Privilegium

Z Encyklopedie knihy

Privilegium (z lat. privus = sám, lex = zákon, angl. privilege, fr. privilège, něm. Privileg nebo Privilegium) vrchnostenská výsada snažící se omezit konkurenčně škodlivý patisk a nekontrolovanou distribuci knižního zboží. O udělení výsady žádaly fyzické osoby (tiskaři s právním statutem principála, nakladatelé, ilustrátoři, knihkupci, okrajově též autoři) a institucionální tiskárny, a to prostřednictvím nejvyšších úřadů státní správy.

Privilegia byla vyhotovována buď na pergamenu s přivěšenou menší pečetí, anebo na papírovém dvojlistě (duplát) s pečetí přitištěnou pod papírovým krytem. Originál provázely podpisy vystavovatele a příslušných úředníků (kancléř, podkancléř, sekretář). Mnohá privilegia známe jen z konceptů a zkrácených opisů. Žadatel za udělenou výsadu platil nemalý správní poplatek (taxu). Výsada platila v určitém politicko-geografickém prostoru, měla vždy časově omezenou platnost a po uplynutí lhůty se prodlužovala na základě nové žádosti (např. Mikuláš Hradecký z Kružnova). Bez opakované žádosti a vrchnostenského svolení nebyla nikdy přenosná, ani v případě dědictví (Georg Baumann ml.). Přesto však u splátkového prodeje tiskáren privilegia sloužila jako zástava až do úplného vyrovnání finančních závazků nového nabyvatele.

Výsada regulovala konkurenční napětí a upravovala ekonomické zájmy žadatelů na určitém území. Většinou se týkala výroby a prodeje tiskovin charakterizovaných jen povšechně jazykem (Josef Lorenz von Kurzböck), konfesijní orientací (Jan Milichthaler) či sortimentním zaměřením: artikule a jiné dvorské zakázky (Jiří Šípař), kalendáře (Jan Jičínský st.), minuce a pranostiky (Ondřej Kubeš ze Žípů), novinové letáky (Mikuláš Štraus ze Štrausenfeldu), noviny (Jan st. Arnolt z Dobroslavína), schematismy (Karel František Rosenmüller st.), veduty Pražského hradu (Jan Kozel st.), devoční grafika apod. Privilegium na konkrétní titul bývalo žádáno méně často, ačkoli právě tento typ v určitém časovém horizontu monopolizoval i právo k reedicím (povolení Mattioliho Herbáře pro Jiřího Melantricha z Aventinu). Jak vysvítá z víceméně stereotypních formulací, žádná výsada nesuplovala předběžnou cenzuru a akt zvaný imprimatur. Šíření falešných výsad zabraňovala povinnost tiskaře odevzdávat dokladový exemplář „privilegovaného“ titulu příslušné instituci státní správy (např. dvorské kanceláři).

Privilegiem se taktéž potvrzovalo jmenování do funkce dvorského tiskaře (Judita Bylinová) a otevření nové tiskárny. Zde se panovník obvykle zavazoval, že po určitou dobu zůstane tiskařova lokalita bez konkurence (Jan Kliment Tibelli). Teprve tímto aktem získávala tiskárna možnost legálně vychovávat kornuty a udílet výuční listy, které pak byly na vandrovních cestách tovaryšů akceptovány i v římsko-německé říši (pražská Tiskárna jezuitská). Privilegium vymezovalo také ochranu obchodních zájmů cizích knihkupců (např. na veletrzích knižního zboží). V neposlední řadě pak privilegium fungovalo též jako časově podmíněné oprávnění k výlučnému užití různých inovací knihtisku a grafických technologií (Alois Senefelder).

Okolnost, že výroba proběhla na základě panovníkova privilegia, se zdůrazňovala u signatur rytců a nakladatelů devoční grafiky zkratkami „C. P. S. C. M.“ a „Cum Pr. S. C. Mai.“ (Cum privilegio Suae caesareae Maiestatis, též „K. K. Priv. Kupferst.“). Na titulních stranách přichází informace zpravidla těsně nad impresem. Zde pak čteme fráze typu „Ad mandatum Suae caesareae Maiestatis proprium“, „Avec privilège du Roi“, „Cum gratia et privilegio caesareo“, „Cum gratia et privilegio Suae regiae imperatoris“, „Cum gratia et privilegio Suae caesareae maiestatis“, „Cum licentia superiorum et privilegio“, „S Jeho Milosti císařské poručením a privilegiem“, „S povolením vrchnosti a privilegiem“ atd. Sdělení o privilegiu mohlo být též součástí impresa, např. „Gedruckt in der Alten Stadt Prag bei Jonatan Bohutsky von Hranitz mit J.[hrem] Königl.[ichen] Mai.[estät] Privilegium und Freiheit nicht nach zu drucken“. Nejeden tiskař užíval v impresech díky privilegiu formulaci „typis … Priv.[ilegiati] Typog.[raphi]“ (František Antonín Hirnle). Ojedinělé však nejsou ani případy, kdy patrně z reklamních důvodů informace tvořila součást názvu díla. Tak je tomu v Hájkově díle Kronika česká cum gracia et privilegio regie maiestatis (Praha 1541). Někdy bylo dokonce celé privilegium pojato do rámcových částí. Tak to učinil mimo jiné překladatel Martin Carchesius (vlastním jménem Martin Kraus s Krausenthalu, zemř. ca 1612/14), v jehož Knížce obsahující stav městský, kterak by … zachován býti mohl (Praha 1602) čteme „Přípis Jeho Milosti císaře římského jakožto krále českého ec. … na tuto Knížku dovolení Martinovi Carchesiovi ec. daného“.

Držitelem nejstaršího živnostenského privilegia na bezkonkurenční pětileté působení byl od 18. září 1469 zakladatel benátského knihtisku Johannes de Spira. V Čechách je jedno z nejstarších privilegií svázáno s publikační činností jednoty bratrské. Pro první vydání Zákona nového (Mladá Boleslav 1518) jej vystavil biskup jednoty Lukáš Pražský a textem „Cum gratia et privilegio reverendissimi generalis“ jej zveřejnil na titulní straně tiskař Mikuláš Klaudyán. Dnes známé první královské privilegium udělil u nás Ferdinand I. Geršomu Kohenovi roku 1527. Týkalo se neomezeného provozování hebrejského knihtiskuPraze a obchodu s knihami v Čechách. Další monopoly udělené panovníkem jsou doloženy pouze archivními opisy a týkají se povšechně charakterizovaných publikací Jana st. Olivetského z Olivetu (1545), Jana Kantora Hada, Jana Günthera a Ondřeje Kubeše ze Žípů (všichni 1549). Statut prvního privilegovaného tiskaře, jemuž bylo dovoleno pracovat jako jedinému po šmalkaldské válce, náležel Bartoloměji Netolickému z Netolic (1547). Nejstarší písemně doloženou autorskoprávní ochranu požívaly minuce a pranostiky univerzitního mistra Mikuláše Šúda ze Semanína (1549). Privilegium na Melantrichův tisk Mattioliho Herbáře zakazovalo taktéž „figuor kaziti, jinačiti anebo k nim podobných formovati“ (1554). Prvním tiskařem užívajícím titul „dvorský“ byl Jan Schumann st. (1588).

Ačkoli za prokázané porušení privilegia následoval citelný peněžitý trest, anebo exekuce (o zabavený náklad se dělil poškozený a panovník), výsady a monopoly nebyly dodržovány již v 16. století. Patisk privilegiem chráněného titulu běžně zastírala změna názvu. Dokládá to mimo jiné Hadův slabikář Preces latině česky a jiní náboženství počátkové, kterýmiž křesťanské dítky z mládi hned učeny býti mají (Praha po 1549), který se v Güntherově patisku nazývá Elementa latinae ac boiemicae linguae (Olomouc 1555). Do dějin domácích privilegií vstoupil také vleklý spor mezi Janem Arnoltem z Dobroslavína, Kateřinou Černochovou a Danielem Michálkem v 70. a 80. letech 17. století o právo na tisk novin. Koncem 18. století se institut privilegií přežil a do poloviny 19. století byl postupně nahrazen autorskoprávní ochranou literárních děl.


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; CASTELLANI, C. I.: I privilegi di stampa e la proprietà letteraria in Venezia dalla introduzione della stampa nella città fin verso la fine del sec. XVIII. Venezia 1888; DÖLEMEYER, B.-MOHNHAUPT, H. (edd.): Das Privileg im europäischen Vergleich. Frankfurt/M. 1997; GIESEKE, L.: Vom Privileg zum Urheberrecht. Die Entwicklung des Urheberrechts in Deutschland bis 1895. Göttingen 1995; GREG, W. W.: Entrance, licence and publication. The Library 25, 1944, s. 1-22; HOMEROVÁ, K.: Tisková cenzura v Čechách, 1621-1660. Sborník Národního muzea v Praze C 42-43/1-4. Praha 1997-1998; JUDA, M.: Przywileje drukarskie w Polsce. Lublin 1992; KADLEC, K.: Počátky práva autorského. Časopis Českého muzea 67, 1893, s. 561-587; KOPPITZ, H. J.: Prager Privilegien Kaiser Rudolfs II. In: Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové (red. A. Baďurová). Praha 1999, s. 163-170; KOPPITZ, H. J.: Die Privilegia impressoria des Haus-, Hof- und Staatsarchiv in Wien. Ein Überblick. Gutenberg-Jahrbuch 1994, s. 187-207; MENČÍK, F.: Censura v Čechách a na Moravě. Věstník Královské české společnosti nauk, tř. filozof.-hist.-jazykozpytná. Praha 1888, s. 85-136; NOSOVSKÝ, K.: Nauka knihopisná a nástin vývoje knihkupectví českého. Praha 1927; ROKYCANA, J.: O královských výsadách, udělených Heřmanu impresorovi a jeho synům. In: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice 5. Praha 1933, s. 411-414; SCHOTTENLOHER, K.: Die Druckprivilegien des XVI. Jahrhunderts. Gutenberg-Jahrbuch 1933, s. 89-110; URFUS V.: Počátky novodobého autorského práva. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 335-343; VOIT, P.: Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury, knihtisku a literární historie. Příspěvky ke Knihopisu 5. Praha 1987.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.