Michael Heinrich Rentz

Z Encyklopedie knihy

Michael Heinrich Rentz na Balzerově rytině (Praha po 1782). Balzer, Jan Jiří: 87 Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha, Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld po 1782). Tabule 52 otištěná z desky pro první díl Pelclových Abbildungen (1773). Pod portrétem čteme „Gegraben von seinem Schüller“. Antikvariát Meissner (Praha).

Michael Heinrich Rentz (též Renz, pokřtěn 6. 1. 1698-1758) jeden z mála ilustrátorů evropského formátu působící v Čechách. Pocházel z Norimberku. První umělecké školení v kresbě a rytině mu poskytla tamní dílna Johanna Daniela Preisslera (1666-1737). Asi od roku 1716 byl činný jako pomocník u Josepha de Montalegre. Když zaměstnavatel 1718 zemřel, pojal jeho vdovu za manželku a s ní vyženil syna i dobře zavedený ateliér. Z nevlastního syna Johanna Daniela de Montalegre vychoval zdatného umělce. Mezi 1719-1723 s ním spolupracoval už v Norimberku. K prvním projevům jejich ryteckého partnerství patří doprovodné rytiny vzorníku norimberského architekta Johanna Jakoba Schueblera (Schüblera) Perspectiva. Pes Picturae. Das ist Kurtze und leichte Verfaßung … zur perspectivischen Zeichnungs-Kunst (Nürnberg 1719-1720). Na vzorníku, který vydal norimberský nakladatel Johann Christoph Weigel, spolupracoval také další tamní rytec Hieronymus Böllmann (činný 1710-1730). Oba umělci se záhy prosadili i v Praze, jak dokládají dvě rozkládací slavobrány k uctění památky Jana Nepomuckého v anonymním díle Ehrenglanz der himmlischen und irrdischen Glory (Praha 1721). Rytiny, vzniklé dle Schorrova návrhu, jsou signovány „Rentz et à Montalegre fe.“, druhá je navíc postdatována „Norimb. 1722“.

Nejpozději roku 1723 Rentz i Montalegre přijali pozvání hraběte Františka Antonína Šporka a z Norimberku odjeli působit na Kuks. Zde pak za vydatného přispění mecenáše a s několika dalšími umělci (Anton Birkhard, Samuel Havel, Friedrich Bernhard Werner aj.) spoluvytvářeli výtvarným názorem, pílí i řemeslnou zručností známé východočeské kulturní a umělecké centrum. Rentz roku 1736 patrně z nutnosti a na nátlak jezuitů konvertoval ke katolicismu. S českým prostředím asimiloval natolik, že po Šporkově smrti (1738) přijal pouze jedno pozvání z ciziny. Angažmá u maršála Jana Klimenta Branického v polském Białystoku 1747 však skončilo uměleckým nezdarem. Od té doby se na Kuksu zdržoval až do konce života. Jeho signatura většinou zněla „M. Rentz sc. Kuccus Baad in Bohemia“.

Rentz byl mistrem ilustrace drobného formátu. Pevným duktem a charakteristickou světelnou modulací komponoval na malé ploše většinou bohaté dějové scény, přičemž akcent na krajinnou či interiérovou složku a početnou stafáž postupem doby oslaboval ve prospěch vůdčího motivu. Patrně Šporkovy vysoké nároky vedly Rentze k vskutku impozantní tvorbě. V období 1723 až 1734, kdy se mecenášova nakladatelská a ediční činnost ztlumila nadobro, předkreslil, vyryl a vyleptal více než 550 tiskových forem ilustrací, knižního dekoru a volné grafiky. Od Šporkovy smrti 1738 jeho produktivita klesala. Ze závěrečného dvacetiletí známe dosud jen na 70 prací, v nichž hojnější mírou nežli dříve rytecky reprodukoval předlohy jiných umělců. To platí i pro zakázky drobné devoční grafiky a ilustrace katolických textů, které počaly přicházet poté, co se vzdal luteránské konfese. Rentz ve svém kukském ateliéru vychoval několik žáků. K nejnadanějším patřili Jan Tobiáš Arnolt, Jan Jiří Balzer, Antonín Brandel, Jeroným Řebec a Johann Christoph Sartorius.

Montalegreho ilustrace pro Lebensbeschreibung (Praha? 1725). Bourgoing de Villefore, Joseph Franc*ois? Weltz, Justin Ernst von?: Lebensbeschreibung der heiligen Altväter … Das Leben derjenigen Frauenspersonen (Praha?, Tiskárna arcibiskupská, fa Wolfgang Wickhart 1725). Díl první, tabule za pag. 114 s vyobrazením sv. Arsenia (signatura rytce vlevo dole). Antikvariát Meissner (Praha).

Rentzova spolupráce s Johannem Danielem de Montalegre je na Kuksu poprvé doložena rytým portrétem Jana Floriána Hammerschmida s personifikací Vltavy. Podobizna dle Hieblovy kresby zdobí jako frontispis Hammerschmidovo dílo Prodromus gloriae Pragenae (Praha 1723). Spolupráci obou umělců dokládá také 212 výrazově chudších ilustrací k archaicky kurióznímu svodu legend Lebensbeschreibung der heiligen Altvätter (Praha 1725), který sestavil luteránský básník Justin Ernst von Weltz. Pasionál byl beze změn ilustrační složky zakrátko přeložen a později i reeditován (latinská verze Schweidnitz 1726, německy Krems/D. 1761).

Souběžně s tím se na Kuksu rodil obsáhlý cyklus mědirytů k dvoudílným Geistreiche Gesänge und Lieder über Sonn- und Fest-Tags-Episteln und Evangelia (Schweidnitz 1725-1726). Tento „Schweidnitzer Gesangbuch“ představuje zbásněnou verzi šporkovského Křesťanského roku, který napsal francouzský jansenista Nicolas Louis de Tourneau. Do poloviny 20. let vyšla tato postila pouze dvakrát, a to v kvartu a bez ilustrací (Würzburg 1716-1718 a u pražského tiskaře Karla Jana Hraby 1724). Přebásnění do Duchaplných zpěvů provedli nejméně tři luteráni, totiž Ferdinand Ludwig von Bresler-Aschaffenburg, Johann Christian Günther a Gottfried Stöckels. Rentzův rytecký podíl byl zde ovšem větší nežli Montalegrův. Expresivní ilustrace v bohatých figurálně-ornamentálních rámech přibližují scény ze života evangelistů a dalších světců a světic. Původně mělo vzniknout 250 obrazů, jejichž pořadí určovaly do desek ryté číslice. Desky pak byly v jednotlivých částech nákladu otiskovány nejenže v nesprávném pořadí, ale i v proměnlivém počtu. Dle exemplářů dochovaných dnes u nás a za hranicemi lze soudit, že proponovaný cyklus nakonec obsáhl jen 246 ilustrací (nejúplnější známý výtisk u Wolffheima II. 2208 obsahuje v prvním dílu 121 a v druhém dílu 125 textových rytin). Zbytek zůstal zřejmě neproveden.

Rentzův frontispis ke Křesťanskému roku (Praha 1733–1734). Tourneau, Nicolas Louis de: Das christliche Jahr oder Die Episteln und Evangelien (Praha, Jiří Ondřej Laboun–dědici 1733–1734). Díl 1 (1733), alegorický frontispis spojující antické i křesťanské věroučné prvky. Je to jedna z nejbohatších a nejznámějších barokních knižních grafik u nás. Antikvariát Meissner (Praha).

Pro dějiny české ilustrace je však významnější, že ryté desky Duchaplných zpěvů (tentokráte již bez pořadových čísel) byly asi roku 1732 přepraveny do Labounovy tiskárny v pražském Karolinu. Zde, rozmnoženy ještě o další Rentzovy tiskové formy, posloužily při třetím, tentokráte foliovém vydání Křesťanského roku. Dvoudílný monument se nazývá Das christliche Jahr oder Die Episteln und Evangelien (Praha 1733-1734). První díl otevírá Rentzem nově pořízený figurální frontispis, jehož složitě prostupující alegorie si vyžádala na zvláštním listě přitisknuté vysvětlení (v mnoha exemplářích chybí). Svazek doplňuje 129 textových mědirytů. Jako frontispis druhého dílu byl zařazen portrét hraběte Šporka „ad vivum“, signovaný kreslířem a rytcem Emanuelem Joachimem Haasem (mnohdy vevazován na místo Rentzovy rytiny také do úvodního dílu). Druhý svazek obsahuje 146 ilustrací v textu.

Rentzova ilustrace Bleiweisových tezí z aristotelovské filozofie (Praha 1738). Bleiweis, Jan: Gloriosissimi … gestis … Lotharingorum gentis … tractatibus de mundo, coelo et elementis … publice propugnavit … d. Joannes Ernestus S.R.I. comes de Bubna & Littitz (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Leopold Jan Kamenický 1738). Detail nesignované (Rentzovy?) tabule s armilární sférou za pag. 82. Antikvariát Meissner (Praha).

V roce Šporkova úmrtí vyhotovil Rentz k univerzitní dizertaci Jana Bleiweise Gloriosissimi … gestis … Lotharingorum gentis (Praha 1738) krom frontispisu osm celostranných emblematických a matematicko-astronomických tabulí. Následovalo velmi pěkné krajinné panorama pro dílo Gustava Langhansse Das im Königreich Böhmen und dessen Königgrätzer Creyse gelegene verwunderswürdige Adersbachische Stein-Gebirge (Breslau 1739). Alegorický mědiryt vodního mlýna s antickým chrámem se nachází na titulní straně spisu Jana Jiřího Müllera z Mühlensdorfu Grana veteris et novae legis Bohemicae. Alphabetischer Auszug der gesammten alt und neuen Böhmischen Gesetze (Praha-Nürnberg 1741). Původcem kresebné předlohy, signované „I.G.v.M.“, je bezpochyby autor textu Müller. Frontispisový obraz Panny Marie Smiřické se nachází v díle Pavla Bernarda Lijera Den pamětní oběti aneb Přenešení starožitného obrázku (Hradec Králové 1747). Frontispis a patnáct figurálních ilustrací přichází v Kurtze Lebensverfassung … fünf heiligen Männern (Praha 1752). Hold českým patronům, Bohu a Staroboleslavské Panně Marii dle kresby Jana Václava Spitzera vznikl pro anonymní dílo Země dobrá, to jest Země česká (Hradec Králové 1754, přetištěno 1774).

Ramhofského Drei Beschreibungen (Praha 1743). Ramhofský z Ramhofenu, Jan Jindřich: Drei Beschreibungen erstens des königlichen Einzugs, welchen … Maria Theresia … in dero königliche drey Prager-Städte gehalten (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1743). Rozkládací tabule za pag. 4 s korunovačním průvodem na dnešním Malostranském náměstí. Signatura kreslíře Johanna Josefa Karla Dietzlera vlevo dole, rytec Martin Tyroff signován vpravo dole. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AQ III 27.

Nad uvedené ilustrace vynikají tři rozkládací rytiny s interiérem Pražského hradu, jež Rentz pořídil dle Dietzlerových předloh do oficiální publikace Trojí popsání předně slavnýho vjezdu … Mariae Theresiae … do královských Měst pražských (Praha 1743). Oslavný text uspořádal právník Jan Jindřich Ramhofský z Ramhofenu. Na dalších ilustracích se podíleli významní rytci až z Augsburku (Johann Daniel Herz, Johann Andreas Pfeffel st., Martin Tyroff). Publikace s týmž obrazovým aparátem vyšla také v německé verzi Drei Beschreibungen erstens des königlichen Einzugs, welchen … Maria Theresia … in dero königliche drey Prager-Städte gehalten (Praha 1743). Ke zcela ojedinělým látkám v českém knihtisku patří nepochybně tanec Smrti. Geistliche Todts-Gedancken (Passau 1753) obsahují padesát dva chybně číslovaných celostranných obrazů (poslední značen 50). Obrazy čerpají jednak z holbeinovské tradice a jednak z nástěnných maleb kukského špitálu. Zatímco doprovodné verše Patritia Wasserburgera, ryté do kartuší pod jednotlivými scénami, nezbytný satirický tón nepostrádají, Rentzovo ztvárnění zápasu člověka se Smrtí je více méně umírněné a bez barokního patosu. Další edice vznikly pod názvem Der sogenannte Sinn-Lehr und Geist-Volle (Wien 1767 a 1777), Die erwogene Eitelkeit aller menschlichen Dinge (Linz 1777) a Erinnerungen des Todes (Linz 1779).

Rentz se nevyhýbal ani zakázkám na drobnou knižní grafiku. Pro Karla Františka Rosenmüllera ml. vytvořil u příležitosti pražských oslav domněle 300. výročí objevení knihtisku ikonograficky náročný signet, jehož alegorický plán vyjadřuje devíza „Colligo flores“ (Sbírám květy). Na podélné kartuši je ve schodišťové architektuře s tiskařovými iniciálami „CFR“ umístěn mlýn, do něhož génius v roli mlynáře (něm. Müller) sype andílkem přinášené růže (něm. Rosen). Ženská postava, symbolizující tak jako v Trattnerově značce Typografii, bere ze mlýna vycházející hotové knihy. Některé z nich na otevřených stranách skýtají iniciály velkých typografů minulosti a letopočty jejich tisků (např. „IG 1440“ představuje Johanna Gutenberga s tehdy předpokládaným počátkem knihtisku, „MdeTG 1480“ je Martin z Tišnova v Kutné Hoře). Jiné knihy nesou letopočty „1704“ (údajný začátek podnikání Rosenmüllerů), „1727“ (počátek tiskařské dráhy Karla Františka ml.) a „1740“ (domněle 300. výročí existence knihtisku). Rentzem kreslený a rytý signet byl poprvé publikován v oslavném kázání Jana Václava Dvořáka z Boru Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha 1740). Je otištěn také ve druhém svazku postily Michala Pellizottiho Trinitas dominicalis, to jest Trojice nedělní anebo Kázání (Praha 1741-1743), zatímco první svazek doprovází střízlivější dřevořezová značka signovaná neznámým J. Selzamem. Nápodobu Rentzovy rytiny, vcelku neuměle vtěsnanou na malý dřevěný štoček, užívala ještě v letech 1760-1761 Rosenmüllerova vdova Žofie Jana, např. první díl sbírky kázání Leopolda Fabricia Mravná naučení (Praha 1761-1763).

Do české knižní ilustrace zasáhl i Rentzův syn Kazimír Stanislav (1714-1799), rodák z Kuksu, živící se malířstvím. Od něho známe jeden portrét v dvoudílných Voigtových Effigies virorum eruditorum atque artificium Bohemiae et Moraviae (Praha 1773-1775), převzatý do Pelclových čtyřdílných Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha 1773-1782) jakož i Balzerových 87 Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha po 1782).



Lit.: BACK, E.: Vom Grafen Sporck. Mitteilungen des Heimatmuseums Kukus a. E. III. Folge. Gablonz a. N. 1937; BENEDIKT, H.: Franz Anton Graf von Sporck (1662-1738). Zur Kultur der Barockzeit in Böhmen. Wien 1923; BRESLAUER,M.-LIEPMANNSSOHN, L.: Versteigerung der Musikbibliothek des Herrn Dr. Werner Wolffheim. Bd. 1-2. Berlin 1928-1929; DVORSKÝ, J. (red.): Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1-2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989; NEUMANN, J.: Český barok. Praha 1969; PACOVSKÝ, E.: Michael Jindřich Rentz. Veraikon 2, 1913, s. 1-4, 17-20 a 33-37; PREISS, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981 (repr. pod názvem František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách, Praha 2003); ŠERÝCH, J. (ed).: Michael Jindřich Rentz, Tanec smrti. Praha-Litomyšl 1995; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001; WOLFFHEIM, W. (ed): Versteigerung der Musikbibliothek des Herrn Dr. Werner Wolffheim. Bd. 1-4. Berlin 1928.

Lex.: DLABAČ 2. 560-567 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; HOROVÁ (red.) 2. 679-680 = HOROVÁ, A. (red.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1-2. Praha 1995.; NAGLER 14. 316 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 28. 175 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 356. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.