Tovaryš

Z Encyklopedie knihy

Tovaryš (z všesl. základu od tatarského tavar, něm. Geselle) samostatný pomocník pracující v tiskárně zpravidla již dříve jako kornut, který po uplynutí učební doby a na základě zkoušky získal výuční (tovaryšský) list. Spadalo-li knihtiskařské řemeslo pod univerzitní jurisdikci, práva a povinnosti vyhlášená akademickým magistrátem se po imatrikulaci vztahovala též na tovaryše. Dle principálova přání a vlastních pohnutek získával zkušenosti i v jiných, často zahraničních tiskárnách (do Čech během 16. až 18. století přicházeli většinou nekatoličtí tovaryši z Německa). Tento vandrovní způsob doškolování přispíval k výměně edičních poznatků a technologických novinek. Tovaryš byl zaměstnán u knihtiskařského lisu (ballenmeister, pressmeister), anebo jako sazeč. Byl-li zvláště zručný, časem mohl vykonávat funkci faktora. Jinak bez souhlasu principála nesměl měnit místo působení. Zamýšlel-li provozovat vlastní živnost, obvykle byla žádána tříletá tovaryšská praxe. V Čechách postavení tovaryšů poprvé upravoval Řád pro knihtiskařské tovaryše a učedníky, který 1771 vydala Marie Terezie (obnoven Františkem II. roku 1806).


Lit.: BEIER, G.: Schwarze Kunst und Klassenkampf. Frankfurt/M.-Wien-Zürich 1966; KULÍŘOVÁ, K.-SANDER, R.: Patenty-Katalog sbírky patentů státního ústředního archívu v Praze. Inventáře a katalogy, sv. 2. Praha 1956; MARTINČÍK, R.: Staří knihtiskaři a jich pomocnictvo. Veleslavín 43, 1915, č. 7-10 (nestr.); SZCZEPANIEC, J.: Towarzysze kunsztu drukarskiego w Warszawie drugiej połowy XVIII wieku w świetle aktów wyzwolenia i opinii pracodawców. Roczniki biblioteczne 6/3-4, 1962, s. 171-186; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.