Karel František Rosenmüller st.
Karel František Rosenmüller st. (1678-1727) rodák z Prahy a zakladatel významné tiskárny fungující takřka celé 18. století. Po studiích provázel hraběte Františka Antonína Berku z Dubé na cestách po Itálii a německy mluvících zemích. Roku 1702 získal měšťanství na Starém Městě pražském, kde po patnáct let působil jako přechodný správce židovských tiskáren. S první manželkou Annou Marií Plumauerovou měl 4 syny a 3 dcery. Druhé manželství s Helenou Klokotskou (1722) bylo již bezdětné. Jak napovídá letopočet na alegorickém signetu jeho syna Karla Františka ml., tiskařství se věnoval patrně již od roku 1704. Později (1705) se hodlal po dohodě s Antonínem Herzogem, úředně stanoveným tiskařem, usadit v Jindřichově Hradci, ale pro neshody s tamními jezuity od plánu upustil. Vlastní dílnu si zařídil v Praze roku 1705 a provozoval ji až do konce života (ca 1722 byla posílena o bývalou tiskárnu Sedlčanských, zakoupenou od dědiců Petra Antonína Benneka). Pro všeobecně uznávané kulturní aktivity byl Rosenmüller st. srovnáván s Danielem Adamem z Veleslavína.
Charakteristickou linií vydavatelské politiky Rosenmüllerů se stalo novinářství. Tuto ekonomicky prozatím silně nevýhodnou orientaci Rosenmüller vyvažoval levnými neilustrovanými reedicemi žádané literatury náboženské, např. Bohuslav Balbín Život svatého Jana Nepomucenského (Praha 1710), Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi Správa křesťanská (Praha 1710), Jan Tanner Život a sláva svatého Vácslava mučedlníka (Praha 1710) apod. Karel František Rosenmüller se zabýval též sestavováním jakéhosi předchůdce schematismu. Knižní vydání, chráněné od prosince 1720 privilegiem Karla VI., neslo název Veřejný předchůdce k všem slavným rodům stavu vyššího v Království českém (Praha 1721). Rosenmüllerovy šlechtické rodopisy pak tiskárna od 20. let otiskovala v českých a německých kalendářích Abrahama Fischera. Desetileté privilegium na tisk periodických novin bylo Rosenmüllerovi uděleno 22. listopadu 1718 (obnoveno 1729). Pod společným titulem Český postilion neboli Noviny české vycházely jednak Sobotní pražské poštovské noviny a jednak Outerní pražské poštovské noviny (Praha 1719-1772). Po Rosenmüllerově smrti (1727) ve vydávání těchto nejstarších dochovaných jazykově českých novin pokračoval až do roku 1741 syn Karel František ml.
Univerzitně vzdělaný Karel František Rosenmüller ml. (též CFR, 1707-1745) se stal otcovým nástupcem a důstojným pokračovatelem. Prošel školením u vídeňského dvorského tiskaře Johanna Petera van Ghelena. Řemeslo provozoval během 1727-1745. Tiskárna se od dob otcových nalézala v domě „U zlatého kříže“ na Uhelném trhu a asi roku 1739 byla přestěhována do Budinovského domu vedle „Zlatého kola“ proti svatohavelskému klášteru v Kotcích. Knihtiskařská dílna se rozrostla a od roku 1741 zaměstnávala 13 tovaryšů a 2 korektory. Jako jedna z prvních v Čechách systematicky pečovala o udržení vysokého uměleckého standardu rokokové knihy. Privilegium na tisk periodických novin jí bylo císařovnou Marií Terezií prodlouženo 1729 a 1740. Rok nato byl Rosenmüller 25. března 1741 jmenován královským dvorským tiskařem. K této příležitosti mu zaměstnanci vydali pamětní spisek Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha 1741). Jan Bohumír Antonín Fiebiger v prozaické chvále knihtisku Die Denckmahle der Gütte Gottes verwunderten … sämmtlichen allhiesigen Buchdrucker (Praha 1740) publikoval informaci, že mladý Rosenmüller chystá původní monografii o dějinách pražského knihtisku. Předčasná smrt mu v tom však zabránila. Žofie Jana (rozená Teplá, zemř. 1780), která se za Rosenmüllera vdala 1737, manžela přečkala a pochovala i další dva chotě.
Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/2.
Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a s tiskařským signetem řezaným J. Selzamem a s iniciálou S(O sucht). Při sazbě této akcidencie byla promíchána písmena švabachová i frakturová. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC I 55/44.
Jako jeden z hlavních organizátorů oslav 300. výročí domnělého objevu knihtisku připravil Rosenmüller ml. typograficky zajímavou paralelu profesora právnické fakulty Jana Václava Dvořáka z Boru Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha 1740). Michael Heinrich Rentz pro tuto příležitost dodal tiskaři umělecky velmi kvalitní mluvící signet, jehož alegorický plán vyjadřuje devíza „Colligo flores“ (lat., sbírám květy). Na podélné kartuši je ve schodišťové architektuře s tiskařovými iniciálami „CFR“ umístěn mlýn, do něhož génius v roli mlynáře (něm. Müller) sype andílkem přinášené růže (něm. Rosen). Ženská postava symbolizující tak jako v Trattnerově značce Typografii bere ze mlýna vycházející hotové knihy. Některé z nich na otevřených stranách skýtají iniciály velkých typografů minulosti a letopočty jejich tisků (např. „IG 1440“ představuje Johanna Gutenberga s tehdy předpokládaným počátkem knihtisku, „MdeTG 1480“ je Martin z Tišnova v Kutné Hoře). Jiné knihy obsahují letopočty „1704“ (údajný začátek podnikání Rosenmüllerů), „1727“ (počátek tiskařské dráhy Karla Františka ml.) a „1740“ (domněle 300. výročí existence knihtisku). Tento signet je otištěn také ve druhém svazku postily Michala Pellizottiho Trinitas dominicalis, to jest Trojice nedělní anebo Kázání (Praha 1741-1743), zatímco první svazek doprovází střízlivější dřevořezová značka signovaná neznámým J. Selzamem. Nápodobu Rentzovy rytiny, vcelku neuměle vtěsnanou na malý dřevěný štoček, užívala ještě v letech 1760-1761 Rosenmüllerova vdova Žofie Jana, např. první díl sbírky kázání Leopolda Fabricia Mravná naučení (Praha 1761-1763).
K nejlépe provedeným úředním zakázkám patří slavnostně ilustrovaná publikace právníka Jana Jindřicha Ramhofského z Ramhofenu, přibližující slovem a obrazem korunovaci Marie Terezie 12. května 1743. V jediném roce vyšla s týmž obrazovým doprovodem i dekorem česky jako Trojí popsání předně slavnýho vjezdu … Mariae Theresiae … do královských Měst pražských (Praha 1743) a v paralelní německé verzi pod názvem Drei Beschreibungen erstens des königlichen Einzugs, welchen … Maria Theresia … in dero königliche drey Prager-Städte gehalten (Praha 1743). Obě vydání obsahují 10 většinou rozkládacích prospektů pražské architektury a korunovačního průvodu (desátá příloha nazvaná „Eigentliche in Kupffer gebrachte Darstellung aller unterschiedlichen Acten“ většinou chybí). Autory jsou jak umělci z Augsburku (Johann Daniel Herz st., Johann Andreas Pfeffel) a Norimberku (Martin Tyroff), tak rytci usedlí trvale v Čechách (Johann Josef Karl Dietzler a Michael Heinrich Rentz).
Když Rosenmüller zemřel, podniku se dle vdovského práva ujala manželka Žofie Jana Rosenmüllerová (též Sophia Johanna R., zemř. 1780). Její samostatná činnost, pro kterou také zdědila titul dvorské tiskařky, je doložena v letech 1746-1751. Roku 1748 nastoupil do tiskárny jako faktor František Hynek Kirchner (v cizojazyčných tiscích namísto Hynek užíval Ignatius, též Kyrchner, zemř. 1759). Pocházel z Hradce Králové a uplatnil se také jako příležitostný překladatel z němčiny, např. Heinrich Johann Nepomuk von Crantz Výborné naučení pro báby (Praha 1756). Byl sběratelem knih. Přestože měšťanství na Starém Městě pražském získal až 1754, již roku 1752 se s principálkou Žofií Janou Rosenmüllerovou oženil. Tak získal 1752-1759 nejen vlastní tiskárnu, ale byl mu Marií Terezií v červenci 1752 propůjčen i titul dvorského tiskaře. Převážnou část jeho vydavatelského modelu tvořily teze k univerzitním dizertacím. Před dokončením knihy Práva městská Království českého (Praha 1755) od Pavla Kristiána z Koldína uveřejnil v německých Prager-Post-Zeitungen (Praha 1753, č. 285 z 27. listopadu) jednu z nejstarších česky tištěných subskripcí. Zájemci o koupi díla, jehož titulní stranu vybavil Schantzovou krásnou rokokovou vinětou Českého lva, se měli přihlásit do konce srpna 1754.
Slabikář s portréty světců (Praha ca 1750–1758). Syllabikář český, z kterýhožto dítky učiti se mají (Praha, František Hynek Kirchner ca 1750–1758). Fol. A1b–A2a se slabikovacími schématy a obrázkovým doprovodem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 5.
Schantzova titulní rokajová viněta (Praha 1755). Kristián z Koldína, Pavel: Práva městská Království českého (Praha, František Hynek Kirchner 1755). Titulní strana s mušlovitou a plaménkovou rokají doplněnou českým lvem v kartuši, personifikovanou Spravedlností a Hojností držící příslovečný roh (starořecká bohyně Gáia? Démétér?). Mědiryt dle vlastní kresby provedl Christian August Schantz. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CG III 9.
Po Kirchnerově smrti se tiskárny v letech 1760 a 1761 opět ujala podruhé ovdovělá Žofie Jana Kirchnerová (dříve Rosenmüllerová). Impresa byla většinou stylizována jako „litteris viduae Kirchneri“. Provoz tiskárny od roku 1760 až do poloviny 70. let řídil faktor František Karel Unger, rodák z Litomyšle (se stejnojmenným berlínským písmolijcem neměl nic společného). Změnu v dosavadní vydavatelské politice přineslo šestisvazkové dílo Gelasia Dobnera Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohemorum (Praha 1761-1782), pro něhož ilustrace pořídili bratři Saltzerové a Kliment Kohl. Závěrečného svazku se však dočkalo až péčí Rosenmüllerových dědiců. Tento obrat k obrozenské vědecké literatuře, a kritické zvláště, je spjat s osobou Jana Josefa Klausera (též Clauser, 1705-1771), třetího manžela Žofie Jany Rosenmüllerové-Kirchnerové. Klauser se s ní oženil roku 1761, a dílna tak přešla do jeho rukou. Dobner i Ungar nazývali Klausera „homo eruditissimus“. Od 1754 působil jako guberniální archivář a 1761 byl snad faktorem pražské Tiskárny arcibiskupské. Mimo to se zajímal o numizmatiku, historickou chronologii a metrologii, avšak jeho pojednání zaležela v rukopise. Sbíral listiny, staré tisky, erby, pečetě a soudobé aukční katalogy. Část Klauserovy rozsáhlé kolekce získali Antonín Jan Schönfeld a po něm jeho syn Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld. Asi 6.000 svazků knih zakoupil roku 1775 Strahovský klášter (Věra Břeňová).
V Klauserově tiskárně vznikl první český sociálně podpůrný spolek knihtiskařů (Bundesgenossenschaft), který 1766 přerostl v bratrstvo (Gemeinschaft). Bratrstvo sdružovalo jak principály, tak knihtiskařské pomocníky z Prahy a některých venkovských dílen. Spolu s nimi se členkami staly též jejich manželky. Spolková pokladna podporovala nemocné kolegy a v případě smrti člena bratrstva i pozůstalé. O činnosti spolku, který po Klauserově smrti žel zanikl, informuje dvoudílná příležitostná publikace In der Liebe des Nächstens und Barmhertzigkeit begründete Verbindung deren Buchdrucker-Kunst-Verwanthen der königl. Haubt-Stadt Prag (Praha 1766-1768), tištěná u Klausera s výpomocí pražské Tiskárny jezuitské.
Janu Josefu Klauserovi byla v září 1762 doživotně potvrzena funkce dvorského tiskaře. Vedle výroby sněmovních artikulí, patentů a jiné administrativní literatury se náruživě věnoval publikování dalších spisů Gelasia Dobnera. Především šlo o kriticky zhodnocené vyprávěcí prameny Monumenta historica Boemiae (Praha 1764-1785), z nichž však stihl vytisknout jen dva svazky z šesti (1764 a 1768). Dále přicházejí tisky Dobnerových děl Epistola apologetica adversus luciferum urentem (Praha 1767), Historiophili examen …, quo ostenditur nomen Czechiae (Praha 1769) atd. Klauser tiskl také univerzitní přednášky Johanna Thaddäuse Antona Peithnera von Lichtenfels Erste Gründe der Bergwerkswissenschaften (Praha 1770) anebo informace o nových metodách zemědělství. Jeden z těchto spisků, který formou otázek a odpovědí sestavil německý farář Johann Friedrich Mayer, se nazýval Katechismus des Feldbaues, worinnen in Fragen und Antworten die Acker- und Wiesenbaukunst zum Besten des Landmannes … vorgetragen (Praha 1771). Jednou z posledních publikací, jejíž výrobu stačil ještě s Gerlovou nakladatelskou pomocí zahájit, bylo Voigtovo Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Münzen (Praha 1771-1787). Do tohoto úctyhodného projektu se postupně zapojovala většina pražských mědirytců poslední třetiny 18. století.
Dlouholetého faktora Ungera vystřídal 1774 Vojtěch Mach a když o dva roky později odešel k Janě Průšové, vystřídal ho bývalý faktor Průšovy tiskárny Matěj Glatz (též Klatz, 1776-1783). Dílna pilně pokračovala na Dobnerově kritickém vydání Hájkovy Kroniky české (4.-5. díl v letech 1772 a 1777) i v jeho Monumentech (3.-4. díl 1774 a 1779). Vdova Klauserová si mimo to nechala prodloužit monopol k výrobě uředních zakázek, ale tisk Českého postiliona, o něhož Rosenmüllerova dílna pečovala od 1719, musela na počátku roku 1772 pro katastrofální nedostatek odběratelů zastavit (ze stokusového nákladu se totiž pravidelně prodávaly jen čtyři výtisky, dva do Vídně a dva po Praze). Žofie svého posledního manžela přežila o devět let. Pak se o firmu přihlásili dědicové Františka Karla Rosenmüllera ml.
Dědicové tiskárnu provozovali v letech 1780-1790. V impresech užívali označení „Rosenmüllerovští dědici“, nebo „Dědici vdovy Rosenmüllerové-Klauserové“. Po Glatzovi angažovali jako faktora bývalého zaměstnance Tiskárny normální školy Matouše Adama Schmadela (1783-1784, zemř. 1805). Toho pak vystřídal Jan Alois Beránek (1784-1789). Dokončili z minula roztištěná pojednání Gelasia Dobnera (6. díl Annales Bohemorum 1782, 5.-6. díl Monument 1784-1785) a Mikuláše Adaukta Voigta (4. díl Beschreibung 1787). Po Tiskárně klementinské a Tiskárně normální školy uzavřeli třetím dílem také Ungarovu edici Balbínova díla Bohemia docta (Praha 1776-1780). Titulní stranu zdobila Niederhoferova viněta s interiérem knihovního sálu Univerzitní knihovny v pražském Klementinu. Rosenmüllerovi dědicové obnovili pod změněným názvem Pražské české noviny periodicitu zaniklého Českého postiliona, ale dařilo se jen krátce (Praha 1782-1785?). Noviny roku 1786 odkoupil Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld. Rosenmüllerovské tiskárně chyběl oproti minulým desetiletím výrazný vůdčí duch a neprospělo jí ani časté střídaní faktorů. Dědicové postupně krátili personál i zařízení (1782 se pracovalo jen na dvou knihtiskařských lisech). Za jednu z posledních prací lze považovat vzorník tiskového písma Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha 1789). Vzorník obsahuje ukázky 35 písmových řezů antikvy, 23 fraktury, 2 abecedy hebrejské, 1 řeckou a 93 druhů knižního dekoru (vše bylo patrně nakoupeno v Krabatově pražské písmolijně). Postřeh Josefa Volfa z roku 1935, že vzorník byl snad určen jako nabídka veřejného rozprodeje firemního fundusu, se zdá být pravděpodobný. Teprve budoucí studium ovšem prokáže, ke kterým tiskařům Rosenmüllerův materiál skutečně přešel.
„Grobe Cicero“ antikva, fraktura a švabach (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. d3b a g1a (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
„Kleine Cicero“ antikva, fraktura a švabach (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. d3b, g1b a g2a (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
„Kleine Missall” antikva a fraktura (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. e4a a e3a (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
„Doppelte Cicero“ antikva (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. b3a (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
„Doppelte Mittel“ antikva a fraktura, „Romain“ antikva (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. b2a, f2a a c2a (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
„Kleine Kanon“ antikva (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml. – dědici 1789). Fol. b4a (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
„Grobe Kanon“ antikva a fraktura (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. b1a a e3a (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
Garmond antikva, fraktura a švabach (Praha 1789). Rosenmüller, Karel František ml. (tiskárna): Abdruck derer lateinischen, deutschen, böhmischen, griechischen und hebräischen Schriften, welche in der Rosenmüllerischen Buchdruckerey sich befinden (Praha, Karel František Rosenmüller ml.–dědici 1789). Fol. d4a a g2b (skutečná velikost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XIII 13.
Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BEZDĚK, K.: K počátkům vydávání Rosenmüllerových novin. Sborník Národního muzea v Praze C 16/2. Praha 1971, s. 85-88; BŘEŇOVÁ, V.: Katalogy Strahovské knihovny. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 105-121; HOFFMANNOVÁ, J.: Pražští úřední tiskaři. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 299-314; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.), sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; KLIMEŠ, Vl.: Počátky českého a slovenského novinářství. Praha 1955; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KOLLMANN, J.: Archivář J. J. Klauser. K 200. výročí jeho úmrtí. Archivní časopis 1971, s. 234-247; PETŘÍKOVÁ, M.: Význam knihovny Jana Josefa Clausera pro doplnění fondů Strahovské knihovny. Praha 1979 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); POŠVÁŘ, J.: Dvě stě let od smrti J. J. Klausera. Drobná plastika 9, 1972, s. 1-4; POŠVÁŘ, J.: Královský registrátor a impressor J. J. Klauser (1705-1771). Právněhistorické studie 12, 1966, s. 177-186; VOLF, J.: Dějiny novin v Čechách do roku 1848. Praha 1930; VOLF, J.: Domnělí knihtiskaři pražští Matouš a Karel Rosenmüllerové. In: Českou minulostí. Práce věnované profesoru Karlovy univerzity Václavu Novotnému jeho žáky k šedesátým narozeninám (red. O. Odložilík a kol.). Praha 1929, s. 286-292; VOLF, J.: Klauserova pozůstalost. In: Od pravěku k dnešku. Sborník k narozeninám J. Pekaře, sv. 2. Praha 1930, s. 212-221; VOLF, J.: Podpůrné bratrstvo knihtiskařů v letech 1766-1769. Český bibliofil 6, 1934, s. 25-38; VOLF, J.: Vzorník písma tiskárny rosenmüllerovské. Český bibliofil 7, 1935, s. 5-16; VOLF, J.: Z dějin „královské dvorské knihtiskárny“. Časopis Národního muzea 95, 1921, s. 98-110; VOLF, J.: Zánik jediných českých novin na konci r. 1771. Časopis Národního muzea 97, 1923, s. 229-236; VOLF, J.: Zednářské tisky v Čechách v XVIII. a XX. století. Typografia 36, 1929, s. 57-63.
Lex.: CHYBA 147-148 (Kirchner), 148-149 (Klauser) a 223-225 (Rosenmüller); JIREČEK 1. 344-345 (Kirchner), 348 (Klauser) a 2. 198-199 (Rosenmüller); LEXIKON 3/II. 1277-1279 (Rosenmüller).
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.