Sloupcová sazba

Sloupcová sazba (něm. Kolumnensatz) název sazby vznikající v krátkém či v krátce nastaveném sázítku a po otisku se jevící jako sloupec (lat. columna, angl. column, fr. colonne, něm. Kolumne nebo Spalte). Poněvadž na sazebnici bývaly obvykle vyřazovány s pomocí kolmých vložek dva textové sloupce vedle sebe (angl. double-columned, fr. sur deux colonnes, něm. zweispaltig), hovoříme o dvojitém, případně trojitém stránkovém zrcadle. Sazba v hlavě a patě stránky zachovávala jednotnou horizontální linii. Výjimka se dlouho udržela jen u závěrečné strany, jejíž levý textový sloupec probíhal obyčejně až ke spodnímu okraji, zatímco pravý, zakončený explicitem, pokračoval jen potud, pokud dovoloval text. Jinak tomu bylo v éře sazečsky nezralých prvotisků. Porušil-li sazeč sloupcovou symetrii uvnitř publikace, čtenáře zpravidla upozornil, že nevysázeným sloupcem újma na textu nevzniká. Kupříkladu v Brandisově vydání světových dějin Rudimentum novitorum (Lübeck 1475) čteme sazečovo návěští „Hic nihil deficit sed seq[uit]ur glo[r]iosa I[e]r[usa]l[e]m“.

Sloupcové členění zavedl dle vzoru středověkých rukopisných kodexů, dbajících na optickou organizaci textu, již Johann Gutenberg při prvním velkém knihtiskařském opusu Biblia latina (Mainz? ca 1454?-1455). V Čechách zvládl dvousloupcovou sazbu poprvé Tiskař Arnoštových Statut v Missale Pragense (Plzeň? 1479). Na Moravě tiskl zčásti ve třech sloupcích již Konrad Stahel latinský jednolistový Almanach ad annum 1488 (Brno 1487?). Zmenšování knižních formátů z původně běžného folia na kvart či osmerku sloupcovou sazbu závěrem 15. století poněkud omezilo jen na určité typy publikací (např. administrativní a akcidenční tisky, bible, slovník), na určité části publikací (rejstříkový aparát) a ediční formy (vydání synoptické). Specifikem zejména právnické literatury je kombinace sloupcové a celostránkové sazby. Poněvadž ta byla většinou obsahově významnější, kustody nesvazovaly sloupcový text komentářů, nýbrž průběžnou sazbu hlavního textu. Číslování pak probíhalo v celé publikaci buď kontinuálně, anebo zvlášť pro sloupce komentářového textu a zvlášť pro hlavní text. Nemají-li sloupce vlastní čísla, levý při citaci označujeme řeckým písmenem α (alfa, případně jen a), pravý β (beta, b).

Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.
Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.