Vazba

Z Encyklopedie knihy

Vazba (angl. binding, fr. reliure, něm. Bucheinband nebo Einband) v užším slova smyslu vlastní vazebný organismus knihy, v širším povědomí a běžné komunikaci pak synonymum pro pokryv knižních desek a jeho výzdobu. Z hlediska této dichotomie je třeba rozlišovat knižní blok, v němž jsou tiskařské složky a separátní přílohy sešity pomocí stehů a vazů, a knižní korpus neboli svazek, opatřený deskami, pokryvem a dalšími okem viditelnými prvky, jichž knihvazač užíval v závislosti na vývojových proměnách bloku (kování a spony, tkanice). Podle pokryvu rozeznáváme čtyři druhy knižních vazeb: vazbu koženou, vazbu papírovou, vazbu pergamenovou a vazbu plátěnou.

Vypracování bloku a korpusu lze označit za dvě hlavní etapy knihařské práce, podřízené užitkovým i ochranným funkcím vazby. Díky tomuto generálnímu východisku se technologie knihařství v celé Evropě vyvíjela víceméně vyrovnaně a bez překotných podlehnutí dobovému vkusu. Naproti tomu výzdoba pokryvu, která má a vždy měla až sekundární poslání, je fenoménem individuálním a nepravidelným, na němž se podílela jak invence řemeslníka, tak nemálo vlivů externích (mimo jiné zákazníkova zámožnost, výtvarný názor a požadavky na bibliofilský, či naopak utilitární ráz korpusu).

Vazba je ve svém propojení utilitárních a estetických funkcí nedílnou součástí knižní kultury. Zatímco však tištěný text může plnit alespoň své hlavní, informační role již jako polotovar nedotčený knihařským řemeslem (in albis, in crudo), vazba dotváří knižní produkci, bez níž sama o sobě existovat nemůže. Jednotně multiplikovanému nákladu knižního zboží tak zachovává ráz sériovosti (vazba nakladatelská), anebo ho naopak stratifikuje dle soukromých objednávek (vazba luxusní). Bezprostřední časovou návaznost mezi vytištěním publikace a zpracováním u knihvazače postihuje termín vazba původní.

Nejstarší textové a obrazové publikace o knižní vazbě publikovali např. Rudolf Capel Quid juvat … lectionum bibliothecarium memorabilium syntagma (Hamburg 1682), Johann Gottfried Zeidler Buchbinder-Philosophie oder Einleitung in die Buchbinder-Kunst (Halle/S. 1708), Christoph Ernst Prediger Der in aller heut zu Tag üblichen Arbeit wohl anweisende accurate Buchbinder und Futteralmacher (Frankfurt/M.-Leipzig 1741-1764), Johann Jakob Heinrich Bücking a Franz Wiedemann Die Kunst des Buchbinders (Stendal 1785), Ernst Wilhelm Greve Hand- und Lehrbuch der Buchbinder- und Futteralmacherkunst (Hermstädt 1822) a mnozí jiní. Většina těchto publikací plnila funkce praktických příruček pro knihvazače.

Studium knižní vazby jakožto historického a uměleckořemeslného fenoménu je nejmladší disciplínou nauky o knize. Na počátku, který spadá do 70. let 19. století, stál zájem o vazbu historickou (fr. reliure ancienne) a uměleckou (fr. reliure artistique). Přednostně se zkoumala anglická a francouzská výpravná alba sloužící soudobému užitému umění jako zdroj inspirace. Vědecké základy disciplíny položili koncem 19. století anglický bibliograf William Henry James Weale (1832-1917), německý knihvazač Paul Adam (1849-1931) a jeho krajané bibliotekáři Jean Loubier (1863-1931), Paul Schwenke (1853-1921) aj. Nebývalý zájem se soustředil do období mezi dvěma světovými válkami, kdy mimo jiné Johannes Hofmann (nar. 1888) zveřejnil pod názvem Kostbare Bucheinbände der Leipziger Stadtbibliothek und ihre Katalogisierung (Leipzig 1940) první směrnici vědeckého zpracování knižních vazeb. Tak jako Haeblerovo Typenrepertorium z let 1905-1924 znamenalo nezměrný vklad pro moderní inkunábulistiku, tak historikové knižní vazby zásluhou téhož badatele získali analogické kompendium Rollen- und Plattenstempel des XVI. Jahrhunderts (Leipzig 1928-1929, repr. 1968). Ve studiu a třídění kolků dle motivů a knihařských dílen pokračovala německá badatelka Ilse Schunkeová (1892-1979) a během druhé světové války zejména Ernst Kyriss (1881-1974). Jeho čtyřsvazkový katalog vyšel pod názvem Verzierte gotische Einbände im alten deutschen Sprachgebiet (Stuttgart 1951-1958).


Bibl.: FIALOVÁ, A.-LOSENICKÁ, M.: Bibliografie českého knihařství. Brno 1998; SCHMIDT-KÜNSEMÜLLER, Fr. A.: Bibliographie zur Geschichte der Einbandkunst von den Anfängen bis 1985. Wiesbaden 1987.

Lit.: BOGENG, G. A. E.: Der Bucheinband. Ein Handbuch für Buchbinder und Büchersammler. Halle/S. 1913; FOOT, M. M.: History of bookbinding as a mirror of society. London 1997; NUSKA, B.: K morfologii historického knižního korpusu kodexového typu. Sborník Severočeského muzea, Historia 8. Liberec 1986, s. 105-122; SCHUNKE, I.: Von der Bedeutung der Einbandwissenschaft für den Bibliothekar. Zentralblatt für Bibliothekswesen 82, 1968, s. 522-529; SZIRMAI, J. A.: The archeology of medieval bookbindings. Aldershot 1999; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Lex.: COCKERELL, D.: Der Bucheinband und die Pflege des Buches. Ein Handbuch für Buchbinder, Bibliothekare und Bibliophile. Hannover 1998; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.