Restaurátorská zpráva

Z Encyklopedie knihy

Podrobná zpráva o restaurátorském zásahu (angl. conservation report) musí obsahovat identifikační popis exempláře s bibliografickými údaji, který vytváří zadavatel. Restaurátor při podrobné prohlídce svěřeného objektu zpracuje do formuláře restaurátorské zprávy typologický popis, který zahrnuje popis knižní vazby a knižního bloku, doplněný rozborem typografických a malířských technik. Každý exemplář je z hlediska knihařského zpracování a ručního provedení výzdoby jedinečný. Při popisu je třeba stanovit původnosti vazby, zda se jedná o vazbu původní, mladší soudobou vazbu, historickou nebo novodobou převazbu. Důležité je také určit rozsah historických oprav, neboť u některých vazeb z přelomu 18. a 19. století byla původní struktura šití zachována, prasklé vazy nastaveny motouzem a na knižní blok zavěšeny lepenkové desky s tmavě šedým nebo tmavě hnědým škrobovým papírem. Stopy lidské činnosti lze v knižních artefaktech navíc zachytit pomocí provenienčních znaků. Svou roli hraje nadměrné opotřebování a stáří použitých materiálů.

Při popisu fyzického stavu (angl. condition assessment) se proto v souvislosti s technologickým provedením vazby zaznamenávají i různé druhy poškození, dřívější historické opravy a restaurátorské zásahy. Pokud se zkoumají příčiny poškození, můžeme nalézt mnoho souvislostí. Poničení vazeb bývá způsobeno jak nevhodnou manipulací a způsobem užívání, tak i špatným knihařským zpracováním. Nízká flexibilita silně překlíženého hřbetu vede k poškození struktury šití, v případě prasklých nití a vazů dochází k uvolnění složek a listů. Dalším krokem je nevratné poškození psacího materiálu a v konečném důsledku i psací látky, zachycující textovou a obrazovou informaci. Odstraněním spon dochází k narušení kompaktností knižního bloku, a to v podobě nežádoucího konkávního prohnutí hřbetu a nadměrného zvlnění listů. Při hrubém odstranění ochranného kováníknižních desek pak nevyjmuté zbytky trnů odírají na regálu okolní svazky. Při nízké relativní vlhkosti se kolagenní materiály smršťují, jejich nepřiměřený tah vede ke kroucení desek a projevuje se především v místě drážky, kde přeschlá kůže při namáhání praská, deska pak visí pouze na neúměrně namáhaných vazech a přelepech hřbetu. Popraskání v drážkách, kde je knižní blok spojen s deskami, bývá způsobeno rovněž tuhostí hřbetu v důsledku historických oprav a pozdějších estetických úprav vazeb, např. při přelepování nebo přetírání hřbetů silnou vrstvou olejové barvy. Po postupném prasknutí potahu a přerušení přelepů hřbetu a vazů se uvolňují nitě u nejvíce exponovaných krajních složek. Předmětem zájmu bývá také poškození způsobené nedokonalým technologickým postupem zpracování původních materiálů (např. při činění, moření nebo barvení kůží). Další typy poškození mají příčinu v nevhodném způsobu uložení, v nešetrné manipulaci a skladování v dlouhodobě nevyhovujících klimatických podmínkách, které vedou např. k mikrobiologické aktivitě plísní, k deformacím kolagenních materiálů nebo ke vzniku rezavých skvrn tzv. foxing.

Vlastnímu restaurátorskému zásahu předchází i chemicko-technologické průzkumy materiálového složení, měření teploty smrštění kůže a pH papíru, zkoušky rozpustnosti psacích látek a v případě podezření na mikrobiologické napadení plísní i testy jejich aktivity. Zkouška rozpustnosti bývá někdy také nesprávně nazývána zkouškou rozpíjivosti, toto označení však plně nevystihuje podstatu problému rozpustnosti barev a razítek při nezbytném ošetření (psacího) materiálu vodnými postupy a organickými rozpouštědly. Rozpíjení je v konečném důsledku způsobeno rozpouštěním psací látky a v případě zkoušky rozpustnosti není rozpití psací látky na originálu žádoucí. Podle rozpustnosti psací látky určitým rozpouštědlem se volí vhodný konzervační postup, případně se podle potřeby provede dočasná fixace. Pojivo barevné vrstvy lze bezpečně aktivovat při rovnoměrném navlhčení papíru v prostředí s vyšší relativní vlhkostí, aniž by došlo k rozpíjení. Při odsávání nečistot anebo klížení papíru vodním aerosolem za přítomnosti mírného podtlaku rovněž nedochází k rozpíjení psací látky.

Předpokládaný rozsah zásahu a uplatňované pracovní postupy by měly být před započetím prací odsouhlaseny zadavatelem v restaurátorském záměru (angl. conservation treatment proposal). Důkladný popis provedeného restaurátorského zásahu zahrnuje použité pracovní postupy, metody a technologie. Vazební struktura bývá znázorněna pomocí schématu šití, nákresem předsádek a způsobem nasazení desek, skladba listů ve složkách a v bloku soupisem archových signatur. Na konci bývá výčet prací zakončen seznamem aplikovaných materiálů a přípravků a lepidel. Kromě obecného označení, komerčního názvu a výrobce produktu je nutné uvést také specifikaci chemického složení a koncentraci roztoků. V závěru zprávy je užitečné zmínit doporučené podmínky pro dlouhodobé uložení, zahrnující stabilní klimatické a světelné podmínky podle platné normy ČSN ISO 11799:2006, způsob manipulace a vystavování.

Lit.: ČSN ISO 11799. Informace a dokumentace – Požadavky na uchovávání dokumentů, a archivních a knihovních materiálů. Praha 2006; NOVOTNÝ, J.: Specifika dokumentace fyzického stavu vzácných knihovních exemplářů. In: Interdisciplinarita v péči o kulturní dědictví, sborník z konference. Pardubice 2013, s. 249-263; VAN DER MOST, P. – DEFIZE, P. – HAVERMANS, J.: Archives damage atlas: a tool for assessing damage. Hague 2010.

Autor hesla: Jan.novotny