Jan Hostivít Pospíšil

Z Encyklopedie knihy

Jan Hostivít Pospíšil (1785-1868) kutnohorský rodák, jeden z nejvýznamnějších tiskařů a nakladatelů první poloviny 19. století a nejstarší člen rozvětvené rodiny etablované v oboru až do znárodnění. Jmény Jan František, přiřknutými mu u křtu, se podepisoval v letech 1810-1823, ojediněle užíval také jmen Jan Gabriel (1808-1809). Od 1819 přijal jméno Hostivít (byla to vlastně narážka přítele Josefa Liboslava Zieglera na Pospíšilovu pohostinnost). Pospíšil se uplatnil též jako překladatel z němčiny a autor řady novinových statí. Jeho nakladatelskou činnost pro národní obrození i veřejné funkce, které zastával, hodnotili současníci přirovnáním „hradecký Veleslavín“.

Pospíšil vstoupil roku 1798 do učení ke kutnohorskému tiskaři Františku Václavu Korcovi, avšak po absolvování základů řemesla se z nedostatku pracovních příležitostí živil jako písař. Roku 1808 mu tchán koupil od Františka S. Boučka bývalou tiskárnu rodiny TibelliůHradci Králové. Pospíšil v ní působil až do roku 1856, kdy odešel na odpočinek. Roku 1812 se stal krajským a od 1822 biskupským tiskařem. Zpočátku tiskl kramářské písně, modlitební knihy a průměrné mravoučné povídky s náboženským obsahem, které mu spolu s úředními zakázkami zabezpečily dostatek kapitálu, aby zhruba od roku 1817 mohl realizovat tiskařskou i nakladatelskou činnost v oblasti české beletrie (jazykově německé tituly zaujímají pouhou pětinu celkové produkce). Pospíšilovu houževnatost a smysl pro improvizaci usměrňovali literáti Josef Liboslav Ziegler, Václav Kliment Klicpera a Josef Chmela.

Ve stopách Bohumila Haase st. byl jedním z prvních českých tiskařů, který vydával knižní sbírky, např. čtyřsvazkové Divadlo Klicperovo (Hradec Králové 1820-1821) nebo Jana Javornického sedmisvazková Česká bibliotéka pro vlastence milovné jazyka mateřského (Hradec Králové 1830-1843). Velkou popularitu získal literárními almanachy (do roku 1842 vydal deset titulů). První se nazýval Almanach aneb Novoročenka (od 3. svazku se změněným názvem Dennice aneb Novoročenka, Hradec Králové 1823-1825). Vedle beletrie tiskl Pospíšil také literaturu naukovou a hospodářskou. Vítaným knihkupeckým zbožím byla Domácí kuchařka osvětově sepsaná Magdalénou Dobromilou Rettigovou (Hradec Králové 1826). Pospíšil rozšiřoval též zábavné časopisy, kalendáře a knížky lidového čtení, z nichž některé sám přeložil z němčiny, např. Christoph Schmid Josafat, syn krále indického (Hradec Králové 1840). Pozornosti nesmí ujít ani pětijazyčná edice Komenského díla Orbis pictus. Die Welt in Bildern (Hradec Králové 1833). Pospíšil se zde na radu Josefa Chmely inspiroval vratislavskou edicí dědiců Wilhelma Gottlieba Korna (1739-1806) z roku 1818. Společně se Chmelou pořídili nový český překlad, z Vratislavi odkoupili původních 156 štočků a v úvodu připojili Komenského životopis, uveřejněný Františkem Palackým v Muzejníku 1829. Hradecký Orbis byl první edicí tohoto díla na českém a moravském území (českou či slovenskou verzi pravidelně uveřejňovala od 1685 Brewerova tiskárna v Levoči, české znění tiskl od 1778 též Trattner ve Vídni). Již čtyři měsíce po vydání rozprodal Pospíšil 5.300 exemplářů.

Některé Pospíšilovy tisky zdobily frontispisy rytců Jana Berky či Jiřího Döblera. Pospíšil byl jeden z prvních mimopražských tiskařů, který k ilustraci svých knih užíval také litografii, např. Josef Chmela Biblické příběhy Starého zákona pro mládež ku školnímu vyučování (Hradec Králové 1821). Prestižním podnikem Pospíšila typografa bylo vydání kancionálu Roráte neboli Veselé a radostné zpěvy adventní (Hradec Králové 1822). Nototisk byl pořízen zahraničím sazečským materiálem a patří k nejnákladnějším a nejpěknějším titulům, které Pospíšil realizoval. Ne všechny publikace vznikly Pospíšilovým nákladem. Výrobu mnoha titulů kryli z vlastních prostředků sami autoři, a nikoli bez konfliktů s nakladatelem. Roku 1816 založil Pospíšil u tiskárny také vlastní knihkupectví, které později, ostatně jako celou tiskárnu v době principálovy nepřítomnosti, vedl jeho vyučenec a příbuzný Václav Váša (1799-1868). Zdarma rozdávané nakladatelské a knihkupecké nabídky (1820, 1829, 1835 a 1843) vycházely v nákladu až 3.000 exemplářů.

Ve 20. letech Pospíšil zamýšlel expandovat se svou firmou mimo Hradec Králové. Poněvadž povolení zřídit filiálku v Kutné Hoře nezískal (1821), na radu Václava Hanky zamířil do Prahy. Ani zde však gubernium žádost nevyřídilo kladně (1823), takže Pospíšil roku 1826 odkoupil dílnu vdovy Veroniky Schollové, ale navenek v této „Schollovské impresí“ působil jen jako vedoucí. Kamufláž prodlužoval až do roku 1829, kdy mu koncese byla konečně udělena. Pražskou filiálku pak vedl pod svým jménem 1829-1843. Mimo Hradec Králové a Prahu založil též krátkodobě dílnu v Pardubicích (1850-1851), kterou posléze přestěhoval do Chrudimi (1852-1855) a obohatil nákupem neprovozované tiskárny vdovy Františky Košinové.

Jan Hostivít Pospíšil měl šest dcer a šest synů, z nichž v rodinném podnikání pokračovali čtyři. Pražskou tiskárnu provozoval od roku 1843 Jaroslav Pospíšil st. (křtěn Jan, 1812-1889). Roku 1871 ji však prodal zeti Janu Ottovi (1841-1916) a ponechal si pouze nakladatelství a knihkupectví. Ve vedení těchto podniků pokračoval pak od roku 1889 syn Jaroslav Pospíšil ml. (1862-1910), uznávaný odborník na autorské právo. Po několika letech se však vedení vzdal ve prospěch společníka Eduarda Šímy (1863-1916): roku 1894 opustil knihkupectví a 1897 i nakladatelství. Šímou a později vdovou Annou Šímovou (1867-1958) řízená firma si v názvu až do roku 1849 podržela jméno předchozího majitele „Jaroslav Pospíšil“. Druhý syn Jana Hostivíta, který pokračoval v rodinné tradici, se jmenoval Ladislav Pospíšil (1820-1891). Samostatnou dráhu započal v Trutnově, kde mu otec 1851 zřídil tiskárnu. Když Jan Hostivít Pospíšil zanechal 1856 živnosti v Hradci Králové, přestěhoval se Ladislav z Trutnova do svého rodiště, aby ve vedení otcovy tiskárny i knihkupectví pokračoval. Nástupcem se stal jeho syn Ladislav Jan Pospíšil (1848-1893), jemuž otec uvolnil roku 1877 knihkupectví a 1890 tiskárnu. Také tyto závody byly vedeny pod společnou firmou „Jan Pospíšil“. Třetí syn Jan Hostivíta se jmenoval Stanislav Pospíšil (1825-1896). Jeho působištěm se od roku 1857 stala rodinná firma v Chrudimi, kterou ke konci života prodal. Čtvrtým synem zakladatele rodu byl Václav Pospíšil (1827-1878), majitel knihkupectví v Kutné Hoře (1861) a v Pardubicích (1862-1869).


Lit.: BRAMBORA, J.: Pospíšilové v Praze. In: Národní obrození severovýchodních a východních Čech. Sborník příspěvků z vědecké konfefrence … Fontes musei Reginaehradecensis 8. Hradec Králové 1971, s. 30-33; ČERVENÝ, J.: Kutnohorští knihtiskaři a tisky. Typografia 31, 1924, s. 141-152, 201-210 a 32, 1926, s. 287-315 a 33, 1926, s. 287-315; DOUBRAVA, A.: Jan Hostivít Pospíšil a jeho královéhradecké nakladatelství v 1. polovině 19. století. In: Národní obrození severovýchodních a východních Čech. Sborník příspěvků z vědecké konfefrence … Fontes musei Reginaehradecensis 8. Hradec Králové 1971, s. 6-21; JEDLIČKA, J.: Soupis tisků Jana Hostivíta Pospíšila. Hradec Králové 1970; KÖLLNER, A.: Buchwesen in Prag. Von Václav Matěj Kramerius bis Jan Otto. Wien 2000; KVĚTENSKÝ, V.: Knihovna Jana Hostivíta Pospíšila. Hradec Králové 1965; NÝVLTOVÁ, I.: Královéhradecká tiskárna Jana Hostivíta Pospíšila. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 124-126; PEŠEK, J.: Jan Hostivít Pospíšil. Typografia 22, 1911, s. 72-76, 83-87, 102-107, 117-122, 133-138, 146-149, 159-162, 175-181; PETRTYL, J.: Rozbor produkce kramářských tisků v chrudimské tiskárně v 19. století. Československá etnografie 7, 1959, s. 157-176; SCHMID, L.: Rod Pospíšilů. Čtenář 5, 1984, s. 189-190; SKUTIL, J.: Vztahy Jana Františka Hostivíta Pospíšila k Moravě v procesu obrození českých zemí. In: Národní obrození severovýchodních a východních Čech. Sborník příspěvků z vědecké konfefrence … Fontes musei Reginaehradecensis 8. Hradec Králové 1971, s. 22-29; THON, J.: Knihkupecké a nakladatelské katalogy Jana Hostivíta Pospíšila. Sborník Národního muzea v Praze C 16/3. Praha 1966, s. 73-86; VOLF, J.: Pokusy Jana Hostivíta Pospíšila o získání knihtiskárny mimo Hradec. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 31-34; VOLF, J.: Z dějin tiskárny v Hradci Králové v 18. století. Časopis Národního muzea 104, 1930, s. 74-79; VOLF, J.: Žádost Jana Hostivíta Pospíšila o povolení knihtiskárny v Praze 1823. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 34-39.

Lex.: CHYBA 208-209 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; LEXIKON 3/II. 1022-1033. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.