Exlibris

Z Encyklopedie knihy

Exlibris (lat. z knih, angl. bookplate, fr. ex-libris, něm. Exlibris nebo Besitzerzeichen) forma přiznání soukromé osoby či instituce k vlastnictví exempláře. Na rozdíl od supralibros se tento důležitý nástroj ke zjištění provenience nachází kdekoli uvnitř knihy.

Nejstarší a dodnes nejrozšířenější podobou je rukopisný záznam na okraji nebo mezi řádky titulní strany, kupř. „Ex libris Godefridi Daniels Liberi Baronis de Wunschwitz“. Jiný typ představuje graficky řešená značka majitele knihy. Obvykle bývá nalepena na předním přídeští, nebo vevázána proti titulní straně. Působila nejen jako ochrana před zcizením, ale navenek dokládala bibliofilskou orientaci vlastníka a mimo to plnila ještě funkce estetické. Toto štítkové exlibris se vyvinulo z barevných erbů malovaných asi od poloviny 14. století do rukopisů na znamení vlastnictví. Výtvarný motiv, korespondující mnohdy s rodovou nebo osobní devízou, byl doplněn jménem vlastníka (případně jen iniciálami), někdy též jeho titulaturou a úřadem, či sídlem knihovny. Připojený text často počínal slovy „Ex libris …“, „Ex bibliotheca …“, „In usum …“ atp. Majitel měl k dispozici většinou hned několik typů značek, které se lišily výtvarným námětem, formátem, grafickou technikou anebo textem (např. Petr Vok z Rožmberka užíval přinejmenším 20 podob).

Sadelerovo exlibris pro Petra Voka z Rožmberka (1609). Medailon s jezdeckým motivem nadnášen dvěma medvědy (narážka na vazbu k rodině Ursiniů), po stranách křesťanské Ctnosti, dole memento mori. Signatura Egidia Sadelera ml. uprostřed paty výklenku. Nalepeno na předním přídeští Buchanan, Georg: Rerum Scoticarum historia (s. l, s. t. 1586). Antikvariát Meissner (Praha).

Nejstarší tištěná exlibris pocházejí z konce 15. století (1470 Německo, 1496 Francie, 1498 Švýcarsko, 1516 Polsko). Těžila nejvíce z heraldických motivů. Tvůrci této drobné grafiky byli mimo jiné Albrecht Dürer (např. pro humanistu Wilibalda Pirckheimera ca 1503), Lucas Cranach st. (pro lékaře Theodora Blocka ca 1509), Hans Baldung Grien, Hans Holbein ml., Virgil Solis st. První bohemikální exlibris vzniklo ca 1521 dle Dürerova návrhu pro Jana Čerta (Johann Tscherte), brněnského rodáka a císařského stavebního mistra ve Vídni. Má heraldický základ a na štítě je mluvící značka v podobě čerta se dvěma psy. Za první a zároveň i datované exlibris vzniklé přímo v Čechách se považuje značka humanisty Jana Hodějovského z Hodějova, nesoucí letopočet 1536. Autorem tohoto heraldicky pojatého dřevořezu mohl být Jan Severin ml., ilustrátor z okruhu pražské Tiskárny severinsko-kosořské. Hodějovský později vlastnil ještě tři varianty. Prvotinou na Moravě může být datovaná heraldická knižní značka olomouckého právníka Gabriela Gloczera z roku 1541.

Zatímco do poloviny 16. století zaujímal převažující postavení dřevořez (často dodatečně kolorovaný), od této doby ovládl výrobu exlibris mědiryt (např. Egidius Sadeler ml., Sébastien Leclerc st.). Za nejstarší českou knižní značku rytou do mědi se považuje portrét Bavora ml. Rodovského z Hustiřan s letopočtem 1580. Portrét koncem 16. století vytlačil heraldické motivy. Během 17. století prvně přicházejí též značky s emblematickými a architektonickými prvky nebo interiéry knihovních sálů. V 18. století přišly do módy rostlinné a krajinné rokokové prvky, zpracovávané leptem a mezzotintou (např. Francesco Bartolozzi, François Boucher, Charles Nicolas Cochin ml., Charles Eisen, William Hogarth, Daniel Mikołaj Chodowiecki, Jean Michel Moreau ml.). V 19. století se exlibris stalo specifickým druhem akcidenčních tiskovin a jeho umělecká hodnota poněkud poklesla. Převládalo exlibris typografické (čistě textové) a exlibris na bázi komerční litografie (v Čechách se za nejstarší dochovanou považuje kaligrafická značka litografovaná pro Antona Bretfelda ca 1827).

Od přelomu 15. a 16. století se ve funkci exlibris řídce užívalo také majetnické razítko. Razítko o čtyři století později zvláště v institucionálních knihovnách neekonomické štítky vytlačilo úplně. V 19. století se razítkování titulních stran ujalo i mezi majiteli soukromých knihoven. Razítka obsahovala mnohdy jen kaligraficky propletené iniciály, případně doplněné hodnostní korunkou (baronskou, hraběcí, knížecí). Některá razítka nebyla otiskována barvou, nýbrž slepotiskem.

Studium exlibrisových štítků a razítek je náplní pomocné vědy knihovnické. Pomáhá při zjišťování vnější historie knihy a je východiskem při rekonstrukci soukromých a institucionálních knihoven. Exlibris jako jeden z projevů užité grafiky se již dávno stalo předmětem speciálního sběratelského oboru. Významné kolekce však spravují též velké knihovny (londýnská British Museum Library deponuje ca 100.000 exlibris, vídeňská National Bibliothek ca 35.000, pařížská Bibliothèque Nationale ca 30.000).


Lit.: BOGENG, G. A. E.: Die großen Bibliophilen. Geschichte der Büchersammler und ihrer Sammlungen. Bd. 1-3. Leipzig 1922 (repr. Hildesheim 1984); BOGENG, G. A. E.: Knihomilství. Praha 1931; BUDAN, E. de: Guide international des collectionneurs d’ex-libris. Vol. 1-2. Torino 1907-1908; BUDAN, E. de: Saggio di bibliografia degli ex-libris. Genova 1903; COLLIJN, I.: Det Rosenbergska Biblioteket och dess Exlibris. Stockholm 1907; EMLER, J.: Několik ex-libris pražské Univerzitní knihovny. Časopis Společnosti přátel starožitností českých 15, 1907, s. 85-89; HÁLA, R.-STRAKA, C.: Typografická ex libris z knihovny kláštera Strahovského v Praze. Typografia 34, 1927, s. 27-36; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. století. Praha 1959; HAUNER, E.: Vlastnické knižní značky premonstrátské. Praha 1940; HEJNIC, J.: Rožmberská exlibris v plzeňských knihovnách. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 14-15. Praha 1979-1980, s. 103-110; CHWALEWIK, Ed.: Exlibrisy polskie szesnastego i siedemnastego wieku. Wrocław 1955; KAŠPAROVÁ, J.: Zajímavé exlibris humanisty Kašpara Ladislava Stehlíka z Čeňkova z konce 16. století. Listy filologické 111, 1988, s. 44-46; KLEMENSIEWICZ, Z.: Bibliografia ekslibrisu polskiego. Wrocław 1952; KOLB, Al.: Ein Exlibris des 15. Jahrhunderts? Zur Geschichte der ältesten französischen Bücherzeichen. Gutenberg-Jahrbuch 1961, s. 249-254; KONAŘÍK-BEČVAN, B.: Naše náboženské exlibris. Soupis 270 knižních českých značek s motivy náboženskými. (Tuchlov)-Kremýž 1929; KRECAR, J.: Řemeslo a umění v knize. Praha 1927; LIFKA, B.: Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900. Praha 1980; MALÝ, J.: Exlibris českého humanisty Jana Hodějovského z Hodějova ze XVI. století. Praha 1928; MALÝ, J.: Výstava českého exlibris a supralibros v Praze 1926. Praha 1933; MAŠEK, P.: Tato kniha je moje! Antique roč. 3, č. 3, 1996, s. 32-33 a roč. 3, č. 4, 1996, s. 42-43; MINAJEV, E.: Ekslibris. Moskva 1968; NEUMANN, P.: Jüngste Schriften zur Exlibriskunst. Aus dem Antiquariat 1998, s. A689-A690; NOVOTNÝ, M.: České knižní značky. Československá vlastivěda. Sv. 7. Praha 1933, s. 546-552; OBRÁTIL, K. J.: Exlibris moravských knihoven. Vitrinka 9, 1931-1932, s. 107-110; OBRÁTIL, K. J.: O počátcích českého exlibris. Typografia 31, 1924, s. 255-263; OTT, N.: Exlibris. Zur Geschichte ihrer Motive, ihrer Gestaltungsformen und ihrer Techniken. Frankfurt/M. 1967; POKORNÝ, P. R.: Další valdštejnské exlibris. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 20-21. Praha 1985-1986, s. 297-299; RYTÍŘ, V.: Exlibris svobodných zednářů a jiných tajných společností. Praha 1931; SCHMITT, A.: Deutsche Exlibris. Leipzig 1986; SCHNEIDER-HENN, D.: Exlibrismonogramme. München-Paris 1983; STRAKA, C.: Knižní značka knihovny Strahovské. Časopis československých knihovníků 5, 1926, s. 135-136; STRAKA, C.: O exlibris klášterů českomoravských. Sborník pro exlibris 1. Praha 1923, s. 33-47; VANÍČEK, L.: Bibliografi over tjekkoslovakisk exlibrislitteratur. Frederikshavn 1975; VOLF, J.: Nejstarší české ex libris? Vitrinka 10, 1933, s. 198-199; ZÍBRT, Č.: Sbírka „Ex libris“ z knihovny Musea král. českého. Světozor 32, 1897, s. 584 a 610; ZÍBRT, Č.: Z památek českého umění dřevoryteckého v Museu král. českého. Světozor 28, 1894, s. 486, 502 a 509; ŽIVNÝ, L. J.: Desatero kapitol o sbírání exlibris. Praha 1941.

Lex.: LEININGEN-WESTERBURG, K. E.: Deutsche und österreichische Bibliothekszeichen. Exlibris. Ein Handbuch für Sammler, Bücher- und Kunstfreunde. Stuttgart 1901 (repr. Leipzig 1980 a 1982); NEUREITER, M. (ed.): Lexikon der Exlibriskünstler. Konstanz 1998.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.