Ilustrace

Z Encyklopedie knihy

Ilustrace (z lat. illustrare = vysvětlovat, angl. a fr. illustration, něm. Illustration) pojem z oblasti užité grafiky zavedený krátce před polovinou 19. století. V širším slova smyslu postihuje kompletní výtvarnou složku tištěného díla, tedy i dekor. Častěji se však vztahuje jen k doprovodnému obrazu. Vazba mezi ním a tištěným textem je totiž mnohem explicitnější, nežli pozorujeme u bezpříznakového dekoru, poněvadž obraz textové sdělení dotváří i pozvedává. Dle žánru, způsobu provedení a čtenářské orientace rozeznáváme dva typy ilustrací. Prvním typem je ilustrace krásné literatury (čili ilustrace asociativní), která poukazuje k něčemu v textu a literární dílo umocňuje výtvarným zážitkem. Velikostí odpovídá rozměru zrcadla. Ke knižní předloze vytváří volnou výtvarnou paralelu, anebo je s ní díky vyprávěcímu (dějovému) potenciálu spjata těsně. S ohledem na tyto znaky bývá někdy nepřesně označována též jako ilustrace knižní (literární). Naproti tomu vědecká (neboli nauková, odborná) ilustrace se vyznačuje popisnou názorností a poukazuje k objektu existujícímu reálně mimo text. Proto se nemusí opírat o aktuální umělecký názor a nemá ani estetickou (dekorativní) funkci. Je-li tento rozměr přítomen, pak jen bezděčně. Na velikosti knihy tento druhý typ ilustrace nezávisí a může mít i formu velkoplošné rozkládací přílohy.

Štyrsova iniciála v Münsterově české kosmografii (Praha 1554). Münster, Sebastian: Kozmografia česká (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1554). Detail fol. 578b se starou ilustrační iniciálou P(Oniewadž) z majetku Jiříka Štyrsy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AZ II 19.

Ilustrace spolu s dekorem a tiskovým písmem tvoří standardní prvek knižní i neknižní typografie. Tvůrčí prostor tiskárny přitom primárně formovaly ekonomické a technické možnosti. Případ, kdy se potenciál dílny vyčerpal nákladnou sazbou a kdy na obstarání ilustrací již prostředky nebyly, učebnicově dokládá domácí verze objemné Münsterovy Kozmografie české (Praha 1554). Toto veledílo vycházelo od 1544 v Basileji s několika stovkami kvalitních map, portrétů a vedut, ale Tiskárna severinsko-kosořská dostatek prostředků neměla, a proto překlad doprovodila pouze jedinou mapou, několika staršími narativními štočky a hlavně škálou stylově neústrojných iniciál, jejichž dekorativnost měla alespoň zčásti zakrýt chybějící ilustrační aparát.

Ekonomické zřetele zapůsobily na výtvarné schéma knihy tak, že v každé vývojové etapě typografie bylo možno textové (cyklické) ilustrace nahradit zástupným grafickým prvkem: v pozdní gotice a renesanci nastoupil titulní dřevořez, v baroku frontispis a v rokoku a klasicismu módní vyprávěcí viněta na titulní straně. V ojedinělých, konfesijně zdůvodnitelných případech cyklickou ilustraci programově zastupovaly drolerie a grotesky zakomponované do iniciál (ivančicko-kralická Tiskárna bratrská). Puristická typografie, oceňující pouze kvalitu písmového obrazu, výtvarnou složku knihy odmítla úplně (Giambattista Bodoni).

Sekundární faktor, s nímž tiskaři i nakladatelé museli počítat, tkvěl v kapacitě a kvalitě ilustrátorů. Práce kreslíře (malíře) a reprodukčního umělce (dřevořezáče, rytce, litografa) záležela na individuálním pochopení textu a na schopnostech převést ho svébytnými uměleckými prostředky do jiné znakové soustavy. Důležitou roli hrál názor mecenáše, či objednatele. Opomenout se nesmělo čtenářské určení díla vyplývající ze samotného syžetu, žánru a zvolených literárních postupů. Práci ilustrátora determinoval také převládající umělecký názor a mimo to i dostupná grafická technika, volená v souladu s možnostmi reprodukčního procesu, nákladem, cenou a koupěschopností publika.

Vztah textu a ilustrace mezi 15. a 19. stoletím je nutno posuzovat mimo jiné hlediskem původu tiskových forem. Byl-li výtvarný doprovod vytvořen za součinnosti vydavatele a ilustrátora přímo pro konkrétní vydání, existovala alespoň minimální možnost syntézy všech typografických prvků. Kromě této dražší eventuality se ovšem ujal ještě rychlejší a levnější způsob, který těžil z multiplikačních výhod grafické reprodukce a záležel v pragmatickém využívání starších tiskových štočků. Tato resuscitace šetřila vydavatelův kapitál a nebyla v rozporu ani s poměrně vágním vztahem k původnosti, ani s estetickým názorem čtenářské obce. Poněvadž počet knihtiskáren vždy převyšoval počet grafických ateliérů, účelové oživování se stalo dlouhodobým průvodním jevem, ba pravidlem staršího knihtisku. Přitom platí, že u edic tematicky příbuzné literatury kolovaly ilustrace asociativního typu (např. portréty osmánských válečníků v protitureckých novinových letácích) snadněji nežli ilustrace instruktivní, jejichž další použití bývalo omezeno maximálně na reedice a překlady (obrazy rostlin v herbářích).

Ačkoli starší materiál většinou porušil stylovou jednotu knihy a vracel ji etapám již minulým, čtenářský zájem o výtvarně zpracovaný text nebyl těmito postupy (ani opakováním týchž štočků v různých textových souvislostech) nijak dotčen. Nenáročnost některých vrstev publika přicházela komerčně činným tiskařům dokonce vhod, poněvadž nenutila k příliš rychlé a časté obměně ikonografického repertoáru. Dřevěné štočky a řidčeji také kovové desky byly leckde ještě v 17. století chápány jako obecný majetek, který migroval v originální podobě i prostřednictvím adaptací či kopií bez monogramů a signatur tvůrců. Až na výjimku reedicí, které bývaly v rámci možností vypraveny převzatým ilustračním aparátem, se původní vazba mezi textem a obrazem vytratila. Neupravené štočky mohly v novém literárním kontextu nabývat jiných, někdy velmi odlišných významů (zavraždění sv. Václava roku 935 = vraždění během bartolomějské noci roku 1572). K úpravám se přistupovalo s pochopitelnou razancí. Štočky byly rozřezávány, nepotřebné partie vyhlazovány. Kopírování ilustrací, jemuž se nevyhýbali ani významní mistři, nebylo samo o sobě známkou nízké invence a mělo-li nadnárodní ráz, spíše svědčí o vlivu silných kultur (např. působení Německa na propastně nevýznamnou knižní grafiku Čech a Moravy 15.-16. století).


Bibl.: BLAND, D.: A bibliography of book illustration. London 1955.

Lit. zahraniční.: BLAND, D.: A history of book illustration. The illuminated manuscript and the printed book. London 1958 (repr. 1969); BLAND, D.: The illustration of books. London 1951 (repr. 1962); CRANE, W.: Von der dekorativen Illustration des Buches in alter und neuer Zeit. Leipzig 1901; FRITZ, G.: Die Entwicklung der Buchillustration. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 167-174; GECK, E.: Grundzüge der Geschichte der Buchillustration. Darmstadt 1982; GOMBRICH, E. H.: Umění a iluze. Studie o psychologii obrazového znázorňování. Praha 1985; HECKERMANN, D.: Stan badań nad ilustracją polskiej książki drukowanej. Rocznik Biblioteki Narodowej 1, 1965, s. 370-407; ISPHORDING, E.-ARNIM, M. von: Fünf Jahrhunderte Buchillustration. Meisterwerke der Buchgraphik aus der Bibliothek Otto Schäfer. Nürnberg 1988; KOHÚT, L.: Kapitoly z výtvarných dejín knihy. Bratislava 1970; KRISTELLER, P.: Kupferstich und Holzschnitt in vier Jahrhunderten. Berlin 1921; KUNZE, H.: Vom Bild im Buch (hrsg. von F. Krause u. R. Gollmitz). Leipzig 1988; LEWIS, J.: A handbook of type and illustration. London 1956; MEIER, Chr.-RUBERG, U. (edd.): Text und Bild. Aspekte des Zusammenwirkens zweier Künste in Mittelalter und früher Neuzeit. Wiesbaden 1980; NISSEN, Cl.: Die naturwissenschaftliche Abbildung. Gutenberg-Jahrbuch 1944/49, s. 249-266; PITZ, H.: A treasury of American book illustration. New York 1947; PRESSER, H.-MEINECKE, D.: Tausend Jahre Buchillustration. Mainz 1950; SCHREIBER, W. L.: Das erste Zusammenwirken von Bild- und Typendruck. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 164-166; ZÁVADOVÁ, K.: Úvod do dejín grafickej ilustrácie na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 62-75.

Lit. domácí.: BOHATCOVÁ, M. (a kol.): Česká kniha v proměnách staletí. Praha 1990 (autory statí o české ilustraci jsou Mirjam Bohatcová a Pravoslav Kneidl); FRIEDLÄNDER, M. J.: O knižní ilustraci. Hollar 5, 1928-1929, s. 69-79; HOLEŠOVSKÝ, Fr.: Ilustrace pro děti. Tradice, vztahy, objevy. Praha 1977; HORÁK, Fr.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha 1948; JAVŮREK, J.: Úvodní poznámky ke studiu ilustrační tvorby. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 1. Praha 1966, s. 173-183; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KNEIDL, P.: Evropská lidová grafika. Typografia 79, 1976, s. 185-189; MATĚJČEK, A.: Ilustrace. Praha 1931; PACOVSKÝ, E.: Vývoj českého umění ilustračního od počátků do současnosti. Československá vlastivěda. Sv. 7. Praha 1933, s. 515-536; ROUS, J.: Česká kniha z přelomu 19. a 20. století. Praha 1983 (výstavní katalog Uměleckoprůmyslového muzea v Praze); ŠINDELÁŘ, D.: Vědecká ilustrace v Čechách. Praha 1973; ŠTEFAN, J. T.: K vzájemným interakcím ilustrátorů a ilustrací bohemikálních tisků druhé poloviny 18. století. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 2004 (red. K. Handlová). Brno 2005 (v tisku).

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997; BÉNÉZIT, E.: Dictionnaire critique et documentaire des peintres, sculpteurs, dessinateurs et graveurs. Vol. 1-14. Gründ 1999 (poprvé Paris 1924 in 3 vol.); COOPEROVÁ, J. C.: Encyklopedie tradičních symbolů. Praha 1999; DELTEIL, L.: Le peintre-graveur illustré. Vol. 1-31. Paris 1906-1926; DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815 (dodatky BERGNAR, P.: Beiträge und Berichtigungen zu Dlabacž Lexikon Böhmischer Künstler … von Grafen Franz v. Sternberg-Manderscheid. Praha 1913); HALL, J.: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991; HEINZ-MOHR, G.: Lexikon symbolů. Praha 1999; HOROVÁ, A. (red.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1-2. Praha 1995; KIRSCHBAUM, E. (ed.): Lexikon der christlichen Ikonographie. Bd. 1-8. Freiburg/B. 1994; LURKER, M.: Slovník biblických obrazů a symbolů. Praha 1999; NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879; NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914; REMEŠOVÁ, V.: Ikonografie a atributy svatých. Praha 1991; RICHTER, G.-ULRICH, G.: Lexikon der Kunstmotive. Antike und christliche Welt. Mit Zeichnungen von Gerhard Ulrich. Gütersloh ca 1978 (repr. Gütersloh 1982, München 1993); ROYT, J.-ŠEDINOVÁ, H.: Slovník symbolů. Praha 1998; SACHS, H.-BADSTÜBNER, E.-NEUMANN, H.: Christliche Ikonographie in Stichworten. Leipzig 1988; SCHRAM, W.: Verzeichniss mährischer Kupferstecher aus der Zeit vom Jahre 1480 bis zur Gegenwart. Brno 1894; SLOVNÍK světové kresby a grafiky (přel. P. Adler, M. Neumannová a A. Pelánová). Praha 1997; SOURIAU, É.: Encyklopedie estetiky. Praha 1994; STRAUSS, W. L. (ed.): The illustrated Bartsch. Vol. 1-. New York 1978-; THIEME, U.-BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992); TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950; TOMAN, P.-TOMAN, P. H.: Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců. Praha 1955.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.