Vyšehradský kodex

Z Encyklopedie knihy

Vyšehradský kodex. Folio se sv. Václavem. Praha, Národní knihovna ČR, XIV A 13, fol. 68r.

Téměř tisíc let starý Vyšehradský kodex (Národní knihovna ČR, XIV A 13) je asi nejcennějším rukopisem uchovávaným na našem území. Badatelé se domnívají, že rukopis je korunovačním evangelistářem prvního českého krále Vratislava I. (jako kníže II.), případně že složil pro připomínku této události.

Okolnosti vzniku

Český král Vratislav I. (od roku 1061 vládl jako kníže Vratislav II.) byl korunován 15. června 1086 na Pražském hradě. Evangelistář obsahuje úryvky z evangelií, které se četly při mši během jednotlivých svátků církevního roku. Na fol. 107v je uvedena perikopa In die ordinationis regis (v den korunovace krále), která se nacházela i v některých sakramentářích francké provenience, její uvedení v kodexu určeném pro Čechy (navíc v druhé části kodexu, která podle všeho nebyla vytvořena do zásoby) však svědčí o tom, že zde byla tato liturgická příležitost slavena.

Vyšehradský kodex původně vznikal bez konkrétního určení, do zásoby. Později byla na objednávku z Čech spěšně dokončena přibližně poslední třetina kodexu. Ta obsahuje také čtení na svátek patrona Čech svatého Václava, které otevírá iniciála D-ixit s vyobrazením trůnícího knížete, jenž jako by gestem své pravice vyjadřoval souhlas s aktem Vratislavovy korunovace a symbolicky mu předával vládu.

Objednavatelem rukopisu mohl být sám Vratislav, případně mohl objednávku zprostředkovat některý církevní činitel z prostředí pražské kapituly, případně z českých benediktinských klášterů. Vratislav byl jedním ze spolehlivých spojenců římského krále a později císaře Jindřicha IV. Za pomoc tomuto panovníkovi dostal právo nosit královský diadém.

Charakter kodexu

Všechny texty jsou psány majuskulním písmem (kapitála s unciálními prvky), které kodexu dodává slavnostní a starobylý ráz. Jeho užití je nezvyklé, protože v době vzniku kodexu byly podobné texty již běžně psány minuskulním písmem. Rukopis sestává z 55 pergamenových dvoulistů, k jejichž zhotovení byl vzhledem k rozměrům knihy zapotřebí stejný počet telecích kůží. Vyšehradský kodex sice nepatří k několika málo nejlepším dílům knižní malby své doby, ale vyniká nezvykle velkým počtem celostránkových iluminací i jejich unikátním ikonografickým programem.

Výzdoba

Výzdobu kodexu tvoří celostránkové iluminace, iniciály a ornamentální bordury. Celostránkové iluminace končí na fol. 57r. Bordury rámují věechna folia, i ta, na kterých je jinak jen text. Iniciály jsou v celé knize, na fol. 5r se nachází celostránková iniciála a na fol. 68r figurální iniciála se svatým Václavem.

Příbuzné kodexy

Další tři rukopisy vznikly zhruba současně ve stejném skriptoriu. Jeden z nich je uložen v knihovně Metropolitní kapituly u sv. Víta (Cim 3) v Praze a dva další v Polsku (Evangelisttář hnězdenský: Gniezno, Archiwum archidiecezjalne, Ms. 1a; Evangeliář pultuský: Kraków, Muzeum Książąt Czartoryskich - Muzeum Narodowe w Krakowie, Ms. 1207).

Dějiny bádání o rukopisu

Starší badatelé celou tuto skupinu rukopisů považovali za jeden z prvních dokladů českého malířského umění a domnívali se, že nejspíše vznikla v benediktinském klášteře v Břevnově. Kodexy byly ale zcela jistě napsány a iluminovány ve velkém a zavedeném skriptoriu, opírajícím se o bohatou knihovnu se soudobými, ale i starobylými předlohami. Takové v Čechách ve druhé polovině 11. století ještě nebylo. Rozbor písma a malířské výzdoby podle nedávných výzkumů jednoznačně ukazuje, že rukopisy pocházejí z některého ze skriptorií působících v bavorských benediktinských klášterech.

Uložení

Vratislav sídlil na Vyšehradě, kde také založil chrám sv. Petra a Pavla s kapitulou, které zřejmě později kodex věnoval. Možná od roku 1228, kdy proběhla v Praze další královská korunovace, byl pak uchováván u katedrálního kostela sv. Víta (na zadním přídeští je rukou 13. století provenienční poznámka „De Wisegrad“). V 17. století byl z jeho knihovny přenesen do knihovny rodiny Dlouhoveských. V roce 1613 byl patrně ještě uložen na Pražském hradě (zápis na fol. 24r uvádí jméno malíře Daniela z Květné a letopočet 1613 - tento malíř snad renovoval některé obrazy rukopisu a v letech 1612-1614 se podílel i na opravách a doplnění výzdoby svatováclavské kaple katedrály sv. Víta). Do Dlouhé Vsi byl snad odvezen roku 1619, aby byl uchráněn před kalvinisty. V roce 1728 patřil do knihovny Arcibiskupského semináře v Praze (srv. zápisy na fol. 1r: „Bibliothecae Dlauhowes.“, „Liber Ecclesiae Wissehradensis acceptus autem ex bibliotheca MSta S. Met. Prag. Ecclesiae. Nunc vero bibliothecae Seminarii Archiepiscopalis Pragensis est: anno MDCCXXVIIIvo“). V pražském Klementinu je trvale uložen již od druhé poloviny 18. století. Výjimkou byla pouze poslední léta druhé světové války, kdy byl spolu s dalšími cennými rukopisy evakuován a uložen na hradě Karlštejně. Veřejnost mohla originál této cimélie vidět naposledy koncem roku 1969 v Zrcadlové kapli v areálu Klementina.


Lit.: BRODSKÝ, P.: Iluminované rukopisy českého původu v polských knihovnách. Praha 2004, č. 3, s. 39-41, č. 26, s. 90-92; MERHAUTOVÁ, A. - SPUNAR, P.: Kodex vyšehradský: korunovační evangelistář prvního českého krále. Praha 2006; HAVEL, D. Počátky latinské písemné kultury v českých zemích. Nejstarší latinské rukopisy v Čechách a na Moravě. Brno 2018, s. 375.

Autor hesla: Jindrich.marek