Knihtisk (chvály a oslavy)

Z Encyklopedie knihy

Personifikovaná Typografie (Dresden 1740). Schöttgen, Johann Christian: Historie derer dreßdnischen Buchdrucker … Das dritte Jubel-Fest (Dresden, Friedrich Hekel 1740). Fol. A2a se záhlavovou vinětou: před panoramatem Drážďan sedí personifikovaná Typografie, obklopena symbolickými předměty (zleva tiskařský lis s letopočtem 1740 na příčném břevnu, balík papíru, tampony, sazečský úhelník, sazečská kasa, erb tiskařů a sazebnice). Mědiryt signován vpravo dole saským rytcem Christianem Philippem Lindemannem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XI 13.

Knihtisk (chvály a oslavy) prozaická a veršovaná humanistická panegyrika na knihtiskařské umění představují nejstarší vrstvu literatury o knihtisku. K tématu samotnému sice mnoho reálií nepřinášejí, nicméně jsou dokladem reakcí soudobých vzdělanců. Ti oceňovali především rychlost nového způsobu rozmnožování knih, jejich zlevnění i možnost záchrany antické slovesné kultury, která by v rukopisné podobě byla odsouzena k zániku a zapomenutí. Podhoubí humanistických oslav knihtisku tvořily vlastně už tiskařské explicity 50. až 70. let 15. století. Nejeden potenciální kupec považoval totiž tištěný výrobek za pečlivý rukopisný záznam. Prvotiskaři proto soudobého čtenáře sami upozorňovali, že kniha byla rozmnožena díky vynálezu knihtisku a písmolijectví (např. explicit „adinvencione artificiosa imprimendi ac caracterizandi“ užíval velmi často od 1457 Peter Schöffer st.) a že tiskař dokáže v jednom dni vyrobit tolik, kolik nebylo možno opsat ani za jeden rok („imprimit ille die quantum non scribitur anno“ čteme v mnoha explicitech Ulricha Hana od počátku 70. let). Závěr encyklopedicky uspořádaného středověkého slovníku Johanna Balba Catholicon (Mainz? ca 1460-1469) připomínal, že dílo bylo vytištěno a dokončeno nikoli pomocí rákosu, pisátka či pera, nýbrž báječnou soudržností patron a forem, jejich poměrem a souměrností. Tuto myšlenku sdílel i anonymní Tiskař Žaltáře, v jehož českém Žaltáři (Praha 1487) čteme explicit „jsú pak kniehy tyto ne perem psány ani obyčejem obecniem skrze piesaře zpuosobeny, ale rytými na tvrdém kovu literami velmi vtipným během učiněny a vytiskány“.

Závěr Žaltáře (Praha? 1487). Žaltář (Praha?, Tiskař Žaltáře? 1487). Fol. 121b s charakteristickým explicitem „jsú pak kniehy tyto ne perem psány ani obyčejem obecniem skrze piesaře zpuosobeny, ale rytými na tvrdém kovu literami velmi vtipným během učiněny a vytiskány ke cti napřed a k chvále Božie a ku poctivosti jazyku českého, ku počestnosti také slavného Města pražského, v němžto zpuosob tento Žaltáře tohoto jest s prací a s velikým nákladem učiněn …“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DP VI 16.

Oblíbeným žánrem německých a italských humanistů, jejichž reflexe nového umění byly v 15. a 16. století přirozeně nejhojnější, se stal oslavný otevřený list běžně zařazovaný do rámcových částí publikace. Tak je tomu hned u nejstarší dnes známé apostrofy Ludovica Carba pojaté do jeho vydání Epistolae Gaia Caecilia Plinia Secunda (Venezia 1471), u veršů Hieronyma Bononia, editora knihy Orthographia Johanna Tortellia (Venezia 1488), u veršů Wernera Rolewincka v jeho kronice Fasciculus temporum (Strasbourg 1488) anebo u oslavy Philippa Beroalda st. publikované v jeho díle De felicitate (Bologna 1495). Knihtiskem se okrajově zabýval také Polydorus Vergilius De inventoribus rerum (Venezia 1499). Conradus Celtis věnoval knihtisku jednu z ód ve sbírce Libri odarum quattuor (Strasbourg 1513).

Tyto a jiné chvály žily přetisky, citacemi a parafrázemi až do 18. století. Ohlasy jsou patrné i u českých humanistů píšících latinsky. Nejstarší bohemikální památky, totiž dvě skladby Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, vznikly v Itálii někdy před rokem 1494. Obě připravil k tisku Tomáš Mitis z Limuz. První skladba vyšla ve Farrago poematum (Praha 1570) pod názvem „Germania ad Italiam“ u Jiřího Melantricha z Aventinu, druhou s názvem „De propriis Germanorum inventis carmen heroicum“ vytiskl Jan Jičínský st. jako součást Appendix poematum (Praha 1570). V Itálii napsal roku 1495 básnickou oslavu knihtisku také Augustinus Moravus (Käsenbrod). Formou otevřeného listu byla přitištěna do jeho edice díla Johanna Blanchina Tabulae celestium motuum earumque canones (Venezia 1495). Na počátku 17. století napsal dva epigramy Jiří Carolides. S názvy „Typographia anno Christi 1440 die 2. Ianuarii ab Iohanne Guttenbergero Strassburgensi Moguntiae excogitata“ a „De et pro typographiis“ byly pojaty do sbírky anglické básnířky Elisabethy Ioanny Westonie Parthenicon … liber I. (Praha ca 1610?). Zvláště druhý epigram, publikovaný dříve nežli Komenského populární texty o knihtiskařství, přináší cenný a dodnes málo známý popis soudobého řemesla i knihkupecké praxe.

Vhodnou příležitost k chválám řemesla poskytovaly také výroční oslavy Gutenbergova objevu, které zároveň byly významným stimulem bádání o knihtisku. První stoleté jubileum uctili roku 1540 Hans Lufft, Georg Rhau a jiní wittenberští tiskaři. Datum stanovili dle dnes už neplatného údaje Schedelovy Liber chronicarum (Nürnberg 1493). Z oslavy se však žádné tištěné dokumenty nezachovaly, jen veršovaná polemika Johanna Arnolda (Arnolda Bergellana) De chalcographiae inventione poema encomiasticum (Mainz 1541) o prvenství Mohuče před Štrasburkem dává tušit určitou souvislost s prvním jubileem roku 1540. Druhé oslavy proběhly 1640 v Lipsku, Vratislavi, Mohuči, Štrasburku a jinde. Staré spory o vlastnictví vynálezu oživilo kázání Daniela Johanna Schmidta Drey christliche Danck-Predigten, wegen dero im Jahr 1440 und also vor 200 Jahren durch Göttliche Eingebung in Straßburg erfundenen … Buchtrucker-Kunst (Strasbourg 1640). Georg Baumann nejml. vytiskl oslavný sborník Carmina secularia de typoghraphia (Wrocław 1640), do něhož přispěl i Jiří Carolides z Karlsperka, bratr pražského tiskaře Daniela Carolida. Martin Rinckart sepsal básnickou alegorii Trucker-Gedenck-Rinck (Leipzig 1640). Münsterský děkan Bernhard von Mallinckrodt (1591-1664), jeden z otců moderní inkunábulistiky, použil v jubilejním traktátu De ortu ac progressu artis typographicae dissertatio historica (Köln/R. 1639-1640) poprvé termín inkunábule.

Fiebigerova prozaická chvála knihtisku (Praha 1740). Fiebiger, Jan Bohumír Antonín: Die Denckmahle der Gütte Gottes verwunderten … sämmtlichen allhiesigen Buchdrucker (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Jan Norbert Fický 1740). Titulní strana se signetem tiskaře Fického od Gerharda (?) Mansfelda. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/5.

Třetí sekulární výročí 1740 bylo slaveno již celou vyspělou Evropou. Lipský tiskař Christian Friedrich Gessner napsal a v době jubilea vydal čtyřdílnou publikaci Die so nöthig als nützliche Buchdruckerkunst und Schriftgießerey (Leipzig 1740-1745), kterou hodnotíme jako nejstarší a dodnes velmi ceněný pokus o zpracování pro nás už historických technologií řemesla. Pikarďan Prosper Marchand (1675-1756), usazený od 1711 jako knihkupec a bibliograf v Holadsku, se dvoudílnou prací Histoire de l’origine et des premiers progrès de l’imprimerie (Haag 1740) pokusil přehledně zmapovat Gutenbergovy počátky. Hamburský knihovník Johann Christian Wolf (1690-1770) vydal dvoudílná Monumenta typographica, quae artis hujus praestantissimae originem, laudem et abusum posteris produnt (Hamburg 1740), v nichž dosavadní znalosti o dějinách knihtisku podepřel velkolepou edicí pramenných materiálů z let 1541-1707 (obdobně pojatého kompendia se s ohledem na nejstarší etapu českého knihtisku podjala až Emma Urbánková 1984-1986). Také třetí oslavy provázelo množství regionálních jubilejních spisků, např. Ernst Gottfried Eichsfeld Relation vom Wittenbergischen Buchdrucker Jubilio 1740 (Wittenberg 1740).

Pokud víme, první oslavy v Čechách uspořádali pražští impresoři v univerzitním kostele sv. Salvátora 30. listopadu 1740. Básnické nadání zúčastněných protagonistů nezůstalo pozadu za cizinou, ale skrovné odborné ambice se vyčerpávaly jen tématem nejbližším, a to knihtiskem v Praze. S oslavnou paralelou Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha 1740) vystoupil hlavní řečník, profesor právnické fakulty Jan Václav Dvořák z Boru. Následovala kázání křižovníka Benedikta Josefa Pretlíka Lingua trium saeculorum … to jest Vejřečný trojího věku jazyk (Praha 1740) a jezuity Friedricha Kauschkeho Das gutthätige und danckbare Abela der christ-gelehrten Welt in Teutschland (Praha 1740). Žádná z těchto promluv se však vlastními dějinami, případně technologií knihtisku nezabývala. Výjimku tvoří až tři publikace vydané těsně po slavnosti. Básnický popis pražského jubilea Expressa librorum impressio, … das ist Die Edle-Kunst der Buchdruckerei (Praha 1740) od Josefa Františka Antonína Krause je na poslední straně doplněn soupisem pražských pomocníků a majitelů tiskáren s upozorněním na jejich devízy a signety. Obdobný materiálový charakter má čtyřlistová veršovaná skladba Jana Bohumíra Antonína Fiebigera Das dritte Jubilaeum einer löblichen Buchdrucker-Kunst wolte … beehren (Praha 1740). Týž autor vydal anonymně ještě prózu Die Denckmahle der Gütte Gottes verwunderten … sämmtlichen allhiesigen Buchdrucker (Praha 1740), kterou lze označit za nejstarší pokus o zmapování dějin českého, respektive pražského knihtisku. Všechny uvedené publikace vyšly v pěti pražských tiskárnách, z nichž nejlepší cit pro typografii osvědčil Dvořákovým kázáním Karel František Rosenmüller ml. Kauschkeho třináctilistová promluva, tištěná u Jiřího Labouna ml., obsahuje rozměrný akantový vlys monogramisty DH s iniciálami 11 pražských tiskařů a jubilejním letopočtem 1740.

Roku 1837 byl v Mohuči odhalen Gutenbergův pomník a vyšel Gedenbuch an die festlichen Tage der Inauguration des Gutenberg-Denkmals in Mainz (Mainz 1837). I když se oslavy čtvrtého výročí 1840 připravovaly několik let, kvůli obavám z protivládních postojů nebyla veřejná forma nakonec povolena. Vzpomínkové akce proběhly víceméně privátně, ovšemže i tak s notnou kritikou nesvobody knihtisku, jako kupříkladu na shromáždění lipské firmy mladého Heinricha Brockhause. O to více prostoru získaly jubilejní odborné publikace, např. Eugène Duverger Histoire de l’invention de l’imprimerie par les monuments. Album typographique éxecuté a l’occasion du jubilé Européen de l’invention de l’imprimerie (Paris 1840), Karl Falkenstein Geschichte der Buchdruckerkunst in ihrer Entstehung und Ausbildung. Ein Denkmal zur vierten Säcular-Feier der Erfindung der Typographie (Leipzig 1840), Konrad Dieterich Haßler Die Buchdrucker-Geschichte Ulms. Zur vierten Säcular-Feier der Erfindung der Buchdruckerkunst geschrieben (Ulm 1840) a desítky dalších. Básník, překladatel a literární historik Václav Hanka (1791-1861) připravil pro 14. ročník Časopisu Českého muzea stať Prvotisk český a prvotisk polský (Praha 1840). Kromě této komparace Kroniky trojánské a Elyanových Statut bylo však jubileum v Čechách připomenuto jen několika převážně beletristickými články, v nichž autoři pořád ještě skálopevně bránili Kuthenovu smyšlenku o kutnohorském původu Johanna Gutenberga (např. Antonín Jaroslav Vrťátko ve Vlastimilu 1840, Jiří Jan Pešice v příloze Květů 1840, Karel Alois Vinařický v Květech 1845). Poněvadž stať Vinařického vycházela na pokračování, Václav Vladivoj Tomek v Květech 1845 autorovo romantizování odmítl hned po zveřejnění první části, avšak Vinařický se svého názoru nevzdal.



Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Die erste offizielle Prager Feier zum Jubiläum des Buchdrucks (1740). Gutenberg-Jahrbuch 1993, s. 159-175; DEBES, D. (ed.): Gepriesenes Andenken von Erfindung der Buchdruckerei. Leipziger Stimmen zur Erfindung Gutenbergs. Leipzig 1968; FAULMANN, K.: Illustrierte Geschichte der Buchdruckerkunst. Mit besonderer Berücksichtigung ihrer technischen Entwicklung bis zur Gegenwart. Wien-Budapest-Leipzig 1882; FUCHS, R. W. (ed.): Geschichte der Druckverfahren. Teil 1 Gerhardt, Cl. W.: Prägedruck und Siebdruck, Teil 2 Gerhardt, Cl. W.: Der Buchdruck, Teil 3 Lilien, O. M.-Gerhardt, Cl. W.: Tiefdruck und die kleineren Druckverfahren, Teil 4 Imiela, H. K.-Gerhardt, Cl. W.: Stein- und Offsetdruck. Stuttgart 1974-1993; JEHNE, P.: Über Buchdruck-Medaillen. Dippoldiswalde 1907; KOLÁŘOVÁ-CÍSAŘOVÁ, A.: Tři hlasy o vynálezu knihtisku z tábora české reformace. Reformační sborník 8, 1941 (spr. 1946), s. 74-81; LIMBURG, H. (ed.): Ars impressoria. Entstehung und Entwicklung des Buchdrucks. Eine internationale Festgabe für Severin Corsten zum 65. Geburtstag. München 1986; MARTÍNKOVÁ, D.: Ohlas vynálezu knihtisku v naší latinsky psané literatuře. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací věnovaných k 500. výročí knihtisku (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 153-167; NOVOTNÝ, A.: Knížka o knížkách ovšem staropražských. Praha 1955; RUPPEL, A.: Wann soll das erste Halbjahrtausend der Buchdruckerkunst gefeiert werden? In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 187-192; URBÁNKOVÁ, E.: Prameny a literatura k počátkům českého knihtisku. Sv. I/1-2, II. Praha 1984-1986; WAGNER, C.: Drei Hundertjahrfeiern in Leipzig zur Erinnerung an die Erfindung der Buchdruckerkunst 1640, 1740 und 1840. Leipzig 1936; WIDMANN, H.: Der deutsche Buchhandel in Urkunden und Quellen. Bd. 1-2. Hamburg 1963-1965; WIDMANN, H. (ed.): Erinnerung an Johann Arnolds Lobgedicht aus dem Jahre 1541. Mainz 1976; WIDMANN, H.: Vom Nutzen und Nachteil der Erfindung des Buchdrucks aus der Sicht der Zeitgenossen des Erfinders. Mainz 1973; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; WOLF, H.-J.: Schwarze Kunst. Eine illustrierte Geschichte der Druckverfahren. Frankfurt/M. 1981 (repr. Dornstadt 1988).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.