Bastarda

Z Encyklopedie knihy

Bastarda (angl. bastard type, fr. bâtarde, caractère bâtard, něm. Bastardschrift) písmo vzniklé ve 14. století na přechodu mezi pravidelnými a strnulými formami gotickými a volnějším, umírněně lomeným písmem novogotickým. Poněvadž mísí různorodé stylové prvky, bylo metaforicky označeno za méněcenné (stfr. bastard = nemanželské dítě, nelegitimní jedinec). Písmový obraz bastardy působí dekorativně, zdrobněle a vzdušně. K obecnějším rysům patří jednobříškové minuskulní ‚a‘ nahoře většinou ještě zešpičatěné, dvoubříšková konstrukce ‚b‘ (připomínající majuskulní formu) a ostře sbíhající dříky ‚f‘ a ostrého ‚s‘. Doprava mírně nakloněné polokurzivní formě „lettre françoise“ dal v polovině 16. století tiskovou podobu Robert Granjon pod názvem „lettre de civilité“.Ačkoli bastarda spolu s texturou patřila v Německu k nejstarším tiskovým písmům, užitým již Johannem Gutenbergem pro sazbu latinských odpustkových listů v 50. letech 15. století, prosadila se až během druhé poloviny 70. let 15. století v Paříži a o desetiletí později v Lyonu. Napodobovala gotickou psanou polokurzivu „lettre bâtarde“ a písmový obraz všech minuskulí se blížil textuře. Bastrada zdomácněla jen v zemích severně od Alp, kde se vyvinula v několik výrazných národních modifikací. Z Francie pronikla do Anglie, Belgie, Nizozemí a znovu do Německa. Zde je mohutný nástup bastardy pro sazbu jazykově německé literatury zřetelný až na samém konci 15. století pod vlivem „lettre bâtarde“. Jedna z variant se nazývá „hornorýnská bastarda“, kterou charakterizují smyčkovitá zakončení horních dříků minuskulí ‚b‘ ‚d‘ ‚h‘ a ‚l‘. Některé prvky písmového obrazu převzal mladší švabach (např. koncový tah okrouhlého majuskulního ‚S‘, který je spojen s levým obloukem písmene). Jinou charakteristickou skupinu tvoří mnohem výraznější a klidnější „wittenberská bastarda“ zkonstruovaná počátkem 16. století. Vyznačuje se zejména mimořádně krátkými dříky ‚b‘ ‚h‘ ‚k‘ a ‚l‘ a zajímavou, vertikálně zdvojenou kresbou majuskulního ‚Z‘.


Poněvadž bastarda byla všude užívána výhradně pro sazbu textů v národních jazycích, neujala se vůbec na území Polska, kde první souvislé polskojazyčné texty rozmnožované knihtiskem přicházejí opožděně až roku 1522 (Florian Ungler a Hieronim Wietor). Tou dobou však polské dílny počaly opanovávat již písma modernější, totiž švabach a fraktura. Zcela odlišnou situaci zaznamenáváme v Čechách. Zde se lomená bastarda vyskytovala zhruba od počátku 15. století jako rukopisné písmo nahrazující v jazykově české náboženské literatuře texturu. U vědomí konzervativnosti čtenářské obce a ve snaze maximálně připodobnit rukopisnou knihu výrobku tištěnému tuto vcelku specifickou konvenci podrželi i nejstarší tiskaři a dle několika domácích rukopisných předloh, lišících se pouze nejednotností písmového řezu, pravděpodobně sami pořídili matrice i hranolky tiskových písmen. Písmolijecký proces si přitom vyžádal nutná zjednodušení, např. u písmen ,d‘ g‘ ,h‘ ,p‘. Nezkušenost tvůrců také ovlivnila typografickou kvalitu sazečského materiálu, který se brzy opotřebovával a mohl být užíván jen krátkodobě. Tiskař Arnoštových Statut po roce 1476 tak pořídil pro 4 jazykově česká díla čtyři drobně odlišné abecedy. Krom českých textů bastardou sázel také texty latinské, a to hned v prvním dnes zachovaném díle Statuta synodalia Arnošta z Pardubic (Plzeň 1476) a v Missale Pragense (Plzeň? 1479). Tiskař Pražské bible používal od 1488 ve 13 publikacích dvou drobně odlišných písem, přičemž nesmí plést, že jeho sazeči postupně měnili velikost řádkových mezer. Písmo dílny Tiskaře Žaltáře a Martina z Tišnova připomíná bastardu jen vzdáleně, neboť vykazuje vlivy univerzálnější rotundy a pochází pravděpodobně z Brna. Po roce 1500 se bastarda, ovlivněná již německými vzory, objevila v tiskárně Konrada Baumgartena. Jinak sporadicky fungovala buď k doplnění švabachového fundusu (Mikuláš Konáč z Hodiškova 1510), anebo jako vyznačovací písmo (např. u Alexandra Oujezdeckého). Zhruba ve 20. letech 16. století však její éra v Čechách a na Moravě definitivně skončila.



Lit.: CROUS, E.-KIRCHNER, J.: Die gotischen Schriftarten. Leipzig 1928 (repr. 1970); HLAVÁČEK, I.-KAŠPAR, J.-NOVÝ, R.: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1997; KAISER, Vl.: Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. Sborník archivních prací 32, 2, 1982, s. 446-479; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; SPUNAR, P.: Geneze české bastardy a její vztah k českým prvotiskům. Listy filologické 78, 1955, s. 34-51; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; URBÁNKOVÁ, E.: Nejstarší prvotisky českého původu. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací věnovaných k 500. výročí knihtisku (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 15-59.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.