Bratrská tiskárna

Z Encyklopedie knihy

Bratrská tiskárnaIvančice, Kralice, Lešno instituce šířící z domácích působišť (1562-1578 Ivančice, 1579-1619 Kralice) i v exilu (1629-1656 Lešno) reformačně náboženské, politické a kulturní ideje jednoty bratrské. Kontinuitu dílny, kterou kolektivně řídila rada seniorů, dokládá bez ohledu na vynucené přesuny nejen filiace tiskového písma a knižního dekoru, ale také vazba na místní sbory a vyučovací náplň bratrského školství. Moravská produkce Tiskárny bývá řazena k vrcholům národního knihtisku. Přitom se přehlíží, že výška tohoto piedestalu je dána nerovnoměrným poznáním české a moravské knižní kultury, z níž právě ivančicko-kralickým tiskům se již od dob první republiky dostávalo nebývale soustředěné pozornosti badatelů i bohaté popularizace. Tím méně je však známo, že během polské etapy (asi od roku 1638) původní kontury Tiskárny postupně slábly a ediční program, doposud takřka beze zbytku spjatý s potřebami jednoty bratrské, se pod tlakem konkurence otevřel i jiným čtenářským skupinám a zájmům.

Bratrská maureska (Kralice? 1594). Bible česká zv. Kralická neboli Šestidílná (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1579–1594). Díl šestý čili Nový zákon (1594), detail fol. Nnn4b. Maureska ve tvaru viněty ukrývá u středu drobné bílé číslice letopočtu vydání 1594. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA V 20.

Vzniku Tiskárny v roce 1562 předcházely kontakty starších jednoty s ideově spřízněnými domácími tiskaři (Kašpar Aorg, Jan Günther, Mikuláš Klaudyán, Pavel Olivetský z Olivetu, Alexandr Oujezdecký, Pavel Severin v Tiskárně severinsko-kosořské, Oldřich Velenský z Mnichova) i s tiskaři německy mluvících zemí (Christoph Froschauer st., Hieronymus Höltzel, Johann vom Berg, Hans Lufft, Ulrich Neuber, Georg Rhau). Ve 20. a 30. letech mimo to jednota uplatňovala výrazný vliv na mladoboleslavskou dílnu Jiříka Štyrsy a Jindřicha Šturma. Po roce 1547 se těžiště nekatolického knihtisku přesunulo z Čech na Moravu, avšak Aorg ani Günther náročným cílům jednoty bratrské z různých důvodů nevyhovovali. Zakázka velkého, takzvaného Šamotulského kancionálu Piesně chval božských (Szamotuły 1560-1561) směřovala proto do Polska.

Poněvadž dohled nad prací externích knihtiskařů byl spojen se značnými problémy, v případě šamotulské oficíny znásobenými ještě vzdáleností, jednota bratrská u Oujezdeckého odkoupila část zařízení a vzápětí z popudu Jana Blahoslava zřídila 1562 v jeho biskupském sídle Ivančicích vlastní dílnu. Blahoslav jakožto vůdčí osobnost na ni až do konce života dohlížel jako autor, editor a výtvarný redaktor. Od roku 1571 bylo správcovství svěřeno Ondřeji Štefanovi. Funkce prvních tiskařů připadla postupně čerstvě vyučenému Václavu Solínovi a jeho obdivovateli Zachariáši Solínovi. Ačkoli jednota byla pod ochranou majitelů panství Jana a Viléma z Lipé, Tiskárna kvůli utajení před státní i katolickou mocí své publikace úplnými impresy neopatřovala a taktéž užívala papír bez filigránu (Jan Chaloupka 1980). V druhé polovině 70. let však již ivančické konspiraci hrozilo prozrazení. Velkým nebezpečím se stal mandát Rudolfa II. z roku 1577 proti nekatolíkům na Moravě. Z rozhodnutí rady starších byla proto Tiskárna (spolu s knihovnou čítající více než tisíc svazků) převezena do nedalekých Kralic, kde se souhlasem majitele panství Jana st. z Žerotína a později jeho synů Jana Diviše a Karla st. pokračovala 1579-1619. Zachariáše Solína v Kralicích postupně střídali tiskaři Samuel Silvestr a Václav Elam. Není pochyb o tom, že sílící politický, kulturní i náboženský vliv jednoty učinil z kralické Tiskárny nikoli sice veřejnou, avšak oficiálními místy alespoň tolerovanou instituci.

Blahoslavův překlad Nového zákona (Ivančice? 1564). Nový zákon (Ivančice?, Tiskárna bratrská? 1564). Fol. 256b–257a s textem epištol sv. Pavla k Tesalonickým. Antikvariát Meissner (Praha).

Na přelomu 1620 a 1621 byly Kralice přepadeny císařským vojskem a vyplněny. Tiskárna našla 1622 úkryt na zámku v Náměšti/O., odkud byla v létě 1629 převezena přes Přerov do polského Lešna (knihovna skončila ve Vratislavi a Břehu). V lešenském exilu na panství Leszczyńských se na rozdíl od předchozí moravské etapy nemusela již skrývat a pod správou Jana Amose Komenského byla přičleněna k bratrskému gymnáziu. Po celou dobu trpěla nedostatkem písmového materiálu a jak se zdá, po roce 1638 ji scházel také provozní kapitál. Z určitých indicií lze proto předpokládat, že bratrský tiskař Daniel Vetter, nástupce Matěje Teodora Krokočínského, získal v této době dílnu do nájmu. Během švédsko-polské války bylo roku 1656 Lešno vypáleno a s ním shořela i Tiskárna. Jen několik badatelů vyslovilo hypotézu, že část typografického materiálu, která požáru nepodlehla, přešla do polského Břehu a odtud ke Komenskému do Amsterodamu.

Zatímco některé tisky z Ivančic nesou alespoň latinské krycí označení „Zahradní ostrov“ (Ex Horto, In Insula Hortensi, In Horto nostro), kralická produkce je impresorsky zcela anonymní. S oběma moravskými etapami Tiskárny je spjato více než 50 v dekoru umně skrytých monogramů a několik osobních emblémů. Jen menší část z nich se již dříve podařilo připsat konkrétním osobám. Jsou to bratrští typografové („SS“ nebo „SSH“ Samuel Silvestr, „VS“ Václav Solín, „WE“ Václav Elam, „ZS“ nebo „ZSS“ Zachariáš Solín), jejich pomocníci („SH“ Simon Halicz) a kreslíři či řezáči knižních ozdob („AS“ Ondřej Štefan či „MSD“ Matěj Sabin). Některé značky patří bratrským kněžím, kteří byli k dispozici jako filologové a překladatelé („BNB“ Bartoloměj Němčanský, „C“ nebo „MC“ Matěj Cyrus, „GE“ nebo „IE“ Jiří Erastus, „IL“ nebo „ILS“ Jan Lanecius, „IN“ Jan Němčanský, „IN“ nebo „INV“ Jakub Narcis, „MK“ Matouš Konečný, „ZA“ nebo „ZAK“ Zachariáš Ariston). K iniciálám některých osobností býval přiřazen ještě drobný osobní emblém (Matěj Cyrus: kotva s křížkem a korunou, Jiří Erastus: včelka, Jan Lanecius: strom života, Jakub Narcis: mísa s hlavou Jana Křtitele, Zachariáš Solín: karafiát). Třicet čtyři zbylých individuálních a skupinových monogramů není prozatím identifikováno (AO, B, BCILN, C, CEILM, CILN, G, GO, GV, H, HLP, HS, IA, IB, IBG, ICS, ID, IH, IM, IPS, IS, KM, LNP, LPS, MB, MH, MM, MT, NLP, SA, ST, SW, TM, W).

Zrcadlo kralických Biblí (Kralice? 1594 a 1596). Vlevo Bible česká zv. Kralická neboli Šestidílná (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1579–1594). Díl šestý (1594), fol. 357a s epištolou sv. Pavla k Filipským. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. JQ IV 36. Vpravo Bible česká zv. Kralická neboli Jednodílná, 1. vyd. (Kralice?, Tiskárna bratrská? 1596). Pag. 1096 s dvousloupcovou epištolou sv. Pavla k Timoteovi a iniciálou Václava Elama. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BA V 2.

V době moravského působení Tiskárna pracovala jen pro vnitřní potřebu svých sborů, nikoli pro veřejný trh. Jediným textem, který tu jednota vydala k užitku širšího publika, bylo Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavů Království českého … pod obojí přijímajících (Kralice? 1608) hájící Českou konfesi 1575. Předmětem externích reedicí u Daniela Adama z Veleslavína, Jana Bohutského z Hranic a Jana Schumanna se staly pouze dva tituly bratrské Tiskárny, totiž Kapitova Postila 1586 a Strejcova redakce Žalmů 1587. Tiskárna nebyla vytížena rovnoměrně. V některých letech realizovala pouze jeden titul (1569, 1595, 1608), z jiných časových úseků dnes doklady o fungování nemáme vůbec (1589-1592). Průměrně dokázala tisknout 4 a v Polsku až 10 titulů ročně. Z ivančické periody je tak doloženo 17 titulů, z kralické 70 a z Lešna na 160. Nakladatelské povinnosti plnili protektoři jednoty bratrské, mimo jiné páni z Lipé (Ivančice), Žerotínové (Kralice) a Leszczyńští (Lešno). Ačkoli mnohá vydání nesou stejný název, jednotlivé edice se liší textově i typograficky. Vedle takzvaných velkých vydání Bible a bratrských kancionálů bývaly pořizovány také jednodušší, cenově i textově přístupnější edice určené širšímu bratrskému publiku. Pro šlechtické mecenáše vznikaly naopak exempláře bibliofilního charakteru, např. Kralická jednodílka 1596 na extrémně tenkém biblovém papíru nebo Písně 1615 na pergamenu s následným bohatým kolorováním. O nákladech bratrských tisků existuje jen minimum zpráv, např. první díl Kralické šestidílky 1579 byl vytištěn v 2.000 exemplářích.

Vnitřní titul bratrského kancionálu (Kralice? 1615). Písně duchovní evangelistské z Písem svatých (Kralice? Tiskárna bratrská? 1615). Pag. 549 jako vnitřní titul Žalmů v architektonické borduře signované IB po bocích spodního biblického citátu. Antikvariát Meissner (Praha).

Dílna disponovala pravděpodobně vždy jen jediným lisem. Ze světově unikátních archeologických nálezů v Kralicích mezi léty 1956-1958 lze soudit, že písmo bylo odléváno přímo v Tiskárně. Charakteristické a tolik obdivované řešení zrcadla sazby biblických tisků není původní. Zrcadlo členěné na středový hlavní text a boční komentáře přichází již v 60. letech 15. století u právnických tisků Petera Schöffera st., o dvacetiletí později u glosovaných biblických edicí Johanna Amerbacha a v 50. letech 16. století ho s ohledem na textově-kritický způsob vydání zdokonalily ženevské bible Roberta Estiennna nejst. Poněvadž pro jednotu bratrskou byla narativní ilustrace prvkem, který vnímatele odváděl od textového sdělení, výtvarná funkce připadla knižnímu dekoru jakožto vysoce promyšlené a komplementární součásti knižní struktury. Jakkoli přítomná biblická témata reflektovala věrouku jednoty, způsob zavilinové ornamentiky a kompozice titulních stran, iniciál a vlysů také není původní. Kvůli pietní konzervaci veskrze národního charakteru Tiskárny nebývá však ke škodě věci připomínáno, že tvůrci dekoru Martin Dadán a Matěj Sabin se jako jedni z prvních domácích umělců poučili na raném německém manýrismu Virgila Solise st. a Václav Elam na výtvarném názoru stylově pokročilejšího Josta Ammana. Za nejkvalitněji upravenou knihu ivančické etapy lze považovat Písně 1562-1564. Z kralického období vyniká zejména jednodílná Bible 1596. Mezi německojazyčnými tituly zaujímá prvenství Weißeho Kirchengeseng z Ivančic 1566.

Ediční činnost Tiskárny charakterizují dva hlavní žánry přítomné ve všech etapách působení, totiž bible a kancionály. Vedle nich se vyskytla potřeba vydávat apologie, konfese, modlitební knihy, perikopy, postily či literaturu liturgickou, pastorační a vzdělavatelskou. Z biblických textů přichází nejprve Nový zákon v Blahoslavově překladu z řečtiny (Ivančice 1564 a 1568, v nové redakci publikován též v Kralicích 1593-1594, 1596 a 1601). Pak se objevuje šestidílná Bible česká neboli Kralická (Kralice první díl 1579, druhý díl 1580, třetí díl 1582, čtvrtý díl 1587, pátý díl 1588, šestý díl 1593-1594). Na jejím překladu se podíleli filologové Mikuláš Albert z Kaménka, Izaiáš Cibulka, Jan Efraim, Jan Eneáš, Łukasz Halicz, Pavel Jesen, Jan Kapito, Ondřej Štefan a Jiřík Strejc Zábřežský. Následoval Žaltář Davida svatého (Kralice 1579 a 1581), Jiřík Strejc Zábřežský Žalmové neb Zpěvové svatého Davida (Kralice 1587 a 1598), jednodílná Bible česká zvaná Kralická (Kralice 1596 a 1613), Biblí české díl šestý totiž Nový zákon (Kralice 1601) a Rejstřík Písem svatých (Ivančice 1563 nedochováno, Kralice 1597). Pro potřeby vlastního ritu byly tištěny liturgické příručky typu Služba křtu svatého (Kralice 1580).

Vedle biblických textů byla páteří edičního programu i díla hymnologická: Písně duchovní evangelistské (Ivančice 1562-1564, po 1564?/1569?, 1572, 1576 a 1577?, Kralice 1579?, 1581, 1583, 1587, 1594, 1598, 1602, 1615 a 1618; některá vydání nesla název Písničky duchovní), Michael Weiße Kirchengeseng, darinnen die Hauptartickel des christlichen Glaubens kurtz gefasset und außgeleget sind (Ivančice 1566, Nürnberg 1580 a pak ještě Kralice 1606) a Písně pohřební (Kralice 1586 a 1615). Třináct z těchto osmnácti vydání bylo notovaných a pět mělo příruční ráz bez not. Do této sféry patří také Rejstřík písní duchovních (Ivančice před 1579? a Kralice před 1599?) a apologie Obrana mírná a slušná kancionálu bratrského, kterýž D. Václav Šturm neprávě zhaněl (Kralice? 1588). Stejně jako kancionál spojovaly modlitebnu s domovem perikopy nazývané Řeči boží (Kralice 1592? nedochováno, 1597, 1604 a 1616) a Rejstřík … řečí Božích (Ivančice 1563 nedochováno, Kralice 1615). Jednota bratrská přispěla k rozvoji předbělohorské postilografie dvěma původními díly, a to Ondřej Štefan Výklad řečí Božích (Ivančice 1575) a Jan Kapito Postila, to jest Kázání, kteráž na řeči boží … činěna bývají (Kralice 1586). Důležitou roli v pastorační činnosti plnily modlitební knihy, např. Modlitby, kteréž v suché dny v shromáždění svatých říkány bývají (Kralice 1609). Mezi školní učebnice a zároveň i domácí příručky patřil Katechismus (Kralice po 1594?, 1604, před 1609 a 1615). Prvouka nazvaná Začátkové učení dítek křesťanských (Kralice 1613) vyšla též jako Summa der christlichen Lehre … verdeutscht (Kralice 1619).

Weißeho bratrský kancionál (Ivančice 1566). Weiße, Michael: Kirchengeseng, darinnen die Hauptartickel des christlichen Glaubens kurtz gefasset und außgeleget sind (Ivančice, Tiskárna bratrská 1566). Fol. 1a s průpletovou iniciálou N v notovaném textu uzavřeném dřevořezovým zavilinovým (volutovým) rámem. Kolorováno ručně. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FP II 11.

Učení jednoty bratrské bylo od počátku vtělováno do tiskem šířených konfesí a jejich obhajob. Ve vlastní Tiskárně byl realizován mimo jiné Počet z víry (Ivančice 1564, 1574 ve čtyřech odlišných verzích, Kralice 1607 jako Confessio aneb Počet z víry, 1608 jako Vyznání víry … všech tří stavů Království českého). Sem patří i spis Matouše Konečného Pravda vítězící, to jest Odpověď přímá na spis hánlivý proti jednotě bratrské i proti jiným církvím evangelistským (Kralice 1614). Jiné apologie a polemiky se v Ivančicích a Kralicích neobjevují. Významné místo náleželo nábožensky vzdělavatelným a mravněvýchovným publikacím a učebnicím pro kněžský dorost a mládež vůbec. Sem patří mimo jiné díla Jana Blahoslava, a to Musica, to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající (Ivančice1569), Evangelia anebo Čtení svatá, kteráž slovou pašije (Ivančice1571) a Naučení mládencům k službě … církvi se oddávajícím (Kralice 1585 a 1609).

V lešenském exilu se Tiskárna otevřela navenek. Vydávala hlavně latinské a ovšemže polské, české i německé publikace určené nejen exulantům a tajným nekatolíkům v Čechách a na Moravě, ale i širšímu polskému publiku. Tato pronikavá změna, patrná zvláště od roku 1638, byla zřejmě vyvolána ekonomickými těžkostmi a hlavně konkurencí, s níž dílna během činnosti na Moravě prakticky nepřišla do styku. Zatímco starší historikové považovali za počátek lešenské etapy publikaci Lewise Baylyho Praxis pietatis, to jest O cvičení se v pobožnosti pravé knížka milostná (Lešno? 1630?), dnes jsou jako nejstarší vydání, opět ovšem bez původní datace, uváděna Vidění a zjevení … od léta 1616. až do léta 1624 Krzystofa Kottera (Leszno? 1629?). Vyšlo zde takřka 40 titulů Jana Amose Komenského, např. Historia o umučení, smrti, pohřbu i vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista (Leszno 1631), Dvéře jazyků odevřené (Leszno? 1633), Informatorium. Der Mutter Schul (Leszno 1633), O sirobě, to jest O potracování milých přátel (Leszno 1634), Cesta pokoje, to jest Pravý, … prostředek, kterýmž církev boží … zachována býti můž (Leszno 1637), Linguarum methodus novissima (Leszno? 1648), Latinae linguae janua reserata (Leszno 1649), Boj s Bohem modlitbami (Leszno? 1655), Historia o protivenstvích církve české (Leszno? 1655) nebo Enoch, to jest O stálém lidí Bohu oddaných s Bohem chození (Leszno? 1656). Předpokládá se, že v Lešně vzniklo také první vydání Komenského díla Labyrint světa a lusthaus srdce (Leszno? 1631), i když část knihovědců výrobu připisuje perenské dílně Samuela Martinia z Dražova.

Počínaje rokem 1638 však intenzita vydávání Komenského děl poněkud slábne a hegemonní složkou edičního programu se stává latinská a polská příležitostná humanistická literatura, např. Samuel Twardowski Pałac Leszczyński od sławy nieśmiertelney (Leszno 1643), Jan Misalski Oratio in inauguratione gymnasii Opaliani (Leszno 1650). Vedle této humanistické tvorby z okruhu lešenského gymnázia vycházejí i díla s tendencí zábavnou, vzdělavatelskou a naukovou, např. cestopis Daniela Vettera Islandia albo Krótkie opisanie wyspy Islandii (Leszno 1638), Jan Karol Dachnowski Judicium astropoliticum ad annum Domini 1640 (Leszno 1639?), Vergilius Bucolica cum notulis brevissimis (Leszno 1642), Diego Uffan Archelia, to jest Nauka i informatia o strzelbie (Leszno 1643), Krzystof Opaliński Satyry albo Przestrogi do naprawy rządu i obyczaiow w Polsce należące (Leszno 1650), Pawel Francziszek Lubiecki Książka bardzo potrzebna każdemu człowiekowi do uchronienia się od morowego powietrza (Leszno 1653).

Lit.: BAUER, Zd.-KADLEC, O.: Tetragram v publikacích Jednoty bratrské. Časopis Národního muzea, ř. hist. 168, 1999, s. 44-52; BEČKOVÁ, M.: Tiskárna Jednoty bratrské v Lešně. Slavia occidentalis 24, 1964, s. 59-81; BOHATCOVÁ, M.: Ästhetische Konzeption der Drucke der Böhmischen Brüder in der Zeit Jan Blahoslavs. Gutenberg-Jahrbuch 1971, s. 189-199; BOHATCOVÁ, M.: Bible kralická, její vznik a význam. In: Kralice (ed. Vl. Fialová). Brno 1959, s. 49-61; BOHATCOVÁ, M.: Bratrská knihovna kralická. Slavia 39, 1970, s. 591-610; BOHATCOVÁ, M.: Bratrský spis Naučení mládencům. Časopis Matice moravské 70, 1951, s. 217-219; BOHATCOVÁ, M.: Ediční program ivančické a kralické tiskárny bratrské. Z kralické tvrze 10, 1978-1979, s. 9-22; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Die Kralitzer Bibel 1579-1594, die Bibel der böhmischen Reformation. Gutenberg-Jahrbuch 1992, s. 238-253; BOHATCOVÁ, M.: Počátky publikační činnosti Jednoty bratrské. Acta Comeniana et historica 21, 1962, s. 44-60; BOHATCOVÁ, M.: Symbol stromu poznání a stromu života v bratrských tiscích. Z kralické tvrze 12, 1985, s. 7-15; BOHATCOVÁ, M.: Die tschechischen gedruckten Bibeln des 15. bis 18. Jahrhunderts. In: Kralitzer Bibel/Kralická bible. Kommentare (hrsg. von H. Rothe und Fr. Scholz). Paderborn-München-Wien-Zürich 1989-1995, s. 1-182; BOHATCOVÁ, M.: Výzdoba titulních stran ivančických a kralických tisků. Z kralické tvrze 13, 1986, s. 15-22; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Blahoslavův Nový zákon z r. 1564. Časopis Českého muzea 116, 1947, s. 84-89; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Bratrské tisky ivančické a kralické. Sborník Národního muzea v Praze A 1. Praha 1951; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Cedule řezané na příjem knih z kralické tiskárny. Časopis Matice moravské 68, 1948, s. 78-93; FIALOVÁ, Vl.: Bratrské tisky, jejich impresoři a nález liter v Kralicích. In: Knihtisk a Univerzita Karlova (red. L. Vebr). Praha 1972, s. 99-145; FIALOVÁ, Vl.: Bronzenadeln aus einer Buchdruckerei des XVI. Jahrhunderts. Gutenberg-Jahrbuch 1961, s. 136-141; FIALOVÁ, Vl.: Bronzové špendlíky z tiskárny 16. století v Kralicích nad Oslavou. Typografia 64, 1961, s. 3-7; FIALOVÁ, Vl.: Historicko-archeologický výzkum tvrze a kostela v Kralicích nad Oslavou. Časopis Moravského muzea 42 (vědy společenské), 1957, s. 67-84 a 43, 1958, s. 67-80; FIALOVÁ, Vl.: Jan Blahoslav-zakladatel nejslavnější tiskárny Českých bratří. Z kralické tvrze 5, 1971, s. 29-35; FIALOVÁ, Vl.: Kraličtí impresoři. Z kralické tvrze 2, 1968, s. 6-10; FIALOVÁ, Vl.: Ein Letternfund aus dem 16. Jahrhundert in Kralice nad Oslavou. Gutenberg-Jahrbuch 1959, s. 85-91; FIALOVÁ, Vl.: Persönlichkeiten und Schicksale der berühmtesten Druckerei der Böhmischen Brüder. Gutenberg-Jahrbuch 1967, s. 138-143; FIALOVÁ, Vl.: Přenesení bratrské tiskárny z Kralic do Lešna. Acta Comeniana et historica 21, 1962, s. 174-178; FIALOVÁ, Vl.: Učebnice z tajné tiskárny na kralické tvrzi. Z kralické tvrze 1, 1967, s. 15-19; FIALOVÁ, Vl.: Zachariáš Solín, tiskař Kralické bible. Brno 1968; HEJNIC, J.: Daniel Adam z Veleslavína a jednota bratrská. Z kralické tvrze 14, 1987, s. 10-14; CHALOUPKA, J.: Bronzová kování, spony a některé jiné nálezy z historicko-archeologického výzkumu kralické tvrze. Časopis Moravského muzea 72 (vědy společenské), 1987, s. 147-154; CHALOUPKA, J.: Drobné nástroje z kralické tiskárny. Časopis Moravského muzea 62 (vědy společenské), 1977, s. 39-44; CHALOUPKA, J.: Historický význam kralické tiskárny. Brno 1990 (3. vyd.); CHALOUPKA, J.: K funkci bronzových špendlíků z kralické tiskárny. Z kralické tvrze 9, 1977, s. 13-18; CHALOUPKA, J.: K historii kralické tiskárny. Příspěvek k 400. výročí přestěhování tajné tiskárny z Ivančic do Kralic nad Oslavou. Vlastivědný věstník moravský 30, 1978, s. 188-198 (též jako separát); CHALOUPKA, J.: Knihtisk na Moravě v 16. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 29-34; CHALOUPKA, J.: Kralická tiskárna v literatuře. Z kralické tvrze 12, 1985, s. 47-50; CHALOUPKA, J.: Některé prvky grafické úpravy kralických tisků. Časopis Moravského muzea 65 (vědy společenské), 1980, s. 67-80; CHALOUPKA, J.: Ochránci, překladatelé a tiskaři kralické tiskárny (1562-1656). Časopis Moravského muzea 66 (vědy společenské), 1981, s. 93-108; CHALOUPKA, J.: Ozdobná kování a spony na vazbách kralických tisků v Památníku kralické tiskárny. Z kralické tvrze 14, 1987, s. 42-49; CHALOUPKA, J.: Výběrová bibliografie k historii kralické tiskárny. Z kralické tvrze 10, 1978-1979, s. 49-59; CHALOUPKA, J.: Z kralické tvrze do Lešna. Brno-Poznań. Kniha přátelství jihomoravského kraje a poznańského vojvodství. Brno 1974, s. 62-64; KAWECKA-GRYCZOWA, A.: Leszno ośrodek wydawniczy Jednoty. In: Kawecka-Gryczowa, A.: Z dziejów polskiej książki v okresie renesansu. Studia i materialy. Wrocław etc. 1975, s. 311-417; KOPECKÝ, M.: První kralický tisk a Manuálník J. A. Komenského. Z kralické tvrze 10, 1978-1979, s. 23-24; MITÁČEK, J. (a kol.): Dílo tiskařů Jednoty bratrské. Brno 2002; MOLNÁR, A.: Kralická Šestidílka v souvislostech českého biblismu. Z Kralické tvrze 11, 1984, s. 38-44; NEŠVERA, R. K.: Kralický nález typografického materiálu z hlediska technicko-historického. In: Kralice (red. Vl. Fialová). Brno 1959, s. 81-93; NOVÁČEK, J.: Pokus o nárys dějin bratrského knihtisku. In: Československá církev a Jednota bratrská (ed. M. Kaňák). Praha 1967, s. 82-118; SEZIMA, J.: K problému bronzových špendlíků z archeologického nálezu v Kralicích. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 159-174; VÁVRA, I.: Emblémy, monogramy, značky a znaky v tiscích ivančických a kralických. Listy filologické 83, 1960, s. 152-161, 286-292 a 84, 1961, s. 131-139; VÁVRA, I.: Knižní vazby bratrské dílny ivančicko-kralické (1562-1620). Historická knižní vazba 1966-1970. Liberec 1970, s. 86-160; VÁVRA, I.: Kralická tiskárna, tiskaři a jejich dílo. In: Kralice (red. Vl. Fialová). Brno 1959, s. 63-80; VOLF, J.: Příspěvky k osudu knihovny Jednoty Bratrské v Kralicích. Bibliofil 5, 1927, s. 161-164 a 192-195; VONKA, R. J.: Bratrský tisk. Ročenka československých knihtiskařů 10, 1927, s. 17-62; VONKA, R. J.: Tiskařské dílo jednoty bratrské. Ročenka československých knihtiskařů 19, 1936, s. 23-74.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 299; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 477; CHYBA 280 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 404-406 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; KAWECKA-GRYCZOWA (et al.) 3/1. 156-162.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.