Jiřík Štyrsa

Z Encyklopedie knihy

Štyrsův tisk Nového zákona (Mladá Boleslav 1525). Nový zákon (Mladá Boleslav, Jiřík Štyrsa 1525). Fol. b6a s iniciálou K(Nihy) a nápisovou páskou pro Kristův rodokmen. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 17.

Jiřík Štyrsa (užíval též jen samotné křestní jméno Georgius, dále něm. podobu Georg Wylmschwerer a monogramy GS a GW, zemř. po 1531) tiskař jednoty bratrské a autor několika duchovních písní zařazených do tzv. Šamotulského kancionálu, který tiskl Alexandr Oujezdecký 1560-1561. Štyrsa pocházel z Ústí nad Orlicí. Lze předpokládat, že knihtiskařskému řemeslu se vyučil za hranicemi Čech. V roce 1521 s podporou biskupa Lukáše Pražského a finanční pomocí bratrského sboru založil v Mladé Boleslavi tiskárnu, která až do roku 1531 pracovala pro vnitřní potřebu jednoty. Do Štyrsovy tiskárny vplynula část zařízení Oldřicha Velenského z Mnichova, která ještě před několika lety patřila Mikuláši Klaudyánovi a 1521 v Bělé pod Bezdězem nepodlehla ohni. Štyrsova identita je v některých impresech zakryta prenonymem „Georgius“ (poprvé 1523), nebo pomístním označením „Na Podolci“ (1523) a „Na hoře Karmeli“ (1525). Jako signet užíval arabskou čtyřku kreslenou jedním tahem (podobné znamení užívali alchymisté pro borax). Signet býval doplněn písmenem „G“ či iniciálami „GS“, popřípadě křestním jménem „Georgius:“. Z archivních pramenů jednoty bratrské také vyplývá, že Štyrsa provozováním řemesla nijak nezbohatl a tiskárnu opouštěl v dluzích.

Během Štyrsovy éry vyšlo mimo jiné 16 děl biskupa Lukáše Pražského. Jejich typografické ztvárnění je poučeno dosavadní tiskařskou praxí Klaudyánovou a Velenského. Zřetelně se projevuje znalost řemeslných praktik soudobých německých tiskařů stejně jako náklonnost k benátskému dekoru Erharda Ratdolta. Mladoboleslavská dílna tak patří k nejstarším centrům výroby renesanční knihy v Čechách. Na titulních stranách Lukášových traktátů Sepsánie toto učiněné od bratří starších, v němž se vypisuje … o pokušení (Mladá Boleslav 1521) a O puovodu cierkve svaté (Mladá Boleslav 1522, dílo obnoveno polským tiskařem Johannem Friedrichem Dristem 1762 v Královci) přicházejí snad nejstarší známé viněty u nás a v posledně jmenovaném tisku se objevují nadto ještě rané marginálie. Titul Lukášova díla Spis tento o puovodu i o pravdě kněžstvie trojieho (Mladá Boleslav 1522) tiskař opatřil ne zcela ještě běžnou jednolitou bordurou s vegetativními rozvilinami. Bordura vznikla technikou dřevořezu bílé linie. Dalším dokladem této poměrně opožděné recepce módní grafické techniky může být dekor Lukášova traktátu Spis tento o pokání (Mladá Boleslav 1523). Jako novinka pořád ještě u nás působila ztrácející se sazba titulního textu Lukášovy knížky Tento spis o manželstvie učiněn jest (Mladá Boleslav 1523). Aparát složkových (vrstvových) kustodů, jimž bylo opatřeno druhé domácí vydání Lukášovy bratrské konfese Spis dosti činící z víry, kterýžto latinskou řečí Apologia slove (Mladá Boleslav? ca 1524), lze označit za vůbec nejstarší v Čechách.

Významné místo ve Štyrsově produkci zaujímá Nový zákon (Mladá Boleslav 1525). Tak jako Klaudyánova předchozí edice novozákonního textu 1518, tak i Štyrsův tisk samostatné biblické ilustrace postrádal. Obrazová složka je však nadmíru zdařile a v dějinách českého knihtisku až překvapivě originálně nahrazena iniciálami. K některým se v dominantní roli přimyká postava evangelisty, u jiných je korpus písmene doplněn neurčitou figurou anebo akantovými rozvilinami. Počátek Matoušova evangelia uzavírá jednoduchý rámec ovinutý nápisovou páskou, na níž čteme jména Kristova rodokmenu. Páska začíná v pravém spodním rohu strany. Odtud je virtuózně vinuta oběma směry až do protilehlé iniciály K(nihy). Střed iniciály je vyplněn postavou sv. Matouše, v jehož blízkosti není zobrazen anděl, nýbrž kráčející posel s holí a mošnou. Štyrsa vyrobil Nový zákon ve dvou verzích, a to reprezentativně s natištěnými iniciálami a levněji bez iniciál. Litomyšlský tiskař Matouš Václav Březina použil roku 1643 neprodané zbytky nákladu obou verzí k sestavení mixtních kompletů, jimž přitiskl a vlepil vlastní titulní list. Tento způsob uvedení starého díla do oběhu byl jistěže pracný, avšak obchodně prozřetelný, neboť české novozákonní texty z volného prodeje během 17. století již dávno zmizely (předposlední edici pořídil 1597 Daniel Adam z Veleslavína a poslední 1601 Tiskárna bratrská). Proto se Březinovo obálkové vydání Nového zákona (Litomyšl 1643) hodnotí jako zajímavý doklad tiskařské a knihkupecké šetrnosti. Posledním dnes známým tiskem Jiříka Štyrsy je nejstarší německý českobratrský kancionál Michaela Weißeho Ein new Gesengbuchlen (Mladá Boleslav 1531). Kancionál představuje vůbec první nototisk prokazatelně domácího původu a zároveň se považuje za snad nejstarší jazykově čistě německý tisk z Čech. Tiskař je v impresu podepsán „Georg Wylmschwerer“ (Štyrsovo rodiště Ústí nad Orlicí = stněm. Wilhelmswerd).

Nástupcem Jiříka Štyrsy se stal Jindřich Šturm. Některé iniciály ještě za Štyrsova života přešly do pražské Tiskárny severinsko-kosořské. Dokládá to mimo jiné iniciála P s kazatelem a dětskými posluchači určená původně pro Lukášův Spis tento o pokání (Mladá Boleslav 1523) a opakující se v Münsterově Kozmografii české (Praha 1554). Písmové sady Štyrsových iniciál lze vystopovat také u Alexandra Oujezdeckého, např. v druhém vydání díla Jana Augusty Kniežka tato bez titule jest o tomto, jest-li to pravda, by to člověk jistotně věděti mohl, že spasen bude (Litomyšl 1535?). Jeden ze Štyrsových signetů s párem mořských mužů otiskl ve funkci koncové viněty přinejmenším 1580 Burian Valda a od 1637 ho jako svou značku užíval Václav Vokál v Trenčíně.


Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Počátky publikační činnosti Jednoty bratrské. Acta Comeniana et historica 21, 1962, s. 44-60; BOHATCOVÁ, M.: Výtvarná koncepce prvních bratrských biblických tisků (Nový zákon Klaudyanův 1518 a Štyrsův 1525). Z kralické tvrze 11, 1984, s. 14-25; FIALOVÁ, Vl.: Bratrské tisky, jejich impresoři a nález liter v Kralicích. In: Knihtisk a Univerzita Karlova (red. L. Vebr). Praha 1972, s. 99-145; HOBERG, M.: Die Gesangbuchillustration des 16. Jahrhunderts. Ein Beitrag zum Problem Reformation und Kunst. Strasbourg 1933; HOBL, Ant.: O nejstarších impresorech mladoboleslavských a jejich tisku. Mladá Boleslav 1927; MOLNÁR, A.: Bratr Lukáš. Praha 1948; TOBOLKA, Zd. V. (ed.): Michaela Weisseho Ein new Gesengbuchlen z r. 1531 a jeho tiskař Jiří Štyrsa. Monumenta Bohemiae typographica 10. Praha 1931.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 455; CHYBA 273 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 278-279. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.