Encyklopedie

Z Encyklopedie knihy

Encyklopedie (z řec. enkyklikos = kruhový, paideia = vzdělání, angl. encyclopaedia, fr. encyclopédie, něm. Enzyklopädie) naučný slovník shrnující v abecedně řazených heslech poznatky lidského vědění na bázi souhrnného čili „zaokrouhleného“ vzdělání. Ve středověku se takto zaměřené příručky nazývaly lucidář nebo organon (nástroj), speculum, suma, popřípadě lexikon. Od počátku 17. století funkci encyklopedie plnilo rovněž theatrum. Jan Amos Komenský zavedl označení pansofia (vševěda), jak čteme v paralelním názvu „Porta sapientiae reserata sive Pansophie christianae seminarium“, který byl připojen k encyklopedii Conatuum Comenianorum praeludia (Oxford 1637, český překlad Fr. J. Zoubka v Praze 1879).

Nejslavnější přírodovědnou encyklopedii starověku o 37 knihách sepsal v 1. století Gaius Plinius Secundus. Jeho Historia naturalis (Venezia 1469) vyšla tiskem velmi brzy. Do češtiny byla překládána po částech až od roku 1884. Ještě v 15. století kolovala zásluhou knihtisku přírodovědná encyklopedie Isidora Hispalensis z počátku 7. století. Nazývá se Etymologiae (Augsburg 1472), poněvadž každá stať počíná výkladem o původu určitého jevu. Nejznámější encyklopedie středověku zkompiloval ve 13. století dominikán Vincentius Bellovacensis. Nazývaly se Speculum historiale (tiskem poprvé Strasbourg ca 1476-1480), Speculum morale (Strasbourg 1476), Speculum naturale (Strasbourg 1476) a Speculum doctrinale (Strasbourg ca 1477-1478). Tyto příručky, užívané zejména při tvorbě kázání, vycházely ještě v 17. století, naposledy jako čtyřdílné Speculum quadruplex (Douai 1624).

První novověké oborové encyklopedie představují Cyclopaedia or an universal dictionary of arts and sciences Ephraima Chamberse (poprvé London 1728, podruhé London 1738) a Großes vollständiges Universal-Lexikon aller Wissenschaften und Künste Johanna Heinricha Zedlera (Halle/S.-Leipzig 1732-1754 v 64 svazcích se 4 dodatky). Průkopnickým dílem francouzského osvícenství byla foliová Encyclopédie ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers (Paris-Neuchâtel 1751-1780). Obsahovala 17 textových svazků a 4 suplementy, 2 svazky tabulí a 12 obrazových svazků s 2.801 mědirytovými vyobrazeními. Za redakce Denise Diderota a Jeana Le Rond d’Alemberta ji tiskl André François Lebreton. Na uspořádání se přes odpor jezuitů i vlády podílely desítky soudobých vědců a filozofů, např. Buffon, Helvétius, Mallet, Marmontel, Montesquieu, Rousseau, Voltaire aj. Jednu z nejobsáhlejších oborových encyklopedií, ne-li vůbec největší, představuje osmerková Oeconomisch-technologische Encyclopädie, oder Allgemeines System der Staats-Stadt-Haus- und Landwirthschaft (Berlin 1773-1858). Z francouzských pramenů ji přeložil a adaptoval Johann Georg Krünitz. První vydání bylo rozvrženo do 242 svazků. V nich je 201 titulních vinět, ca 2.100 mědirytových příloh a 70 litografií. Toto dílo na Moravě patiskl Josef Jiří Trassler a po něm i syn, avšak roku 1833 byla tamní Krünitzova Oeconomische Encyklopädie, oder Allgemeines System der Staats-Stadt-Haus- und Landwirthschaft (Brno 1787-1833) posledním dnes zjištěným 157. svazkem zastavena. Přesto jde o zcela ojedinělý a ambiciózní kulturní čin v dějinách našeho knihtisku.

Vedle oborově specializovaných encyklopedií existují též obecněji zaměřené příručky. Nazývaly se konverzační lexikony (angl. encyclopaedia, fr. dictionnaire encyclopédique, něm. Konversationslexikon) nebo reálné encyklopedie (angl. subject-encyclopaedia, fr. encyclopédie des connaissances utiles, něm. Realenzyklopädie). Vznikaly už od počátku 18. století, např. Reales Staats-und Zeitungs-Lexicon Johanna Hübnera (Leipzig 1704), ale velkou společenskou poptávku po nich vyvolala až osvícenská atmosféra vlády Marie Terezie a Josefa II. Hübnerův Lexikon byl brzo antikvován modernějším projektem Friedricha Arnolda Brockhause. Základ projektu tvořil Conversations-Lexikon, oder kurzgefaßtes Handwörterbuch für die … vorkommenden Gegenstände (Leipzig 1796-1811), který založil Renatus Gotthelf Löbel a ke konci s obtížemi vedl Christian Wilhelm Franke (úhrnem 4.253 hesel). Roku 1811 Brockhaus převzal redakci a příručce vtiskl ráz moderního konverzačního lexikonu „für die gebildeten Stände“. Tak vzniklo druhé, zcela přepracované vydání nazvané Conversations-Lexikon, oder Hand-Wörterbuch (Leipzig-Altenburg 1812-1820 v šesti svazcích). U příležitosti 5., patnáctisvazkového vydání byl změněn název „Brockhausu“ na Allgemeine deutsche Real-Encyclopädie (Leipzig 1819-1820, 1822-1826). Patnácté vydání „Brockhausu“ o dvaceti svazcích neslo poprvé titul Der Große Brockhaus (Leipzig 1928-1935, 1937). Dvacáté vydání (Leipzig 1996-1999) obsahuje ca 260.000 hesel.

K Brockhausově encyklopedii přibyly v Německu záhy konkurenční tituly, a to zejména díky Josephu Meyerovi (1796-1856). Meyer gothajské nakladatelství založil 1826 (dnes Bibliographisches Institut) a později vydal Meyers Großes Conversations-Lexikon (Hildburghausen 1840-1855), který v tomto prvním vydání obsahoval 52 svazků. Rovněž Meyerův Lexikon měnil časem název, např. Neues Conservations-Lexikon für alle Stände (Hildburghausen-New-York 1857-1861). Do překotného závodu o zmapování poznatků se dále zapojil pětisvazkový Herders Conversations-Lexikon (Freiburg/B. 1854-1857). O vydávání pečoval Karl Rafael Herder (1816-1865). Fundátorem Herderova nakladatelství byl 1801 Bartholomäeus Herder (1774-1839), otec Karla Rafaela. Počínaje čtvrtým vydáním se název encyklopedie ustálil jako Der Große Herder (Freiburg/B. 1931).

Nejrozsáhlejší všeobecnou encyklopedií sestavenou v anglickém jazyce je třídílná Encyclopaedia Britannica or a Dictionnary of arts, sciences and miscellaneous litterature (Edinburgh 1768-1771). U zrodu díla, které se na počátku opíralo o Chambersovu Cyclopaedii 1728, stáli významní skotští učenci, mimo jiné gynekolog William Smellie (1697-1763). Budoucí vydání byla revidována a mohutně doplňována, už druhé (1777-1784) obsahovalo 10 svazků. Po Britské encyklopedii jako další nejrozsáhlejší anglickojazyčná příručka přichází třináctidílná Encyclopaedia Americana (Philadelphia 1829-1833). Při založení projektu, který se opíral o lipský „Brockhaus“, byl Francis Lieber (1798-1872), německý rodák a politik z Jižní Karoliny. Mladší encyklopedii s celoevropským dosahem počal vydávat rovněž francouzský lexikograf Pierre Larousse (1817-1875), jehož nakladatelství fungovalo od 1852. První edice Grand dictionnaire universel du XIXe siècle čítala 15 základních svazků (Paris 1866-1876) a dva suplementy (1878 a 1890). Ani tento vzdělávací projekt dodnes nezanikl.

Dějiny české encyklopedistiky započaly slibně Lucidářem (Plzeň 1498), který rozšiřoval Mikuláš Bakalář. Po vydání této středověké příručky (lat. eluceo = osvítit) se vývoj zastavil. Komenského encyklopedie o 28 knihách „Theatrum universitatis rerum“ zaležela od roku 1656 v rukopisu a byla tištěna až v Praze 1897. Na počátku novověkých snah stojí Pelclova neilustrovaná příručka Boehmische, maehrische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten (Praha 1786) a trojdílný Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien Bohumíra Jana Dlabače (Praha 1815). Dodatky k Dlabačovu Lexikonu připravil Paul Bergnar pod názvem Beiträge und Berichtigungen zu Dlabacž Lexikon Böhmischer Künstler (Praha 1913).

František Palacký, který byl externím spolupracovníkem Brockhausova Lexikonu, usiloval od roku 1829 o vznik komise pro vydávání původní české encyklopedie. Celý podnik, bojkotovaný vládou z obavy o protistátní činnost, ustrnul však jen na několika ukázkách, publikovaných 1833 v Muzejníku. Dokončení se nedočkalo ani jedenáctidílné vlastivědné kompendium nazvané Malá encyklopedie nauk (Praha 1842-1853). Za nejstarší českou reálnou encyklopedii lze tak považovat až jedenáctisvazkový Riegrův Naučný slovník český (Praha 1860-1874). O vydání pečoval nakladatel Ignác Leopold Kober (1825-1866, firma zal. 1857). Z Riegrova slovníku čerpal devítisvazkový Stručný všeobecný slovník věcný Jakuba Malého (Praha 1873-1885) a nechal se jím inspirovat rovněž Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí (Praha 1888-1909). Tuto encyklopedii, nazvanou dle svého vydavatele, tvoří 28 dílů základní řady a 12 dodatků.


Bibl.: COLLISON, R. L.: Encyclopaedias. Their history throughout the ages. New-York-London 1964 (repr. 1966); PECHE, M.: Bibliotheca lexicorum. Kommentiertes Verzeichnis der Sammlung Otmar Seemann … Eine Bibliographie der enzyklopädischen Literatur von den Anfängen bis zur Gegenwart. Wien 2001.

Lit.: BALÍK, St.: Význam příprav vydání základní řady Ottova Slovníku naučného pro rozvoj kultury a vzdělanosti v Českých zemích na přelomu 19. a 20. století. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 495-501; DARNTON, R.: L’avanture de l’Encyclopedie. Paris 1982; HARTMANOVÁ, D.: Historie československé encyklopedistiky do roku 1945. Národní knihovna. Knihovnická revue 11, 2000, s. 15-21; SABOUL, A. (ed.): Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel. Praha 1954; ŠPÉT, J.: K počátkům Ottova Slovníku naučného. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 4. Praha 1969, s. 226-245; VALOUŠKOVÁ, J.: Velká francouzská encyklopedie. Zastoupení v českých knihovnách a její recepce domácími uživateli. Praha 1979 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); ZÍBRT, Č.: Staročeský Lucidář. Text rukopisu Fürstenberského a prvotisku z r. 1498. Praha 1903.

Lex.: VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 90.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.