Dřevořez

Z Encyklopedie knihy

Svatý Kryštof nesoucí Ježíška (kolorovaný dřevořez, jižní Německo? ca 1430–1440). Jeden z nejstarších u nás zachovaných jednolistů nalepen na předním přídeští sborníku českých rukopisů Národní knihovna ČR (Praha), sign. XVII F 10.

Dřevořez (angl. woodcut, fr. gravure sur bois, něm. Holzschnitt) pro starší dějiny knihy nesmírně důležitá grafická technika tisku z výšky, při níž se kresba reprodukuje pomocí dřevěného štočku čili špalíku. Ten je vyříznut výhradně podélně po kmeni, takže letokruhy v řezu patrné nejsou (na rozdíl od mladšího dřevorytu, kde špalík je z kmene odřezán napříč). Postavení letokruhů ve dřevě přitom žádalo pracovat s hmotnější linií a využívat kontrastu s bílou plochou. K jemnější řezbě se užívalo tvrdší, většinou hruškové (třešňové, ořechové či jabloňové) dřevo. Naopak pro reprodukci lapidární předlohy byla vhodnější měkká lípa, nebo topol. Velké plotny vznikaly z praktických důvodů v několika menších segmentech, které se do kompaktní tiskové formy sklížily až po vyřezání. Předlohovou kresbu bylo možno na hlazené dřevo přenést olůvkem nebo inkoustem prostřednictvím pauzovacího papíru či zrcadla. Místa, která měla zůstat bílá, musel dřevořezáč pomocí různě tvarovaných nožů a dlát snížit, aby na nich neulpěla tiskařská barva.

Ukřižování (kolorovaný dřevořez, Čechy? Slezsko? ca 1410–1420). Pravděpodobně nejstarší zachovaný jednolist domácí provenience. Ukřižování s asistenčními postavami Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou nalepeno na předním přídeští českokrumlovského misálu Ms. 117 (deponát Národní knihovna ČR (Praha)).

Tisknoucí elementy tak tvořila jen zrcadlově obrácená kopie vlastní kresby, jejíž horní plocha byla pomocí tamponu opatřena barvou. Ta se na navlhčený papír přenášela ručním obtiskem, nebo otiskem v knihtiskařském lisu. V nejstarší vývojové etapě dřevořezu, ležící mezi koncem 6. století a první čtvrtinou 15. století, byla nabarvená forma obtištěna na ležící papír. Ve druhé a třetí čtvrtině 15. století se technologie změnila. Na ležící formu byl přikládán navlhčený papír, který barvu přejímal tlakem ručního hladítka. Tento způsob již dovolil preciznější liniové opracování formy, na kvalitě získala také barevnost obtisku, avšak rubová strana papíru, na níž působilo hladítko, nesla stopy tření, a zůstávala proto prázdná (anopistografický tisk). Od poloviny 15. století se ujala optimální technologie otisku ležící tiskové formy, na níž působilo plošné tlakové těleso ručního lisu. Pracovní postup byl mnohem šetrnější, a dovolil proto papír potiskovat oboustranně (opistografický tisk). Z jednoho štočku lze před naprostým vyčerpáním pořídit až 15.000 otisků.

Dřevořez znali řemeslníci v Číně již na konci 6. století. Jako rychlá technologie potisku látek zdomácněl v Evropě během poslední třetiny 14. století (nejstarší zachovanou dřevořezovou tiskovou formou z let 1370-1380 je francouzský šedesáticentimetrový špalík „Le Bois Protat“ se třemi stojícími válečníky, určený k dekoraci látek). Zavedením a rozšířením výroby papíru se obrazový dřevořez stal nejdostupnější technikou pro pořizování anopistografických deskotisků. Výroba deskotisků se vydělila ze spotřebního sortimentu řezáčského řemesla (dřevěné formy pro pekaře, cukráře a sýraře) a její sériovost postavila dřevořez na komerční základ. Již archaický dřevořez Dálného východu a po něm i artefakty evropské nereprodukovaly pouze samotnou kresbu, ale i obraz doplněný vřezaným průvodním textem. Tyto nejstarší dřevořezy měly většinou kultovní a magickou povahu a fungovaly jako žádané ozdoby příbytků. Vedle kusové devoční grafiky byly vytvářeny také nábožensky vzdělavatelské cykly deskotisků, jejichž listy se nepotištěnými stranami slepovaly k sobě a vázaly do blokových knih. Lze předpokládat, že část dřevořezové produkce měla nejpozději koncem 14. století také profánní charakter, zejména na hracích kartách.

Jeden z nejstarších knižních dřevořezů (Bamberg? ca 1463). Jan ze Žatce: Ackermann von Böhmen (Bamberg?, Albrecht Pfister ca 1463). Dřevořezová ilustrace u 9. kapitoly (nahoře Oráč proklíná trůnící Smrt za skon své milované ženy, dole řeholníci vyhlížejí svatební průvod). Repro: Schramm 1922.

S rozšířením knihtisku nastala nová éra liniového dřevořezu. Ilustrace včetně diagramů a nejnutnější knižní dekor (zejména iniciály) zvýšily výpovědní a uměleckou hodnotu tištěných knih a přirozeně i prodejnost. Během 60. let 15. století sazeči zvládali pouze zalamování a upevňování sazby okolo spácií (z lat. spatium = mezera), takže kolegové tiskaři museli tyto mezery vyplnit otiskem dílčího štočku až po otisku sazby. Mimo to se uplatnil i opačný postup, kdy na vyznačená místa archů byly reprodukovány nejprve štočky a sazba přišla na řadu ve fázi následné. Oba fenomény, totiž textová sazba a dřevěný štoček, byly schopny spojení do jediné, tiskem z výšky jednofázově rozmnožované formy jen za následujících podmínek: síla štočku odpovídala písmové výšce, plocha štočku nepřesáhla zrcadlo sazby a sazeč k utěsnění formy užil písmové výplňky. To se stalo samozřejmostí teprve počátkem 70. let 15. století.

Dvoustrana Manuziova tisku Colonnovy Hypnerotomachie (Venezia 1499). Colonna, Francesco: Hypnerotomachia Poliphili (Venezia, Aldo Manuzio st. 1499). Fol. a6b–a7a. Dvoustrana s jedinečně vyváženým typografickým obrazcem a harmonií písma, iniciály a dřevořezových ilustrací. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 C 25.
Nejstarší dřevořezem ilustrovanou knihu vytiskl Albrecht Pfister v Německu. Je to soubor bajek Ulricha Bonera Der Edelstein (Bamberg 1461), opatřený na svou dobu neuvěřitelně rozsáhlým cyklem 203 obrysových dřevořezů. V Itálii první ilustrovaná kniha, totiž Johannes de Turrecremata Meditationes seu Contemplationes devotissimae (Roma 1467), vyšla z dílny Ulricha Hana. Ve Švýcarsku na první publikaci ilustrované 6 dřevořezy, a to Nicolaus de Tudeschis (Panormitanus) Lectura super V libris Decretalium (Basel 1477), spolupracovali Berthold Ruppel, Michael Wenssler a Bernhard Richel. Ve Francii vytiskl Martin Huss překlad časem prověřeného Specula humanae salvationis čili Le mirouer de la redemptionis (Lyon 1478). Španělsko za první ilustrovanou knihu Wernera Rolewincka Fasciculus temporum (Sevilla 1480) vděčí tiskařům Alfonsovi del Puerto a Bartolomé Segurovi, v Anglii užil dřevořezy poprvé William Caxton do anonymní encyklopedie Mirror of the world (Westminster ca 1481). V Rakousku takzvaný Tiskař Vokabuláře připravil dvojí vydání krátké Legende und Leben des heiligen Rochus (Wien 1482), jejíž titulní stranu zdobí dřevořez sv. Rocha uzdravujícího tři nemocné. Na území Švédska se o první ilustrovanou knihu, totiž oblíbený Dialogus creaturarum moralisatus (Stockholm 1483), zasadil tiskař Johann Snell. V Čechách dřevořezové ilustrace poprvé užil Tiskař Pražské bible do dnes fragmentárně zachovaného českého překladu Ezopových Bajek (Praha? 1488?). Na Moravě je nejstarší knihou s dřevořezovými obrazy Chronica Hungarorum Johanna Thurócze (Brno 1488), tištěná Konradem Stahelem. V Portugalsku tiskař Eliezer Toledano použil pro borduru nejstaršího datovaného tisku Hiddushe ha-Torah (Lisboa 1489), jehož autorem je Moses ben Nahman, takzvaný dřevořez bílé linie, v Nizozemí přichází středověký epos Oliviera de La Marche Le chevalier délibéré (Gouda 1489?), hypoteticky vydaný Tiskárnou bratrů společného života. Polsko za první dřevořezem ilustrovaný tisk považuje Feielův Osmoglasnik neboli Octoechos-Oktoich (Kraków 1491), do něhož byl užit obraz Ukřižování.Nejstarší evropské knihtiskařské pokusy o barevný dřevořez (angl. colour wood engraving, fr. bois en couleurs, něm. Farbenholzschnitt) pocházejí také z 15. století. Stejně jako v Japonsku, které technologii barevného akvarelového tisku znalo již od 8. století, byl zprvu základem jediný štoček. Ten se při navalování tiskařské černě vykryl a potom pomocí štětce natřel odlišnou barvou, či dokonce několika barvami najednou. Tuto technologii poprvé vyzkoušel Peter Schöffer st. v tisku Psalterium cum canticis (Mainz 1457). Některé modré a červené iniciály jsou takto tištěny zároveň s textem, některé byly dotištěny pomocí barvených razítek. Erhard Ratdolt vytiskl Obsequiale Augustense (Augsburg 1487), v němž je na rubu prvního listu čtyřbarevný portrét biskupa Friedricha Hohenzollernského. Vznikl postupným soutiskem černého liniového dřevořezu a štočků tónovaných žlutě, červeně a olivově zeleně. V historii knihy se však častěji setkáme pouze s červeno-černým dřevořezem. Po zakrytí černých partií tiskové formy byl nejprve proveden otisk červené barvy a pak s opačným vykrytím otisk černé, která překryla eventuální nepřesnosti. Schopnost tiskaře otisknout tentýž štoček nadvakrát se projevila vždy v kvalitě a přesnosti soutisku barev. Metoda barevné ilustrace soutiskem tří až čtyř štočků, z nichž každý sloužil jiné barvě, byla zdokonalena Jakobem Christofem Le Blonem až na počátku 18. století. Poněvadž všechny technologie barevného tisku zvyšovaly časovou a řemeslnou náročnost výroby, a tím nepříznivě ovlivňovaly i cenu knihy, při reprodukci ilustračního a dekoračního dřevořezu převládla černá, korespondující s barvou textu. Jednoduché obrysové linie řezby umožňovaly však dodatečné kolorování. Ruční zásahy byly ostatně vlastní již nejstarším projevům čínského, japonského a korejského dřevořezu (řemeslníci zde užívali přírodní červený karmín a sytě modré indigo). S rostoucí virtuozitou evropských řezáčů, kteří zhruba od 90. let 15. století modelovali kresbu jednostrannou (nekříženou) šrafurou, ztrácelo kolorování postupně smysl.

Jako alternativa klasického dřevořezu s černou kresbou na bílém pozadí působil dřevořez bílé linie (z něm. Weißlinienschnitt, Weißschnitt). Oproti běžnějšímu postupu řezby se z tiskové plochy štočku odebraly pouze kontury kresby, které po nanesení barvy zůstaly intaktní. Otisk proto přinesl jen bílé linie na černém pozadí. Tento postup byl poprvé praktikován v Itálii během 70. let 15. století (benátský tiskař Erhard Ratdolt si opatřil několik sad iniciál zvaných „litterae florentes“ čili skvící se písmena). Z Itálie se dřevořez bílé linie dostal na konci 15. století do Německa a Švýcarska. K výtvarné dokonalosti ho po roce 1500 pozvedli Urs Graf a Daniel Hopfer st. V Čechách se s jistým zpožděním uplatnil péčí tiskařů Mikuláše Konáče z Hodiškova, Franciska Heorhije Skoryny, Jiříka Štyrsy, Oldřicha Velenského z Mnichova a Tiskárny severinsko-kosořské. Ačkoli výhoda této řemeslné varianty spočívala v jednoduchosti, dřevořez bílé linie nedokázal počátkem 16. století zvítězit nad staletími konzervovanou představou černé kresby na bílém pozadí a obecného uplatnění v knižní ilustraci či dekoru nedošel (pozdější výskyty, jako například u pražských Schumannů na přelomu 16. a 17. století, jsou většinou jen rezidua starších zásob štočků).

Obtížnější technologie, přibližující dřevořez malbě, se nazývá dřevořez šerosvitový (angl. chiaroscuro, fr. camaïeu nebo gravure en clair-obscur, něm. Helldunkelschnitt, Tondruck nebo Tonplatte). Na rozdíl od klasické černo-bíle řešené plochy přinášel typický šerosvitový efekt, pohybující se od bílé barvy přes širokou škálu šedých půltónů až k černé. Efekt vznikal soutiskem několika tiskových forem, na nichž byly půltóny provedeny odstupňovaným šrafováním. Každá z forem nesla adekvátní část kresby a každé pak náležel určitý tónový odstín černé, případně i bílé barvy, akcentující světelné partie. Soutisk se většinou prováděl na tónovaný papír. Působil velmi plasticky a připomínal techniku sépiové kresby. Tato odnož vícebarevného dřevořezu byla objevena počátkem 16. století takřka současně v Nizozemí a v Itálii. Dřevořezáč Jost de Negker z Antverp a augsburský malíř Hans Burgkmair st. vytvořili roku 1508 první datovanou práci, jezdeckou podobiznu císaře Maxmiliána I. (provedena na modře tónovaném papíru soutiskem dvou desek, jedné s černou liniovou kresbou a druhé s bílým podkladem). K prvenství se hlásil také italský dřevořezáč Ugo da Carpi (ca 1450-1525), jemuž na tuto technologii udělil benátský senát roku 1516 privilegium. Šerosvitový dřevořez v Německu úspěšně realizovali Lucas Cranach st. a Hans Baldung Grien. Pro svou pracnost se však uplatnil ve volné grafice a k sériové knižní ilustraci využíván až na výjimky nebyl. Jednou z nich jsou Icones imperatorum Romanorum Huberta Goltzia (Antwerpen 1557), pořízené nesnadnou kombinací tisku z výšky a tisku z hloubky. Zatímco černé portrétní linie tu vznikly otiskem Goltziových rytin v mědi, zářící perlovce s nápisy a barevné plochy se pořídily dodatečným soutiskem dvou dřevěných štočků (tónovaných nažloutle a hnědozeleně), které řezal belgický malíř a dřevořezáč Josse Gietleughen (zemř. 1585?). Goltziův postup imitoval ještě v 17. století Frederik Bloemaert (nar. po 1610).

Obliba dřevořezu jako ilustrační techniky kulminovala v knize 15. a 16. století, kdy kreslíři i řezáči ke svým výtvorům připojovali monogramy, a tak počali poznenáhlu vystupovat z anonymity. Mezi první neanonymní ilustrátory evropské úrovně lze zařadit norimberské umělce Wilhelma Pleydenwurffa a Michaela Wolgemuta, jejichž spolupráce s tiskařem Antonem Kobergerem st. postavila německou knižní ilustraci na kvalitativně vyšší úroveň. Z Wolgemutových žáků vynikl zvláště Albrecht Dürer. Dürerovy grafické cykly emancipovaly dřevořez od závislosti na knize a postavily ho na roveň malbě. K mnoha desítkám německých ilustrátorů 16. století patří vedle výše jmenovaných Albrecht Altdorfer, Jost Amman, Leonhard Beck, Hans Sebald Beham, Hans Brosamer, Donat Hübschmann, Wolfgang Meyerpeck ml., Georg Pencz, Peter Salzburger, Hans Leonhard Schäufelein, Hans Springinklee, Niklas Stör, Hans Weiditz ml. a jiní. Na Moravě se nejstarší monogram dřevořezáče německého původu (HF) objevuje v knižní ilustraci koncem 90. let 15. století K nejstarším monogramistům rozeným pravděpodobně v Čechách patřili umělci spjatí s Tiskárnou severinsko-kosořskou (HS, PS, SMC). Další se soustředili kolem ivančicko-kralické Tiskárny bratrské (jménem známe pouze Václava Elama a Václava Solína). Okolo přelomu 16. a 17. století byl činný Jan Willenberg, užívající typickou značku JW. Desítky dalších monogramů z Čech a Moravy však zůstávají nevyluštěny.

Po velkém vzepětí byl dřevořez v závěru 16. století pozvolna vytlačován náročnějším mědirytem a později leptem, ale nikdy až do doby nejnovější nezanikl. Během největšího rozkvětu hlubotiskových technik se od 17. století výhradně dřevořezovému knižnímu dekoru a ilustraci věnovala rodina Francouze Jeana Papillona st. V jazykově česky tištěné knize dřevořez převládl i v mladších stoletích. Dějinami a technologií dřevořezu se snad vůbec poprvé zabývali francouzští tiskaři 18. století: Pierre Simon Fournier Dissertation sur l’origine et les progrès de l’art de graver en bois (Paris 1758), Jean Michel Papillon Traité historique et pratique de la gravure en bois (Paris 1766) anebo Ambroise Didot Essai typographique et bibliographique sur l’histoire de la gravure sur bois (Paris 1853).


Bibl.: DELUGA, W.: Einblattdrucke des 15. Jahrhunderts in der Nationalbibliothek in Prag. Prag 2000; DODGSON, C.: Catalogue of early German and Flemish woodcuts preserved in the Department of prints and drawings in the British Museum. Vol. 1-2, Index. London 1903-1925; GEISBERG, M.: Der deutsche Einblattholzschnitt in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts. Band 1-41. München 1923-1929 a k tomu SCHMIDT, H. (ed): Bilder-Katalog zu Max Geisberg Der deutsche Einblattholzschnitt in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts. 1600 verkleinerte Wiedergaben. München 1930; GEISBERG, M.: The German single-leaf woodcut 1500-1550 (ed. W. L. Strauss). Vol. 1-4. New York 1974; HEITZ, P.: Einblattdrucke des fünfzehnten Jahrhunderts. Bd. 1-100. Straßburg 1899-1942; HOLLSTEIN, F. W. H.: Dutch and Flemish etchings, engravings and woodcuts, ca 1450-1700. Vol. 1-51. Amsterdam 1949-1998; HOLLSTEIN, F. W. H.: German engravings, etchings and woodcuts, ca 1450-1700. Vol. 1-45. Amsterdam 1954-1998; HOLLSTEIN, F. W. H.: The new Hollstein. Dutch & Flemish etchings, engravings and woodcuts, ca 1450-1700 (ed. G. Luijten and R. Zijlma). Vol. 1-. Rotterdam 1993-; HOLLSTEIN, F. W. H.: The new Hollstein. German engravings, etchings and woodcuts, ca 1400-1700 (ed. G. Luijten and R. Zijlma). Vol. 1-. Rotterdam 1996-; SCHRAMM, A.: Der Bilderschmuck der Frühdrucke, fortgeführt von der Komission für den Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Bd. 1-23. Leipzig 1920-1943 (repr. Stuttgart 1981-1990); SCHREIBER, W. L.: Handbuch der Holz- und Metallschnitte des XV. Jahrhunderts. Bd. 1-8. Leipzig 1926-1930 (repr. Stuttgart 1969-1976 v 11 svazcích); SCHREIBER, W. L.: Monumenta xylographica. Die frühesten Erzeugnisse des Holz- und Mettalschnitts. Auktionskatalog der 28. Kunstauktion von Gilhofer & Ranschburg. Frankfurt/M.-Wien 1909; STOGDON, N. G.: German and Netherlandish woodcuts of the 15th and 16th centuries. Middle Chinnock 1991.

Lit.: BAUM, Ant.: K historii xylografie v Čechách. Památky archeologické a místopisné 8, 1868-1869 (1870), sl. 117-130; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Počátky ilustrace v české tištěné knize. Umění 34, 1986, s. 111-118; DUŠA, F.: Lidový dřevoryt XVIII. a XIX. století. Brno 1938; FRIEDLÄNDER, M. J.: Der Holzschnitt. Neu bearbeitet von Hans Möhle. 4. Aufl. Berlin 1970; GEISBERG, M.: Der Buchholzschnitt im 16. Jahrhundert. In deutschen, Schweizer, niederländischen, französischen, spanischen und italienischen Drucken des 16. Jahrh. Berlin 1937; GEISBERG, M.: Geschichte der deutschen Graphik vor Dürer. Berlin 1939; HEFFELS, M.: Meisterwerke der Holzschnittkunst. Albrecht Dürer, sämtliche Holzschnitte. Meister um Dürer, Nürnberger Holzschnitte aus der Zeit um 1500-1540. Bd. 1-2. Ramerding 1981; HIND, A.: An introduction to a history of woodcut. Vol. 1-2. London 1935 (repr. New York 1963); HLOBIL, I.: Nejstarší olomoucké knižní dřevořezy. Umění 24, 1976, s. 327-353; HODNETT, E.: English woodcuts, 1480-1535. London 1935 (repr. Oxford 1973); HÖHN, H.: Deutsche Holzschnitte bis zum Ende des 16. Jahrhunderts. Königstein/T.-Leipzig 1925; KLEMENT, Q. M.: O dřevorytinách. Květy (red. Sv. Čech a S. Heller), roč. 14 (červenec-prosinec). Praha 1892, s. 85-95, 212-224, 329-332 a 489-493; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KNEIDL, P.: Evropská lidová grafika. Typografia 79, 1976, s. 185-189; KOSCHATZKY, W.: Die Kunst der Graphik. Technik, Geschichte, Meisterwerke. Salzburg 1972; KOVAČEVIČOVÁ, S.: Knižný drevorez v ľudovej tradícii. Bratislava 1974; KREJČA, A.: Grafické techniky. Praha 1990; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; KRISTELLER, P.: Kupferstich und Holzschnitt in vier Jahrhunderten. 3. Aufl. Berlin 1921; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LEHMANN-HAUPT, H.: An introduction to the woodcut of the seventeenth century. New York 1977; MUSPER, H. T.: Der Holzschnitt in fünf Jahrhunderten. Stuttgart 1964; NAUMANN, R.-WEIGEL, R. (edd.): Archiv für die zeichnenden Künste mit besonderer Beziehung auf die Kupferstecher- und Holzschneidekunst und ihre Geschichte. Jg. 1-4 in 2 Bd. Leipzig 1855-1858; PEČÍRKA, J.: Český gotický dřevoryt z prvé čtvrti XV. století. Umění 5, 1932, s. 123-126; RAMBOUSEK, J.: Dřevořez, dřevoryt a příbuzné techniky. Praha 1957; RAMBOUSEK, J.: Slovník a receptář malíře-grafika. Praha 1954; REICHEL, A.: Die Clair-Obscur-Holzschnitte des XVI., XVII. und XVIII. Jahrhunderts. Zürich 1926; REINER, I.: Holzschnitt-Holzstich. Ein Beitrag zur Kunstgeschichte. St. Gallen 1947; ROSENFELD, H.: Wann und wo wurde die Holzschnittkunst erfunden? Archiv für Geschichte des Buchwesens 35, 1990, s. 327-342; SCHREIBER, W. L.: Das erste Zusammenwirken von Bild- und Typendruck. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 164-166; SOMMER, Š.: Drevorezby zo starých kalendárov a minucí z XV. a XVI. storočia. Bratislava 1937; SOMMER, Š.: Drevoryty XVIII. storočia. Výber z pozostalosti Teslíkovej tlačiarne v Skalici. Bratislava 1935; STRAUSS, W. L.: Clair-Obscur. Der Farbholzschnitt in Deutschland und den Niederlanden im 16. und 17. Jahrhundert. Nürnberg (b. r.); ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61; ŠIMON, T. F.: Příručka umělce-grafika. O technikách rytiny, leptu a barevného leptu. Praha 1921; WENDLAND, H.: Deutsche Holzschnitte bis zum Ende des 17. Jahrhunderts. Königstein 1980; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; ZÁVADOVÁ, K.: Knižná grafika 16. storočia na Slovensku. In: Kniha ’74. Martin 1976, s. 54-65.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 87-88.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.