Oldřich Velenský z Mnichova

Z Encyklopedie knihy

Oldřich Velenský z Mnichova (též Ulrich Velenus Minhoniensis, zemř. po 1531) literárně činný humanistický tiskař, který byl posledním potomkem staročeské vladycké rodiny pocházející ze vsi Mnichov u České Lípy. Roku 1515 získal na pražské univerzitě titul bakaláře a pak odešel snad do Paříže, jak by mohla nasvědčovat jeho nadprůměrná zkušenost s francouzskou humanistickou literaturou počátku 16. století. Předpokládá se, že po roce 1517 dlel v Basileji a že výuku knihtiskařského řemesla absolvoval před 1519 v Norimberku. Zároveň je nutno připustit i možnost učebního pobytu u Mikuláše KlaudyánaMladé Boleslavi. Sympatizoval s jednotou bratrskou, avšak důkaz oficiálního přijetí bratrské víry nemáme.

Velenský mezi léty 1519-1521 provozoval v Bělé pod Bezdězem vlastní tiskárnu. K vybudování dílny použil část Klaudyánova typografického materiálu. Vydavatelský program se v mnoha ohledech překvapivě shoduje s edičními aktivitami Frobenova basilejského kruhu (Erasmus, Ficino, Lucianus, Luther). Velenský tím vyšel vstříc potřebám bratrských sborů a zaplnil tak mezeru, která jednotě vznikla ukončením Klaudyánovy tiskařské činnosti (1519). Po únoru 1521 Velenského tiskárna vyhořela a část jejího zařízení skončila zpět v Mladé Boleslavi, kde se stala vítaným doplňkem začínajícímu Jiříku Štyrsovi. Po roce 1528 trávil Velenský zbytek života v ústraní. Literárních aktivit se přitom zcela nezřekl, jak dokládá roku 1531 jím sestavený naučný Spis, že člověk může před morem ujíti (Praha 1538), jehož výrobu posthumně zajistil Jan Severin ml. z pražské Tiskárny severinsko-kosořské.

Velenského signet (Bělá/B. 1519). Erasmus, Desiderius: Přeutěšená a mnoho prospěšná knieha … o rytíři křesťanském (Bělá/B., Oldřich Velenský z Mnichova 1519). Titulní strana se signetem zobrazujícím tiskařův lis dle předlohy Josse Badeho. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 11.

Velenský, pokud víme, tiskl pouze česky, poněvadž se přimkl ke Všehrdovu programu národního humanismu a chtěl zahraniční myšlenkové proudy zprostředkovávat lidem neznalým latiny. Patrně ekonomické důvody nově otevřené tiskárny přiměly Velenského přeložit z latiny a vydat „k prosbě a žádosti mnohých“ čtyřlistovou příručku Prenostika [sic!] z té, ješto latinským jazykem v Normberku jest vytištěna … od léta Páně … [1524] do … [1535] (Bělá/B. 1519). Činnost tiskárny se však již orientovala ve stopách Mikuláše Konáče z Hodiškova. Také Velenský obohacoval domácí literární terén vlastními překlady antických, humanistických i reformačních autorů. Byl prvním českým překladatelem a vydavatelem díla Erasma Rotterdamského. Vedle Erasmova díla Přeutěšená a mnoho prospěšná knieha … o rytíři křesťanském (Bělá/B. 1519) zpřístupnil kritické Lucianovy dialogy Kratochvilní spolu i užiteční listové a žaloby chudých a bohatých (Bělá/B. 1520) i satirické dílko italského humanisty Marsilia Ficina V tomto sebránie o těchto věcech pořádně se pokládá spis vtipný …, kterak pravda k kardinálu Riarovi přišla (Bělá/B. 1520). Dílně v Bělé se přisuzuje defektně zachovaný unikát Rokovánie dvú osob Paškvila a Cyra (Bělá/B.? 1520?), o němž bezpečně víme zatím jen to, že překladatelem z latiny byl opět Velenský. Polemiku o svrchovanosti moci církevní a moci světské obohacuje vlastní překlad v zahraničí oblíbeného dialogu Spolurozmlúvání svatého Petra apoštola a najsvatějšího Julia Druhého papeže … o moci cierkevní a též církve hlavě (Bělá/B. 1520). Explicit dialogu zní „Vyloženo a vytlačeno skrze Voldřicha Velenského z Mnichova“.

Naopak Lutherovo kázání O velebné svátosti svatého pravého těla Kristova … řeč (Bělá/B.? 1520) se uzavírá méně přesvědčivým textem „Vytlačeno nákladem Voldřicha Velenského z Mnichova“. Byl-li nakladatel též tiskařem, prozatím s jistotou nevíme, a stejně tak není jisté, zda kázání přeložil právě Velenský. Poněvadž vyšlo 8. května 1520, kázání se však považuje za vůbec první do češtiny přeložené dílo Martina Luthera (další překlady publikoval Pavel Severin v Tiskárně severinsko-kosořské až v listopadu 1520 a Pavel Olivetský v Litomyšli 1520 bez denního data). Současně je text O velebné svátosti nejstarším překladem Lutherova díla do jiného národního jazyka vyjma němčinu (francouzské, dánské a holandské překlady počínají vycházet vesměs roku 1521, první anglické a italské jsou až ze 30. let). U jiného Velenského překladu z Luthera, nazvaného Výklad … o Antikristu na vidění Danielovo (Praha 1522), se má zato, že byl tištěn Tiskárnou severinsko-kosořskou. Přímo pro jednotu bratrskou publikoval Velenský traktáty Lukáše Pražského Sepsánie duovoduov z najjistčích Písem … o klaněnie a klekánie (Bělá/B. 1520) a Spis dosti činící otázce protivníkuov jednoty bratrské, proč křest … se opětuje (Bělá/B. 1521).

Třetí verze Badeho signetu (Paris 1529). Budaeus, Guillelmus: Commentarii linguae graecae (Paris, Josse Bade 1529). Detail signetu z titulní strany. Antikvariát Meissner (Praha).

U Velenského se tisklo švabachem. Mimo to zde však dožívala ještě tisková písma 15. století, totiž rotunda a gotikoantikva. Rotunda ve funkci vyznačovacího písma přichází kupříkladu hned u Prenostiky (1519), v Erasmově díle o rytíři křesťanském (1519) a v Lukášově Spisu o křtu (1521). Vyznačovací gotikoantikva byla užita pro satiru Marsiglia Ficina (1520). Nehledě k tomuto opoždění za cizinou je nutno Velenskému přiznat prvenství v aplikaci obou písem pro jazykově český text. Rotunda do té doby ojediněle sloužila pouze k sazbě latiny (v Čechách 1485 a na Moravě 1486-1504), a gotikoantikva u nás do dob Velenského nezakotvila nikdy. Také v knižní úpravě Velenský recipoval mnohé zahraniční postupy, které se tou dobou v českých dílnách ještě nevžily, anebo byly zcela nové. Především šlo o osamostatnění titulního listu a o typické renesanční uspořádání titulní strany, na níž dle možností umístil vyprávěcí titulní dřevořez (Prenostika 1519, Lucianus 1520). O bordury a rámy projevil větší zájem až mladoboleslavský Štyrsa. Snad vůbec poprvé v Čechách se právě u Velenského objevují erby a marginálie (Erasmus 1519), poměrně brzy jsou textové pasáže organizovány způsobem ztrácející se sazby (Lukášův Spis o křtu 1521). Knižní dekor byl řezán na principu dřevořezu bílé linie (traktáty Lukáše Pražského). Za další novum, v Čechách později již neopakované, lze označit specifický námět signetu. Velenský pro svou značku užil vyobrazení ručního tiskařského lisu, které se od dob Josse Badeho rozšířilo v mnoha kopiích po celé Evropě. Na příčném břevnu lisu je vyryt vlastnický nápis „P[re]lu[m] Uldricianu[m]“ (lat. Oldřichův lis). Dřevořez známe z titulní strany Erasmovy publikace (1519) a o rok později také z Lutherova kázání O velebné svátosti (1520). Za signet lze pokládat také Velenského erb opatřený buď nápisovou páskou s textem „Wol. z. Mni.“ (Prenostika 1519), anebo xylograficky provedeným nápisem „Woldřich“ (Lukášův Spis o křtu 1521).

Velenského mezinárodně úspěšné latinské dílko zaměřené proti papežskému primátu nevyšlo v Bělé, nýbrž za hranicemi roku 1520, a to hned dvakrát (s prosincovým datem 1520 snad v Augsburku u Silvana Otmara a bez letopočtu možná v Basileji u Andrease Cratandera, činného 1518-1540). Obě latinské edice se nazývají shodně In hoc libello gravissimis, certissimisque & in sacra scriptura fundatis racionibus variis probatur, apostolum Petrum Rhomam non venisse, neque illic passum, proinde satis frivole & temere Rhomanus pontifex se Petri successorem iactat & nominat. Velenský zde dokazuje, že římský papež není nástupcem apoštola Petra, neboť ten do Říma nikdy nevkročil a ani tu nebyl umučen. Pravděpodobně Otmar vytiskl knížku i německy pod názvem In disem Büchlin wirt mit mancherlay Tapffern, … klärlich bewert, das der hailig Apostel Petrus gen Rom nicht kommen, noch alda den Tod gelitten (Augsburg? 1521?). Po čtyřiceti letech byl Velenského traktát šířen ještě italsky jako Trattato nel quale noc certissimi ragioni nella sacra scrittura, si manifesta, come Pietro apostolo non mai fu à Roma (Regensburg 1566-1567). Všechny tři jazykové verze se staly součástí bohatého fondu reformační polemické literatury. Na vývody Velenského popudlivě reagoval mimo jiné katolík Johann Cochlaeus spisem De Petro et Roma adversus Velenum Lutheranum (Köln/R. 1525).


Lit.: BARTOŠ, F. M.: Bojovníci a mučedníci. Praha 1939 (dopl. repr. 1946); BARTOŠ, F. M.: Zapadlé dílko bratrské vědy. Věstník KČSN 1925, tř. 1, č. 2. Praha 1926, s. 1-28; BOHATCOVÁ, M.: Erasmus Rotterdamský v českých tištěných překladech 16.-17. století. Časopis Národního muzea, ř. hist. 155, 1986, s. 37-58; BOHATCOVÁ, M.: Počátky publikační činnosti Jednoty bratrské. Acta Comeniana et historica 21, 1962, s. 44-60; HEJNIC, J.: Erasmus Rotterdamský a české země ve druhém desetiletí 16. století. Listy filologické 109, 1986, s. 214-221; LAMPING, A. J.: Ulrichus Velenus (Oldřich Velenský) and his treatise against the papacy. Leiden 1975; MOLNÁR, A.: Nad petrskou knížkou Oldřicha Velenského. Křesťanská revue 42, 1975, s. 115-120; MOLNÁR, A.: Ulrich Velenský’s Traktat gegen das Papstum. Communio viatorum 19, 1976, s. 171-176; PRAŽÁK, E.: České humanistické překlady z Marsiglia Ficina. Listy filologické 82, 1959, s. 320-324; PRAŽÁK, E.: Oldřich Velenský a cesta českého humanismu k světovosti. Česká literatura 14, 1966, s. 443-458; ŘÍČAN, R.: Die tschechische Reformation und Erasmus. Communio viatorum 16, 1973, s. 185-206; ŘÍČAN, R.: Tschechische Übersetzungen von Luthers Schriften bis zum Schmalkaldischen Krieg. Vierhundertfünfzig Jahre lutherische Reformation 1517-1967. Festschrift für Franz Lau. Berlin 1967, s. 282-301; VONKA, R. J.: Nejstarší zobrazení díla knihtiskařského. Typografia 35, 1938, s. 137-159; WANG, A.: Der „Miles Christianus“ im 16. und 17. Jahrhundert und seine mittelalterliche Tradition. Mikrokosmos. Beiträge zur Literaturwissenschaft und Bedeutungsforschung 1. Frankfurt/M. 1975; ZUMAN, Fr.: Českobratrská tiskárna v Bělé. Bělá/B. 1912 (zvl. otisk z Věstníku okresu bělského).

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 465; CHYBA 304 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 311. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.