Cestopis

Z Encyklopedie knihy

Cestopis (angl. book of travel, fr. récit de voyage, něm. Reisebeschreibung) žánrové označení pro dílo věcné či umělecké literatury, jehož hlavním tématem je popis autentické nebo fiktivní cesty do cizích zemí. Popis může být orientován geograficky, nábožensky, folkloristicky, kulturně, sociálně a politicky. Na zvýraznění některé z uvedených složek silně působil účel cesty (diplomatický, studijní, objevitelský, obchodní, vědecký, válečný, misionářský apod.), který do jisté míry ovlivňoval také jazyk díla a stylistické prostředky. Vedle cestopisu aspirujícího na vyšší literaturu mají některá díla podobu dokumentárních deníků, pamětí či soukromých relací (zdaleka ne vždy pořizovaných pro potřeby veřejnosti) anebo dopisů (humanistická hodoeporika sepisovaná naopak přímo pro tiskárnu). V názvech cestopisů přicházejí symptomatická označení žánru, např. cesta, pouť, putování (Reise, Reisebeschreibung, Reisebuch).

Zvláště v 16. století plnily funkce cestopisu také některé historie a kroniky, kosmografie a topografie. Z dějin české literatury lze jmenovat alespoň překlady celoevropsky oblíbených děl, např. Sebastian Münster Kozmografia česká (Praha 1554), Alessander Guagnini Kronika mozkevská (Praha 1590), Christian van Adrichem Vypsání města Jeruzaléma i předměstí jeho (Praha 1592), Heinrich Bünting Itinerarium Sacrae scripturae, to jest Putování svatých na všecku Svatou bibli obojího Zákona (Praha 1592) anebo Johann Leunclavius Kronika nová o národu tureckém na dva díly rozdělená (Praha 1594 a ještě 1809-1810 s názvem Historie turecká anebo Příběhy turecké říše v přepracování Rulíkově). Relace cestopisného charakteru přinášely i noviny, např. pražský Český postilión 1719 do čísla 61 zařadil „Cestu tureckýho velikýho legáta Vizier Mückerem, … z Konstantinopole … až do hlavního města Vídně“. V 18. a 19. století se dokumentární cestopis velmi úzce stýkal s instruktivně zaměřeným průvodcem.

Zatímco starověký a středověký cestopis mísil postup autentického zobrazení s fikcí (např. v Milionu Marka Pola z počátku 14. století a ještě silněji v Mandevillově cestě kolem světa ze stejného období), renesanční a humanistické cestopisy jsou již projevem literatury faktu, od níž se jako samostatný žánr oddělila utopie. Formou a obsahem plnil zejména humanistický cestopis podvojné poslání, totiž vzdělavatelské i zábavné, přičemž podíl zábavných funkcí se v 18. a 19. století zmenšoval na úkor působení naukového. První, a to německojazyčné cestopisy rozmnožoval už Friedrich Creussner v 70. letech 15. století. K nejznámějším však patří Reeuwichovými vedutami měst bohatě ilustrovaný cestopis Bernharda von Breydenbach věnující se jednomu z nejnavštěvovanějších míst, Svaté zemi. Popis nese název Peregrinatio in Terram sanctam (Mainz 1486).

Mapa z cestopisu o Paraguay (Nürnberg 1768). Charlevoix, Franc*ois Xaver: Geschichte von Paraguay (Nürnberg, Nikolaus Gabriel Raspe 1768). Rozkládací tabule za textem: mapa Paraguaye převzatá z prvního, francouzského vydání (Paris 1756). Antikvariát Meissner (Praha).

Informace o objevení Ameriky kolovaly záhy v podobě španělských dopisů Christophora Columba Epistola de insulis nuper inventis (Barcelona 1493, latinsky Roma 1493, německy Strasbourg 1497) a spisu Ameriga Vespucciho Mundus novus (Firenze 1502?, německy Augsburg 1504). Zanedlouho vyšel péčí italského kartografa Alessandra Zorzia sborník těchto a jiných cestopisných próz Paesi nouamente retrouati (Venezia 1507). Severní Ameriku přiblížili mimo jiné také Petrus Martyr Anglerius De orbe novo decades (Alcalá de Henares 1516) a Hernán Cortés, který na počátku 20. let 16. století sepsal čtyři relace pro Karla V. Dobývání Jižní Ameriky se stalo námětem díla La conquista del Peru Francesca Pizarra (Sevilla 1534). O střetu kultur referovali přirozeně i mnozí jezuitští misionáři, např. François Xaver Charlevoix Histoire du Paraguay (Paris 1756). Základní ilustrované encyklopedické dílo o Novém světě sepsal Girolamo Benzoni La historia del mondo nuouo (Venezia 1565). Přepracované znění Benzoniho cestopisu neslo název Nouae novi orbis historiae (Genève 1578), první německé vydání se nazývalo Der newenn Weldt und Indianischen Königreichs newe und wahrhaffte History (Basel 1579) a ve Francii kolovalo jako Histoire nouuelle du nouueau monde (Genève 1579). Z téže doby pochází také původně italské osmisvazkové dílo Girolama Benzoniho, jehož první latinské vydání America (Frankfurt/M. 1590-1599) i německý překlad Der neuwen Welt (Frankfurt/M. 1590-1600) ilustroval Johann Israel de Bry. Obě edice nemají natištěnu hlavní titulní stranu a provází je téměř 200 mědirytů.

Jeden z prvních cestopisů o Siamu (Hamburg 1706). Tachard, Gui de: Curieuse und merkwürdige Reise nach Siam, nebst astronomischen, … Anmerkungen … aus dem französischen übersetzt (Hamburg, Benjamin Wedel 1706). Tabule za pag. 365 (pohled na hlavní město Siamu v čase francouzské výpravy 1686).

Západní Afriku popisovalo dílo Aloysia Cadamosta Rima navigatione (Vicenza 1507), Egypt prezentoval Peter Martyr Anglerius Opera scilicet legationis Babylonicae libri tres (Alcalá de Henares 1511), východní Indii přiblížil trojdílným cestopisem Joào de Barros Asia (Lisboa 1552-1563), severozápadní část Španělska popisoval Luiz de Camoès Os Lusiadas (Lisboa 1572). O severní Evropě pojednali mimo jiné Rudolf Capel Vorstellungen des Norden oder Bericht von einigen Nordländern (Hamburg 1675) a James Moxon Ein Kurtzer Discours von der Schiff-Fahrt bei dem Nord-Pol nach Japan, China und so weiter (Hamburg 1676). Jeden z nejvýznamnějších vědeckých cestopisů všech dob je představován třicetisvazkovým dílem Alexandra Humboldta Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau continent fait en 1799, 1800, 1801, 1802, 1803 et 1804 (Paris 1808-1834 v šesti sekcích s takřka tisícovkou kolorovaných mědirytů a ocelorytů).

Millerova cesta po Egyptě (Praha 1729–1732). Miller, Angelicus Maria: Peregrinus in Jerusalem. Fremdling zu Jerusalem (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Matěj Adam Höger 1729–1732). Čtvrtý díl (1732), nesignovaná tabule před pag. 1 (autor vyobrazen jako jezdec na oslu uprostřed poutníků). Ze stylu rytiny lze usuzovat, že jejím původcem byl pravděpodobně jinak neznámý Müller. Antikvariát Meissner (Praha).

Pro žánr cestopisu jsou příznačné také překladové sborníky. Ty soustřeďovaly až sto drobnějších próz, které byly původně různými evropskými tiskárnami vydávány francouzsky, holandsky, španělsky nebo latinsky formou novinového letáku. Vedle zmíněného Zorzia je k zakladatelům této tradice počítán Simon Grynaeus s bohatě ilustrovaným souborem Novus orbis regionum ac insularum veteribus incognitarum (Basel 1532) a benátský historik Giovanni Battista Ramusio Delle navigationi et viaggi (Venezia 1550-1559 ve třech dílech). Ramusiovi dnes z větší části vděčíme za legendu okolo Polova cestopisu Milion. Díla anglických cestovatelů shromáždil Richard Hakluyt v trojdílném kompendiu The principal navigations, voyages, traffiques and discoveries of the English nation (London 1598-1600).

Z hlediska naukové ilustrace patří ke klasickým souborům pětadvacetidílná Collectiones peregrinationum in Indiam orientalem et Indiam occidentalem Theodora de Bry (Frankfurt/M. 1590-1634). Soubor, který obsahoval 484 Merianovy celostranné rytiny, vyšel péčí Johanna Ludwiga Gottfrieda zároveň (1631) i ve stručnější podobě. Na přelomu 18. a 19. století dosáhly velké čtenářské popularity tyto sborníky a edice: Theophil Friedrich Ehrmann Geschichte der merkwürdigsten Reisen welche dem zwölften Jahrhunderte zu Wasser und zu Land unternommen worden sind (Frankfurt/M. 1791-1799 v 22 dílech), Bibliothek der neuesten und interessanten Reisebeschreibungen (Wien 1800-1810 v 56 svazcích), Bibliothek der neuesten und wichtigsten Reisebeschreibungen und geographischen Nachrichten (Weimar 1800-1814 v 50 svazcích).

Titulní dřevořez Vespucciho Spisu (Plzeň? ca 1506). Vespucci, Amerigo: Spis o nových zemích a o Novém světě (Plzeň?, Mikuláš Bakalář ca 1506). Titulní strana s dřevořezem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 37/1.

Ve srovnání se zahraniční produkcí je intenzita českých překladů jednotlivých děl viditelně chudší a fiktivní cestopisy typu Morovy Utopie či sborníkové tituly, pro tento žánr velmi příznačné, v Čechách chybějí úplně. Také úroveň domácí ilustrátorské a tiskařské práce nedosahuje až na několik výjimek (Harant, Prefát) kvality zahraničních výrobků. První česky tištěný cestopis reprezentují tři překladové tisky Mikuláše Bakaláře. Jsou to původně latinský Traktát o Zemi svaté Bernharda von Breydenbach (Plzeň 1498 s plachetnicí na titulním dřevořezu dle německého prvotisku Rodericus Zamorensis Speculum vitae humanae, Augsburg 1477) a relace Ameriga Vespucciho z jeho třetí cesty 1501-1502 Spis o nových zemích a o Novém světě (Plzeň? ca 1506 s dřevořezem převzatým z předešlého tisku). Třetím Bakalářovým dílkem je kompilát dle takzvaného Jeana de Mandeville Knížka o putování jeho po světě, po zemi i po moři (Plzeň 1510), kterou z němčiny již na počátku 15. století přeložil Vavřinec z Březové. Ke starším tiskům patří ještě česká verze snad všemi evropskými národními literaturami přejímaného Itineraria ... nello Egypto, nella Suria, nella Arabia deserta Lodovica Vartemy (Roma 1510). Nazývala se Rytířská cesta (exemplář tisku o příhodách v Egyptě, Persii a Arábii z roku 1559 však není zachován).

Willenbergova ilustrace v Harantově Putování (Praha 1608). Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof: Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha, Samuel Adam z Veleslavína 1608). Pag. 59 s nesignovaným dřevořezem zámořské lodě (pravděpodobným řezáčem štočku je Jan Willenberg). Antikvariát Meissner (Praha).

První původní dílo tištěné u nás představuje Cesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta Martina Kabátníka (Litomyšl 1539 a 1542). Kabátník byl cestovatel a pozorovatel východní církve v letech 1491-1492. Oldřich Prefát z Vlkanova cestoval během 1546-1547. Jeho zápisky měly zůstat v soukromí, ale na nátlak přátel byly s ilustracemi Domenica dalle Greche po dvaceti letech publikovány jako Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny (Praha 1563). Stanislav Pavlovský z Pavlovic přeložil pod názvem Commentarius brevis et iucundus itineris atque peregrinationis (Olomouc 1577) původně český literární itinerář Zdeňka Lva z Rožmitálu a Václava Šaška z Bířkova, putujících 1465-1467 v diplomatické misi do západní a jižní Evropy. Ilustrované Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha 1608) vydal po svém zahraničním pobytu 1598-1599 Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Menší účast na ilustracích přijal Egidius Sadeler ml., valnou část obrazového aparátu vytvořil Jan Willenberg. V témže roce byl v zahraničí vydán cestopis Jiřího Tektandera (Tectandera) z Jablonného Iter Persicum. Kurtze doch aussführliche und wahrhafftige Beschreibung der persianischen Reiß (Leipzig 1608). Příklad tiskem fixovaného záznamu z úřední cesty k uherskému sněmu přináší Legationis in regiis Ungarorum Jana Jesenského (Praha 1619). Daniel Vetter podnikl roku 1613 cestu na Island a své zápisky vydal nejprve polsky a německy a později i česky pod názvem Islandia aneb Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné, … spatříny (Praha 1673). K dalším domácím autorům cestopisné literatury patří Bernard Leopold František Tanner Legatio Polono-Lithuanica in Moscoviam (Nürnberg 1680), Josef Neumann Historia seditionum … in America Septemtrionali (Praha 1730), málo známý servita Angelicus Maria Miller Peregrinus in Jerusalem (Praha 1732 v pěti ilustrovaných svazcích) a kapucín Jan Baptista Leiblich Pilger in Jerusalem (Praha 1753).

Pouze výběrem lze poukázat na několik literárně zásadních prací, které zaležely v rukopise a tiskem byly zpřístupněny až během 19. a 20. století. Na prvním místě stojí překlad Polova Milionu, který se do kontextu české literatury včlenil již kolem roku 1400 (šlo o jeden z prvních překladů do národního jazyka a slovanského vůbec), ale tiskem byl publikován teprve 1902 péčí Justina V. Práška (Praha 1902). Takzvaný Deník panoše Jaroslava popisující návštěvu Francie 1464 vydal František Palacký (Praha 1827). Pavel Slovák (Slovacius) a Matěj Cyrus pořídili 1590 překlad latinské verze cestopisu kalvinisty Jeana de Léryho. Francouzský originál se nazýval Histoire d’un voyage fait en la terre du Bresil (La Rochelle 1578). Čeští katoličtí cenzoři však překlad kritizující soudobou společnost do tiskárny nepropustili, takže dílo vyšlo nejprve formou ukázky až v Jirečkově Antologii z literatury české doby střední (Praha 1858) a v úplnosti teprve 1957. Krušné zkušenosti Václava Vratislava z Mitrovic z cesty 1591-1595 vydal tiskem František Martin Pelcl jako Příhody Václava Vratislava … z Mitrovic, které on v tureckém hlavním městě Konštantinopoli viděl, v zajetí svém zkusil a po šťastném do vlasti své navrácení sám léta Páně 1599 sepsal (Praha 1777). Iluminovaný rukopis z cest Bedřicha z Donína po střední Evropě a Itálii napsaný okolo roku 1608 vešel v širší známost teprve prostřednictvím ukázek v Muzejníku 1843.

Z tohoto pohledu tedy nepřekvapí pokus Jana Rulíka o literární mystifikaci nazvanou Cesta z Mozkvy do Číny, kterouž s ruským vyslancem Isbrandem, … šťastně vykonal Jiří z Drachova, Čech a rytíř vznešený léta Páně 1693 (Praha 1800). Základem celého podvrhu byl cestopis Adama Branda Beschreibung der chinesischen Reise (Hamburg 1698) a sbírka statí a dopisů Novissima Sinica (Hannover? 1697), kterou uspořádal Gottfried Wilhelm Leibnitz. Rulíkova mystifikace spočívá v tom, že ruské poselstvo v letech 1692-1695 do Číny skutečně přibylo, ovšem bez české účasti. Rulík chtěl tímto podvrhem obohatit starší domácí cestopisnou literaturu, a proto skupinu poslů rozmnožil o českého sekretáře Jiřího Drachovského, který ovšem žil v 15. století.


Bibl.: ADELUNG, F. von: Kritisch-literarische Übersicht der Reisenden in Russland bis 1700, deren Berichte bekannt sind. Bd. 1-2. Amsterdam 1960; BORBA de MORAES, R.: Bibliographia Brasiliana (revised and enlarged edition). Vol. 1-2. Los Angeles-Rio de Janeiro 1983; BRUUN, C. V.: Bibliotheca Danica. Fortegnelse 1482-1830. Vol. 1-5. København 1961-1963; COLE, C. W.: A catalogue of books relating to the discovery and early history of North and South America forming a part of the library of E. D. Church. Vol. 1-5. New York 1951; CORDIER, H.: Bibliotheca Indosinica. Vol. 1-4. New York 1967; CORDIER, H.: Bibliotheca Japonica. Hildesheim 1969; CORDIER, H.: Bibliotheca Sinica. Vol. 1-5. New York 1968; CORDIER, H.: L’imprimerie sino-européenne en Chine. Bibliographie des ouvrages publiés en Chine par les Européens au XVIIe et au XVIIIe siècles. Mansfield 2002; COX, E. G.: A reference guide to the literature of travel. Vol. 1-3. Seattle 1935-1949; CRONE Library. Books on the navigation. Nieuwkoop 1989; DRUGULIN, W. E.: Verzeichnis von 6.000 Porträts von Ärtzten, Naturforschern, Mathematikern, Reisenden und Entdeckern. Leipzig 1863 (repr. Wiesbaden 1973); DUNMORE, J.: French explorers in the Pacific. Vol. 1-2. Oxford 1965-1969; FERGUSON, J. A.: Bibliography of Australia. Vol. 1-8. Sydney 1941-1986; GAY, J.: Bibliographie des ouvrages relatifs à l’Afrique et à l’Arabie. Amsterdam 1961; KAŠPAR, O.: Soupis pramenů k dějinám zámořských objevů a dobývání Nového světa ve fondech Národní knihovny v Praze. Praha 1992; LADA-MOCARSKI, V.: Bibliography of books on Alaska published before 1868. New Haven-London 1969; LUST, J.: Western books on China published up to 1850. London 1987; MALCLÈS, L.-N.: Les sources du travail bibliographique. Vol. 1-3. Genf-Lille 1950-1958; MEDINA, J. T.: Bibliotheca española de las Islas Filipinas 1523-1810. Amsterdam 1966; MEDINA, J. T.: Bibliotheca hispano-americana 1493-1810. Vol. 1-7. Amsterdam 1968; MEDINA, J. T.: La imprenta en Mexico 1539-1821. Vol. 1-8. Amsterdam 1965; MENDELSSOHN, S.: A South African bibliography. Vol. 1-4. London 1979; NAVARI, L.: Greece and the Levant: the catalogue of the Henry Myron Blackmer Collection of books and manuscripts. London 1989; PALAU y DULCET, A.: Manuel del librero Hispano-Americano. Vol. 1-36. Barcelona-Oxford 1948-1990 (zatím neukončeno); PAULITSCHKE, P.: Die Afrika-Literatur 1500-1750. Amsterdam 1964; ROHRICHT, R.: Bibliotheca geographica Palaestinae … von 333 bis 1878. Berlin 1890; SABIN, J.-EAMES, W.-VAIL, R. W. G.: A dictionary of books relating to America from its discovery to the present time. Vol. 1-29. New York 1868-1936 (repr. Amsterdam 1961-1962); SCHWAB, M.: Bibliographie de la Perse. Amsterdam 1967; SILVEIRA de BRAGANZA, R. L.-OAKES, C.: The Hill collection of Pacific voyages. Vol. 1-3. San Diego 1974-1983; TAKAHASHI, M.: Catalogue of special books on christian mission. Tokyo 1973; TAYLOR, C. R. H.: A Pacific bibliography. Oxford 1965; TOBLER, T.: Bibliographia geographia Palestinae. Amsterdam 1964.

Lit.: ABBEY, J. R.: Travel in aquatint and lithography. Vol. 1-2. London 1952; BINKOVÁ, S.-POLIŠENSKÝ, J. (edd.): Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století. Praha 1989; BÖHME, M.: Die großen Reisesammlungen des 16. Jahrhunderts und ihre Bedeutung. Strasbourg 1904; HAASE, Y. Al.-JANTZ, H.: Die Neue Welt in den Schätzen einer alten europäischen Bibliothek. Ausstellung der Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel 30. 6.-22. 8. 1976. Wolfenbüttel 1976; HANDLOVÁ, K. (red.): Světová putování a česká knižní kultura. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Sborník z 9. odborné konference Olomouc 11.-12. října 2000. Brno-Olomouc 2000; HENZE, D.: Encyklopädie der Entdecker und Erforscher der Erde. Vol. 1-4. Graz 1978-2000; HOJDA, Zd.: Literatura o cestování a pro cestovatele. In: Artis pictoriae amatores. Evropa v zrcadle barokního sběratelství. Katalog výstavy pořádané Národní galerií v Praze … Praha 1993, s. 62-82; HORÁK, B.: Dějiny zeměpisu. Sv. 1-3. Praha 1954-1968; HRBEK, I.: ABC cestovatelů, mořeplavců a objevitelů. Praha 1979; ISRAEL, N.: Die Reiseliteratur des 15. bis 19. Jahrhunderts. Aus dem Antiquariat 1978, s. A453-A461; KALISTA, Zd.: Cesty ve znamení kříže. Praha 1941; KLÁTIK, Z.: Vývin slovenského cestopisu. Bratislava 1968; KNEIDL, P.: El Mundus novus de Amérigo Vespucio y el escrito sobre las Nuevas tierras de Nicolás Bakalář. Ibero-Americana Pragensia 13, 1979, s. 99-129; KNEIDL, P.: Spis o nových zemích a Novém světě. Faksimile a výklad plzeňského tisku Mikuláše Bakaláře z roku 1506. Praha 1981; KOUTNÍKOVÁ, L.: Traktát o Zemi svaté. Časopis čs. knihovníků 3, 1924, s. 191-196; KUČERA, C.: Po stopách přátelství. Liberec 1982; KUNSKÝ, J.: Čeští cestovatelé. Praha 1961; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LÖSCHBURG, W.: Von Reiselust und Reiseleid. Eine Kulturgeschichte. Leipzig 1977; MALEČKOVÁ, J.: European travel books about the Ottoman empire in the late eighteenth and early nineteenth centuries as historical sources. Archív orientální 60, 1992, s. 147-156; PÁNEK, J.: Das Reisen als dynamisierenden Faktor der frühneuzeitlichen böhmischen Gesellschaft. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil III (hrsg. von H.-B. Harder-H. Rothe). Köln-Wien 1993, s. 129-149; PETRŮ, E.: Das Bild der Türkei in Reisebeschreibungen des 16. Jahrhunderts. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil III (hrsg. von H.-B. Harder-H. Rothe). Köln-Wien 1993, s. 205-213; PETRŮ, E.: Staročeský cestopis z hlediska genologického. Studia bohemica II. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philosophica et Philologica 46. Praha 1982, s. 7-18; PETRŮ, E.: Vzrušující skutečnost. Fakta a fantazie ve středověké a humanistické literatuře. Ostrava 1984; POKORA, T.: Putování Jiřího Drachovského do Číny v letech 1692-1695. Nový Orient 9, 1954, s. 52-54; RATAJ, T.: České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z Českých zemí. Documenta Pragensia monographia 15. Praha 2002; SCHUDT, L.: Italienreisen im 17. und 18. Jahrhundert. Wien 1959; STĚHULE, J.: Cestovatelství a cestopisy. Československá vlastivěda. Sv. 10. Praha 1931, s. 517-551; TICHÁ, Zd. (ed.): Jak staří Čechové poznávali svět. Praha 1985, s. 7-29; TOEGEL, M.: Jiří z Dráchova a jeho cesta do Číny. Nový Orient 15, 1960, s. 186.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 75-83; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 54.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.