Jan Karel Jeřábek

Z Encyklopedie knihy

Frontispis ilustrační (Praha 1686). Zeidler, Šebestián Kristián: Somatotomia anthropologica seu Corporis humani fabrica (Praha, Jan Karel Jeřábek 1686). Frontispis s nejstarším u nás knižním vyobrazením pitvy, konané v prosinci 1685 (rytcem mohl být Daniel Dvořák). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CX I 5.

Jan Karel Jeřábek (též Gerzabek, Geržabek, zemř. 1705) zakladatel významné české rodiny věnující se typografii a nakladatelství plných 175 let. Měšťanství na Starém Městě pražském získal roku 1685. Řemeslo provozoval od 1686, kdy odkoupil tiskárnu vdovy Kateřiny Černochové (tvrzení v Lexikonu české literatury, že jistý Jiří Karel Jeřábek tiskárnu s vdovou Kateřinou vyženil a pracoval společně s Janem Karlem Jeřábkem, nelze ověřit).

Kmenovým autorem Jeřábkovy tiskárny se stal psavý právník Jan Jakub Weingarten. Výrobu jeho děl financoval norimberský nakladatel Johann Zieger, např. Auszug der königlichen Stadtrecht (Praha 1688), Speculum civium (Praha 1690), Vindemia judicialis (Praha 1692), Trifolium quatuor foliorum (Praha 1694) aj. S Jeřábkovou tiskárnou úzce spolupracoval také křižovník Jan František Beckovský. Nejprve zde vydal Baltasarem van Westerhoutem ilustrovaný sborník rozjímavých textů a modliteb Studnice vod živých (Praha 1694). Pak následovala vlastenecky koncipovaná Poselkyně starých příběhův českých (Praha 1700), která až do 20. let 19. století byla vlastně posledním velkým jazykově českým naukovým dílem. Jeřábek v něm jako svůj signet otiskl zrcadlově přerytou a minimálně upravenou maureskovou vinětu kralické Tiskárny bratrské z roku 1601. Beckovského text, vytištěný v kratší a delší verzi, je doprovozen jednak staršími ilustracemi z Kořínkova díla Staré paměti kutnohorské (Praha 1675) a jednak 53 dekorativními dřevořezovými kartušemi s oválnými mědirytovými podobiznami českých panovníků od praotce Čecha po Ludvíka Jagellonského (zatímco portréty jsou zrcadlově pořízené kopie dle 7. knihy první dekády Balbínových Miscellaneí 1687, orámování pořídil nově monogramista MS). Mědirytové tiskové formy portrétů užila téhož roku (1700) také Tiskárna arcibiskupská v Hammerschmidově díle Gloria et majestas sacro-sanctae … wissehradensis ecclesiae ss. apostolorum Petri et Pauli (Praha 1700).
Frontispis dedikační (Praha–Nürnberg 1694). Weingarten, Jan Jakub: Manuale et respective favus mellis (Praha–Nürnberg, Jan Karel Jeřábek 1694). Na nesignovaném mědirytovém frontispisu autor věnuje knihu císaři Leopoldu I., jedoucímu na slunečním voze. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CC VI 10.

Jan Karel Jeřábek měl s manželkou Eleonorou (rozenou Widmannovou) dva syny, prvorozeného Karla Josefa a Jana Julia. Když zakladatel tiskařské dynastie zemřel, dílnu v letech 1706-1709 spravovala za nezletilé dědice vdova Eleonora. Provoz fungoval pod vedením faktorů Jana Adama Cecinkara (1706-1708) a Jana Josefa Hoffmanna (1708-1709). Spolupráce s Beckovským ani s Westerhoutem přerušena nebyla a tiskárna získala dokonce tak významné zakázky, jakou byla nová redakce útrpného práva vyhlášená Josefem I. pod názvem Neue peinliche Hals-Gerichts-Ordnung vor das Königreich Böhaimb, Marggraffthumb Mähren und Hertzogthumb Schlesien (Praha 1708). Tisky Karla Josefa Jeřábka (zemř. 1736) se objevují přinejmenším od 1710 až do konce jeho života. Většinou šlo o německou a latinskou právnickou literaturu a knižní ilustrované teze k univerzitním dizertacím. Z jazykově českých děl byla vítaným počinem reedice kancionálu Friedricha von Spee Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený (Praha 1726), tentokráte ovšem již bez Smíškova frontispisu. Od 1729 v tiskárně pracoval samostatně i Karlův syn Ignác Jeřábek, který se během 1736-1740 stal otcovým nástupcem.

Lehrův pohled na Bezděz (Praha 1743). Proche, Veremundus: Historische Beschreibung des marianischen Bergs Bezdiez (Praha, Jan Julius Jeřábek 1743). Tabule za pag. 22 signovaná vlevo dole kreslířem Lehrem a vpravo dole rytcem Antonínem Birkhardem. Antikvariát Meissner (Praha).

Jan Julius Jeřábek (zemř. 1754), bratr Karla Josefa, se vyučil pravděpodobně u Jiřího Vojtěcha KynclaKutné Hoře a vlastní tiskárnu v Praze získal 1733 koupí od dědiců Jana Václava Helma. Činnost tiskárny je doložena v letech 1733-1754 (během prvního desetiletí se třikrát stěhovala). Také on se soustřeďoval víceméně jen na německou a latinskou právnickou literaturu, univerzitní teze a drobné tisky posilující lidovou zbožnost. Umělecky je velmi zajímavý historicko-náboženský spis o zázračném obrazu Panny Marie na Bezdězu, který pod názvem Historische Beschreibung des marianischen Bergs Bezdiez napsal benediktin Veremundus Proche (Praha 1743). Pěti (částečně dvoustrannými) topografickými ilustracemi ho vybavil Anton Birkhard. Jeřábek jako signet užíval kruhovou mluvící značku s ptákem jeřábkem, sedícím na stromě a držícím větvičku v zobáku. Krajinný motiv doplňovaly dvě nápisové pásky s texty „E luco ad lucem“ (z háje ke světlu) a „Heroum condico mensas“ (ohlašuji hostiny bohatýrů). Po smrti Jana Julia tiskárnu spravovala několik měsíců roku 1754 vdova Ignácia Josefa Jeřábková. Počínaje 1755 se dle dnešních znalostí jméno Jeřábkovy rodiny z terénu českého knihtiskařství na několik let vytrácí. Domněnka, že Ignácia Josefa dílnu prodala svému faktorovi Karlu Josefu Jauernichovi, je sice pravděpodobná, ale typologickým studiem prozatím nedoložená.

Z dynastie Jeřábků se o několik let později vynořuje František Václav Jeřábek (označovaný též jako Jeřábek otec či Jeřábek st., 1737-1799). Vlastní tiskárnu provozoval od roku 1759 až do konce života. Tiskárna sídlila v Michalské ulici nejprve „v Železných dveřích“ (kde měl živnost i kolega Jauernich) a od 1794 ve vedlejším domě nazývaném „u Půl zlatého kola“. Mezi léty 1765-1769 byl František Václav angažován ve vzájemně se podporujícím tiskařském bratrstvu Jana Josefa Klausera (1768-1769 jako revizor). Patrně od roku 1795/96 zaměstnával budoucího tiskaře Bohumila Haase st., který přišel do Prahy z Halberstadtu. Kapacitou patřil Jeřábkův provoz k větším. Roku 1782 byly k dispozici 4 ruční knihtiskařské lisy. Vycházela tu opět latinská a německá díla právnická, univerzitní dizertace a učebnice. Mnohem větší důraz je však kladen na lidovou náboženskou i vzdělavatelskou literaturu tištěnou také již česky. Jeřábek s Jauernichem jako první uvedli do pražských tiskáren stále oblíbenější modlitební knihu Martina von Cochema Malý zlatý nebeklíč (Praha 1763), kterou doposud tiskli převážně jen brněnští Svobodové. Dřevořezové rokokové vlysy a viněty jsou v některých vydáních Nebeklíče signovány monogramem H. Jeřábek připravil též první vydání prakticky orientované učebnice češtiny od Františka Martina Pelcla Grundsätze der böhmischen Grammatik (Praha 1795). Když František Václav Jeřábek zemřel, tiskárnu v domě „u Půl zlatého kola“ vedla 1800-1813 ovdovělá manželka Jana (Johanna) Jeřábková. Pak ji předala synovi Františku Aloisovi.

Antikva u Františka Aloise Jeřábka (Praha 1802). Homéros: Iliada. Z řeckého jazyka přeložená do českého od Jana Nejedlého (Praha, František Alois Jeřábek 1802). Pag. 1 s počátkem vlastního díla. Táž sazba s odlišně širokými meziřádkovými proklady posloužila k přípravě dvou vydání, totiž foliového a kvartového (z kvartového byl pořízen snímek). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AE IX 72.

František Alois Jeřábek (označovaný též jako Jeřábek syn či Jeřábek ml., nar. 1766) se osamostatnil ještě za života otce Františka Václava, když roku 1790 získal tiskárnu dědiců Karla Františka Rosenmüllera ml. Poněvadž otec i syn užívali v impresech publikací pouze jedno, a nadto shodné křestní jméno František, lze produkci obou Jeřábků během 1790-1799 (do otcova úmrtí) rozlišovat pouze dle adres, které tvoří nedílnou součást většiny impres. Bývalá tiskárna Rosenmüllerů se nacházela vedle „Zlatého kola“ v Kotcích (1790-1793). Odtud byla přemístěna do zrušeného kláštera sv. Havla v Kotcích (1794-1816). Mezi 1815-1816 František Alois provozoval také starou dílnu v Michalské ulici „v Železných dveřích“ a po dobu 1815-1830 získal od matky Jany vedlejší dům nazývaný „u Půl zlatého kola“. František Alois Jeřábek byl titulárním tiskařem Císařské královské společnosti hospodářské v Království českém (1801-1803), rovněž tiskařem Císařské královské učené společnosti (od 1801) a tiskařem mladoboleslavského kraje (od 1820).

Soustavně produkoval obrozenskou literaturu. Ke kmenovým autorům dílny náležel učený piarista Josef František Jaroslav Schaller, jehož čtyřdílné Beschreibung der königlichen Haupt- und Residenzstadt Prag (Praha 1794-1797) začal s ilustracemi Jana Berky tisknout již Jeřábek otec. V dílně se tiskly první novočeské překlady z evropských soudobých (i klasických) literatur, např. reedice eposu Salomona Gessnera Smrt Abelova (Praha 1804). V této souvislosti zaznamenává Jeřábkova dílna důležité prvenství. Akcentovanou antikvou vytiskla první beletristické dílo v češtině, totiž Nejedlého překlad Homérovy Iliady (Praha 1802). Programově se zde tiskly také původní české beletristické práce, např. Šebestián Hněvkovský Děvín, báseň hrdinská (Praha 1804). K lidovým vrstvám směřovaly nebeklíče, kramářské písně a spousta levných brožur jako Antonína Holýho Čtení o užívání kuřlavého a šňupavého tabáku (Praha 1802).

Rodinnou knihtiskařskou tradici udržovali na několika místech v Čechách synové Františka Aloise Jeřábka: např. František nejml. (Praha 1818-1833), Josef (Slaný 1820-1821), Jan Nepomuk (Teplice 1821 a 1830, Praha 1830-1839), Filip (Mladá Boleslav 1823-1848, Liberec od 1848 a Česká Lípa od 1851). Po Františku nejml. pražskou tiskárnu převzala roku 1834 ovdovělá manželka Kateřina Jeřábková (1807-1867). Ta jakožto poslední představitelka rodinné živnosti roku 1861 dílnu prodala účetnímu Karlu Seyfriedovi (od 1879 se majitelkou závodu stala společnost Národní politika a po 1945 odborový podnik Práce). I tak byli Jeřábkovi nejdéle fungující knihtiskařskou dynastií v Čechách.


Lit.: HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.), sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; KABÁT, K.: Tisk Beckovského „Poselkyně starých příběhův českých“. Slovanská knihověda 3, 1934, s. 25-28; KÖLLNER, A.: Buchwesen in Prag. Von Václav Matěj Kramerius bis Jan Otto. Wien 2000; VOLF, J.: Paběrky z dějin cenzury. Knihtiskař Frant. Jeřábek pokutován pro oznámení překladu Goraniových Tajných a kritických zpráv z Itálie r. 1794. Česká revue 14, 1921, s. 189-190; VOLF, J.: Podpůrné bratrstvo knihtiskařů v letech 1766-1769. Český bibliofil 6, 1934, s. 25-38; VOLF, J.: Tiskárna Jeřábků. Marginálie 10, 1936, s. 43-44.

Lex.: CHYBA 134-139 a 570 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 314 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 2/1. 508-510 a 515-516.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.