Ruční papírna

Z Encyklopedie knihy

Část provozu ruční papírny (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 245, tabule X (vlevo pomocník a čerpač s čerpací formou u kádě s papírovinou, vpravo skládání listů do puštů a zalisování v mokrém lisu). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.

Ruční papírna výrobna papíru byla již od 13. století umísťovaná zpravidla v bezprostřední blízkosti vodního toku a náhonu, který otáčel vodním kolem opatřeným na obvodu lopatkami. Voda byla zároveň důležitým prostředkem při úpravě hadrů. Tam, kde proudil celoročně vítr, budovaly se od konce 16. století papírny s větrným kolem. První provoz tohoto typu vznikl v Holandsku 1586 (Alkmaar), poslední byl zrušen 1917. Vodní či větrné kolo systémem hřídelí pohánělo drtící zařízení ve stoupách a hladící hamry, od 19. století uvádělo do pohybu prostřednictvím transmisí i papírenský stroj. V dílně zvané Büttenkammer stály čerpací kádě, papírenské lisy a zařízení pro hlazení papíru. Kádě na klížení papíru byly umístěny samostatně (Leimkammer). Několikapatrová půda s vikýři sloužila k sušení archů. K budově patřil ještě sklad hadrů a kůží. Vyhnívací jímky se budovaly opodál. Součástí papírny bývalo i hospodářské zázemí k obživě řemeslníků.

Výroba čerpací formy (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 244, tabule IX. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.

V papírně s jedinou čerpací kádí byl mistrem sám majitel. Dohlížel na celý provoz a většinou se věnoval klížení papíru. Zaměstnával několik vyučených tovaryšů, jednoho k čerpání a snímání papíru z čerpací formy a jednoho k hlazení. Další tovaryš se spolu s učedníkem staral o stoupy a vodní kolo. Jiný učeň utahoval ruční papírenské lisy (mokrý, suchý a klihový). Další obstarával balení papíru do rysů, knih a balíků. K třídění a řezání hadrů a k rozvěšování papíru na půdě bylo najímáno 6 až 8 žen, při sezónních zakázkách i děti. Ve větších papírnách stál v čele personálu správce (Saalgesell, Stubengesell). Pracovalo se asi 14 hodin denně, 250 dnů v roce. Denní výkon činil asi 3.000 archů. Produkce za sezónu obvykle přesahovala 700.000 archů (to je asi 1.500 rysů čili necelých 8 tun).

Již od 80. let 15. století se majiteli (anebo nájemci) papíren stávali mimo jiné ekonomicky silní a obchodně prosperující tiskaři. Jedním z prvních byl augsburský Johann Bämler 1486 (k dalším patřili kupř. William Bradford, Pierre François Didot, Johann Thomas von Trattner a Tycho Brahe). Do Polska tuto profesní unii zavedl v prvním deceniu 16. století Johann Haller. U nás je zřejmě průkopníkem, i když z donucení, jihlavský papírník Benedikt Frey, který v letech 1590-1595? ke své živnosti přibral skromnou tiskárnu Kaspara Stolshagena jako protihodnotu za jeho dluhy. Typickým představitelem českého raně kapitalistického velkopodnikatele byl ovšem Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld. Roku 1784 vydražil staroměstskou papírnu Jana Rosenburga, stávající na Štvanici zvané tehdy „Papierinsel“. Roku 1813, kdy s využitím tehdy dostupné industrializace zaměstnával již na 90 lidí, obdržel od gubernia zemské tovární privilegium. Jedno z nejstarších vyobrazení interiéru papírny zhotovil Jost Amman pro Sachsův text Eigentliche Beschreibung aller Stände auf Erden (Frankfurt/M. 1568). Mladší, ale velmi názorné ilustrace přináší také dílo Georga Andrease Böcklera Theatrum machinarum novum (Nürnberg 1661).



Lit.: BAYERL, G.: Die Papiermühle. Vorindustrielle Papiermacherei aus dem Gebiet des alten deutschen Reiches. Technologie, Arbeitsverhältnisse, Umwelt. Teil 1-2. Frankfurt/M.-Bern-New York-Paris 1987; DECKER, V.: Dejiny ručnej výroby papiera na Slovensku. Martin 1982; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; PRESSER, H.: Papiermacher und Drucker in der Vergangenheit. Darmstadt 1971; RENKER, A.: Papiermacher und Drucker. Ein Gespräch über alte und neue Dinge. Mainz 1934; SEDLÁČEK, R.: Ruční papírna a Muzeum papíru ve Velkých Losinách. In: Muzejní prezentace k dějinám knižní kultury. Sborník příspěvků z celostátního semináře knihovníků muzeí a galerií České republiky, Jindřichův Hradec 28.-30. 5. 1996. Jindřichův Hradec 1997, s. 36-39; SEDLÁČEK, R.: Ruční papírna Velké Losiny. Stručná historie objektu (1596-1996). Šumperk 1996; SINIARSKA-CZAPLICKA, J.: Właściciele oficyn drukarskich producentami papieru. Roczniki biblioteczne 29/1-2, 1985, s. 34-48; VYKYDAL, M.: Soupis papírenských mlýnů v Čechách. Sborník Národního muzea v Praze A 22/4. Praha 1968, s. 207-227; WEISS, W.: Zeittafel zur Papiergeschichte. Leipzig 1983; ZUMAN, Fr.: Inventář bělské papírny z r. 1723. Památky archeologické 33, 1923, s. 344-345; ZUMAN, Fr.: Inventáře papírny z poč. 17. století. Památky archeologické 33, 1923, s. 167-168; ZUMAN, Fr.: Papírny Starého Města pražského. Technicko-průmyslový archiv 1. Praha 1927; ZUMAN, Fr.: Podkrkonošské papírny. Rozpravy ČSAV, tř. 1, č. 89. Praha 1940; ZUMAN, Fr.: Posázavské papírny. Praha 1936; ZUMAN, Fr.: Přehled papíren v Čechách v 17. století. Český časopis historický 27, 1921, s. 162-170; ZUMAN, Fr.: Přehled papíren v Čechách v 18. století. Český časopis historický 37, 1931, s. 79-90 a 293-309; ZUMAN, Fr.: Přehled papíren v Čechách v 1. polovici 19. století. Časopis Národního muzea 108, 1934, s. 26-52 a 197-224.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.