Slepotisková vazba
Slepotisková vazba nejběžnější typ knižní vazby s usňovým pokryvem zdobeným technikou slepotisku. Slepotisk byl znám knihvazačům již v předrománské a románské epoše. Koncem 13. století však upadl v zapomnění a jako výzdobná knihařská technika se znovu objevil počátkem 15. století (v Čechách již 1404), kdy počal úspěšně doplňovat umělecky invenční vazbu řezanou. Prudký rozvoj během druhé poloviny 15. století vyvolal knihtisk, s jehož masovou produkcí se knihařsky jednodušší (ba sériový) a ekonomicky dostupnější slepotisk vyrovnával snadněji nežli individuální a řemeslně náročné zdobení řezbou, které koncem století mizelo nadobro. Slepotisk tak není ani slohotvorným prvkem, ani projevem módy, nýbrž jen jedním z technických prostředků multiplikace knihy.
Slepotisk se prováděl až v závěru všech knihařských operací. Jako každý ražený tisk spočívá v mechanickém působení knihařského nářadí na navlhčenou a změklou useň, případně na holé lepenkové desky, a to bez použití barvy. Česká terminologie přitom nerozlišuje rozdíl mezi slepotiskem, který byl pomocí filety, kolečka, kolku, linkovátka, válečku a případně i tiskových písmen tlačen ručně (angl. blind tooling, fr. gaufrage à chaud, něm. Blinddruck), a slepotiskem vznikajícím otiskem rozměrné plotny v knihařském lisu (angl. blind stamping, fr. estampage à chaud, něm. Blindpressung). Nářadí bez ohledu na tvar a velikost bylo vždy nahřáto (à chaud). Přespříliš rozpálené zanechávalo v usni stopu zahnědlou až zčernalou. Po vyschnutí useň znovu ztvrdla a otisk podržela. Poněvadž kresba byla do tisknoucí plochy nářadí vryta negativně, reliéf slepotisku je pozitivní a vystupuje nad povrch usně.
Vstupuje-li do pracovního procesu barva, nehovoříme o slepém, nýbrž raženém tisku. Zatímco barva se k ražbě na vazbu malovanou užívala pouze okrajově, hojně přicházelo jako doplněk zlacení. To je doloženo už na etiopských vazbách pozdní antiky i na vazbách orientálních ze 13.-15. století. Širší povědomí v Evropě o něm existovalo během posledních desetiletí 15. století. Výzdoba byla do usně naslepo předtlačena nářadím nejprve jemně, aby požadovaný dezén vynikl pouze konturami a mohl být gruntován (z něm. grundieren = opatřovat podkladem). Jako podklad tradičně sloužil lepivý bílek. Zlatá fólie k němu přilnula a do předtištěných stop byla silně vtlačena týmž, tentokráte však již nahřátým nářadím. Poněvadž zlatící nářadí mělo kresbu vyrytou pozitivně, výsledný zlatotisk se prezentoval negativním obrazem, který byl do povrchu usně z důvodů ochrany před mechanickým poškozením pragmaticky vhlouben. Kvalita zlacení se ovšem po čase měnila díky kovovým příměsím fólií (zejména mědi a stříbru), které na vzduchu zelenaly, nebo tmavly. Ani český výraz „zlacený slepotisk“ nepostihuje rozdíl mezi technologií ruční (angl. hand gilding, fr. dorure à la main, něm. Golddruck nebo Handvergoldung) a technologií strojovou, kdy na rozměrnější plotny působilo tlakové těleso zlatičského lisu (angl. gilding in the press, fr. dorure à la presse, něm. Goldpressung nebo Pressvergoldung).
Účelnost korespondující s masovostí knihtisku povýšila slepotisk na monopolní výzdobnou techniku usňových vazeb 16.-19. století. Stereotypnímu rozvrhu výzdoby do nejobvyklejší rámové či dominantové kompozice však konkurovaly jiné principy již v renesanci (vazba s architektonickou kompozicí, vazba se vzorem „fanfare“, vazba se vzorem „semis“) a pochopitelně i později (vazba se vzorem „all over“, vazba se vzorem „cottage“, vazba se vzorem „rectangular“, vazba se vzorem „cathédrale“). Knihvazači epochy baroka a rokoka navíc rozšířili nářadí s dosud vcelku jednotvárným slohovým repertoárem o další módní prvky (vazba se vzorem „dentelle“, vazba se vzorem „etruscan“, vazba se vzorem „éventail“, vazba se vzorem „pointillé“).
Přední deska vazby nakladatelské z Kobergerova ateliéru (Nürnberg 1486?). Světle hnědá teletina na prkénkových deskách 240 x 170 mm zdobena slepotiskem rámové kompozice členěné trojlinkou (tenká, tlustá, tenká). Tři strany rámu přední desky pokryty válečkem s holí obtočenou stylizovaným listovím, horní pole s tlačeným nápisem „Epistole enee“. V zrcadle čtyřnásobný otisk plotny s routovým vzorem. Rám zadní desky zdoben kolky (opět olistěná hůl, navíc členitá rozeta). Zadní zrcadlo má dvě protínající se diagonály a v trojúhelníkových polích týž kolek jako v předních routách. Obě desky bez rohových kování a středových pukel. Částečně zachovány pouze dvě úzké háčkové spon
Přední deska vazby s pozdně gotickým kováním a sponami, snad ateliér Blasia Orgera (Tübingen poslední třetina 15. století). Prkénkové desky 440 x 280 mm potaženy žlutou vepřovicí se slepotiskem, jehož kompozice je na obou deskách stejná a shoduje se i s exemplářem Strahovské knihovny DM II 18 (Kyriss 1950). Úzkou borduru vyplňuje pás složený z kosých kolků lva a lilie (Hamanová – Nuska 1966 s ohledem na výskyt lva kladou původ vazby do Prahy). Rozměrné zrcadlo je pokryto diagonálně se křížícími dvojlinkami (v průsečících šestilístky). Mezipole vyplněna kulatými kolky (páv na půlměsíci s hvězdným nebem, orel a rozeta). Na každé desce čtyři deltoidní nárožnice (plocha základny pokryta rostlin
Přední deska vazby s pozdně gotickým kováním a sponami (Nürnberg? před 1524). Hnědá teletina na prkénkových deskách 435 x 278 mm zdobena slepotiskem rámové kompozice členěné trojlinkou (tenká, tlustá, tenká). Vnější rám přední desky pokryt válečkem s členitou rozetou a holí obtočenou stylizovaným listovím, vnitřní rám zdoben kolkem (srdce probodnuté šípem). Střední část kompozice vyplněna třemi vertikálními pruhy s kolkovou výzdobou. Zadní deska má vnější rám shodný, po něm následuje mohutné vpadlé pole s květinovým kolkem. Zrcadlo je až na několik otisků rozet prázdné. Na obou deskách se zachovaly mosazné ochranné prvky: osm nárožních a dvě středové knoflíkové pukly, čtyři
Přední deska vazby s architektonickou kompozicí od knihvazače IL (Krakov ca 1492–1536). Hnědá teletina na prkénkových deskách 329 x 215 mm zdobena slepotiskem s rámovou a architektonickou kompozicí členěnou rozmanitě sdružovanými linkami. Výzdoba obou desek je shodná. Ve vnějším rámu přicházejí kolky s rotující rozetou, v rozích kolek se znakem Litvy (těsně nad oběma orlími křídly knihařovy iniciály I a L). Vnitřní, vpadlé pole pokrývají otisky vegetativního kolku. Zrcadlo vyplňují dvě patra gotické arkatury (motiv opakujících se oblouků s podpěrami) a květinový vzor. Horní část přední desky přelepena soudobým papírovým štítkem. Na hřbetu v mezipolích vcelku bohatá kolková vegetativn�
Lit.: ČADÍK, J.: Renesanční období knihařské práce vlašské a francouzské. Historická knižní vazba 1966-1970. Liberec 1970, s. 12-35; ČERNÝ, P.: Pozdně gotická knižní vazba na Moravě a ve Slezsku. In: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Sv. 3 Olomoucko (ed. I. Hlobil-M. Perůtka). Olomouc 1999, s. 512-519; ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; HAEBLER, K.: Rollen- und Plattenstempel des XVI. Jahrhunderts. Bd. 1-2. Leipzig 1928-1929 (repr. 1968); HAMANOVÁ, P.: Příspěvek k dějinám české vazby druhé poloviny 16. a první poloviny 17. století. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 7-18; HAMANOVÁ, P.: Tři slezské vazby. Příspěvek k vazbám z druhé poloviny 16. a první poloviny 17. století. Historická knižní vazba 1963, s. 9-18; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. stol. Praha 1959; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; HESL, Ant.: Vliv vynálezu knihtisku na knižní vazbu. Knihař 25, 1926, s. 11-13; HLOBIL, I.: Raně renesanční slepotiskové knižní vazby v Olomouci. In: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Sv. 3 Olomoucko (ed. I. Hlobil-M. Perůtka). Olomouc 1999, s. 520-525; JAROSŁAWIECKA-GĄSIOROWSKA, M.: Ikonografia świecka na oprawach XVI i XVII wieku. Rocznik Biblioteki narodowej 6, 1970, s. 315-337; KOROKNAY, É. Sz.: Die Blinddruckeinbände in der Bibliotheca Corvina. Acta historiae artium 11. Budapest 1965; KYRISS, E.: Verzierte gotische Einbände im alten deutschen Sprachgebiet. Bd. 1-4. Stuttgart 1951-1958; MAYO, H.: Olomouc, not Herzogenburg. A group of gothic blind-tooled bookbindings reattributed. Gutenberg-Jahrbuch 1994, s. 264-291; NUSKA, B.: Die Beziehungen des böhmischen Renaissance-Bucheinbandes zu den Nachbarländern. Zentralblatt für Bibliothekswesen 75, 1961, s. 481-494; NUSKA, B.: Knižní vazba. In: Benda, Kl.-Hejdová, D. a kol.: Od Velké Moravy po dobu gotickou. Dějiny uměleckého řemesla a užitého umění v Českých zemích. Praha 1999, s. 176-193; NUSKA, B.: Materiál k polsko-českým vztahům z počátku 16. století. Historická knižní vazba 1963. Liberec 1963, s. 70-71; NUSKA, B.: Počátky české renesanční knižní vazby. Umění 10, 1962, s. 469-493; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145; ROZSONDAI, M.: Signierte Renaissance-Einbände deutschen Typs aus dem 16. Jahrhundert. Gutenberg-Jahrbuch 1988, s. 290-339; SCHUNKE, I.: Beiträge zum Rollen- und Platteneinband im 16. Jahrhundert. Leipzig 1937; VONDRÁČEK, R.: Knižní vazba (styl a ornament). In: Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy (ed. E. Fučíková a kol.). Praha-Londýn-Milán 1997, s. 340-344.
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.