Hebrejský knihtisk

Z Encyklopedie knihy

Toledanův tisk Pejruš ha-Tora (Lisboa 1489). Moše ben Nachman: Pejruš ha-Tora (Lisboa, Eliezer Toledano 1489). Fol. 1a s širokou ornamentální lištou vlysového typu pořízenou spolu s písmeny dřevořezem bílé linie. Repro: Freimann 1924–1931 (Židovské muzeum (Praha), sign. 42.007).

Hebrejský knihtisk se v 15. století rozvinul v souvislosti s migrací Židů nejprve na teritoriu jižní a západní Evropy. Do roku 1500 dnes známe 136 titulů hebrejských prvotisků převážně z oblasti biblistiky. Za nejstarší tištěné projevy lze považovat šest nedatovaných tisků vzniklých patrně v letech 1469-1472 v Římě, na jejichž výrobě pracovali jinak neznámí Ovadja (Obadiah, Obadja), Menaše (Manasseh) a Benjamin, společně označovaní též jako Tiskaři díla Davida Kimchhi 1469-1472, např. David Kimchi Sefer ha-šorašim (Roma ca 1469-1472). V Německu je za první knihu užívající (byť jen sporadicky) hebrejskou abecedu pokládán protižidovský spis rodáka z české Kadaně Petra Nigera Contra perfidos Judaeos de conditionibus veri Messiae (Esslingen 1475). Tiskař Konrad Fyner zde však neměl hebrejská písmenalicího strojku, nýbrž individuálně řezaná ze dřeva na způsob xylografie. Od roku 1476 pracovaly židovské dílny postupně také v italské Mantově, Feraře, Boloni, Neapoli apod. Počátek hebrejského knihtisku ve Španělsku souvisí se jménem tiskaře Šeloma Alkabece, jehož dílna vyrobila Peruš ha-tora Šeloma ben Jicchalese (Guadalajara 1476). V Portugalsku působili okolo roku 1480 Židé uprchlí před španělskou inkvizicí. Jejich tisky hebrejských biblí však postrádají impresorské údaje, a proto nelze vyloučit, že byly vyrobeny ještě ve Španělsku. Nejstarším tiskem vzniklým prokazatelně na území Portugalska je tak Biblia Hebraica (Faro 1487), kterou vydal dosud neznámý tiskař za nakladatelské pomoci Šemuela (Samuela) Gacona. Poměrně krátce se hebrejský knihtisk rozvinul také v Turecku. Nejstarší tiskárnu dle dnešních znalostí založili otec David ibn Nachmias se synem Šemuelem v Istanbulu. Z doby před 1500 však známe jen jedinou jejich publikaci, a to Jaakov ben Ašer Arba’a turim (Istanbul 1493). Další společné práce pocházejí až z doby 1504-1518.

Prvním křesťanským tiskařem zaměřeným na hebrejskou knižní produkci již průběžně byl rodák z Antverp Daniel Bomberghen, usazený v Benátkách (též Bomberg 1483-1553, činný 1515-1549). Paříž poznala hebrejský tisk přičiněním křesťanského živnostníka 1508 a Tübingen 1511 (v německy mluvících zemích dále Augsburg 1514, Basilej 1516, Kolín/R. 1518, Wittenberg 1521, Lipsko 1533, Mohuč 1542 atd.). Do řecké Soluně se hebrejský knihtisk dostal 1513, pak následovala např. města Antverpy 1523, Káhira 1557, Londýn 1563, Amsterodam 1626, Vídeň 1793 či Bukurešť 1860. Do Ruska byl hebrejský knihtisk importován roku 1760 (Oleksiněc), na Ukrajinu 1792 (Slavuta) a do Severní Ameriky 1734 (Boston).

Na území dnešního Polska počali tisknout v dolnoslezské Olešnici 1529/30-1533 David ben Jonatan a Chajim ben David Šachor (řečený Schwarz), známý z pražské tiskařské etapy 1514-1526. Když Schwarz odešel do Augsburku (1533-1543), tiskárnu po krátké pauze převzal 1535 Šemuel Halicz (Helicz), ale ne nadlouho, poněvadž v září téhož roku byla Olešnice zničena větrnou smrští. Schwarz zůstal jako tiskař v Německu (1544-1545 Ichenhausen a 1546 Heddernheim).

První ilustrovaná pesachová Hagada (Praha 1526). Hagada šel Pesach (Praha, Geršom ben Šelomo ha-Kohen, Geronim Kohen 1526). Fol. 25a vnitřní titulní list s bordurou vytvořenou dřevořezem bílé linie (biblické postavy Eva – Adam, Judita s Holofernovou hlavou – Samson s vyvrácenou bránou, dole dva diví muži držící štít s českým lvem). Židovské muzeum (Praha), sign. 44.809.
Druhý nejstarší hebrejský tisk u nás (Praha 1514). Seder zemirot u-birkat ha-mazon (Praha, Geršom ben Šelomo ha-Kohen, Meir ben Jaakov ha-Levi, Chajim ben David Šachor, Meir ben David kotev tefilin mi-Prag 1514). Fol. 31b s dřevořezem honu na zajíce, pravděpodobně od Mistra cihlového pozadí. ŽM Praha, sign. 64.981.

Pražský hebrejský knihtisk je prezentován mnoha desítkami jmen tiskařů, z nichž většina byla už dříve vytěžena pouze z archivních pramenů. Výsledky studia dochovaných starých tisků nebyly však ke škodě věci konfrontovány s poznatky o nežidovském knihtisku v Čechách. Židům z pražského ghetta náleží v nadnárodním i domácím kontextu totiž hned několik prvenství. Předně je pozoruhodná časnost, s níž byl hebrejský knihtisk na sever od Alp, a to poprvé 1512 právě do Prahy, uveden. Řemeslo křesťanských živnostníků, obracejících se pouze k česky čtoucímu publiku, tou dobou silnou konkurenci nepředstavovalo. Dráha Tiskaře Pražské bible a plzeňského Mikuláše Bakaláře se chýlila ke konci, Mikuláš Konáč z Hodiškova stál teprve na počátku a jediným tiskařem s delší zkušeností i budoucností zároveň byl Pavel Olivetský až v Litomyšli. Praha se stala jedinou lokalitou v Čechách, v níž byl hebrejský knihtisk oficiálně povolen či alespoň trpěn, a to s výjimkou násilného útlumu 1669-1672 nepřetržitě až do 30. let 20. století. Nejstarším dokladem je židovská modlitební kniha pro všední dny Sidur (Praha 1512), chovaná neúplným unikátním exemplářem v oxfordské Bodleianě. Jak vyplývá z impresa, na vzniku modlitební knihy se podílelo konzorcium nakladatelů, a snad i tiskařů: Šemuel (Samuel) ben Ašer ha-Levi, Jekutiel ben Jicchak (Isak), Meir ben David Sofer, Šelomo (Salomon) ben Ašer Šemuel ha-Levi a Mordechaj (Mardochai) ben David.

Bordura Kohenova tisku Chamiše chumše Tora (Praha 1530). Chamiša chumše Tora, megilot, haftarot (Praha, Geršom ben Šelomo ha-Kohen se syny Mordechajem a Šelomem 1530). Fol. 247a s bordurou pořízenou dřevořezem bílé linie, a to nepochybně v severinském ateliéru dle vzoru Bible české (Praha 1529). Židovské muzeum (Praha), sign. 2.361.

Dva roky po této prvotině se k řemeslu dostává Geršom Kohen. S ním a především s jeho rodinnými nástupci je z hlediska domácího knihtisku spjato další prvenství. Rokem 1514 vznikla u nás totiž tradice nejdéle činné tiskárny držené po šest generací ve vlastnictví jedné rodiny, a to navzdory diskriminačním zákonům, pogromům, existenčním nejistotám i jezuitské cenzuře (tuto obdivuhodnou setrvalost osvědčili v téže době nejspíše jen kolínští Gymnichové). Živnost Kohenů byla opakovaně podpořena výsadami, z nichž první (1527) je nejstarším dnes známým královským privilegiem uděleným u nás. Nelze zapomínat také na to, že se Kohen stejně jako jeho souputník Francisk Heorhij Skoryna i ostatní nežidovští kolegové (především Tiskárna severinsko-kosořská) významně podílel na prosazování renesanční knižní ilustrace.

Další dvě pražské tiskárny, které dnes můžeme dokumentovat zachovanou produkcí, založili Jaakov Bak asi roku 1605 a Abraham Heida kolem roku 1613. Zatímco Heidova dílna pracovala jen krátce, rodina Bakových si živnost předávala tak jako Kohenovi až do 18. století, kdy ovšem blížící se úpadek na rozdíl od svých konkurentů řešila pronájmem. S mizejícím potenciálem obou pražských dílen rostl dovoz knih. Na tom profitovala hlavně Morava, do níž hebrejský knihtisk uvedl už roku 1602 Jicchak Prostitz a kde se během 1754-1802 rozvinuli Neumannovi, majitelé silně konkurující nežidovské dílny s prohebrejským vydavatelským programem. Ještě objemnější dovoz byl realizován z Německa. Vlastníci bakovské i kohenovské (kacovské) tiskárny byli tedy ekonomicky uvažujícím guberniem dotlačení k fúzi, která se zdála jediným nástrojem k oživení domácího knihtisku. Roku 1783 vznikla spojená Tiskárna bakovsko-kacovská. Očekávání však nesplnila a krachující podnik asi 1786 odkoupil křesťanský tiskař a knihkupec Ignác Elsenwanger. Tím se židovský knihtisk poprvé od roku 1512 odloučil z pražského ghetta a přešel do rukou nežidovského vlastníka. Dalším židovským podnikatelem byl počínaje 1824 (1826) Moše Jisrael Landau.

Machzor Jehudy Baka (Praha 1661). Machzor mi-kol ha-šana ke-minhag Pehem, Polin, Mehren ve-Aškenaz (Praha, Jehuda ben Jaakov Bak 1661–1662). Druhý díl (1661), titulní strana s architektonickou bordurou. Židovské muzeum (Praha), sign. 5.872.

České a moravské křesťanské tiskárny 16. století nebyly s to poskytnout vyjma jedné jazykové učebnice a příležitostných zakázek humanistického básnictví žádné souvislé texty židovské kultury. Jak postřehl Josef Dobrovský, chybělo speciální tiskové písmo i jazykově školení sazeči. S několika hebrejskými typy pracoval poprvé 1537 Jan Had, a to během antikvové sazby kázání vídeňského biskupa Johanna Fabriho Sermo … profoelici victoria, adversus infideleis (Praha 1537). Na tento ojedinělý pokus navázal po čase Hadův příbuzný Jan Kantor. Jeho přičiněním se objevil nejstarší souvislý text, a to učebnice hebrejštiny Jana Fortia Grammatica id est libellus de mystica litterarum significatione (Praha 1570). Otázka, zda Kantor tady spolupracoval s Mordechajem, synem Geršoma Kohena, byla sice několikrát otevřena, ale definitivní odpověď neznáme dodnes. V letech 1574-1590 užíval dvě abecedy hebrejských typů také Jiří Černý z Černého Mostu. Převážně našly uplatnění v kusých textech jednolistových zakázek domácího humanistického básnictví. V podstatě k týmž marginálním účelům užívali hebrejštinu příležitostně i další pražští tiskaři, totiž Jiří Jakubův Dačický (1575), Sixt Palma Močidlanský (1600), Daniel Sedlčanský st. (1606, 1608), Jiří Hanuš Landškrounský (1611) nebo Pavel Sessius (1611-1620).

O rozšíření prvního díla židovského autora se ze všech domácích křesťanských typografů postarala nikoli bez sazečských problémů pražská Tiskárna jezuitská. Byla to parafráze indických a arabských bajek, kterou ve 14. století sepsal rabín Berachja ben Natronaj ha-Nakdan a pod názvem Mišle šualim. Parabolae vulpium (Praha 1652) se souběžným latinským překladem editoval klementinský jezuita a profesor hebrejštiny Melchior Hanel. Jezuitskou tiskárnu o přirozený monopol na rozmnožování hebraik mezi křesťanskými dílnami připravil František Hynek Kirchner, nástupce Rosenmüllerů, když získal zakázku na učebnici pražského jezuity Františka Zeleného Institutiones linguae sanctae (Praha 1756). Důvod spočíval v tom, že Kirchner, podobně jako jeho kolegové Jan Karel Hraba (1759) a Karel Josef Jauernich (1766), se o sazbu postaral kvalitněji nežli klementinští jezuité. První zakázku z nežidovského prostředí převzala až ovdovělá tiskařska Jana Průšová. Šlo o modlitební knihu Likute cvi (Praha 1777), na níž se jako sazeč podílel zaměstnanec kacovské tiskárny Gabriel ben Neta Utitz. Židovského sazeče zaměstnal též Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld (1777) a když pražská Tiskárna bakovsko-kacovská stála před krachem, byla praxe najímat si její zaměstnance už běžná. Pracovali tak Diesbachovi (1785-1786) a později i Antonín Hladký (1789-1790). Bez odborného personálu se ostatně neobešel ani nový majitel Bakovsko-kacovské tiskárny Elsenwanger i jeho kolegové František Sommer (Židé tu působili 1809-1813) a František Jan Scholl (1813-1815).


Bibl.: BLOCH, J.: Hebrew printing and bibliography. New York 1976; FLODROVÁ, M.-NOSEK, B.: Auswahlkatalog hebräischer Drucke Brünner Provenienz. Judaica Bohemiae 11, 1975, s. 83-104; FREIMANN, A.: Katalog der Judaica und Hebraica. Stadtbibliothek Frankfurt a M. Frankfurt/M. 1932 (repr. 1968); FREIMANN, A. (ed.): Thesaurus typographiae hebraicae saeculi XV. Vol. 1-8. Berlin 1924-1931; FÜRST, J.: Bibliotheca Judaica. Bibliographisches Handbuch der gesammten jüdischen Litteratur, mit Einschluß der Schriften über Juden. Bd. 1-3. Leipzig 1849-1863 (repr. Hildesheim 1960); HILL, B. S.: Incunabula, Hebraica and Judaica … Exhibition catalogue. Ottawa 1981; MUNELES, O.: Bibliografický přehled židovské Prahy. Praha 1952; NOSEK, B.: Auswahlkatalog hebräischer Drucke Prager Provenienz aus dem 18. Jahrhundert in den Sammlungen des Staatlichen jüdischen Museums in Prag. III. Teil: 1700-1799. Judaica Bohemiae 13, 1977, s. 96-120 a 14, 1978, s. 35-58; NOSEK, B.: Auswahlkatalog hebräischer Drucke Prager Provenienz (Druckerei M. I. Landau, 1824-1853). Judaica Bohemiae 15, 1979, s. 86-121; NOSEK, B.: Katalog ausgewählter hebräischer Drucke Prager Provenienz. II. Teil: Die Buchdruckerei der Familie Bak. Die Buchdruckerei des Abraham ben Schimon Heida, gennant Lemberger. Judaica Bohemiae 11, 1975, s. 29-53; NOSEK, B.: Katalog mit der Auswahl hebräischer Drucke Prager Provenienz. I. Teil: Drucke der Gersoniden im 16. und 17. Jahrhundert. Judaica Bohemiae 10, 1974, s. 13-41 (k tomu ještě VODSEĎÁLKOVÁ, M.: Drei hebräische Drucke Gersonidischer Herkunft. Judaica Bohemiae 23, 1987, s. 92-94); OFFENBERG, A. K.: Hebrew incunabula in public collections: a first international census. Niewkoop 1990; STEINSCHNEIDER, M.: Catalogus librorum hebraeorum in Bibliotheca Bodleiana. Vol. 1-3. Berlin 1931; VINOGRAD, J.: Ocar ha-sefer ha-ivri. Thesaurus of the Hebrew Book. Vol. 1-2. Jerusalem 1993-1995; YAARI, A.: Hebrew printing at Constantinople; its history and bibliography. Jerusalem 1967.

Lit.: AMRAM, D. W.: The makers of Hebrew books in Italy. London 1963; BRAUNOVÁ, A.: Počátky hebrejského knihtisku na Moravě. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 57-61; FREIMANN, A.: Die hebräischen Druckereien in Prag von 1753-1828. Soncino-Blätter 3, 1929-1930, s. 113-143; FREIMANN, A.: Die hebräischen Inkunabeln der Druckereien in Spanien und Portugal. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 203-206; FRIEDBERG, B.: Geschichte der hebräischen Typographie in Polen. Antwerpen 1932; FRIEDBERG, B.: History of Hebrew typography in Italy, Spain-Portugal and the Turkey. Tel Aviv 1956; KISCH, G.: Die Zensur jüdischer Bücher in Böhmen. Beiträge zu ihrer Geschichte. Jahrbuch der Gesellschaft für Geschichte der Juden in der Čechoslovakischen Republik 2. Praha 1930, s. 456-490; KUBÁTOVÁ, L.: K cenzuře hebrejských a židovských knih, tisků a rukopisů v Čechách od poloviny 16. století do poloviny 19. století. In: Národní knihovna. Knihovnická revue 14, 2003, s. 12-20; KUDĚLA, J.: Pražský židovský knihtisk, židovská knihkupectví a antikvariáty 18.-19. století. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 407-436; LIEBEN, S. H.: Die hebräische Buchdruck in Prag im 16. Jahrhundert. In: Die Juden in Prag. Praha 1927, s. 88-106; LIEBEN, S. H.: Die Prager hebraeische Typographie. In: Knižní kultura doby staré i nové (red. Antonín Dolenský). Praha 1926, s. 326-328; MENDYKOWA, A.: Dzieje książki polskiej na Śląsku. Wrocław 1991; PAVLOVSKÝ, F. V.: Hebrejské písmo, grafika a tisk. Ročenka československých knihtiskařů 13, 1930, s. 73-96; PRUDKOVÁ, L.: Čeští tiskaři 16. století a židovství. Dějiny a současnost 6, 2000, s. 11-15; ROKYCANA, J.: O královských výsadách, udělených Heřmanu impresorovi a jeho synům. In: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice 5. Praha 1933, s. 411-414; RUBENS, Al.: A Jewish iconography. Revised edition. London 1981-1982; SCHUBERT, U. et K.: Jüdische Buchkunst. Bd. 1-2. Graz 1983-1992; STEINSCHNEIDER, M.-CASSEL, D.: Jüdische Typographie und jüdischer Buchhandel. Jerusalem 1938; ŠKVOR, V.: Pražské židovské knihtiskárny v 17. st. Dorost knihtiskařský 8, 1927-1928, s. 7-9; VESELÁ-PRUDKOVÁ, L.: Židé a česká společnost v zrcadle literatury. Od středověku k počátkům emancipace. Praha 2003; VOLF, J.: Judovi Wohlowi, židovskému zaměstnanci v antikvariátu Sam. Wohla, povoleno r. 1821 vykonávání samostatné antikvární živnosti. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 30-31; VOLF, J.: Povolení knihkupectví židovskému antikváři Donátu Hartmannovi r. 1819. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 28-30; VOLF, J.: Z dějin pražských židovských knihtiskáren v 17. století. Praha 1925; VOLF, J.: Z dějin židovského knihtisku v Praze v 17. a 18. století. Věstník Královské české společnosti nauk, tř. filozoficko-historicko-filologická 3. Praha 1925; VOLF, J.: Z dějin židovských knihtiskáren v Praze v 18. a 19. století. Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 154-160; VONKA, R. J.: Židovští knihtiskaři v Praze. Ročenka československých knihtiskařů 17, 1934, s. 91-119; YAARI, A.: Hebrew printer’s marks. From the beginning of Hebrew printing to the end of the 19th century. Jerusalem 1943 (repr. 1956).

Lex.: ENCYKLOPAEDIA Judaica. Vol. 1-16. Jerusalem 1971; WININGER, S.: Große Jüdische National-Biographie. Bd. 1-7. Zernowitz 1928-1935 (repr. 1979).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.