Nový zákon

Z Encyklopedie knihy

Zwingliho Nový zákon u Jiřího Jakuba Dačického (Praha 1570). Das gantz New Testament [trad. Ulrich Zwingli] (Praha, Jiří Jakubův Dačický 1570). Titulní strana. Foto: Antikvariát Meissner (Praha).
Nový zákon (angl. New Testament, fr. Nouveau Testament, něm. Neues Testament) část Bible z 1.-2. století reflektující aramejsko-židovskou tradici. Člení se do tří skupin. K první náleží 5 knih dějepisných. Jsou to evangelia sv. Matouše (Mt), Marka (Mk), Lukáše (L) a Jana (J) a Skutky apoštolské (Sk). Ve druhé skupině přichází 21 knih didaktických. Nejprve je to čtrnáct epištol sv. Pavla: jedna k Římanům (Ř), dvě ke Korintským (1, 2 K), po jedné ke Galatským (Ga), Efezským (Ef), Filipským (Fp) a Koloským (Ko), dvě k Tesalonickým (1, 2 Te) a dvě k Timoteovi (1, 2 Tm), po jedné k Titovi (Tt), Filemonovi (Fm) a Židům (Žd). Pak následuje sedm epištol různých: sv. Jakuba (Jk), dvě sv. Petra (1 Pt, 2Pt), tři sv. Jana (1, 2, 3 J) a sv. Judy (Ju). Závěrečnou část tvoří jediná kniha prorocká, Apokalypsa neboli Zjevení sv. Jana (Zj).

Za první tisk Nového zákona bývá považována latinská verze po roce 1476 (Louvain) a francouzská okolo 1476 (Lyon). Zhruba v téže době přicházejí i Čechy se třemi raritně ranými jazykově českými tisky. Dva překlady zveřejnil Tiskař Arnoštových Statut (Plzeň? po 1476) a třetí, ilustrovaný byl tištěn u Tiskaře Pražské bible (Praha 1497-1498). Tento překlad také uzavírá vcelku skrovnou skupinu prvotisků, z níž polovinu pokryly tiskárny činné na našem území. Tištěný překlad do řečtiny obsahovala Biblia polyglotta, hebraice, chaldaice, graece et latine, … In Complutensi universitate … industria (Alcalá de Henares 1514-1517), zkráceně nazývaná jako Polyglota komplutenská. Poněvadž se však pro potíže s cenzurou dostala ke čtenáři až roku 1520, neoficiální prvenství lze připisovat řecko-latinskému překladu Erasma Roterdamského. První vydání Novum Instrumentum omne (Basel 1516) bylo autorem několikrát přepracováno a pod obvyklejším názvem Novum Testamentum omne znovu vydáno v Basileji 1519, 1522, 1527, 1535 atd. Vedle tohoto kompletního znění publikoval Erasmus ještě množství dílčích výkladů, např. In Novum Testamentum … annotationes (Basel 1519) a Paraphraseon in Novum Testamentum (Basel 1524).

Erasmovy snahy rozvíjeli dalšími kritickými vydáními řeckého textu tiskaři Simon de Colines (Paris 1534) a Jacques Toussaint (Paris 1543). Erasmův řecký text nově zpřístupnil Robert Estienne nejst. (Paris 1546). Ten také v ženevském vydání 1551 poprvé opatřil novozákonní verše čísly. Vyvrcholením humanistické textové kritiky je pak Estiennův tisk řeckého překladu Théodora de Bèzy (Genève 1565), který žil později v mnoha reedicích, např. 1567, 1580, 1582 atd. Bèzův překlad úspěšně vydávali i Elzevierové (poprvé Leiden 1624). Roku 1575 pořídil Bèza v Ženevě také překlad do latiny, který byl kalvinisty přijat za oficiální. Z dalších překladů do latiny lze jmenovat verzi Zwingliho (Zürich 1543) či Sébastiana Chateillona (Basel 1551). Na Erasmovi závislý reformační typ Nového zákona, Das Newe Testament Deutzsch (Wittenberg 1522) neboli September-Testament, pochází od Martina Luthera. Představuje vůbec první, na rozdíl od Čech poněkud opožděný překlad do němčiny. Je doprovozen Cranachovou Apokalypsou čili cyklem 21 protipapežsky laděných dřevořezů. První překlad do angličtiny, tištěný ovšem v Německu, pořídil William Tyndale (patrně Köln/R.? 1525). Nejstarší tištěný maďarský překlad je datován 1541, italský 1542, španělský 1543, polský 1555. V Praze vyšel Nový zákon německy poprvé jako reedice curyšského vydání Christopha Froschauera st. z roku 1533. Zwingliho znění přetiskl Jiří Jakub Dačický pod názvem Das gantz New Testament (Praha 1570). První překlad do řečtiny publikoval tiskem profesor řečtiny a hermeneutiky Kryštof Fischer. Edice, kterou řeckými typy (vyjma předmluvy) pořídila Tiskárna normální školy, se nazývá Novum Testamentum curante Christophor Fischer (Praha 1777). Fischer přeložil Nový zákon též do němčiny (Praha 1784). Latinská verze Nového zákona, která by byla realizovaná domácím knihtiskem mezi jeho počátky a koncem 18. století, není zatím známa.

Tištěné překlady Nového zákona do češtiny jsou velmi rané. Dva nejstarší nazýváme Nový zákon se signetem a Nový zákon Dlabačův (oba Plzeň? po 1476). Jazyková úroveň prvního z obou tisků je značně starobylá a odkazuje k počátku 15. století. V signetu někteří starší badatelé rozpoznali letopočet 1475. Příslušnost Dlabačem objeveného unikátu do téže plzeňské dílny Tiskaře Arnoštových Statut je jistá již méně. Třetí tisk, Nový zákon ilustrovaný (Praha 1497-1498), vyšel z dílny Tiskaře Pražské bible. Vlastní text byl dotištěn v říjnu 1497, rejstřík nese datum z ledna 1498. Prvotisk obsahuje 180 ilustrací řezaných jako nápodoby nepochybně německých vzorů. Ty můžeme spolehlivě identifikovat prozatím pouze u Zjevení sv. Jana, jehož text provázejí velmi zjednodušené a zmenšené kopie Kobergerovy Norimberské bible 1483. Ilustrace Nového zákona 1497-1498 se opakují ještě ve čtvrtém českém vydání (Praha 1513), které realizoval týž neznámý Tiskař, předchůdce Tiskárny severinsko-kosořské. Několika štočků bylo užito i do prózy Tento traktát jest o mládenci, kterýž jsa v štěstí zpychal a svévolně upadl v neštěstí, dnes v odborné literatuře zkráceně citované jako Pán rady (Praha 1505). Během 16. století vzniklo 26 jazykově českých vydání Nového zákona. Dvě z nich byla pořízena v Norimberku, a to 1534 v Peypusově dílně a 1538 u Leonharda Milichthalera jako reedice. Další přetisky původního vydání 1534, tentokrát však s rozmnoženými ilustracemi, pořídil Jan Günther (Prostějov 1549 a Olomouc 1555). V Brně byl Nový zákon vytištěn ještě později (1791). Český text Nového zákona publikovaný Melantrichem (Praha 1570 nebo Praha 1576) převzal německý orientalista Elias Hutter do dvanáctijazyčného polyglotního vydání Novum testamentum Domini nostri (Nürnberg 1599-1600, pět svazků).

Samostatnou kapitolu v dějinách novozákonních tisků představují překladatelské i typografické aktivity jednoty bratrské. Počínají mladoboleslavskými tisky 1518 (Mikuláš Klaudyán) a 1525 (Jiřík Štyrsa), jejichž text se opíral ještě o vulgátní znění (překlad bratra Lukáše 1525 však zařazuje marginálie s různočtením). Zvláště zajímavý osud má Štyrsovo vydání, které se nepodařilo zcela rozprodat a část nákladu skončila v litomyšlské oficíně Matouše Václava Březiny. Ten Štyrsovy archy opatřil novým titulním listem a vytvořil tak jedno z nejstarších českých obálkových vydání (Litomyšl 1643). Srozumitelný překlad Erasmovy redakce z roku 1516 pořídili Beneš Optát a Petr Gzell (Náměšť/O. 1533). Jiný překlad, těžící mimo jiné z řecko-latinské Bèzovy verze Novum Iesu Christi Domini nostri Testamentum (Zürich 1559), vypracoval Jan Blahoslav (Ivančice 1564). Tím byly zároveň položeny základy budoucí Kralické bible. Druhé vydání Blahoslavova Nového zákona (Ivančice 1568) zopakoval ještě Jiří Melantrich (Praha 1570), použiv přitom obrazový repertoár svého třetího novozákonního tisku (Praha 1564). Poté Blahoslavovu verzi dvakrát samostatně zpřístupnila i Tiskárna bratrská (Kralice 1596 a 1601). Poněvadž po Bílé hoře netiskly tuto část bible v češtině ani zahraniční tiskárny, kralické vydání 1601 je nejen poslední bratrskou edicí novozákonního textu, ale zároveň i jediným tiskem Nového zákona v 17. století u nás. Od počátku 18. století byl poslední díl kralické Šestidílky přetiskován v nekatolických tiskárnách za hranicemi, např. v Halle/S. (1709, 1722, 1744, 1764 a naposledy 1782), v Žitavě (1720 a 1721), v Berlíně (1752, 1824, 1860) a v Bratislavě (1775, 1783, 1787, 1792, 1805, 1814, 1839), později i v Lipsku (1830) či Kyseku (1841, 1843, 1845). Katolické edice odvozené z Vulgáty vznikaly pomaleji a byly vydávány pouze pražskými tiskárnami. Nejprve přichází Nový zákon roku 1733 (mědirytové přílohy jsou adaptovány dle novozákonních ilustrací prvního vydání Bible svatováclavské 1677-1715). Pak byl realizován Nový zákon 1778 (jako obálkové vydání textu Bible Durychovy a Procházkovy), dále 1785 a 1786 (v redakci Františka Faustina Procházky) a v 18. století naposledy 1787. Reprezentativní osmisvazkové vydání českého textu pořídil František Sušil (Praha 1864-1872).


Bibl.: DARLOW, T. H.-MOULE, H. F.: Historical catalogue of the printed editions of Holy Scripture in the Library of the British Museum and Foreign Bible Society. Vol. 1 (English), vol. 2 (Polyglots and languages other than English). London 1903-1911 (repr. London-New York 1968, Mansfield 1993); EYS, W. J. van: Bibliographie des Bibles et des Nouveaux Testaments en language française des XVme et XVIme siècles. Nieuwkoop 1963; VOGEL, P. H.: Europäische Bibeldrucke des 15. und 16. Jhs. in den Volkssprachen. Ein Beitrag zur Bibliographie des Bibeldrucks. Bibliotheca bibliographica Aureliana 5. Baden-Baden 1962; VERNER, Fr.: Bibliografie českých překladů celé Bible i jejích částí. Praha 1987.

Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Blahoslavovy edice kancionálu a Nového zákona ve světle domácí vydavatelské tradice. In: Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského 1571-1971. Sborník studií k čtyřstému výročí úmrtí Jana Blahoslava (red. S. Bimka a P. Floss). Uherský Brod (1975), s. 146-153; BOHATCOVÁ, M.: Čtení pro bibliofily. Zprávy Spolku českých bibliofilů 1958. Praha 1958, s. 34-36; BOHATCOVÁ, M.: Exulantská vydání Kralické bible. In: Česká bible v dějinách evropské kultury (ed. H. Pavlincová a D. Papoušek). Brno 1994, s. 27-40; BOHATCOVÁ, M.: Práce hodná knihovníka. Časopis Národního muzea, ř. hist. 116, 1947, s. 82-89; BOHATCOVÁ, M.: Výtvarná koncepce prvních bratrských biblických tisků (Nový zákon Klaudyanův 1518 a Štyrsův 1525). Z kralické tvrze 11, 1984, s. 14-25; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Blahoslavův Nový zákon z r. 1564. Časopis Českého muzea 116, 1947, s. 84-89; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Bratrské tisky ivančické a kralické. Sborník Národního muzea v Praze A 1. Praha 1951; KNEIDL, P.: Slavica Arosiensia a Dlabačův Nový zákon. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 3. Praha 1968, s. 265-267; KONOPÁSEK, J.: Blahoslavův Nový zákon z roku 1568. Sv. 1 (Text), sv. 2 (Prolegomena, řeckolatinská předloha Blahoslavova Nového zákona). Praha 1931-1932; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; KYAS, Vl.: Blahoslavův překlad Nového zákona a jeho význam. In: Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského 1571-1971. Sborník studií k čtyřstému výročí úmrtí Jana Blahoslava (red. S. Bimka a P. Floss). Uherský Brod (1975), s. 141-145; KYAS, Vl.: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha 1997; MERELL, J.: Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti. Praha 1956; NOVOTNÝ, A.: Biblický slovník. Sv. 1-2. Praha 1992; ROTHKEGEL, M.: The Hutterian brethren and the printed book. A contribution to anabaptist bibliography. In: Mennonite quarterly rewiev 74, 2000, s. 51-86; SOUČEK, J. B.: Blahoslavův Nový zákon. Křesťanská revue 31, 1964, s. 107-111; VRCHOTKA, J.: Druhý muzejní exemplář bratrského Nového zákona z roku 1596. In: Docentu PhDr. Františku Horákovi k šedesátinám (red. Bl. Kovář). Praha 1971, s. 69-73.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.