Michael Wolgemut

Z Encyklopedie knihy

Ilustrace z Wolgemutova a Pleydenwurffova ateliéru (Nürnberg 1491). Fridolin, Stephan: Schatzbehalter oder Schrein der wahren Reichtümer des Heils und ewiger Seligkeit (Nürnberg, Anton Koberger 1491). Fol. r2a malověrní učedníci a spící Kristus v bárce na rozbouřeném moři (Mt 8, 24). Dřevořez je dílensky kolorován. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM II 24.

Michael Wolgemut (též Wohlgemuth, 1434-1519) norimberský malíř oltářních obrazů poučený na starších nizozemských vzorech. Asi 1469/70 zdědil po otci Valentinovi malířský ateliér a když zemřel norimberský malíř Hans Pleydenwurff (1472), pojal za manželku vdovu Barboru a s ní vyženil i pozůstalou dílnu. Obě firmy spojil a nevlastního syna Wilhelma Pleydenwurffa ustanovil spoluvlastníkem. V letech 1486-1490 se zde učil mladý Albrecht Dürer.

Wolgemutovy kresebné návrhy knižních dřevořezů, přestože tvoří jen malou část jeho uměleckých aktivit trvajících bezmála pět desetiletí, se staly za vydavatelské podpory Antona Kobergera st. pilířem německé ilustrace 15. století. K charakteristickým rysům patří promyšlená redukce bílé plochy papíru. Goticky tvrdě lomenou kresebnou linii podtrhuje bohatá škála světel a stínů, která je modelována pomocí bohaté šrafury, zde poprvé i křížené. Za nejstarší Wolgemutovu kresbu pro knižní dřevořez se pokládá návrh titulní strany Kobergerova tisku Reformation der Stadt Nürnberg (Nürenberg 1484). Podíl na mladším Creussnerově vydání Bertholdova Horologia devotionis (Nürnberg 1489) není jasný. Někomu většina z 24 figurálních dřevořezů prozrazuje rukopis už předešle známého Mistra ulmského Terentia (Geisberg). Jiní badatelé doporučují kreslíře ztotožnit s nově etablovaným Mistrem norimberského Horologia (Stadler), ale existují i atribuce na mladého Dürera (Kurth) nebo Wolgemuta (Winkler). Ve srovnání s nejistým Horologiem je Wolgemutův i Pleydenwurffův kreslířský podíl na 96 celostranných ilustracích Fridolinovy kontemplativní prózy Schatzbehalter der wahren Reichtümer des Heils (Nürnberg 1491) přijat odbornou veřejností všeobecně.
Zemští patroni z Pražského misálu (Venezia 1507). Missale Pragense (Venezia, Peter Liechtenstein 1507). Rub titulního listu s dřevořezem sv. Vojtěcha, Zikmunda, Víta a Václava dle předlohy Michaela Wolgemuta. Antikvariát Meissner (Praha).
Wolgemut, Pleydenwurff a sotva dvacetiletý Dürer pracovali tou dobou též na obrazovém cyklu Schedelovy Liber chronicarum (Nürnberg červenec 1493 latinská verze, prosinec 1493 německy jako Das Buch der Croniken und Geschichten). Tato „Weltchronik“ dokládá zjevnou Kobergerovu snahu doprovodit rozsáhlý text co nejpočetnějším, i když ne zcela vždy věrohodným obrazovým aparátem (menší portréty, celostranné biblické ilustrace, dvě mapy a především cyklus podlouhlých vedut tištěných přes dvě strany). K Schedelovu textu bylo vyřezáno celkem 645 štočků, jichž sazeč užil asi na 1.809 místech, a to i za cenu, že se vazba mezi textem a ilustrací úplně vytratila (kupříkladu 72 portrétů znázorňovalo ad hoc 569 osobností). Množstvím dřevořezů se však Schedelova Kronika stala nepředstiženým monumentem ilustrované knihy 15. století.

Wolgemutově dílně se připisují některé ilustrace bohemikálních liturgických tisků. Především je to kánonový obraz ve Stuchsových edicích Missale Pragense (Nürnberg 1498 a 1503) a Missale Olomucense (Nürnberg 1499). Obvyklé zobrazovací schéma je zde doplněno třemi anděli zachycujícími do kalichů Kristovu krev. Wolgemutovo zpracování scény čtyř českých patronů (sv. Vojtěcha, Zikmunda, Víta a Václava) kolovalo ve dvou variantách řezaných pro různé knižní formáty. Větší verzi (256 x 72) otiskl poprvé Konrad Kachelofen na rubu titulního listu Missale Pragense (Leipzig 1497 a 1498). Poté přešel štoček ke Stuchsovi, jak svědčí jeho Missale Pragense (Nürnberg 1503 a 1508). Menší verzi (130 x 90) vlastnil jen Stuchs, např. Breviarium Pragense (Nürnberg 1492).


Lit.: BACHMANN, Fr.: Die alten Städtebilder. Ein Verzeichnis der graphischen Ortsansichten von Schedel bis Merian. Leipzig 1939 (repr. Stuttgart 1965); KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; KURTH, W.: The complete woodcuts of Albrecht Dürer. New York 1946; LAZAROVÁ, M.-LUKAS, J.: Praha. Obraz města v 16. a 17. století. Soupis grafických pohledů. Sv. 1. Praha 2002; MATĚJČEK, A.: Ilustrace. Praha 1931; NEBEHAY, I.-WAGNER, R.: Bibliographie altösterreichischer Ansichtenwerke aus fünf Jahrhunderten. Bd. 1-3, Nachtrag, Register. Graz 1981-1984; RÖK, B.: Böhmen und Mähren. Ansichten, Stadtpläne und Landkarten aus der Graphischen Sammlung des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg. Nürnberg 1995; RÜCKER, E.: Hartmann Schedels Weltchronik. Das größte Buchunternehmen der Dürer-Zeit. München 1988; STADLER, Fr. J.: Michael Wolgemut und der Nürnberger Holzschnitt im letzten Viertel des 15. Jahrhunderts. Straßburg 1913; WINKLER, Fr.: Albrecht Dürer. Leben und Werk. Berlin 1957.

Lex.: NAGLER 24. 523-539 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 36. 175-181 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOOLEY 4. 404. = TOOLEY, R. V.: Tooley’s dictionary of mapmakers. Revised eidition, ed. J. French. Vol. 1-4. Tring 1999-2004.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.