Josef Antonín Škarnicl

Z Encyklopedie knihy

Josef Antonín Škarnicl (též Schkarnitzl, Skarnicl, 1729-1813) rodák z Veselí nad Lužnicí a nejstarší člen dynastie moravsko-slovenských tiskařů, nakladatelů a knihkupců. Jako učeň prošel několik českých a zahraničních tiskáren. Od roku 1754 byl zaměstnán v Olomouci u Františka Antonína Hirnleho jako tovaryš. Díky svatbě s jeho dcerou Antonií Terezií (nar. 1730) roku 1756 pak během 1758-1759 povýšil na faktora. Po nezdařeném pokusu založit 1759 samostatnou tiskárnu v Uherském Hradišti odešel i s manželkou do Skalice. Zde se uchytil nejprve jako zaměstnanec bývalé Tiskárny jezuitské odkoupené 1760 Václavem Šulcem. Roku 1761/62 za peníze získané prodejem olomoucké firmy Josefě Terezii Hirnleové počal budovat ve Skalici vlastní podnik, který fungoval 1765-1798. Po smrti tchýně roku 1798 přepsal skalickou tiskárnu na mladšího syna Františka Xavera Škarnicla st. (1769-1841). S manželkou se vrátil do Olomouce. Zde, jak dokládají Periodische Nachrichten oder Annalen des mährischen Wittwen- und Waisen-Versorgungs-Instituts ... für das Jahr 1798 (Olomouc 1798?), oživil staronovou, nyní zděděnou Hirnleovu tiskárnu. Roku 1801 ji předal staršímu synovi Antonínu Alexandru Škarniclovi (též Antonín Alex Š., Antonín Alexius Š., zemř. ca 1814).

Dle literatury řídil skalickou firmu František Xaver st. již od roku 1780. V impresech však jako samostatný tiskař vystupuje až 1799-1828. V následujícím období 1828-1832 přichází označení „František Xaver Škarnicl a syn“. Tímto synem byl Josef (1804-1877), který podnik testamentárně převzal 1841. V letech 1833-1860 jsou impresa značena „František Xaver Škarnicl a synové“, neboť podílnictví v této době přibral i Jozefův bratr František Xaver ml. Ten odešel v roce 1860 do Trenčína, kde založil vlastní tiskárnu. Po Jozefově smrti tak přešel skalický závod na dvě z jeho čtyř dcer (Mária a Vilma). Provoz zvládaly s obtížemi a roku 1896 rodinný podnik fungující více než 130 let prodaly brněnskému rodákovi Jozefu Teslíkovi (1868-1928).

Novým majitelem olomoucké hirnleovsko-škarniclovské tiskárny se stal v letech 1801-1814 Antonín Alexandr Škarnicl (od roku 1803 v impresech označován jako arcibiskupský a městský tiskař). Dle starší literatury si prý na sklonku života zřídil filiálku v Hranicích na Moravě, ale její činnost se konkrétními tisky prozatím nepodařilo dokázat. Když zemřel, rodinného řemesla se 1815-1848 ujal jeho syn Alois Škarnicl (zemř. 1848). Spolu s kreslířem a tvůrcem litografií Františkem Domkem provozoval 1838-1848/49 také první městský litografický závod (tento Domek bývá někdy zaměňován s příbuzným Antonínem Domkem, důstojníkem rakouského dělostřelectva a častým spoluautorem Františkova grafického díla). Fungování hranické filiálky není doloženo ani za jeho života. Po smrti Aloise Škarnicla tiskla v letech 1848-1850 vdova Amálie. Užívala označení „Škarniclova tiskárna“. Roku 1851 firmu od ní koupil dlouholetý domovský faktor František Slavík ml. Tímto převodem se skončilo sedmadevadesátileté působení Škarniclů v Olomouci. Amálie se však přestěhovala do Hranic, kde prokazatelně podnikala 1851-1860.

Zatímco olomoucká větev rodiny akcentovala ve svém edičním modelu německou a latinskou literaturu náboženskou a nábožensky vzdělavatelskou, skalická tiskárna se orientovala na publikace ve slovenském jazyce. Kapacita ve Skalici léty rostla. V období 1770-1800 je dokumentována asi 43 tisky a v letech 1801-1898 již zhruba 1.280 jednotkami. Podstatnou složkou ediční činnosti byly reedice a adaptace drobných tisků, především knížek lidového čtení a kramářských písní, které měly dobrý odbyt na moravských jarmarcích i na Slovensku (Josef Antonín Škarnicl jich vydal na 1.300). Ediční politika tak významně přispívala k oživování tradičních látek evropského i českého písemnictví. Ruku v ruce kráčela revitalizace starých štočků. Velmi dobře to vidíme na Škarniclově edici Život, skutky a řeči netvorného Ezopa (Uherská Skalica 1879), kterou ilustrují znatelně vyčerpané dřevořezy Aorgova Prostějovského sborníku 1556. Sborník obsahoval hrubé nápodoby ilustrací Brantova německého překladu Ezopových bajek (poprvé Freiburg/B. 1531). Kopie z Prostějova pak putovaly rukama olomouckých tiskařů 1584, ca 1600, 1609, 1613 a 1639 a když bylo roku 1879 zapotřebí, s původními vřezanými letopočty (1555 a 1556) jimi nepohrdli ani Škarniclovi.

Skalica byla jedním z mimopražských center, kde se tiskly a rozšiřovaly také překlady soudobé německé zábavné prózy i drobná původní novočeská povídka. Výnosnou zakázkou se od roku 1842 stala privilegovaná výroba bankovek. Nosným programem, realizovaným již Františkem Xaverem Škarniclem st., byla pak podpora slovenských národních zájmů a ovšemže i slovenského národního jazyka. Tiskárna pod vedením Jozefa Škarnicla postupně přecházela od náboženské literatury (Martin Lauček, Bohuslav Tablic, Ján Tonsoris) k osvětovým titulům a politické próze (Jozef Miloslav Hurban, Pavol Ország Hviezdoslav, Ludovít V. Rizner, Karol Štúr). Od 50. let vydávala postupně na 25 časopisů (Slovanské pohľady 1851-1852, Cyrill a Metod 1862-1865, Sokol 1863-1867, 1869 aj.).


Lit.: HOSÁK, L.: Knihtiskařské závody v Olomouckém kraji 1621-1940. In: Dar přátelství. Olomouc 1955, s. 63-68; HYNKOVÁ, A.: Pětisté výročí knihtisku v Olomouci. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 127-142; LIBA, P.: Čítanie starých otcov. Príspevok k výskumu spoločenskej funkcie a k vydávaniu prozaickej literatúry pre ľud na Slovensku v rokoch 1848-1918. Martin 1970; PUMPRLA, V.: Stručný přehled olomouckého knihtisku do roku 1600. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 126-132; PUMPRLA, V.: Vývoj olomouckého knihtisku do roku 1800. Střední Morava 1, 1995, s. 59-69; SMETANA, R.: Tiskaři a nakladatelé českých písní kramářských. Časopis Matice moravské 58, 1934, s. 296-307; SOMMER, Š.: Drevoryty XVIII. storočia. Výber z pozostalosti Teslíkovej tlačiarne v Skalici. Bratislava 1935; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevené štočky Teslíkovej tlačiarne zo Skalice v Slovenskom národnom múzeu. Zborník Slovenského národného múzea, História 30, 1990, s. 109-132; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61; ŠPETKO, J.: Dejiny škarniclovskej kníhtlačiarne v Skalici (so súpisom jej tlačí). Martin 1958; VALACH, J.: Staré tlačiarne a tlačiari na Slovensku. Martin 1987; VORLOVÁ, Zd.: Příspěvek k dějinám olomouckého knihtisku v letech 1718-1758. (Městská tiskárna v Olomouci a činnost tiskaře Františka Antonína Hirnla). In: Knihovna. Vědecko-teoretický sborník 1962. Praha 1962, s. 79-135.

Lex.: CHYBA 268-269 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 257 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; MINÁČ (red.) 5. 465-466. = MINÁČ, Vl. (a kol.): Slovenský biografický slovník. Sv. 1-6. Martin 1986-1994.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.