jazykově německém území jinak než řecky, latinsky a německy. Milichthaler v ní použil štočky z předešlého Nového zákona, které byly řezány mimo jiné dle předloh Erharda Schöna. Část obrazového aparátu pocházela z Peypusovy pozůstalosti a část, publikovaná Milichthalerem až v Norimberské bibli, patřila Heinrichu Steinerovi, který je u Schöna objednal pro Lutherův překlad Biblia, beyder Alt unnd Newen Testaments teutsch (Augsburg 1534).

Tiskárnu po Milichthalerově smrti převzala za nezletilého syna Friedricha ovdovělá matka Margareta. Pokud víme, tehdy pořídila jen reedici manželovy starší publikace Die zwölff Hauptartickel des christlichen Glaubens od Georga Rhaua (Nürnberg 1541). V témže roce se znovu provdala. Druhým chotěm byl dosavadní tiskárenský pomocník Johannn (Jan) Günther, budoucí tiskař v Prostějově a Olomouci. Nezletilý syn Bedřich Milichthaler (původně Friedrich M., zemř. 1590) nosil až do otčímovy smrti (1567) příjmení Günther. Otčím Günther převzal tiskárnu Leonharda Milichthalera a působil v ní krátce 1541-1544. Pak se s rodinou roku 1544 přestěhoval do Prostějova a odtud 1553 do Olomouce. Na Moravě se Bedřich Milichthaler také vyučil. Když Günther zemřel, převzal jeho olomouckou tiskárnu i knihkupecký sklad, jehož ideovou nezávadnost si nechal 6. září 1567 olomouckým biskupem Vilémem Prusinovským potvrdit. Produkce pozůstalé tiskárny však byla až do roku 1571 označována firmou dědiců Jana Günthera. Po výstražném mandátu Rudolfa II. z roku 1580 se Milichthalerova dílna stala jedinou oficiálně povolenou tiskárnou na Moravě. Milichthalerův ediční program, představovaný čtenářsky vděčnými a obchodně úspěšnými tituly, v mnohém vycházel z obchodních zkušeností předchůdce Günthera. Určité novum v dosavadním vývoji moravského knihtisku je prvek příležitostného humanistického básnictví. Ve shodě s konverzí Bedřicha Milichthalera ke katolicismu je patrné také nasměrování na literární tvorbu z okruhu olomoucké jezuitské univerzity. Nejstarší výrobek s vlastním Milichthalerovým impresem, který známe, je jednolist Arbor consanguinitatis. Strom přátelství krevního (Olomouc 1571), zpracovávající na základě Brikcího Práv městských (1536) genealogický arbor pokrevních příbuzenských vztahů. Z takřka čtyřiceti dnes známých latinských tisků vyniká cestopis Zdeňka Lva z Rožmitálu Commentarius brevis et iucundus itineris atque peregrinationis (Olomouc 1577) v překladu budoucího olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic. Pětatřicet tisků jazykově českých je reprezentováno moravskými artikulemi či učebnicemi. Vedle nich významné místo zaujímala literatura lékařská a zdravotnická, např. Thomas Jordan Kníha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských (Olomouc 1580). K literárně nejcennějším patří několik titulů, které Milichthaler obnovil z dřívější Güntherovy produkce, např. Češkovy Pěkné a velmi užitečné řeči vybrané z kněh některých mudrcův pohanských (Olomouc 1572) či dílo Ezopa kníha s fabulemi a básněmi (Olomouc 1579 a 1584), zvané dle prvního vydání Prostějovský sborník. Poprvé vyšel Rvačovského mravokárný spis Knížka zlatá, v nížto předkládá se člověku křesťanskému, jakou by braní měl se hotoviti proti nepříteli ďáblu (Olomouc 1577) a Kyrmezerova Komedie o Tobiášovi (Olomouc 1581, zachován jen neúplný unikát).
Milichthalerovo vydání Bible (Nürnberg 1540). Bible česká zv. Norimberská (Nürnberg, Leonhard Milichthaler 1540). Nahoře ilustrace z fol. VIa Ukřižování (dřevořez Hanse Leonharda Schäufeleina), dole fol. LXXXa sedící Josue (dřevořez Erharda Schöna). Antikvariát Meissner (Praha).

Po Milichthalerově smrti převzala 1591 tiskárnu vdova Mariana. V doposud zavedeném edičním programu se pokračovalo. Dědicové mimo jiné vydávali oficiální Acta et constitutiones synodi Olomucensis (Olomouc 1591 a 1592), které na titulní straně zdobil Beránek s praporcem ležící v renesanční nice. Z literárního i typografického hlediska je nejdůležitější Paprockého ilustrované Zrcadlo slavného Margkrabství moravského (Olomouc 1593). Tento almanach katolické šlechty však mnoho čtenářů v protestantské Olomouci i na Moravě nenalezl, neboť o rok později byla jeho distribuce násilně přerušena a ještě roku 1620 se v soudním soupisu pozůstalosti po Valentinu Klínovi našlo 500 neprodaných exemplářů. Poslední známý tisk dědiců Bedřicha Milichthalera je příležitostný spisek Jana Kyanky Eufgadía seu Epagois ecclesiae & reipublicae Prostannae (Olomouc 1599).

Dědice vystřídal v letech 1603-1609 Milichthalerův syn Jan (zemř. 1610). Nástup k živnosti zvýhodňovalo desetileté privilegium císaře Rudolfa na tisk katolických knih z února 1604. Jako tovaryše měl zaměstnávat údajně Matouše Václava Březinu, budoucího tiskaře v Litomyšli. Když Milichthaler předčasně a bez dědiců zemřel, tiskárna se na nějaký čas odmlčela. Roku 1612 ji odkoupil Jiří Handl. Tím skončilo moravské působení významné knihtiskařské linie započaté během první třetiny 16. století v Norimberku.

Lit.: BAĎUROVÁ, A.: Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21-39; BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BOHATCOVÁ, M.: Hayd-Haden-Had: drei Namen eines und desselben Druckers? Gutenberg-Jahrbuch 1990, s. 118-142; BOHATCOVÁ, M.: Hayd-Haden-Had: Tři jména jednoho tiskaře? Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 77-106; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Strom přátelství krevního a jeho tiskař Fridrich Milichtaler. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 20-21. Praha 1985-1986, s. 85-94 (a k tomu PAŘEZ, J.-POKORNÝ, P. R.: Ještě jednou ke genealogickému stromu Fridricha Milichtalera. Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 151-152); GMITEREK, H.-SOBOTKOVÁ, M.: Otazníky kolem Zrcadla slavného Margkrabství moravského Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle. Česká literatura 35, 1987, s. 258-261; HYNKOVÁ, A.: Pětisté výročí knihtisku v Olomouci. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 127-142; CHALOUPKA, J.: Knihtisk na Moravě v 16. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 29-34; PUMPRLA, V.: Stručný přehled olomouckého knihtisku do roku 1600. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 126-132; PUMPRLA, V.: Vývoj olomouckého knihtisku do roku 1800. Střední Morava 1, 1995, s. 59-69; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61; VOIT, P.: Kniha a knihtisk u olomouckých měšťanů před Bílou horou. Tiskaři, knihaři a knihkupci. Vlastivědný věstník moravský 32, 1980, s. 312-320; VOIT, P.: Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury, knihtisku a literární historie. Příspěvky ke Knihopisu 5. Praha 1986.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 358; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 408; CHYBA 187-188 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 33. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.