Knihtisk

Z Encyklopedie knihy

Licí strojek ruční (Livourne 1772). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … premiere partie, seconde livraison en deux parties (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1772). Příloha 93, tabule II: vlevo složený strojek s pružinou přidržující matrici a s háky, pomocí nichž se zařízení rozebíralo. Nalévací otvor je nahoře uprostřed háků (jeho průřez viz figura 5 a 6 dole). Na obrázku vpravo nahoře dvě schémata předního a zadního dřevěného obložení se šrouby (figura 1/2 a 1/3). Pod tím levá a pravá polovina mosazného vnitřku: nalévací otvor (2A a 3A), dole sedlo (E), na něm spočívá matrice (M

Knihtisk (technologie) základem novodobého knihtisku se stal Gutenbergův objev písmolijectví, které zahrnovalo přípravné fáze (patrice, matrice a písmový kov) a sériové odlévání jednotlivých tiskových písmen (ruční licí strojek). Většinu nástrojů, snad jen kromě puncovacích razidel používaných zlatníky a kovotepci již v minulosti, nechal Gutenberg u štrasburských a mohučských kovolijců zhotovit vůbec poprvé. Písmolijectví přineslo několik revolučních výhod. První spočívala v možnosti multiplikovat matrici poměrně velkým počtem identických odlitků, a to až do jejího vyčerpání. Druhou výhodou byla pohyblivost jednotlivě odlitých typů, která zaručila snadnou manipulaci během celé knižní výroby (odtud něm. „Typendruck“ jako artefakt vzniklý otiskem mobilních písmen). Třetí přednost sériové výroby spočívala v unifikaci tiskařského materiálu (např. jednotný písmový řez nedosažitelný jinak ani u sebepečlivějšího rukopisu, jednotný písmový stupeň harmonizující s potištěnou plochou a nepotištěnými okraji, jednotná písmová kuželka zaručující přímý řádek s plynulým účařím a návazností jednotlivých písmen ve slovech, jednotná písmová výška bránící takzvanému stínování čili prostupování vyvýšených písmen na rub potištěné strany). Jako čtvrtá a z ekonomického hlediska velmi podstatná výhoda písmolijectví se jeví dlouhodobá funkčnost kovových písmen, trvající i při opakovaném používání. V morfologii písma však Gutenbergův vynález žádný zvrat nezpůsobil. Soudobé tiskové písmo (především textura a bastarda) se v rámci technických možností písmolijeckého procesu úzkostlivě přidržovalo regionálně rozrůzněných vzorů písma rukopisného, a to včetně zachování tradičního repertoáru zkratek a ligatur dvou písmen v podobě slitků.

Výroba patric a matric (Livourne 1772). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … premiere partie, seconde livraison en deux parties (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1772). Příloha 91, tabule bez čísla. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 5.
Slévání písma (Livourne 1772). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … premiere partie, seconde livraison en deux parties (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1772). Příloha 92, tabule I (vlevo manipulace s licím strojkem, vzadu příprava písmového kovu, vpravo opracování odlitků). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 5.
Pořizování sazby (Livourne 1775). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … septime volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1775). Příloha 4, tabule I (u kas dva sazeči se sázítky, tenakly a divizory, vpravo montáž štočku do formy, vzadu vlevo ramínko na vyvěšování potištěných archů). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 10.

Písmolijectví Gutenberg zhodnotil v následném procesu sazby, jejíž jednotlivé fáze směřovaly ke konstituování nového typu tiskové formy. Ačkoli o způsobu sazby nemáme krom zachovaných tisků žádné jiné doklady, lze se domnívat, že tisková forma vznikala ještě velmi primitivním způsobem. Není jisté, zda právě Gutenberg pro cílenou manipulaci s tiskovými písmeny zkonstruoval sázítko. Takový nástroj k seřazení typů lze sice předpokládat už u knihvazače Konrada Forstera ve 30. a 40. letech, ale Gutenbergovi sazeči mohli stejně tak dobře kovové hranolky ze sazečské kasy skládat do slov a řádků přímo na sazebnici. Měl-li knihtisk konkurovat umění písařů, musela sazba stránky působit jako graficko-optický celek a všechny dvoustrany pak dodržovat jednotný typografický obrazec. Proto Gutenberg vynalézavě doplnil sazečský repertoár o netisknoucí písmové výplňky a obrazec čili zrcadlo sazby vytvořil s přihlédnutím k hluboké tradici knižních rukopisů (pravoúhlost zrcadla a jeho poměr k rozměrům listu, přímý a rozsahem standardizovaný řádek, členění textu a zarovnání pravého okraje). Tak byly položeny základy dodnes platného kánonu knižní typografie.

Písmolijecké nástroje (Leipzig 1740). Gessner, Christian Friedrich: Die so nöthig als nützliche Buchdruckerkunst und Schriftgießerey (Leipzig, Christian Friedrich Gessner 1740–1745). Díl první (1740), tabule za pag. 130 (písmolijecká pec s nalévací lžící a jiným příslušenstvím, na stole nástroje k opracování odlitků, vpravo nahoře rozložený licí strojek, vpravo dole průřez pecí). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AY II 31.
Tiskárna (Livourne 1775). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … septime volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1775). Příloha 17, tabule XIV. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 10.

Gutenberg k reprodukci správně vyřazené tiskové formy vyvinul speciální tiskařskou barvu a z dosavadní praxe deskotisků převzal jen techniku nanášení prostřednictvím tamponů. Také vlastní tisk z výšky probíhal způsobem osvědčeným už u opistografických tisků, vzniklých ve speciálně upraveném papírnickém nebo vinařském lisu. Výrobní proces nebyl složitý, ale značně zdlouhavý. Před každým otiskem bylo nutno ručně vysunout tlakovou partii lisu, formu nabarvit a přiložit kvůli přilnavosti zvlhčený papír či pergamen. Vlastní otisk obstarala síla vzniklá nárazovým sešroubováním a snížením tlakové partie. Aby byl tlak na sazbu rovnoměrný, musel Gutenberg při projektování knihtiskařského lisu omezit plochu tlakové desky na polovinu protilehlé desky tiskové. To samozřejmě limitovalo velikost tiskové formy, která v počátcích knihtisku pojala sazbu pouze jedné foliové strany. Byly-li do formy vyřazeny dvě foliové strany, podsouvaly se pod malou tlakovou desku každá zvlášť a otisk dvoustrany vznikal nadvakrát (toto přemísťování nebylo ovšem nutné u menších formátů prosazujících se v nadcházejících desetiletích 15. století). Poněvadž starší praxe deskotiskařů při nakládání papíru nezaručovala pokaždé stejné umístění otisku, Gutenberg opatřil dřevěný rám tiskové formy kovovými punkturami, na něž byla napíchnuta zásoba archů papíru. Díky této fixaci měl každý natištěný a z punktur sejmutý arch neměnně umístěnou sazbu a shodné okraje, a to i v případě, kdy se do lisu vracel, aby byl s týmž rejstříkem čili krytím stránky na stránku a řádky na řádku potištěn z rubu. Pracovní vytížení lisu záviselo jednak na nákladu a jednak na počtu předem připravených forem, jejichž množství ovlivňovala zásoba volného písma. Jakmile byl písmový materiál zablokován v sazbě a dle vyřazovacího harmonogramu otištěn, ihned následovalo čištění a rozmetání zpět do kasy, aby se proces mohl opakovat.

Během 15. století uměly tiskárny využít lis nanejvýše pro 20 otisků za hodinu, či spíše méně. Chceme-li posuzovat časovou náročnost práce nejstarších tiskáren, musíme přihlédnout i k přípravným fázím. Vhodnou příležitost zde poskytují výsledky novodobého bádání o takzvané „B 42“ neboli Gutenbergově bibli. Tato Biblia latina (Mainz ca 1454?-1455) čítá 1.282 stran. Zhruba od roku 1452 bylo nutno připravit 290 matric (24 majuskulí, 24 minuskulí a 242 zkratek a slitků typu ,ba‘ ,be‘ ,bo‘ na jedné písmové kuželce) a z nich odlít na 46.000 kusů písmového materiálu. Sazbu pak pořizovalo šest sazečů. Ke vzniku dnes předpokládaných asi 180 exemplářů Gutenbergovy bible byly po dobu delší nežli jeden rok v dvanáctihodinových pracovních cyklech s podporou nejméně 20 pomocníků zaměstnány minimálně tři lisy, přičemž úhrnný počet „rázů“ lze odhadovat na 230.000. Ačkoli tyto údaje vypovídají o nesmírné manuální i časové náročnosti nejstaršího knihtiskařství, přece však nový způsob rozmnožování textu a zejména pak rychlost nesrovnatelná s dobou pro opis jediné kopie vyvolaly v soudobém kulturním světě senzaci.

Sazečovy nástroje (Leipzig 1740). Gessner, Christian Friedrich: Die so nöthig als nützliche Buchdruckerkunst und Schriftgießerey (Leipzig, Christian Friedrich Gessner 1740–1745). Díl první (1740), tabule za pag. 126 (zleva nahoře sázítko, patrice s negativně vyvýšeným písmenem B, dvě tisková písmena se signaturami na boku, přihrádky na tiskové formy s ležícím sázítkem a sázecí linkou, nádoba na louh k čištění sazby, korektorovo sedátko, typografická mírka, vyřazovací prkno, dvě sazebnice, kasa s německým naložením, šídlo na opravu chybné sazby, tenakl a divizor). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AY II 31.

Gutenbergova technologie ručního knihtisku byla pod tlakem životní praxe i proměn estetického vkusu schopna obohacovat se novými postupy. Nejstarším dokladem této životaschopnosti jsou experimenty s červenou barvou při tisku Gutenbergovy „B 42“. Vývojově nosným prvkem knižního umění se stala knižní úprava záležející mimo jiné v míře grafické syntézy tiskového písma, dekoru a ilustrace. Snahy Gutenbergových nástupců po zkvalitňování úpravy vyústily k prvním pokusům zapojit do textu obrazovou složku, vzniklou nejen technologicky souhlasným tiskem z výšky (dřevořez), ale i složitěji zvládaným tiskem z hloubky (mědiryt). Společenský význam duchovního zpěvu si na přelomu 15. a 16. století vynutil výraznou modernizaci nototisku. Tyto a jiné unifikační postupy, zaváděné během počátečního pětidesetiletí, vzdalovaly tištěnou knihu rukopisným vzorům a s nástupem renesančního tvarosloví ji přetvořily na zcela emancipovaný umělecko-řemeslný artefakt. Jakkoli byl knihtisk v nové době zastiňován jinými grafickými postupy (litografie), vždy si zejména pro nebývalou ostrost sazby a možnost velkého počtu otisků uchoval v rozmnožování textů prvenství.

Pomalý rozvoj přírodních a technických věd způsobil, že principy Gutenbergovy technologie zůstaly do masového nástupu průmyslové revoluce v 19. století zachovány. Dílčí technické inovace kooperujících řemesel plynuly ze snahy zvýšit produktivitu a zavést manufakturní způsob výroby. Určité modernizace tak mezi 16. a 18. stoletím dosáhly ruční papírny, knihvazačské a písmolijecké dílny (licí strojek). V tiskárně se výrazněji zlepšila pouze tvorba sazby (sázítko), nicméně nejpodstatnějšího vylepšení doznal lis, jehož konstruktéři teprve na přelomu 18. a 19. století umožnili s velkými úsporami času i zaměstnanců otiskovat velkoformátovou sazbu (Johann Wilhelm Haas a Charles Stanhope). Tato nová zařízení typově však pořád ještě odpovídala Gutenbergově lisu, v němž na plochou sazbu působila tlaková plocha (čili plocha na plochu). Železné lisy o málo později vytlačily Königovy rychlolisy. Zde tlakovou plochu nahrazoval již tlakový válec (působící na plochou sazbu). Od 30. let 19. století se podíl ruční práce ještě zmenšil vynálezem rotačního stroje s tlakovým válcem působícím na stereotypní sazbu, zaoblenou okolo válce formového (působení válce na válec). S těmito revolučními změnami ve způsobu tisku souvisela pochopitelně i pronikavá technizace písmolijectví a přijetí unifikovaného typografického bodu. Spojením licího a sázecího procesu do jediné automatizované technologie počalo písmolijectví ztrácet od 80. a 90. let 19. století svou samostatnost a knihtisk přerostl v průmyslové odvětví.


Lit.: AUDIN, M.: Histoire de l’imprimerie. Paris 1972; BARTÁK, J.: Z dějin polygrafie. Tisk novin a časopisů v průběhu staletí. Praha 2004; BARTÁK, J.-KRAUS, Vl.: Typografové 1468-1939. Praha 1996; BARTHEL, G.-KREBS, U. C. A.: Das Druckwerk, Gestaltung und Herstellung von Büchern und Werbedrucksachen. Bd. 1-2. Stuttgart 1963; BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; BLOY, C. H.: A history of printing ink, balls and rollers, 1440-1850. London 1967; FUCHS, R. W. (ed.): Geschichte der Druckverfahren. Teil 1 Gerhardt, Cl. W.: Prägedruck und Siebdruck, Teil 2 Gerhardt, Cl. W.: Der Buchdruck, Teil 3 Lilien, O. M.-Gerhardt, Cl. W.: Tiefdruck und die kleineren Druckverfahren, Teil 4 Imiela, H. K.-Gerhardt, Cl. W.: Stein- und Offsetdruck. Stuttgart 1974-1993; GECK, E.: Johannes Gutenberg. Vom Bleibuchstaben zum Computer. Bad Godesberg 1968; GERHARDT, Cl. W.: Beiträge zur Technikgeschichte des Buchwesens. Frankfurt/M. 1976; HOFFMANNOVÁ, J.: Dějiny tiskařství v Českých zemích v dosavadní literatuře. Dějiny věd a techniky 15, 1982, s. 106-116; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.). Sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství a průmyslová revoluce. Sborník Národního muzea v Praze C 29/3. Praha 1984, s. 153-193; HUSUNG, M. J.: Neues Material zur Frage des Stempeldrucks vor Gutenberg. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 66-72; KABÁT, K.: Knihtisk a jeho vývoj v Československu. Praha 1936; KNEIDL, P.: Z historie evropské knihy. Po stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha 1989; KOHÚT, L.: Prehlad vývinu tlačovej techniky. Martin 1957; LEWIS, J.: Anatomy of printing. London 1970; LIMBURG, H. (ed.): Ars impressoria. Entstehung und Entwicklung des Buchdrucks. Eine internationale Festgabe für Severin Corsten zum 65. Geburtstag. München 1986; MÍKA, Zd.: Ke vzniku a rozvoji tiskařského průmyslu v Praze do počátku 20. století. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 373-380; MOŠKOŘ, M.: Polygrafický průmysl a živnosti v Praze v letech 1850-1873. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 389-406; NOVÝ, L. (a kol.): Dějiny techniky v Československu do konce 18. století. Praha 1974; RUPPEL, A.: Die Technik Gutenbergs und ihre Vorstufen. Berlin 1940; SCHMIDT-KÜNSEMÜLLER, Fr. A.: Die Erfindung des Buchdrucks als technisches Phänomen. Mainz 1951; SMRČEK, O.: Výrobci zařízení pro tiskárny v Českých zemích v době průmyslové revoluce. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 381-388; TOMASZEWSKI, A.: Inventarium poligrafii. Vol. 1-2. Wrocław 1989; VRÁNKOVÁ, J.: Technická revoluce v malé tiskárně. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 75-78; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; WOLF, H.-J.: Schwarze Kunst. Eine illustrierte Geschichte der Druckverfahren. Frankfurt/M. 1981 (repr. Dornstadt 1988); ZAHÁLKA, Fr.: Přehled knihtisku. Praha 1952.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.